Jak dostat auta z měst

Světová města rostou. Ještě před 100 lety byla velká většina obyvatel světa doma na venkově a ve městech žil zhruba každý pátý obyvatel planety. V roce 2007 podle zprávy OSN (shrnutí v PDF) zřejmě poprvé došlo k tomu, že počet obyvatel měst byl vyšší než počet lidí žijících mimo města. Od té doby se poměr neustále zvyšuje. Dnes zhruba 55 za 100 lidí žije ve městech. A pokud se nic zásadního nezmění – a zatím není jasné, proč by mělo – v roce 2050 už bude na ve městech žít 70 ze 100 obyvatel světa.

To je v mnoha ohledech vlastně dobře. Může se tak uvolnit plocha pro jiné využití, třeba na ochranu přírody; ve velkých městech také vzniká nejvíce nových nápadů, myšlenek a vynálezů. Ale není to samozřejmě jen dobře. Život ve městech může být snadno nepříjemný, uhoněný a bez oddechu. Velkou měrou k tomu může přispět i doprava. Každodenní kolony nikomu na klidu a pohodě nepřidají.

Chce to kvalitu

Tento problém má už jedno známé a ověřené řešení: dobrou městskou hromadnou dopravu. Ta prokazatelně dokáže snížit počet automobilů na ulicích, tím je zklidnit, snížit míru znečištění a udělat město celkově příjemnější. Dnes může být účinek takových opatření o větší, že velká část dopravních prostředků blízké budoucnosti může být elektrických, a nemusí tedy vypouštět do ovzduší vůbec žádné emise.

Důležité je znovu opakovat, že aby hromadná doprava skutečně ulicím ulevila, musí se s ní cestovat příjemně, dobře – a přitom to samozřejmě nesmí být příliš drahé. Lidé těžko budou jezdit dopravou, na kterou budou muset dlouho čekat, která je nedoveze tam, kam chtějí, a ve které se nebudou cítit dobře a bezpečně.

Tak by mohly vypadat autonomní autobusy v blízké budoucnosti
Tak by mohly vypadat autonomní autobusy v blízké budoucnosti (foto DAM)

Je to těžké: jak to udělat, aby autobusů, tramvají či trolejbusů nebylo moc a přitom se každý dostal rychle tam, kam potřebuje? Zdá se, že to nemá řešení – a skutečně asi jedno jediné řešení neexistuje. Dobrá hromadná doprava v nějakém větším městě tedy bude muset být velmi „pestrá“.

Na jedné straně jsou zapotřebí rychlejší dopraví prostředky na větší vzdálenosti (metro, příměstské vlaky). To velká města poměrně dobře umí zvládnout. Zároveň ale musí být existovat možnost, jak popojet jen pár ulic. Ať už proto, že počasí procházce nepřeje, nebo už na nic dotyčný nemá věk. A tady je dna výběr menší. To by se ovšem mohlo změnit.

Malý, šikovný, samostatný

Na několika místech světa, včetně několika evropských měst (například Helsinek), se v posledních letech zkoušely či zkouší různé typy malých samořiditelných „minibusů“ pro 10-20 lidí, které by mohly problém „jak se dostat jen o pár ulic dál“ snadno vyřešit. Tato téměř výhradně elektrickými motory poháněná vozítka nebývají stavěná na rychlosti; u řady z nich se pohybuje nejvyšší rychlost kolem 25 km/h. Zato bývají obratná, takže se vejdou i do malých uliček. Některá z nich by dokonce mohla umět bokem, například zvažovaný švédský NEVS

Většina by se také měla časem naučit řídit sama, bez pomoci lidské ruky. Díky tomu by jich mohlo být na ulicích více najednou, a lidé by na „svojí“ linku nemuseli tak dlouho čekat. To je pro dnešní programy a počítače stále příliš obtížný úkol. Ovšem městské autobusy mají úkol o něco lehčí než osobní auta.

Za prvé se pohybují menší rychlostí, což dává trochu více času na rozhodování. Což se možná může zdát z hlediska počítače zbytečné, ale není: technika není neomylná a v nižších rychlostech je více času například odhalit senzoru, který přehlédne chodce či překážku. V tomto ohledu se od nás od lidí zatím stále nedokonalí počítačoví „řidiči“ zase tolik neliší.

Za druhé se pohybují po stálých trasách, které dopředu znají. Samozřejmě mohou i tak narazit na obtížné situace, ale každé zjednodušení se hodí. Trasu si mohou počítače před vyjetím například mnohokrát projet, aby se dopředu zjistilo, zda a jaké by s ní mohl mít potíže.

Dnešní elektrické „minibusy“ jsou si na pohled všechny dosti podobné (ono není divu, jsou stavěné všechny pro stejnou práci). Na našem videu se můžeme podívat na stroj HEAT, který se testuje v německém Hamburku. Je zhruba pět metrů dlouhý, uveze maximálně 10 cestujících a ve starobylém přístavním městě jezdí zkušebně od poloviny roku 2020.

Související články

Vložit komentář...