Které obnovitelné zdroje čeká v Česku boom?

V Česku se chystá nová vlna dotací do obnovitelných zdrojů (OZE). V příštích letech tedy můžeme v Česku očekávat jejich rozvoj. Ale které zdroje se nejspíše v Česku uchytí?

Ani voda, ani vítr

Začněme via negativa: celou řadu OZE boom nečeká. Například potenciál malých vodních elektráren je z velké části vyčerpán. Dnešní instalovaný výkon 1093 MW se v příštích letech podle odhadů bude zvyšovat jen zhruba o 1 až 2 MW ročně. Jde tedy o zhruba o jednotky, maximálně nízké desítky instalací ročně. Pro představu, v roce 2020 byla loni byla v Česku uvedena do provozu jedna malá vodní elektrárna na horním toku Vltavy s instalovaným výkonem 240 kW.

Větrné elektrárny mají „na papíře“ podstatně větší potenciál, skutečnost je zcela odlišná. V roce 2020 například nevznikla v Česku ani jedna jediná větrná elektrárna. Hlavní příčina je přitom v administrativě spojené se stavbou tohoto typu zdroje. „Příprava projektu větrné elektrárny trvá sedm let,“ uvádí na základě zkušeností členů komory Obnovitelných zdrojů (OZE) její mluvčí Martin Mikeska. Problémy bývají při schvalování projektů na nižších rozhodovacích úrovních, tedy na úrovni obcí a případně ještě krajů. Je to celkem pochopitelně dáno tím, že větrníky působí jsou doslova nepřehlédnutelné.

Využití biomasy, tedy například bioplynové stanice, má také svá jasné omezení. Biomasy prostě není dost na to, aby byla energetickému mixu dominovala. Může hrát zajímavou, ale spíše okrajovou roli. V příštích letech tak například téměř jistě uslyšíme více o biometanu.

Není to nic zásadně nového, jde v podstatě o velmi dobře vyčištěný bioplyn vzniklý ve stanicích přeměnou biologického materiálu (zbytků rostlin) bez přístupu vzduchu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o zušlechtěnou formu dnes již vyráběné suroviny. Biometan se zbaví příměsi CO2, který tvoří zhruba třetinu bioplynu, a pak jej lze použít jako náhradu běžného zemního plynu. Optimistické scénáře počítají s tím, že výhledově by mohla biometan nahradit několik procent celkové spotřeby plynu v ČR.

V tuto chvíli se zdá jisté, že nejslibnější investicí v českých poměrech bude u nás od roku 2010 dlouho velmi nepopulární fotovoltaika.

Fotovoltaický potenciál Evropy. Množství vyrobené energie z jednoho kilowattu nainstalovaného výkonu. (foto SOLARGIS)
Fotovoltaický potenciál Evropy. Množství vyrobené energie z jednoho kilowattu nainstalovaného výkonu. (foto SOLARGIS)

Snadno a rychle

Potenciál „solárů“ zohledňují i oficiální dokumenty. Například podle scénáře, s nímž pracuje tzv. „uhelná komise“, by u nás měla do roku 2033 stoupnout solární kapacita na 4,8 GW. Do roku 2038, kdy by Česko mělo skončit s těžbou a spalováním uhlí, by měla dosáhnout 5,9 GW.

Pokud bychom stavěli zhruba 50 MW instalovaného výkonu ročně jako v roce 2020, celkového výkonu 5 GW by ČR dosáhla ovšem kolem roku 2080. Buď tedy budou muset změnit plány nebo tempo výstavby. I vzhledem k chystané podpoře se obecně očekává, že to bude především to druhé.

Investoři jsou evidentně připraveni. Státní fond životního prostředí (SFŽP) veden částečně i snahou zmapovat zájem o dotace z Modernizačního fondu vypsal na sklonku loňského roku takzvanou předregistrační výzvu. Kolo skončilo 1. února a fondu několik dní trvalo, než sdělil výsledek: přijal celkem 10300 projektových záměrů. Velkou část z nich tvoří projekty ve fázi tzv. „vize“, tedy připravené jen opravdu v hrubých rysech. Přesný objem požadovaných prostředků v tuto chvíli neznáme. Je ovšem velmi dobře možné, že už v tuto chvíli je dost zájemců o všechny plánované výzvy v části týkající se obnovitelných zdrojů na zhruba další desetiletí.

Proč? Odpověď je jasná: stavebně jednodušší zdroj elektřiny než fotovoltaika neexistuje. „Fotovoltaika má hned několik výhod: technologie je poměrně levná a vyřízení žádosti pro zřízení fotovoltaické provozny je procesně jednoduché,“ říká mluvčí Komory OZE Martin Mikeska.

Stavba fotovoltaického zdroje je proti tomu podstatně jednodušší. Protože jde o zdroj méně rušivý, okolí neklade stavbě takový odpor. Vzhledem k tomu, že výrobny zabírající volnou půdu se v Česku v podstatě stavět nemohou, největší potenciál mají v blízké době zřejmě elektrárny na střechách průmyslových či jiných budov.

Klad je i v tom, že jde o obor je poměrně etablovaný. V Česku si tak lze vybrat z ověřených instalačních firem, které v některých případech již mají poměrně bohatou a ověřitelnou historii (např. na stránkách Cechu akumulace a fotovoltaiky).

Co si vyrobíš, to si spotřebuj

Z ekonomického hlediska je v českých podmínkách pro provozovatele nejlepší, pokud se produkce zdroje spotřebuje přímo v místě výroby. Platby za elektřinu do dodanou sítě jsou v České republice nízké, nedá se také počítat s žádnou podporou za vyrobenou elektřinu v podobě nějakých speciálních tarifů či „zelených bonusů“. Připravované programy se omezují na podporu investiční, tedy na příspěvek na prvotní investici, nikoliv na podporu provozní.

V naprosté většině případů je podle propočtů i zkušeností investorů tedy výhodnější ušetřit za elektřinu ze sítě, spíše než přímo vydělávat na prodeji elektřiny vyrobené ve vlastní provozovně. Výpočet se samozřejmě liší podle velikosti a typu odběrového místa, ale například také náročnosti instalace (na ploché střeše je instalace samozřejmě jednodušší).

Investic tedy do podobných instalací přibývá – ale jen velmi pomalu. Podle statistiky Solární asociace u nás loni vzniklo celkem 1 373 komerčních instalací na střechách podniků a továren s celkovým výkonem 28,8 MWp, malých elektráren na rodinných domech bylo skoro čtyřikrát víc – byť jejich souhrnná kapacita dosáhla jen 22,6 megawattu.

Dům s fotovoltaickými panely (foto DoE)
Dům s fotovoltaickými panely (foto DoE)

Jak takové projekty mohou vypadat? Příkladem by mohly být například instalace na střechách obchodního řetězce Lidl. Mají v průměru výkony kolem 100 kW. Výroba z jedné z nich je v českých podmínkách přibližně 100 MWh ročně. Podle údajů provozovatele taková instalace sníží spotřebu energie v obchodě v průměru cca o 20 procent. Jde tedy jen o dílčí řešení, které má ovšem tu výhodu, že není kapitálově příliš náročné.

Blízká budoucnost by měla být o něco velkorysejší. Zřejmě největší investici v tomto oboru chystá celkem pochopitelně podle objemu tržeb největší firma u nás, tedy mladoboleslavská Škoda Auto.

Jejím plánem je během několika let osadit firemní střechy a zastřešená parkoviště v Mladé Boleslavi panely o celkovém maximálním výkonu cca 40 MW. Roční výroba by se mohla pak pohybovat snad až kolem 40 gigawatthodin (GWh) elektřiny. Určena by byla z velké části právě pro vlastní okamžitou spotřebu automobilky. První velká část projektu by měla být do provozu uvedena na podzim roku 2021. Sestava o výkonu nejméně 2,3 MW s předpokládanou roční výrobou kolem 2 300 MWh.

Škoda ovšem alespoň výhledově počítá s tím, že její provozovna bude sofistikovanější a budou ji doplňovat i baterie pro ukládání přebytků z výroby panelů. Koncept je přitažlivý i pro velké odběratele, kteří díky němu mohou ušetřit na nákupu nižšího paušálu rezervované kapacity (roční i měsíční). Aby tento tzv. peak-shaving ovšem mohl fungovat, je nutné počítat s instalací nějakého systému pro akumulaci energie, tedy baterie.

Kde (ne)bude klesat cena

Škoda ovšem alespoň výhledově počítá s tím, že její provozovna bude sofistikovanější a budou ji doplňovat i baterie pro ukládání přebytků z výroby panelů. Koncept je přitažlivý i pro velké odběratele, kteří díky němu mohou ušetřit na nákupu nižšího paušálu rezervované kapacity (roční i měsíční). Aby tento tzv. peak-shaving ovšem mohl fungovat, je nutné počítat s instalací nějakého systému pro akumulaci energie, tedy baterie.

Bateriové systémy se dnes v Česku využívají pouze okrajově (ostatně jejich využití je také dosti omezeno legislativně). Očekává se ovšem, že jejich dostupnost se bude výrazně zvyšovat, jak budou klesat jejich ceny. Ceny by v příštích několika letech měla podle odhadů analytiků vytrvale klesat o jednotky procent ročně, během několika příštích let by tedy propad měl být značný. Trend je podle analýz jasný a nezdá se, že by ho mohly výrazně ovlivnit například vyšší cenu surovin. Většina výrobců totiž dokázala snížit množství používaných vzácnějších ingrediencí typu kobaltu a výkyvy jejich ceny by neměly tedy pokles baterií příliš ovlivnit.

Naopak cena fotovoltaických instalací se pro většinu zájemců podle všeho příliš měnit nebude. Proti sobě stojí dva tlaky: cena práce s instalací a cena samotné technologie. První položka v čase postupně mírně roste, druhá mírně klesá. Podle odhadů komory Obnovitelných zdrojů budou obě zhruba podobné a změna se pohybuje kolem dvou procent ročně, ovšem s opačným znaménkem.

Instalace střešní fotovoltaické elektrárny (LA FAB)
Instalace střešní fotovoltaické elektrárny (LA FAB)

Oba trendy jsou tedy zhruba vyrovnané a závisí na jejich poměru v ceně dané zakázky. Pokud tedy obě složky tvoří zhruba stejný díl – a to je případ celé řady střešních instalací – cena se tedy příliš měnit nebude. Z ekonomického hlediska by mohly hrát větší význam změny v ceně elektřiny, která podle většinových očekávání spíše poroste.

U větších solárních parků může být poměr ceny technologie a práce jiný. Někdy zhruba 60/40, případně i 70/30. U těchto projektů lze i v českém prostředí očekávat cenový pokles. „Naše analýzy odhadují, že ve střednědobém časovém horizontu, ale zhruba v intervalu pěti či více let, by se mohla ceny elektřiny z takových zdrojů srovnat s cenou elektřiny z jiných zdrojů,“ říká Martin Mikeska z Komory OZE. Pokud se tedy české zákonné prostředí bude k projektům na zemědělské půdě (nepravděpodobné) případně například na rekultivovaných plochách, bývalých skládkách či výsypkách (pravděpodobnější) postaví kladně, právě takové projekty by měly být výhledově stále levnější. Naopak u střešních instalací zřejmě výrazné cenové změny očekávat nelze.

Pro úplnost dodejme, že svou roli hraje nejen samotné zlevňování panelů, ale také synergický vliv postupného zvyšování jejich účinnosti. V praxi se tak v některých instalacích stále častěji prosazují například „dvojité“, tzv. bifokální panely. Ty sbírají světlo i z druhé strany panelu. Byť je samozřejmě jejich efektivita nižší než efektivita článků na přední části panelu, cena prvku navíc je tak nízká, že se v řadě případů může vyplatit.

Druhý český „solární boom“ se tedy bude odehrávat ve chvíli, kdy je svět i obor ve zcela jiné situaci, než v letech 2009 a 2010. Doufejme, že po něm nezbude v Česku stejně hořká pachuť.

Související články

Vložit komentář...