Co si počnou ropní giganti? Evropa a USA to vidí jinak (část I.)

Pod povrchem země dnes leží ohromné bohatství, po kterém stačí téměř sáhnout. Ve více či méně prozkoumaných ložiscích se nacházejí fosilní paliva s celkovou hodnotou v řádech bilionů dolarů. Přesnou hodnotu je samozřejmě těžko odhadnout, tržní ceny těchto surovin jsou dosti nepředvídatelné.

Zhruba dvě třetiny z těchto zásob jsou ve vlastnictví států či státem vlastněných firem. Jen menší část mají tedy svém portfoliu soukromé společnosti. Ale i to jim stačilo k tomu, aby se z majitelů těchto těžebních gigantů byly největší společnosti na světě.

Právě kvůli ropným společnostem, konkrétně Standard Oil, v USA vznikl antimonopolní zákon. Stejně jako se tedy dnes řeší vliv Google či Facebooku, diskutovalo se před více než sto lety o vlivu rodiny Rockefellerů, kteří zbohatli na surovině, pro kterou o pár desítek let dříve nebylo využití. (Dodejme, že Standard Oil spor prohrál, majitelé a akcionáři ovšem rozpadu impéria nemuseli litovat, protože z finančního hlediska neprodělali.) Ale nemusíme chodit vůbec daleko do minulosti.

Ropné barely (foto Adam Selwood)
Ropné barely (kredit Adam Selwood)

Ještě v roce 2013 byl společností s nejvyšší tržní hodnotou na světě americký ExxonMobil. Těžební gigant tehdy měl tržní kapitalizaci cca 420 miliard dolarů. Na začátku roku tehdy předběhl společnost Apple, které investoři nevěřili kvůli špatným prodejům iPhonu 5.

Dnes už ExxonMobil není ani v první desítce stejného žebříčku, ba ani v první padesátce. Na začátku ledna 2021 byl na 59. místě. Nyní už to neplatí, ale v létě roku 2020 akciový trh hodnotu Exxonu považoval za nižší než hodnotu společnosti Zoom. Tedy firma, jejímž jediným produktem je rozhraní pro videokonference. (Od té doby se situace změnila, Exxon je podle trhu více než dvakrát hodnotnější než Zoom: cca 100 mld. dolarů proti cca 230 miliardám.)

Rok otřesů

Významnou část problémů Exxonu a dalších velkých „ropných obrů“ lze samozřejmě dostopovat ke koronavirové pandemii. V souvislosti s rychlým poklesem poptávky po fosilních palivech, především v dopravě, jejich hodnota klesla o desítky procent. Exxon přišel o cca 50 procent své hodnoty a oznámil propouštění 15 procent zaměstnanců. Nebyl jediný; další velký americký fosilní gigant, Chevron, ztratil více zhruba 40 procent své tržní hodnoty.

Exxon byl podle některých pozorovatelů postižen ale o něco vážněji než konkurenti. Podle některých komentátorů proto, že je zastáncem trendu, který stále větší část investorů jde proti srsti. Jak ceny ropy klesají a obavy ze změny klimatu rostou, BP, Royal Dutch Shell a další evropské energetické společnosti odprodávají ropná pole, plánují výrazné snížení emisí a investují miliardy do obnovitelných zdrojů energie.

Američtí ropní giganti, a v první řadě právě Exxon (ale i jiní) jdou jiným směrem. Dál sází na ropu a zemní plyn. Do inovací zaměřených na snížení dopadu energetika na klima, jakou jsou obnovitelné zdroje, malé jaderné elektrárny či třeba (zatím jen opravdu prototypové) technologie na zachycování CO2, investují v podstatě drobné.

Rafinérie společnosti ExxonMobil v Baytown, USA (foto Roy Luck)
Rafinérie společnosti ExxonMobil v Baytown, USA (foto Roy Luck)

Rozdíl do jisté míry nepochybně odráží obrovské rozdíly v přístupu Evropy a Spojených států k otázce klimatu obecně. Evropští politici učinili z boje proti změně klimatu prioritu, zatímco prezident Donald Trump označil změnu klimatu za „podvod“. Během svého období jeho administrativa zrušila či alespoň rozvolnila celou řadu environmentálních předpisů, aby podpořila využívání fosilních paliv.

Ve veřejném vystupování nejsou mezi evropskými či americkými společnostmi rozdíly až tak veliké. Všechny firmy se ve svých prohlášeních shodují na tom, že změna klimatu je hrozbou. A také na tom, že ony – obrovské konglomeráty s desítkami tisíc zaměstnanců, rozsáhlými zkušenostmi, velikou masou technických znalostí – musí sehrát významnou roli „přechodu k nové energetice“. Ovšem rozdíl v rychlosti a naléhavosti, s jakou většina společnosti na obou stranách Atlantiku mění své podnikání, by nemohl být větší.

Americké ropné společnosti na dlouhodobou budoucnost ropy a zemního plynu, zatímco evropské velké společnosti sází na to, že mají budoucnost jako poskytovatelé elektřiny, shrnul trend nedávno pro New York Times David Goldwyn, svého času jeden z vysoce postavených představitelů amerického ministerstva energetiky. Jeho hlas bude důležitý i proto, že patřil do Obamova týmu, který se z velké části vrací do Bílého domu s Bidenovou administrativou. Jejíž šéf Joe Biden řekl, že chce být „klimatickým prezidentem“.

Konec I. části článku. Pokračování článku najdete zde.

Související články

Vložit komentář...