Doprava bude jen houstnout. Co s tím?

Pohled na budoucnost dopravy se může zdát na pohled nepříliš potěšující: přepravovaných lidí i materiálu bude přibývat. Může se tak zdát, že infrastruktura, naše zdraví i životní prostředí budou pod stále větším tlakem. Řešení jsou však k dispozici a nemusí být nijak násilná ani omezující.

Moderní doba nás možná neosvobodila od problémů a starostí, ale v jednom ohledu staré zaběhnuté pořádky narušila opravdu dokonale: učinila nás mnohem pohyblivějšími. Dnešní dopravní prostředky zcela změnily nejen tradiční životní styly a výrazně rozšířila fyzické mantinely, ve kterých se během života pohybujeme. Žádná předchozí generace nenajezdila tolik jako ta dnešní – vždyť průměrný Američan ročně najezdí všemi dopravními prostředky zhruba 30 tisíc kilometrů (Evropané asi o třetinu méně). A i když se vytrvale ozývají hlasy, které volají po zklidnění a zpomalení našeho věčného putování, konec rozvoje dopravy se zdá být stále v nedohlednu.

Podle analytiků ze společnosti McKinsey se trh s dopravou za posledních 40 let zvětšil na čtyřnásobek původní velikosti. Lidé v druhém desetiletí 21. století zaplatí za přepravou svou a svého zboží ročně v průměru mezi 6 a 7 biliony euro. Při přepočtu na jednoho obyvatele světa to vychází zhruba na tisíc euro. Z dosavadních trendů se zdá, že poroste jak nákladní přeprava – ta podle odhadů o více než dvě procenta ročně, tak osobní přeprava – a to i přesto, že populace vyspělých států neustále stárnou.

Stejně jako v jiných ekonomických ukazatelích, i v případě dopravy samozřejmě platí, že hlavní díl výdajů má na svědomí vyspělý svět. Ale i to se mění. Významná část nedávno ještě rozvojového světa v posledních letech Západ poměrně rychle dohání a mělo by to být znát i v dopravě. Hlavně díky nim by se mohlo v roce 2050 na světových silnicích pohybovat zhruba dvakrát až třikrát více aut než v roce 2010, odhaduje Mezinárodní rada pro energii (WEC). V Číně například bylo v roce 2010 58 auto na tisíc obyvatel, v loňském roce už to bylo 113. Trend do budoucna je nejasný a bude hodně záležet na okolnostech, které nelze předpovědět, ale s největší pravděpodobností bude růstový.

Spolu s tím budou samozřejmě stoupat i náklady na palivo a také emise z jejich motorů – pokud nedojde k rychlejší adopci elektromobilů, než se všeobecně předpokládá (ta by totiž musela přijít ruku v ruce s velmi rychlým pokrokem v technologii skladování elektřiny, ale to je jiné velké téma). A také množství ztraceného času.

Podle poradenské společnosti Frost & Sullivan jenom Evropané prostáli v roce 2011 v zácpách času za 200 miliard euro. V budoucnosti může být situace jen těžko příznivnější. Už proto, že v roce 2050 by při zachování současných demografických trendů mělo ve městech žít po celém světě 6,5 miliardy lidí místo současných zhruba 3,5 miliard.

Kdyby jen vždy byly dopravní zácpy takto zábavné (foto Dinu Dragomirescu)
Kdyby jen vždy byly dopravní zácpy takto zábavné (foto Dinu Dragomirescu)

Mnoho problémů, řada řešení

Problém budoucnosti dopravy se zdá být enormní, a v mnoha ohledech to tak opravdu je. Ale na druhou stranu řešení se už rýsují nebo se skutečně přímo nabízí. Tím hlavním je především lepší využívání stávají infrastruktury, možností a také prostoru (to se týká především měst).

Lepší „domluva“ – či chcete-li komunikace – mezi jednotlivými součástmi systémů je do budoucna základem úspěchu. V době, kdy má téměř každý „chytrý“ telefon a elektronika je všudypřítomná, se samozřejmě taková možnost nabízí. Proto vznikl koncept V2X (Vehicle-to-everything), který umožňuje autům komunikovat s jejich okolím. Od ostatních vozů až po části dopravní infrastruktury, jako jsou semafory nebo elektronické značky. Výměna dat mezi auty samotnými a okolím by měla vést k tomu, aby se možnosti silniční sítě využily na maximum – a také aby se pasažéři včas dozvěděli, kdy bude její vytížení neúnosné a mohli si zvolit jinou alternativu.

Jednou může být i půjčení auta. Pro dnešní mladou generaci Evropanů je například už důležitější vlastnit chytrý telefon než auto. To mimo jiné znamená, že mají v podstatě neustále u sebe v kapse ideální „terminál“ pro půjčování auta či zaplacení jízdného na dálku – tedy bez toho, aby transakci musel ověřovat jiný člověk přímo na místě.

Není tedy divu, že v posledních několika letech poměrně výrazně vzrůstá zájem o půjčování či spíše „dělení“ automobilů. Dnes už podobné systémy pracují ve více než tisícovce měst na všech pěti kontinentech. Například počet „dělených vozů“ (tedy „peer-to-peer“ půjčovaných vozů) se zvýšil zhruba z 200 tisíc v roce 2015 na 440 tisíc v roce 2019. (Pandemie koronaviru trhem samozřejmě poněkud otřásla.)

Předvídat vývoj veřejného mínění a hodnot je ošemetná disciplína, a tak těžko předvídat, jak se podobný trend chytne v jiných zemích, kde třeba důraz na pohodlí a soukromí vlastního vozu je rozšířenější, tedy například v České republice. Ovšem Češi jsou na druhou stranu například ve značné míře zvyklí používat hromadnou dopravu. Ta nabízí v mnoha ohledech stejně zajímavá, šetrná, úsporná a perspektivní řešení.

Související články

Vložit komentář...