Jih Evropy sází na elektřinu ve vzduchu, který teče

Společnost Highview Power plánuje ve Španělsku instalovat velkokapacitní systémy skladování energie v kapalném vzduchu (LAES). Měly by být schopné dodávat do sítě nezanedbatelné množství energie po dobu několika hodin.

Společnost uvedla, že připravuje projekty LAES o kapacitě až 2 GWh ve čtyřech španělských regionech: Asturie, Kantábrie, Kastilie a León a Kanárské ostrovy. Celkem se uvažuje až o sedmi projektech, přičemž každý z nich by měl mít jmenovitý výkon přibližně 50 MW a kapacitu 300 MWh.

Společnost uvedla, že zavedení 2 GWh bude představovat investice ve výši přibližně 1 miliardy USD. Pro práci na vývojovém plánu bylo vytvořeno konsorcium, jehož součástí je španělský vládní veřejný výzkumný orgán CIEMAT, který se zaměřuje na překlenutí rozdílu mezi technickým a vědeckým výzkumem a vývojem a širšími sociálními cíli. V konsorciu je také inženýrský partner TSK, s nímž společnost Highview v roce 2019 vytvořila společný podnik (JV), který bude spolupracovat na vývoji projektů v různých světových teritoriích.

Toto oznámení navazuje na zahájení výstavby prvního velkého komerčního projektu společnosti Highview Power, systému o výkonu 50 MW/250 MWh (tedy výkonu 50 MW a kapacitě 250 MWh) v severní Anglii, který by měl být uveden do provozu a komerčně využíván v roce 2022. Společnost Highview má také několik velkých projektů ve vývoji v USA a v říjnu 2020 vytvořila další společný podnik, tentokrát ve spolupráci s chilskou energetickou společností Enlasa za účelem rozvoje projektů v Chile a dalších latinskoamerických zemích.

Jak to funguje?

Snímek pilotního provozu na skladování energie firmy Highview Power v anglickém Slough. Systém nevyužívá stlačený, ale přímo zkapalněný vzduch
Snímek pilotního provozu na skladování energie firmy Highview Power v anglickém Slough. Systém nevyužívá stlačený, ale přímo zkapalněný vzduch. (kredit Highview Power)

Samotný koncept elektráren na stlačený vzduch je jednoduchý. V době přebytku elektrické energie, tedy třeba v noci či během větrných a slunečných dnů s malou spotřebou (např. o víkendech), se levná elektrická energie využije pro pohon kompresoru. Vícestupňovými kompresory je nasátý atmosférický vzduch stlačen a uložen pod tlakem (5–7,5 MPa) v podzemní jeskyni. Když poptávka převýší nabídku energie, vzduch se z jeskyně vypouští a přivádí se na turbínu, která vyrábí elektrickou energii.

V praxi ovšem fyzikální zákony princip komplikují. Hlavní komplikací je vznikající odpadní teplo, které vzniká při stlačování každého plynu a které je z hlediska skladování elektřiny jen ztracenou energií. Během stlačování se kvůli tomu vzduch ochlazuje, aby nedošlo buď k přehřátí „nádrže“, nebo stěn případného podzemního zásobníku.

Po vypuštění ze zásobníku se při expanzi naopak zchladí natolik, že se před vypuštěním do turbíny raději ohřívá spalováním fosilních paliv. Ohřev má několik důvodů: zvyšuje výkon turbíny a také brání zařízení před poškozením. Stlačený vzduchu se totiž při expanzi stlačený vzduch ochlazuje na tak nízké teploty, že to materiálům (tedy především kovům) příliš nesvědčí.

Společnost Highview Power, která nedávno získala od investorů celkem 70 milionů USD na podporu rozšíření svých aktivit, vyvinula vlastní systémovou technologii nazvanou CRYOBattery. Ta je založena na zkapalňování vzduchu při teplotě -196 °C, jeho skladování při nízkém tlaku a následném ohřevu pro pohon turbín a výrobu energie. Vzduch tedy není ani tak stlačován jako spíše chlazen.

Úložiště energie využívajícího stlačeného či zkapalněného vzduchu mohou poskytovat stejné tzv. systémové služby pro zajištění hladkého provozu přenosové soustavy, jaké dnes poskytují především fosilní zdroje. Tedy například může sloužit jako tzv. výkonová záloha. Může tedy naskočit v případě, že je v síti málo výkonu. A také může samozřejmě energii ukládat, pokud je to zapotřebí.

Společnost Highview tvrdí, že mezi výhody její technologie patří možnost zvýšovat kapacitu a tedy i zvýšit “kapacitu” systémů vybudováním větších zásobníků kapalného vzduchu. Z technologického hlediska je podle ní výhodou, že její systém využívá řadu osvědčených technických řešení (ba přímo celých jednotlivých segmentů zařízení) z jiných průmyslových odvětví.

Solární elektrárna Gemasolar ve španělské Andalusii, mezi městy Sevilla a Córdoba (foto Tony Hisgett)
Solární elektrárna Gemasolar ve španělské Andalusii, mezi městy Sevilla a Córdoba. Španělsko má pro fotovoltaiku vynikající podmínky a má tolik slunečných dní, že tu lze alespoň uvažovat o stavbě podobných “koncentrátorových elektráren”, které například v Česku vzhledem k častým mrakům vůbec nedávají smysl. (foto Tony Hisgett)

Španělský boj

Španělsko přijalo agresivní opatření v oblasti boje proti změně klimatu, včetně snížení emisí skleníkových plynů o 23 % do roku 2030, a jako člen Evropské unie je také vázáno společným cílem úplné dekarbonizace svého hospodářství do roku 2050.

Ke splnění těchto cílů se plánuje více než 50 GW nové kapacity obnovitelných zdrojů energie, včetně 20 GW větrné energie a 30 GW solární energie, zatímco jaderné a uhelné elektrárny mají být postupně vyřazeny. Španělsko si také v národní strategii pro skladování energie stanovilo cíl nasadit do roku 2030 20 GW skladování elektrické energie, což je největší cíl pro skladování energie na světě.

Přibližně 9 GW z toho by měla být elektrochemická zařízení, uvedl Luis Marquina, prezident španělské asociace pro skladování energie AEPIBAL, v nedávném rozhovoru pro nadcházející vydání našeho čtvrtletníku PV Tech Power (Vol. 27). Zbývá tedy přibližně 11 GW pro mechanické úložiště, vodík a další typy úložišť, přičemž důraz bude pravděpodobně kladen na dlouhodobá úložiště energie toho typu, která mohou umožnit velmi vysoký podíl obnovitelných zdrojů v národní elektrické síti.

Marquina, který je rovněž ředitelem pro institucionální záležitosti solární společnosti Gransolar Group, uvedl, že cíl v oblasti obnovitelných zdrojů energie je “naprosto dosažitelný”, neboť v posledních dvou letech Španělsko každoročně instalovalo přibližně 4 GW fotovoltaických elektráren. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů a s úbytkem fosilních paliv a jaderné energie poroste nebezpečí bezpečnosti, kvality a množství dodávek elektřiny. Skladování energie tyto problémy řeší, uvedl Marquina. Španělsko vzhledem k jeho dalekosáhlým plánům na budování kapacit pro skladování energie označil za trh, kde firmy z oboru “musí být”.

Společnost Highview Power prohlásila, že její projekty vytvoří ve Španělsku dobře placená pracovní místa jak v oblasti jejich provozu a údržby (O&M), tak i během výstavby, a že jsou rozvíjeny v oblastech, kde by technologie LAES pro dlouhodobé skladování byla strategicky nejvhodnější, a v oblastech, kde byly odstaveny elektrárny na fosilní paliva.

“Jak Španělsko bude připojovat více obnovitelných zdrojů energie do sítě, úložiště energie s dlouhou dobou trvání budou hrát stále větší roli při zajišťování stability sítě a pomáhat zemi dosáhnout cílů dekarbonizace stanovených v Národním plánu pro energetiku a klima,” uvedl generální ředitel a prezident společnosti Highview Power Javier Cavada. “Španělsko si jasně uvědomuje naléhavost řešení klimatických změn a my věříme, že CRYOBattery společnosti Highview Power budou důležitou součástí jeho strategie uhlíkové neutrality.”

Fotovoltaický potenciál Evropy (kredit Solargis)
Fotovoltaický potenciál Evropy. Roční průměrná výroba z instalovaného výkonu fotovoltaických panelů (kWh/kWp) (kredit Solargis)

Stará myšlenka
Nápad na využití “vzdušné baterie” není nijak nový. Experimentovalo se s ním už na konci 19. století. Ale byť byla energie tehdy velmi drahá a například cena elektřiny byla v přepočtu na kupní sílu nejméně o dva řády vyšší než dnes, skladování energie ve vzduchu se ale nakonec neukázalo být ve velkém měřítku ekonomicky výhodné. Z fyzikálního hlediska má potenciál, ale stávající technologie ho pro energetické potřeby nedokázala použít.

Protože má technologie zdravý fyzikální základ, řada odborníků si na ni vzpomněla, když se v posledních letech začalo mluvit znovu o možnostech „nových“ systémů skladování energie. Jejím ztělesněním se stala například auta „na vzduch“, tedy vozy s nádržemi a motory na stlačený vzduch.

Myšlenka to není sama o sobě zcela nesmyslná, podobné vozy mají stejný problém jako dnešní elektromobily: mají malý dojezd, sotva několik desítek kilometrů. Dnes je technologie na úrovni demonstračních kusů a laboratorních kusů například pro studentské projekty, včetně třeba studentských závodů. Nejlepší závodní speciály mají dojezd kolem deseti kilometrů na vzduchovou láhev s objemem deset litrů a jezdí rychlostí až kolem 50 kilometrů v hodině.

Související články

Vložit komentář...