V Česku baterii nepostavíte. Kdy se to změní?

Velké baterie se pomalu, ovšem zřejmě nevyhnutelně, stávají součástí energetiky. V Česku ovšem “stacionárním úložištím”, jak se bateriím tohoto typu říká, situace příliš nepřeje. Proč a co by bylo zapotřebí změnit, vysvětluje Jan Fousek, ředitel Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT.

Jan Fousek (foto Jan Fousek)
Jan Fousek (foto Jan Fousek)

O využití velkých baterií v rozvodné síti se mluví jako o velkém trendu posledních let. Jak se tomu daří u nás?
I v České republice už stojí několik baterií (např. v Plané nad Lužnicí, pozn.red.), se kterými máme provozní zkušenosti. A ty jsou velmi dobré. Skeptici před dvěma, třemi lety říkali, že jde o neověřenou technologii, ale to je dnes už neudržitelná pozice. Ukazuje se, že jde o spolehlivý nástroj, který lze využít k celé řadě různých účelů.

Existují projekty, které už při dnešních cenách baterií mají návratnost někde v rozmezí pěti až sedmi, maximálně deseti let. Technologie je ve všech režimech otestována i provozovatelem české přenosové soustavy, společností ČEPS, takže technicky jsme připraveni opravdu plnohodnotně. Klíčové energetické instituce jako provozovatelé přenosové a distribučních soustav, či Energetický regulační úřad, po úpravě legislativy rovněž volají.

Můžete jmenovat konkrétní příklad nějakého projektu a na co slouží?
Jeden konkrétní příklad od jednoho z členů naší asociace je využití bateriového úložiště k odstranění mikrovýpadků ve výrobě. Firma má na lince několik robotů, které manipulují s nahřátými plechy. Pravidelně, dokonce i několikrát denně, se stávalo, že citlivé roboty se odstavovaly kvůli malým výkyvům v dodávkách elektřiny, takzvaným mikrovýpadkům, které sice pro většinu zařízení a strojů nepředstavují žádný problém, ale některé nové drahé stroje jsou na toto velmi citlivé. Linka se celá zastavila a nebyla spuštěna, dokud materiál nevychladl, aby se mohl odklidit. Vznikaly tak škody na materiálu a drahé prostoje.

Úložiště tenhle problém vyřešilo, protože baterie dokáže dodávky vyhladit tak, aby k výpadkům už nedocházelo. Dále finanční návratnost většinou znatelně zlepšuje např. snížení plateb za rezervovaný příkon. Chci tím demonstrovat, že vzniká poptávka zdola, od podniků, které pro baterie nacházejí nová a nová využití. Od podobného vyhlazování dodávek k pokrývání špiček či snižování lokální zátěže, třeba v souvislosti s elektromobilitou.

Myslíte tedy převážně v nabíjecích stanicích?
Ano, přesně tak. Úložiště umožňuje propojit dobíjení elektromobilů s obnovitelnými zdroji v daném místě, konkrétně nejčastěji s fotovoltaikou u samotné dobíjecí stanice, například na její střeše. To je dobrý způsob, jak snížit nároky na rozvodnou síť, například vyhladit odběrové špičky (tzv. peak-shaving). Přes den se k nabíjení zčásti může použít elektřina z fotovoltaiky, přes noc se může baterie nabít levnějším nočním proudem. Navíc baterie mají tu výhodu, že umožňují stavět nabíjecí stanice i v místech, kde by bylo obtížné najít v síti dostatečný výkon.

Co využití pro energetické účely, například pro regulaci sítě?
Z technického hlediska je to ideální technologie. Už i zkušenosti z České republiky ukazují, že úložiště jsou rychlá a spolehlivá, s reakčním časem do jedné vteřiny, a mohla by tak plnit roli té nejrychlejší zálohy v rámci sítě. Zatím ale jejich možnosti výrazně omezuje česká legislativa. Ta dnes říká, že samotná baterie nemůže být zapojena ani do distribuční, ani do přenosové soustavy. Baterie mohou být používány prakticky pouze v součinnosti se zdrojem, doposud v drtivé většině případů pouze v rámci uhelné či plynové teplárny nebo elektrárny, protože u obnovitelných zdrojů k tomu zatím není business case. Energetický regulační úřad ale dnes jednoduše nemá možnost vydat licenci na provozování baterie pro akumulaci energie v rámci sítě.

Skládání bateriových souborů pro vozy Audi
Skládání bateriových souborů (kredit Audi)

Je zapotřebí změna zákona?
Ano, změna energetického zákona je v tomto případě nevyhnutelná. My doufáme, že se to podaří v rámci novely energetického zákona, která je nyní před třetím čtením v Poslanecké sněmovně. Námi iniciovaný pozměňovací návrh k akumulaci, předkládaný panem poslancem Marianem Jurečkou, by zavedl licenci na akumulaci a umožnil tak provoz i samostatně stojícím bateriovým úložištím. Pokud by však pozměňovací návrh ve třetím čtení schválen nebyl, oblast akumulace by byla upravena až v novém energetickém zákoně, ke které musí tak jako tak dojít kvůli povinné transpozici legislativy EU. To by ale znamenalo dalších několik let legislativního vakua.

Proč se nedaří novelizaci prosadit? Proč u nás nejde to, co například v Polsku?
Těch důvodů je více. Obecně lze říct, že oproti ostatním vyspělým státům ještě stále nejsou Češi příliš nakloněni obnovitelným zdrojům, se kterými je samozřejmě úzce spojena i akumulace. Zároveň zde existuje jakýsi hon na čarodějnice v podobě tzv. solárních baronů, kterými jsou často označováni všichni provozovatelé solárních elektráren, včetně těch poctivých, kterých je samozřejmě drtivá většina. Stává se tak, že jsme analogicky označováni za tzv. baterkové barony, jejichž cílem má být především čerpání dotací ze státního rozpočtu, které ale paradoxně námi iniciovaný pozměňovací návrh vůbec neobsahuje. Naším cílem je pouze odstranění existujících bariér a zkrátka umožnit každému vstup na trh s akumulací, samozřejmě při splnění základních podmínek. Pak ať technologie ukáže sama, jestli se na trhu prosadí. Zkušenosti ze zahraničí však ukazují obrovské přínosy ukládání energie.

Možná využití baterií určuje především cena. Kolik dnes baterie vlastně stojí?
Přesných cen je těžké se dobrat, každý si své ceny brání (smích). Závisí také na konkrétních parametrech zakázky, ale podle informací od našich členů se u velkého úložiště pohybují ceny zhruba kolem 20 tisíc korun za kilowatthodinu, tedy 20 milionů za megawatthodinu. Jako všude jinde, i tady fungují úspory z rozsahu, takže cena za menší, například domovní bateriové systémy se pohybuje výše, tedy zhruba kolem 30 tisíc korun za kilowatthodinu.

Což mimo jiné s sebou nese v poslední době i zajímavé trendy, samozřejmě spíše v západní Evropě, či konkrétně v zemích, kde má akumulace energie v rámci sítě více možností využití. Někde se totiž domácí úložiště řeší na úrovni větších celků, třeba municipalit. Vzhledem k rozdílu v ceně dává větší smysl postavit velkou baterii pro jeden blok či velký bytový dům, tedy na nějaký větší celek, než pro jeden konkrétní byt či rodinný dům. To otevírá nové možnosti na celém trhu s energiemi, umožní to zákazníkům aktivně se na něm podílet. A to i u nás, protože v návrhu nového českého energetického zákona, který by měl být přijat během několika let, budou již plnohodnotně ukotveny pojmy jako aktivní zákazník, energetické komunity, akumulace, agregace flexibility apod.

Velkokapacitní baterie v areálu elektrárny Tušimice
Velkokapacitní baterie v areálu elektrárny Tušimice (foto ČEZ)

Ale abych se vrátil k ceně baterií: ta v posledních letech klesá, za poslední zhruba tři roky činí pokles něco mezi 10 a 20 procenty. Na druhou stranu, nepadá ve skutečnosti tak rychle, jak se někdy může zdát z médií. Je důležité si uvědomit, že cenu baterie netvoří pouze samotné články, ale jsou tam i další složky. Cena článků padá dosti rychle a často se bohužel zaměňuje s cenou za celý systém. Například hojně citovaná studie agentury Bloomberg uvádí, že ceny baterií klesly za poslední dekádu o 87 procent až na nějakých 150 dolarů za kilowatthodinu, ale ve skutečnosti jde z převážné části o ceny jednotlivých článků. Cena celku klesá pomaleji, ale klesá.

Podívejme se na cenu ještě z jiného úhlu: drtivá většina baterií se vyrábí v Asii, kde je výroba nejlevnější. Pro Evropskou unii je to ale strategický obor. Může se přestěhovat ve větší míře k nám?
Bohužel si nedokážu představit, že bychom v Evropě dokázali pokrýt celý výrobní řetězec. Myslím, že vždy budeme závislí na dovozu alespoň části surovin z jiných částí světa. Nicméně určitě je důležité podíl Evropy na výrobě navýšit, což se ve velkém již děje. Nejen z Bruselu už přicházejí různé iniciativy, které mají vytvoření takového řetězce, od těžby přes výrobu po recyklaci či opětovné využití, podpořit. Asi nejznámějším takovým projektem v Evropě je tzv. Evropská bateriová aliance.

Zároveň to není jednoduché, protože trh s bateriemi je dnes do jisté míry etablovaný. Existuje celá řada asijských, především čínských výrobců, kteří dodávají standardizované bateriové „packy“ v podstatě v libovolném množství, ze kterých si pak můžete postavit systém od jednotek kilowatthodin až po stovky megawatthodin. Mají tedy náskok, navíc mají i jistou „výhodu“ v přístupu svých vlád, které na otázku životního prostředí příliš nehledí. Já osobně bych si raději připlatil za baterii vyrobenou udržitelným způsobem v Evropě, ale o finální podobě globálního trhu s bateriemi stejně rozhodnou zákazníci. Evropa ale pro úspěch na tomto poli dělá opravdu hodně.

Jan Fousek
je výkonným ředitelem Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT, předsedou dozorčí rady Solární asociace a členem představenstva Svazu moderní energetiky. Na energetických trzích se pohybuje od roku 2007. V letech 2011-2016 byl spolumajitelem a jednatelem jednoho z největších evropských obchodníků s emisními povolenkami a elektřinou, společnosti Virtuse Energy. V minulosti pomáhal také rozbíhat trh s emisními povolenkami v Číně.

Související články

Vložit komentář...