Co přinese uhlíkové clo? Experti jsou poněkud skeptičtí, Čína protestuje

Součástí klimatického balíčku Fit for 55, který nedávno zveřejnila Evropská komise, je rovněž návrh opatření s názvem Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích (Carbon Border Adjustment Mechanism – CBAM), označovaný také jako uhlíkové clo. Jeho cílem je zjednodušeně řečeno kompenzovat evropským firmám zvýšené výrobní náklady spojené s uhlíkovými emisemi, resp. s dekarbonizací.

Clo by podle Evropské komise mělo být v souladu s pravidly Světové obchodní organizace (WTO), některé země a průmyslová odvětví však již tento předpoklad zpochybnily. S rychlou reakcí přispěchala Čína, která vyjádřila znepokojení právě s částí týkající se uhlíkového cla. Podle Číny plán Evropské unie zavést uhlíkovou daň znepokojující a v navržené podobě bude v rozporu s mezinárodními konvencemi volného obchodu, což ohrozí možnosti dalšího celosvětového hospodářského růstu.

„CBAM je v podstatě jednostranné opatření k rozšíření klimatické problematiky do sféry mezinárodního obchodu,“ řekl Liu Youbin, mluvčí čínského ministerstva ekologie a životního prostředí. „Uhlíkové clo porušuje zásady WTO a vážně naruší vzájemnou důvěru v globální společenství a vyhlídky na ekonomický růst,“ dodal. Čína podle jeho slov zastává postoj, že každá země by v reakci na změnu klimatu měla mít možnost zohlednit svou úroveň hospodářského rozvoje, a chystaný uhlíkový tarif vážně oslabí ochotu a schopnost řady zemí tento problém řešit. Poznamenejme, že je to právě Čína, která se jako přední světový výrobce průmyslových surovin, jako je ocel nebo cement, podílí na emisích skleníkových plynů ze všech zemí nejvíce a uhlíkové clo by ji mohlo citelně zasáhnout. Nicméně aby ukázala i konstruktivní tvář, zveřejnila Čína již dva dny po publikování evropského balíčku svoji vlastní verzi klimatických opatření. Jejím hlavním sdělením je, že uhlíkové neutrality chce tato země dosáhnout v roce 2060, tedy o 10 let později než Evropská unie. V nedávné době Čína také spustila vlastní systém obchodování s emisemi, který by měl napříště pomoci porovnávat rozdíl v ceně uhlíku.

Jako po útoku na Bastilu

Vstoupí-li uhlíkové clo v roce 2026 v platnost, jak je nyní plánováno, bude to znamenat, že řada firem dovážejících do Evropské unie bude muset na jejích hranicích zaplatit nemalé částky. Představitelé EU se však ohrazují proti tomu, že by šlo o tradiční protekcionistický nástroj, jehož cílem je pouze zajištění ekonomických výhod po jednu skupinu na úkor ostatních. „CBAM není daň, je to především opatření v oblasti ochrany životního prostředí,“ obhajuje plánované zavedení uhlíkových tarifů Paolo Gentiloni, bývalý italský premiér, který je nyní evropským ekonomickým komisařem. Exekutiva EU rovněž poznamenává, že Evropská unie nebude první, která takovéto opatření zavede. Například v Kalifornii je již podobné opatření v platnosti – regulují se jím některé dovozy elektřiny.

Vlivný zpravodajský web Politico jízlivě poznamenal, že je příznačné, že se Evropská komise rozhodla oznámit návrh uhlíkových tarifů na francouzský státní svátek – Den Bastily. Byli to totiž Francouzi, kdo vedl snahy o zavedení uhlíkového poplatku. Politico se však ptá, zda stejně jako na začátku francouzské revoluce se vše nezvrhne do „krvavé záplavy sporů“, v níž zmizí většina ušlechtilých záměrů.

Evropská komise má navíc jistě ještě v živé paměti, jak před deseti lety podobně vznešené zelené cíle narazily na překážky tzv. reálpolitiky. Tehdy chtěl Brusel zdanit emise všech letadel odlétajících nebo přistávajících v Evropě, USA a Čína jej však zablokovaly a donutily jej tak od tohoto plánu zcela ustoupit. Washington tenkrát učinil to, že naprosto jednoduše schválil zákon, kterým americkým leteckým společnostem zakázal chystanou evropskou emisní daň dodržovat. Čína zase pohrozila, že přestane kupovat evropská letadla Airbus.

Největším nebezpečím však podle komentátorů je, že návrh bude k nepoznání rozmělněn mnoha kompromisy, které si budou vynucovat velcí obchodní partneři USA a Čína, ale pravděpodobně i některé evropské země, jejichž ekonomickou páteř tvoří „špinavý“ těžký průmysl a těžba, například Polsko.

Na koho dopadnou uhlíková opatření nejtíživěji?

Podle některých expertů uhlíková opatření nedolehnou nejtíživěji na Čínu, ale spíše na Rusko a Turecko, protože to jsou hlavní dovozci oceli, cementu, hliníku, energie a hnojiv do zemí EU. Velká Británie, která patří rovněž k významným exportérům surovin, se pravděpodobně opatření vyhne, protože již má vlastní uhlíkovou politiku. To se týká také Norska, Islandu, Švýcarska a Lichtenštejnska.

„Většina odvětví, o kterých mluvíme, má s Čínou velmi malé obchodní styky, s Ruskem se však obchoduje velmi, jedná se zejména o ropu, uhlí, elektřinu, ocel, hliník nebo hnojiva,“ řekl Nick Mabey, generální ředitel think tanku E3G ještě před zveřejněním evropského klimatického plánu. Dovoz těchto druhů zboží, jejichž výroba je emisně značně náročná, dosáhl v roce 2019 zhruba 10 miliard eur. Celkový ruský export do zemí EU přitom činil 145 miliard eur, což znamenalo, že unie byla největší obchodním partnerem Ruska, zatímco Rusko bylo „jen“ pátým největším obchodním partnerem EU.

Rusko již i zveřejnilo výpočet, podle nějž jej uhlíkové tarify přijdou na 7,6 miliardy amerických dolarů. To by z Moskvy učinilo jednoho z největších poražených v důsledku plánovaných opatření. „Vyhlídka další finanční zátěže je pro naši ekonomiku a naše společnosti extrémně nepříjemná,” komentoval lakonicky plány na uhlíkový tarif Dmitrij Peskov, mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina. Opatrní jsou i relativně nezávislí komentátoři. „Samozřejmě to bude ve WTO sporné,“ uvedl například Pascal Lamy, bývalý generální ředitel WTO. Námitky vedle Ruska a Číny již vznesly také Kanada, Turecko, Katar a Saúdská Arábie.

Otázkou je, jak se nyní zachovají USA. Stupňující se tlak demokratických zákonodárců, jehož vyústěním by mohlo být vytvoření amerického uhlíkového tarifu. Administrativa prezidenta Bidena sice byla až dosud k evropským snahám poměrně skeptická, avšak americký zmocněnec pro otázky klimatu John Kerry varoval, že by nyní mohlo jít o poslední příležitost, nicméně diskuse stále probíhá. „Upozorňuji, že struktura uhlíkových opatření je extrémně komplikovaná,“ řekl Jonathan Pershing, který je členem Kerryho týmu, v květnové debatě zpravodajského portálu Euractiv. „V zásadě souhlasím s tím, že tyto snahy mají cenu, ale myslím si, že ta věc je mimořádně složitá.,“ dodal.

Jisté napětí mezi Evropou a Washingtonem tak v této diskusi přetrvává a odkrývá tak bojiště, na kterém se pravděpodobně bude odehrávat další fáze klimatické politiky. Evropská unie opakovaně zdůraznila, že uhlíkové clo nebude uplatňovat vůči zemím, které mají stejné environmentální ambice jako ona. Tím se otevírá výše zmíněná perspektiva postupných ústupků – Brusel se možná bude snažit uzavírat s jednotlivými zeměmi dvoustranné dohody, které budou obsahovat nejrůznější výjimky s ohledem na jejich „zelené agendy“.

Související články

Vložit komentář...