Budou vlaky rychlé jako letadla? Čína chce mít magnetickou levitaci jako dopravní standard

Tratě čínské vysokorychlostní železniční sítě mají v současnosti dohromady 38 000 kilometrů. Nyní k této síti mají přibýt tisíce kilometrů tratí pro vlaky pohybující se s pomocí magnetické levitace. První z flotily ultrarychlých vlakových souprav s názvem Super Bullet Maglev Train již byla v Číně představena veřejnosti.

Čína v současnosti usilovně pracuje na rozšíření sítě svých expresních vlaků, aby propojila metropole rozeseté po celé zemi, z nichž některé jsou od sebe vzdálené tisíc i více kilometrů. Nově vyvíjený vlak, pohybující se na principu magnetické levitace (zkráceně označovaný maglev), který může dosáhnout rychlosti až 600 km/h a téměř tak konkuruje letecké dopravě, by měl být podle Číňanů tím pravým řešením současné nevyhovující dopravní situace. Než však tento vysokorychlostní vlak bude nasazen do běžného provozu, bude to ještě nějakou dobu trvat.

Ohlédneme-li se do historie maglevů, lze říci, že Čína se k propagátorům této technologie přiřadila na počátku nového milénia – to když v roce 2002 uvedla jako první na světě maglev do běžného komerčního provozu. Stalo se tak v Šanghaji, kde tyto soupravy zajišťují spojení mezi vlakovým nádražím v centru města a letištěm Pudong. Na trase dlouhé 30 kilometrů vlak jezdí rychlostí až 430 km/h a cesta mu tak trvá pouhých osm minut. Magnetická dráha se v současné době buduje i v Pekingu, půjde však o ryze lokální spojení, kde budou vlaky dosahovat nižších rychlostí než v Šanghaji.

Rychlost na prvním místě

Ambice železniční společnosti China Railway Rolling Stock Corporation (CRRC) však rostou. Nedávno totiž v přístavním městě Čhing-tao, které leží ve východočínské provincii Šan-tung, asi 700 kilometrů jihovýchodně od Pekingu, představila první sériovou verzi vysokorychlostního vlaku maglev nové generace. Tento magnetický vlak by se měl podle německého magazínu Stern stát novým základem vlakové dopravy v Číně. CRRC představila prototyp této nové generace vlakových souprav již v roce 2019. Podle výrobce je vlak na rozdíl od šanghajského maglevu, kde se jedná o německou technologii Transrapid, ryze čínským výrobkem, i když i v tomto případě patent k technologii pochází z Německa.

Jak název technologie napovídá, vlak se nad tratí vznáší – levituje – díky působení magnetických sil. Tyto síly jej nadnášejí a současně způsobují i jeho pohyb vpřed. Protože mezi kolejnicemi a vozidlem nedochází k žádnému tření, může vlak dosáhnout opravdu vysoké rychlosti. „Takovéto typy vlaků jsou budoucností Číny, protože jsou tišší, spolehlivější, mají nízké vibrace a velkou přepravní kapacitu,” řekl Liang Jianying, zástupce generálního ředitele a hlavní inženýr CRRC. Tento typ vlaku, jehož maximální rychlost se pohybuje okolo 600 km/h, by podle něj mohl vyplnit mezeru mezi standardními vysokorychlostními vlaky s maximální rychlostí kolem 350 km/h a letadly pohybujícími se rychlostmi 800 až 900 km/h.

Pro nový typ vlaků zatím v Číně neexistují žádné tratě. Soupravy se tedy zatím budou vyrábět „na sklad“, tak aby s nimi bylo možné ihned po vybudování dostatečného množství traťových kilometrů zahájit pravidelný vlakový provoz. Než tato chvíle nastane, může ještě nějakou dobu trvat – Liang Jianying letos v lednu uvedl, že tyto vlaky budou uvedeny do pravidelného provozu za pět až deset let.

Aktuální masivní expanze vysokorychlostní železnice má – jak to v Číně u podobných projektů bývá – silnou podporu čínské vlády, která hodlá mezi velkými městy vybudovat „tříhodinové dopravní okruhy“. Z hlediska jízdní doby by se měl vlak v budoucnu stát nejrychlejším dopravním prostředkem na vzdálenostech do 1 500 kilometrů. Cesta z Pekingu do Šanghaje trvá letecky zhruba 2 hodiny a současnými vysokorychlostními vlaky kolem 5,5 hodiny. „Levitující rychlovlak by měl tuto trasu zvládnout jen za 2,5 hodiny,“ řekl Liang.

Zájem o ultrarychlé vlaky roste

V Německu, které lze považovat za „rodiště“ této dopravní technologie, je vysokorychlostní vlak maglev zatím jen hudbou budoucnosti bez konkrétních plánů. Čína, USA, a Jižní Korea naopak na vývoji tohoto způsobu dopravy intenzivně pracují. Stejně tak v Japonsku, kde plánují v roce 2027 zprovoznit magnetickou dráhu na trase Tokio – Nagoja s výhledem prodloužit ji až do Ósaky.

Technologie magnetické levitace je pro dopravu zajímavá tím, že odpor vzduchu je v podstatě jediným problémem, který omezuje dosažení vyšších rychlostí. V současné době proto na různých místech světa probíhá výzkum zaměřený na technické řešení pohybu tohoto vlaku ve vakuových tubusech. V tomto úsilí se tedy čínská železnice budoucnosti podobá americkému projektu Hyperloop, jehož technologie je ovšem založena na jiném principu.

Vyřešení tohoto problému by umožnilo cestovat rychlostí 1 000 km/h i více a tento způsob dopravy by se tak stal skutečnou alternativou k dopravě letecké. Další výhodou takovýchto vlaků je, že nezpůsobují žádné hlukové znečištění, jako je tomu v případě letadel, a stejně obrovský rozdíl je mezi prostorovými nároky obou těchto dopravních modalit – nedozírné plochy letišť hovoří za vše. Navíc na rozdíl od letišť mohou být vlaková nádraží v centrech měst.

Magnetický vlak je také energeticky velmi úsporný. Při přepravě stejného množství cestujících spotřebuje třikrát méně energie než automobil, a dokonce pětkrát méně než letadlo. V porovnání s běžným vlakem také dokáže stoupat do příkřejších svahů a projíždět ostřejší oblouky. Díky tomu se při stavbě trati zmenšují nároky na úpravu terénu.

  • Vlak maglev se pohybuje na polštáři magnetického pole, které je vytvářeno soustavou supravodivých magnetů, zabudovaných v trati i ve vlaké soupravě. Ta se pohybuje několik centimetrů nad kolejnicí – doslova se vznáší. Rychlost těchto vlaků je teoreticky téměř neomezená – největším problémem je aktuálně odpor vzduchu. Rychlostní rekord drží Japonci, kteří v roce 2015 dosáhli rychlosti 603 km/h.
  • Technologii magnetické levitace vynalezl již v roce 1934 Němec Hermann Kemper. Plánování výstavby bylo pod obchodní značkou Transrapid v Německu zahájeno v roce 1969, ale teprve v roce 1987 byla u Lathenu v dolnosaském Emslandu dokončena první testovací trať. V roce 1993 dosáhl na této trati model Transrapid TR-07 rychlosti 450 km/h.
  • Od 70. let minulého století testují tento druh vlakové dopravy i Japonci. Od roku 1996 dodnes je japonský JR-Maglev provozován na zkušební trati v prefektuře Jamanaši, která vede převážně tunely.

Související články

Vložit komentář...