Česko má schváleny první dotace na nový “zelený boom”

Orgány EU odsouhlasily první část dotací, které by měly výrazně změnit tvář české výroby energie, a vlastně celého Česka. Z takzvaného Modernizačního fondu dostane Česká republika do roku 2030 prostředky ve výši minimálně 150 miliard korun.

Zatím byla odsouhlasena jen velmi malá část z této (zatím jen odhadované, o tom dále) částky. Po vyhlášení předběžných a následně ostrých výzev Česko shromáždilo projekty, na které bylo nyní z evropského Modernizačního fondu uvolněno 202 milionů eur. O uvolnění prostředků Evropskou investiční bankou, které následovalo po schválení projektů Evropskou komisí, informovala Komise na svých stránkách.

Fond má obecně podporovat projekty, které nám pomůžou splnit cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů energie. Z uvolněných prostředků budou v Česku financovány především solární projektu.

Modernizace východu

Cílem Modernizačního fondu je podpořit investice do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti. Fond je určen pro transformaci energetiky v 10 státech EU, které v minulých letech dosahovaly nejnižšího HDP. Fond je kromě zmíněných zemí určen pro Bulharsko, Česko, Estonsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko. Jako první byly odsouhlaseny prostředky pro Českou republiku (202 milionů eur), Polsko (91 milionů eur) a Maďarsko (11,43 milionů eur).

Jak jsme uváděli, v Česku se z pěnez budou stavět především fotovoltaické elektrárny. V Polsku půjde v první vlně především o projekty zaměřené na zavádění chytrých měřičů spotřeby (takzvaných smart metrů), vývoj energetických sítí pro nabíjecí stanice pro elektromobily a podporu energetické účinnosti ve starších budovách. V Maďarsku budou prostředky určeny na zakládání energetických komunit.

Přesná částka, která se v rámci fondu rozdělí, závisí na ceně prodaných povolenek, může se tedy ještě měnit . Pro financování fondu jsou celkově vyčleněna 2 % emisních povolenek v období 2021–2030. Každý stát má dále určený vlastní podíl z tohoto celku. Česko získá 15,6 % z vyčleněných povolenek, což je po Polsku druhý nejvyšší objem.

Nově schválené projekty byly předloženy ke schválení během prvního cyklu vyplácení z Modernizačního fondu, tedy od ledna do června 2021. V dalším kroku budou prostředky převáděny na předkladatele projektů, případně, pokud jsou určeny na financování schémat podpory, budou postupně uvolňovány z účtu státních autorit. Státy budou mít poté za úkol sledovat provádění investic z Fondu a předkládat výroční zprávy o čerpání prostředků.

Pro příští výplatní cyklus byl nyní členským státům stanoven i termín pro předložení dalších návrhů projektů, a sice 17. srpna 2021 pro takzvané neprioritní návrhy a 14. září 2021 pro prioritní návrhy. Prioritní návrhy přímo přispívají k ochraně klimatu (například tedy jde o projekty obnovitelných zdrojů energie), neprioritní pak přispívají nepřímo a musí procházet delším schvalovacím řízením na úrovni EU (například rekonstrukce rozvodných sítí).

V Česku je především ohromný hlad po dotacích do obnovitelných zdrojů, které v minulých letech nebyly státem příliš podporovány. Zájem je ohromný. Státní fond životního prostředí i ve snaze zmapovat zájem o dotace z Modernizačního fondu vypsal na sklonku loňského roku takzvanou předregistrační výzvu. Kolo skončilo 1. února a fondu několik dní trvalo, než sdělil výsledek: přijal celkem 10 300 projektových záměrů. Velká část z nich byla ovšem ve fázi “vize”, jinak řečeno nebyla příliš připravena. Předběžný zájem o podporu z fondu ve výzvách projevilo přes 3000 subjektů.

Byť ministerstvo uvádí, že velká většina z projektů byla na malé obnovitelné zdroje, skutečnými výherci budou v tomto případě ovšem velké firmy, například ČEZ.  Ministerstvo životního prostředí do finální verze dokumentu zaneslo, že 60 procent alokace z druhého programu připadne současným velkým výrobcům elektřiny. Jde o takzvané subjekty 10c, které jsou součástí systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS). Zbylých 40 procent nedostanou pouze ostatní, tedy noví zájemci o výrobu elektřiny, ale budou opět dostupné pro všechny. Velké subjekty mají přednostní postavení.

Nová podpora

V České republice by změna měla být začít cítit během roku 2021. Během letošního roku a let následujících do rozvoje obnovitelných poplyne zhruba 10 miliard korun ročně. Hlavním výhercem při tom z dobrých důvodů bude právě fotovoltaika.

Počínaje letoškem začne do Česka proudit výrazně více peněz na využití v energetice, úsporách a obecně otázkách, které EU sdružuje do kolonky „ochrana klimatu“. Na tu má v období 2021-2027 směřovat téměř třetina evropského rozpočtu. Peníze mohou evropské země čerpat skrze ,,klasické fondy”, na které jsou zvyklé i české regiony. Nově ale letos přibyl také Fond pro spravedlivou transformaci sloužící hlavně uhelným regionům.

Jedna jejich část bude pocházet z krizového fondu EU v rámci takzvaného Národního fondu obnovy, ze kterého by Česko mělo postupně dostat zhruba 226 miliard korun. Na přechod k „čistším zdrojům energie“ je určeno podle vládního návrhu cca 7,6 mld. korun. Plán má být předložen Evropské komisi k posouzení do konce dubna, je tedy možné, že částka bude ještě předmětem dalších změn.

Fotovoltaický potenciál Evropy (kredit Solargis)
Fotovoltaický potenciál Evropy (kredit Solargis)

Hlavně na “slunce”

Největší část investic do nových zdrojů v českých poměrech bude zcela nepochybně u nás od roku 2010 dlouho velmi nepopulární fotovoltaika. Jak ostatně ukázalo i současné kolo udělování projektových peněz. Odpověď je jasná: stavebně jednodušší zdroj elektřiny než fotovoltaika neexistuje. „Fotovoltaika má hned několik výhod: technologie je poměrně levná a vyřízení žádosti pro zřízení fotovoltaické provozny je procesně jednoduché,“ řekl před časem pro Emovio mluvčí Komory OZE Martin Mikeska.

Stavba fotovoltaického zdroje je proti tomu podstatně jednodušší. Protože jde o zdroj méně rušivý, okolí neklade stavbě takový odpor. Vzhledem k tomu, že výrobny zabírající volnou půdu se v Česku v podstatě stavět nemohou, největší potenciál mají v blízké době zřejmě elektrárny na střechách průmyslových či jiných budov. Klad je i v tom, že jde o obor je poměrně etablovaný, byť se elektráren mnoho nestavělo.

Potenciál „solárů“ zohledňují i oficiální dokumenty. Například podle scénáře, s nímž pracuje tzv. „uhelná komise“, by u nás měla do roku 2033 stoupnout solární kapacita na 4,8 GW. Do roku 2038, kdy by Česko mělo skončit s těžbou a spalováním uhlí, by měla dosáhnout 5,9 GW.

Z ekonomického hlediska je v českých podmínkách pro provozovatele nejlepší, pokud se produkce zdroje spotřebuje přímo v místě výroby. Platby za elektřinu do dodanou sítě jsou v České republice nízké, nedá se také počítat s žádnou podporou za vyrobenou elektřinu v podobě nějakých speciálních tarifů či „zelených bonusů“. Připravované programy se omezují na podporu investiční, tedy na příspěvek na prvotní investici, nikoliv na podporu provozní.

V naprosté většině případů je podle propočtů i zkušeností investorů tedy výhodnější ušetřit za elektřinu ze sítě, spíše než přímo vydělávat na prodeji elektřiny vyrobené ve vlastní provozovně. Výpočet se samozřejmě liší podle velikosti a typu odběrového místa, ale například také náročnosti instalace (na ploché střeše je instalace samozřejmě jednodušší).

Pokles ceny fotovoltaických panelů v letech 1975 až 2020 (foto IEA)
Pokles ceny fotovoltaických panelů v letech 1975 až 2020 (foto IEA)

Jiné zdroje těžko

Například potenciál malých vodních elektráren je z velké části vyčerpán. Dnešní instalovaný výkon 1093 MW se v příštích letech podle odhadů bude zvyšovat jen zhruba o 1 až 2 MW ročně. Jde tedy o zhruba o jednotky, maximálně nízké desítky instalací ročně. Pro představu, v roce 2020 byla loni byla v Česku uvedena do provozu jedna malá vodní elektrárna na horním toku Vltavy s instalovaným výkonem 240 kW.

Větrné elektrárny mají „na papíře“ podstatně větší potenciál, skutečnost je zcela odlišná. V roce 2020 například nevznikla v Česku ani jedna jediná větrná elektrárna. Hlavní příčina je přitom v administrativě spojené se stavbou tohoto typu zdroje. „Příprava projektu větrné elektrárny trvá sedm let,“ uvádí na základě zkušeností členů komory Obnovitelných zdrojů (OZE) její mluvčí Martin Mikeska. Problémy bývají při schvalování projektů na nižších rozhodovacích úrovních, tedy na úrovni obcí a případně ještě krajů. Je to celkem pochopitelně dáno tím, že větrníky působí jsou doslova nepřehlédnutelné.

Využití biomasy, tedy například bioplynové stanice, má také svá jasné omezení. Biomasy prostě není dost na to, aby byla energetickému mixu dominovala. Může hrát zajímavou, ale spíše okrajovou roli. V příštích letech tak například téměř jistě uslyšíme více o biometanu.

Není to nic zásadně nového, jde v podstatě o velmi dobře vyčištěný bioplyn vzniklý ve stanicích přeměnou biologického materiálu (zbytků rostlin) bez přístupu vzduchu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o zušlechtěnou formu dnes již vyráběné suroviny. Biometan se zbaví příměsi CO2, který tvoří zhruba třetinu bioplynu, a pak jej lze použít jako náhradu běžného zemního plynu. Optimistické scénáře počítají s tím, že výhledově by mohla biometan nahradit několik procent celkové spotřeby plynu v ČR.

Související články

Vložit komentář...