První sériově vyráběný elektromobil v Česku mířil hlavně ven

Automobily značky Tatra máme většinou spojené s luxusními reprezentačními modely se silnými vzduchem chlazenými osmiválcovými motory. Slavné logo ale nesl i první sériově vyráběný tuzemský užitkový elektromobil.

V polovině devadesátých let plzeňský koncern Škoda prostřednictvím své pobočky Škoda Elcar Ejpovice postavil elektricky poháněný lehký užitkový automobil vlastní konstrukce s prostorovým rámem z uzavřených ocelových profilů a karoserií z probarveného plastu.

S tímto druhem pohonu ostatně již v Ejpovicích měli bohaté zkušenosti. V letech 1991 až 1993 tam totiž malosériově vyráběli elektromobily Eltra 151 L a Eltra 151 Pick-Up, které byly odvozené od vozů Škoda Favorit a Pick-Up.

Zájem byl hlavně v zahraničí

Dvoumístná Beta využívající přední nápravu favoritu a její palubní desku, byla otypována jako skříňový nákladní automobil. První prototyp vznikl v roce 1993 v Ejpovicích ve spolupráci s Tatrou Kopřivnice a jabloneckým Liazem. Projekt později převzala Škoda Plzeň, která v roce 1996 pro jeho výrobu založila společný podnik Škoda Tatra s. r. o. se sídlem v Příboru. Aby byl vůz náležitě odlišen od mladoboleslavské automobilky, byl původní název Škoda Beta nahrazen označením Tatra Beta.

Lehký užitkový model měl vpředu napříč uložený třífázový asynchronní elektromotor, který poháněl prostřednictvím jednostupňové převodovky přední kola. Disponoval jmenovitým výkonem 20 kW a maximálním 40 kW a v rozpětí od 0 do 3000 otáček dodával stálý točivý moment 132 Nm. Potřebnou energii mu přitom dodávaly vodou chlazené nikl-kadmiové baterie od francouzské firmy Saft.

V letech 1996 až 1997 vznikla přibližně stovka kusů, z nichž většina byla vyvezena do zahraničí. O český elektromobil, vhodný pro městskou rozvážkovou službu, projevila zájem mj. francouzská elektrárenská společnost Electricité de France, řada exemplářů byla vyvezena do Švýcarska. Několik vozů navíc skončilo jako učební pomůcka na elektrotechnických fakultách. Jeden z mála vozů tohoto typu u nás využívá Vysoká škola báňská v Ostravě.

Beta měla v zádi nákladový prostor o objemu 2,25 m³, který byl schopen pojmout i europaletu. (foto Tatra)
Beta měla v zádi nákladový prostor o objemu 2,25 m³, který byl schopen pojmout i europaletu. (foto Tatra)

Elektrická Beta vznikla v několika verzích s různým dojezdem a nosností. Základem byla Beta EL 126, která uvezla až 420 kg, ale jen na vzdálenost 70 km. Vrcholný model EL 180 sice zvládl převoz jen 310 kg nákladu, ale zato na vzdálenost až 115 km a dokázal vyvinout rychlost 110 km/h. Beta s pohotovostní hmotností 1340 kg měla v zádi prostor pro náklad o objemu 2,25 m³, který byl schopen pojmout i europaletu.

Finále se spalovacími motory

Vzhledem k malým objemům produkce elektrické verze se plzeňská Škoda rozhodla nabídnout i zážehovou verzi. Od roku 1996 tak byla Beta poháněna rovněž motorem ze Škody Favorit, který o rok později nahradil modernější a výkonnější zážehový čtyřválec 1,5 l/62 kW z vozu Hyundai Accent. V tomto provedení dostala Beta i palubní desku korejského vozu.

V následujícím roce se produkce Bety přesunula v rámci nově vzniklé automobilové divize Škody Plzeň označené Škoda Truck do příborského závodu automobilky Tatra, kde pomohla udržet zaměstnanost po ukončení produkce osobních vozů Tatra 700. V roce 1997 byl vyroben i poslední exemplář elektrické verze. Kromě provedení van se Beta vyráběla i jako valník a verze pro individuální dostavbu.

Kromě provedení van se Beta vyráběla i jako valník a verze pro individuální dostavbu. (foto Tatra)
Kromě provedení van se Beta vyráběla i jako valník a verze pro individuální dostavbu. (foto Tatra)

Nabídka barev její karoserie měla evokovat českou vlajku – zájemci si mohli vybírat z červené, bílé a modré. To ale již měly všechny vozy pod kapotou spalovací motor.  Veškeré plány na další vývoj elektrické verze, ale i na montáž v Bulharsku, Polsku a Číně vzaly za své. 

Velké přízni se ale tento nevzhledný automobil, který používali v provedení se zážehovým motorem i městští strážníci, netěšil. Není divu, že jeho produkce v roce 1999 definitivně skončila. Na trhu totiž byla tehdy řada mnohem konstrukčně vyspělejších automobilů s lepším servisním zázemím.

  • Lehký užitkový automobil s prostorovým rámem z uzavřených ocelových profilů a karoserií z probarveného plastu byl již v době svého zrodu konstrukčně zastaralý. (foto Tatra)
  • Kromě provedení van se Beta vyráběla i jako valník a verze pro individuální dostavbu. (foto Tatra)
  • Beta měla v zádi nákladový prostor o objemu 2,25 m³, který byl schopen pojmout i europaletu. (foto Tatra)
  • V letech 1996 až 1997 vznikla přibližně stovka kusů, z nichž většina byla vyvezena do zahraničí. (foto Tatra)
  • Tatra Beta (foto Tatra)

Související články

Vložit komentář...