29. 03. 2024
|
emovio.cz logo

Zemní plyn by měly nahradit biometan a vodík. Úplně snadné to ale nebude

(Foto: Hutira green gas)
(Foto: Hutira green gas)

Evropská unie před několika dny uveřejnila první část pravidel pro posuzování klimaticky šetrných investic. Prozatím se však vyhnula politicky citlivým otázkám, tedy zda, případně jak podpořit i jadernou energetiku a plyn. Dosluhující česká vláda patří mezi stoupence zařazení těchto zdrojů mezi zdroje čisté nebo alespoň přechodové, naopak například Německo je proti. Evropský komisař pro klima Frans Timmermans však na nedávné klimatické konferenci COP6 naznačil, že Evropská unie variantu zařadit plyn mezi přechodové zdroje velmi vážně zvažuje. Pro české plynárenství to v každém případě znamená, že v příštích letech jej čekají změny směrem k jeho dekarbonizaci. V tomto procesu by přitom měly klíčové role hrát především biometan a vodík.

Většímu podílu biometanu v plynárenství aktuálně brání, a to nejen u nás, ale i mnohde v zahraničí, především zastaralé předpisy a zákony. I přesto se očekává, že do roku 2050 by jeho podíl v plynárenství mohl narůst až na 40 procent. V případě vodíku pak bude záležet zejména na množství, které se bude vtlačovat do plynárenské sítě. Všeobecná představa je taková, že spíše než stavba nových přepravních soustav bude ekonomicky výhodnější úprava těch stávajících.

„V nejbližší budoucnosti vnímáme jako jednu z hlavních alternativ ke zemnímu plynu jednoznačně biometan, který je možné získávat z bioplynových stanic a čistíren odpadních vod. Považujeme ho z hlediska nákladů za nejefektivnější, nejrozšířenější a nejudržitelnější, k čemuž jsme se na začátku prosince zavázali i podpisem Biometanové deklarace. Další možnou alternativou zemního plynu je pak bezesporu vodík,“ uvedl Hynek Faktor, ředitel společnosti Hutira green gas, která se zabývá technologiemi úpravy bioplynu na biometan a jeho následným vtláčením do plynárenské soustavy.

Biometanovou deklaraci podepsalo 28 evropských společností, mezi nimi například automobilky Volvo, Iveco, Scania, obchodní řetězec Carrefour nebo energetický koncern RWE. Deklarace zdůrazňuje ochotu výrobců a uživatelů biometanu, jejichž celkový roční obrat aktuálně činí více než 200 miliard eur, podílet se na rozšíření udržitelného biometanu na nejméně 350 TWh do roku 2030, což je potenciál využití odhadovaný Evropskou komisí.

Několik překážek

Tyto alternativy se již v současnosti dostávají do povědomí, odborníci však uvádějí, že tendence k většímu „ozelenění“ narážejí hned na několik překážek. „Dosud byla hlavní překážkou legislativa – dlouho se rodící zákon o podporovaných zdrojích energie v nové podobě včetně návazných předpisů a nařízení,“ řekl místopředseda představenstva České bioplynové asociace Jan Matějka. Donedávna tkvěl problém i v ekonomické neefektivnosti výroby bioplynu. „Ovšem nyní, v období prudkého nárůstu cen energií, se zdá, že bude možné dosáhnout i kladných ekonomických výsledků bez výrazných dotací,“ doplnil.

Ekonomické překážky lze podle expertů aktuálně najít i v případě přechodu k vodíku. „Postupné nahrazování fosilního zemního plynu bezemisním vodíkem vyžaduje vysoké investice z hlediska výrobních kapacit vodíku a úpravy stávajících plynárenských zařízení a systémů,“ řekl Juan Zamphiropolos, vedoucí oddělení Business Development společnosti EG.D. Zeleného vodíku je zároveň podle něj aktuálně nedostatek, proto se v krátkodobém a střednědobém horizontu uvažuje převážně o dekarbonizaci pomocí biometanu. Většímu rozšíření však i podle Zamphiropolose stále brání zaostávající legislativa.

EU mění vodíkový kurz

Odstranit překážky a urychlit přechodovou fázi směrem k masivnějšímu využívání čistého vodíku se snaží i evropská administrativa. Dokládá to například akce Evropský vodíkový týden (European Hydrogen Week), kterou před několika dny zorganizovala Evropská komise a Společný podnik pro palivové články a vodík (Fuel Cell and Hydrogen Joint Undertaking – FCH JU). Na ní byl ústy samotné předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyen ohlášen vznik nové iniciativy Partnerství pro čistý vodík. Ta nahrazuje předešlý Společný podnik pro palivové články a vodík a naznačuje nový směr, kterým se chce Evropská unie ubírat. Jak z názvu vyplývá, původní podnik byl více zaměřen na mobilní aplikace a palivové články, zatímco Partnerství pro čistý vodík cílí více na dekarbonizaci těžkých sektorů, jakými je ocelářství, chemický sektor, nebo vysokoteplotní teplo.

Na zmíněné akci také Evropská aliance pro čistý vodík (ECH2A) představila seznam 750 vodíkových projektů, které by se měly realizovat po celé Evropě. Tyto projekty se zaměřují od výroby čistého vodíku až po využití vodíku v průmyslu, mobilitě, energetice, nebo budovách. Hlavními záměry celé této nové strategie přitom jsou snížení ceny, zlepšení spolehlivosti a navýšení výroby čistých vodíkových řešení.

Poptávka poroste

Co se týše biometanu, lze podle odborníků čekat, že poptávka po tomto energetickém zdroji bude v nejbližších letech růst. „Z hlediska celé Evropy očekáváme do roku 2030 podíl biometanu okolo 8 procent. Směrem k roku 2050 lze pak očekávat postupný pokles poptávky po zemním plynu, v důsledku toho by tak měl výrazně narůst podíl biometanu. V horizontu následujících 30 let by mohl dosáhnout až 40 procent z hlediska celkové poptávky po plynu,“ řekl Hynek Faktor.

Rostoucí podíl biometanu na spotřebě plynu odhaduje i Matějka. Ve střednědobém horizontu se bude podle něj pohybovat kolem 5–7 procent a postupně se bude zvyšovat. „Další alternativou by mohl být metan vzniklý metanizací oxidu uhličitého, včetně využití syntetického plynu z plazmového zplyňování odpadů, což by vedlo k výrazně většímu podílu obnovitelných a alternativních zdrojů na spotřebě plynu v roce 2050,“ doplnil místopředseda představenstva České bioplynové asociace.

V případě vodíku bude z hlediska možného růstu poptávky po tomto energetickém zdroji záležet na celé řadě faktorů. „Například na tom, jak rychle a jak velké množství vodíku bude přimícháváno do plynové soustavy. Nebo třeba kolik se nám bude dařit nízkoemisního vodíku vyrábět,“ řekl odborný specialista České vodíkové platformy Jan Sochor. V dlouhodobém měřítku by nicméně měl podle projektového manažera společnosti EG.D Tomáše Galíka hrát stále větší roli právě nízkoemisní vodík. Počítá s ním i Vodíková strategie ČR, podle které by se měl dostávat v nízkých koncentracích do přepravní soustavy již v období 2035 až 2040.

To s sebou ponese také nutné změny týkající se stávající plynárenské infrastruktury. Studie European Hydrogen Backbone přitom ukazuje, že než budovat novou přepravní soustavu přímo na vodík bude méně nákladné vhodně upravit tu stávající. Tyto úpravy by se měly týkat zejména nadzemních komponentů, jakými jsou třeba kompresory, čidla, případně i samotné plynovody. Zmíněná studie zároveň počítá s tím, že do roku 2030 bude takto v Evropě předěláno až 11 600 kilometrů plynovodů, v roce 2040 by to mělo být až 39 700 kilometrů.

Podobné články

3 komentáře

  1. Spotřeba zemního plynu v ČR je cca 8,5 miliard m3/rok. Jedná se prakticky o čistý methan. Kolik bioplynek by bylo třeba pro náhradu této spotřeby s přihlédnutím na skutečnost, že bioplyn obsahuje až 50% CO2? Z jaké energie by se v ČR vyráběl vodík v potřebném množství? Položil si vůbec někdo tuto otázku?

  2. Ať už jde EK s těmi nápady do někam. A nebo spíš my z EU. JNebo alespoň jako Maďaři, ti uzavřeli s Ruskem smlouvu na dodávku plynu na 15 let za výhodnou cenu 300 USD/ tis. m3. My dokážeme jen provokovat Vrběticemi.

  3. BPS s elektrickým výkonem 1 MW je schopna dotlačit do sítě tak 1,5mil m3 metanu za rok. Odpadu dost není, takže je potřeba to vypěstovat. Na jednu takovou BPS potřebujete 450 ha slušné orné půdy a dalších aspoň 1000 ha kvůli střídání plodin. 8,5 mld m3/ 1,5 mil m3 = 5700. tj doplnit dalších 5,7 GW v bioplynových stanicích, které ke své obsluze potřebují 8,55 mil ha. Rozloha ČR je 7,887 mil ha. Musíme obsadit zpátky Slezsko 🙂

Napsat komentář: Zdeněk Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata