28. 03. 2024
|
emovio.cz logo

Toronto zakázalo roboty na chodnících. Byly růžové, roztomilé, ale nebezpečné

Robot společnosti Tiny Mile (foto Tiny Mile)
Robot společnosti Tiny Mile (foto Tiny Mile)

Jak složité může být zavádění nových druhů dopravy do praxe, ukazuje vývoj v Torontu. Kanadské město po zavedení nového typu rozvážkové služby zakázalo provoz automatických robotů na chodnících a cyklostezkách.

Růžové roboty zaplavily Toronto v roce 2021. Nu, možná ne úplně zaplavily, staly se ovšem nepřehlédnutelnou součástí městské krajiny. A rozhodně jich byl plný Instagram a TikTok.

Není divu, roboty nazvaní Geoffrey jsou přímo agresivně roztomilí. Je to logický marketingový krok: jak by se někdo mohl cítit ohrožen malým růžovým robotem se srdíčky místo očí?

Stroje patřily místnímu startupu Tiny Mile. Jde o zhruba metr dlouhé a přes 50 centimetrů vysoké stroje o hmotnosti čtyři kilogramy. Uvezou maximálně pětikilogramový náklad a jejich úkolem je rozvoz jídla – v podstatě jde tedy o robotizovanou obdobu Uber Eats či jiných podobných rozvážkových služeb, které se během posledních pandemických staly významnou součástí sektoru služeb.

Mimochodem, společnost Tiny Mile byla oficiálně založena v listopadu 2019, nedlouho předtím, než pandemie uzavřela restaurace po celém městě, včetně Toronta. Její zakladatelé samozřejmě netušili, jakého významu rozvor jídla v dohledné době nabude.

Proč píšeme „roboty“, ne „roboti“

Pod označením robot se v češtině skrývají jak dnes existující automaty neschopné samostatného rozhodování, tak (nakonec) myslící stroje v původním Čapkově významu slova. Rozlišuje se mezi nimi i gramaticky: robot myslící je životný (mn. č. roboti), ti dnešní nesamostatní jsou neživotní (mn. č. roboty).

Rozdíl mezi oběma významy ilustruje Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český příklady, které mluví za vše: zatímco neživotné kuchyňské roboty nám jen „ulehčily vaření„, životní roboti tvoří dějiny. Vybraný příklad totiž praví: Hodní a zlí roboti svedli velkou bitvu o budoucnost lidstva.

Roboty společnosti Tiny Mile nejsou ve skutečnosti autonomní. Jsou dálkově řízeni skutečnými lidmi, kteří pracují z domova na noteboocích a ovladačích Xbox. Geoffrey má zabudovanou GPS, kterou piloti WFH používají k navigaci. Díky vestavěným kamerám robota mají k dispozici 360stupňové zorné pole.

Firma zaměstnávala pro řízení robotů zprvu výhradně místní zaměstnance, kterým dávala na poměry donáškových služeb velmi dobrý plat (údajně 25 kanadských dolarů za hodinu). Dokonce na rozdíl od kurýrů donáškových služeb měly být vedeni jako skuteční zaměstnanci. Ovšem podléhá stejným ekonomickým tlakům jako jiné společnosti, a tak se postupně objevily informace, že nabírá potenciální řidiče pro své roboty i na Filipínách. A tamním operátorům samozřejmě nabízela výrazně nižší platy, cca 320 až 400 dolarů za celý měsíc, to je zhruba 6 až 7 tisíc korun měsíčně.

Provoz strojů byl zcela bezkontaktní. Po zadání objednávky firma vyrazil stroj směrem k restauraci. Když dorazil, pracovník restaurace se s ním setká venku a zamává mu, čímž mu dal signál, aby otevřel víko. Vložil jídlo do stroje, ten se zavřel, zamkl a vyrazil směrem k cíli. Když tam dorazil, upozornil zákazníka, který musel vyjít ven (robot si nemůže otevřít dveře nebo vyjít po schodech, což omezuje užitečnost pro hendikepované), zamával a víko robotu se otevřelo, aby se zákazník dostal k objednávce.

Mohou být nebezpeční!

Hlavním problémem firmy se ovšem neukázalo být špatné PR spojené s využitím levné pracovní síly, ale otázka koexistence jejích strojů s chodci, především slepců či osob s jiným typem postižení. V prosinci 2021 městská rada Toronta odhlasovala zákaz provozu automatických robotů na chodnících a cyklostezkách, dokud nebude zaveden provinční pilotní program.

Rada se opatřením začala zabývat poté, co o to požádal „Poradní výbor pro bezbariérovost v Torontu“, což je organ složený ze zástupců veřejnosti a městské rady. Cílem doporučení výboru bylo snížit nebezpečí pro osoby s omezenou schopností pohybu nebo vidění, jakož i pro starší osoby a děti, kterým mohou zařízení překážet nebo si ho z nějakého důvodu nemusejí všimnout.

Toronto má legislativu, která vyžaduje, aby bylo pro hendikepované bezpečným místem, kterou rada musela vzít v potaz: zákaz se tedy dal očekávat. A Tiny Mile i proto dopředu své stroje z ulic stáhla dopředu.

Zákaz je dočasný. Městská rada plánuje ve druhém čtvrtletí roku 2022 připravit „výzvu k inovacím v dopravě“, která by zkoumala a podporovala nasazení malých robotů na chodnících.

Roboty společnosti Tiny Mile (foot Tiny Mile)
Roboty společnosti Tiny Mile (foot Tiny Mile)

Co řeší

Dá se očekávat, že problém se bude znovu řešit. Tiny Mile se totiž věnuje otázce, která je dnes opravdu „na pořadu dne“. „Hlavním problémem, který se snažíme vyřešit, je doručení na poslední míli,“ řekl pro server NowToronto manažer firmy Tiny Mile Omar Elawi. „Odtud pochází i název. Poslední míle je největší logistickou noční můrou, která v současné době v doručování existuje.“

Tiny Mile vychází z premisy, že model, který používá Uber Eats a podobné společnosti, není ekonomicky udržitelný. Podle ní problémy s nízkými platbami pro kurýry a vysokými maržemi, které služby od restaurací vybírají, si vyžádají zásadní změny. Náklady jsou prostě příliš vysoké.

Společnost Tiny Mile tvrdí, že restaurace, které ji využívají ušetří na provizích 5 až 15 % z celkové ceny. Systém přitom funguje tak, že firma pracuje v rámci systému Uber Eats, ale této službě nahlásí, že budou využívat vlastního kurýra. Ovšem místo toho, aby vyslaly vlastního řidiče, dají zprávu společnosti Tiny Mile, která pak vyšle robota Geoffreyho. 

Pro restauraci, jako je Animal Liberation Kitchen, přináší tento postup údajně úspory. Díky popularitě a novotě robotu získají reklamu zdarma, ušetří finance a mají přímý dohled nad objednávkou. Podle provozovatelů roboty také řeší problém s teplotou jídel: velkým problémem při rozvozu bývá, že řidiči přijíždějí bez termotašek, a k zákazníkovi tak jídlo může dorazit studené. Geoffrey má termoobal a držáky na kelímky. Vědí, že robot dorazí do 10-15 minut.

Koncept má samozřejmě své problémy. Tiny Mile za začátku agresivně rozšiřovala okruh partnerských restaurací, ovšem restaurace nebo zákazníci čekali na roboty často déle než na lidského kurýra, což byl pro začínající službu samozřejmě problém. Proto se firmy rozhodla omezit spolupráci pouze na provozy v okruhu dvou kilometrů od svého sídla.

Přerušení provozu pro společnost Tiny Mile také není až tak špatnou zprávou. Získala velkou pozornost, a navíc je stále v rané fázi své existence. Pořád pracuje na zlepšování poskytovaných služeb, jejich kvality, technické stránky věci i efektivity jejich nasazení. Dalším krokem je zvýšení počtu robotů v ulicích, přičemž každý pilot má řídit více zakázek najednou. Plánují také integrovat určitou umělou inteligenci, aby se nakonec mohli stát částečně autonomními.

Poslední míle

V přepravě zboží je celá cesta náročná, ale právě poslední úsek – poslední míle – bývá velmi obtížná. Především ve stále rostoucích městech není takový úkol pro kurýry, kteří ten poslední úsek mají na starosti, nic jednoduchého. Zácpy jsou běžné, parkovat není kde a zákazníci – i ti, kteří se na své věci opravdu těší – nebývají vždy dochvilní. Natož aby byli vždy tam, kde by v danou chvíli měli být. Kurýři tak drtivou většinu svého času stráví něčím než rozvážkou: čekám na zákazníky, hledáním místa na zaparkování…

Poslední míle se tedy mění v problém. Naštěstí nevyřešené problémy jsou zároveň příležitosti zkusit něco nového. V případě by tím něčím novým měli být kurýři robotičtí. V podstatě jde o spojení několika novinek, které už jsou k dispozici nebo se vyvíjí.

Jednou je jednoduchý elektrický pohon s bateriemi, které vystačí na prakticky celodenní pohyb ve městě (cca 200 kilometrů) a přitom neruší a neznečišťuje okolí. Dalším jsou všudypřítomné mobilní telefony, díky kterými můžete přesně sledovat, kde takový kurýr, kdy se k vám blíží a „domluvit“ se s ním na předávce. Nu, a tou poslední novinkou je samozřejmě „samořídící“ auto. To je v současné chvíli největší problém, a nejen technický.

Příkladem může být český prototyp takového robotického kurýra, který připravují společně firmy Bring Auto a Roboauto. Jde vlastně o malé, šikovné elektrické vozítko, které uveze asi tunu nákladu, jen tři metry dlouhé a jen metr široké. (Malá šířka mu pomáhá zaparkovat i na rušné ulici, aniž by zcela blokovalo provoz.)

V České republice dnes samořiditelná auta na silnici nesmějí. A tak zatím jezdí autíčko buď ovládané na dálku, nebo přímo s řidičem za volantem. Ale už jezdí, sbírá zkušenosti a kilometry, aby bylo připravené zkusit vyřešit zapeklitý problém „poslední míle“, jak dostane příležitost.

Podobné články

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Oblíbené články

Témata