emobilita

Podle nové studie budou představovat více než polovinu všech prodaných vozů ještě před rokem 2033. Přísnější předpisy a rostoucí zájem totiž výrazně zvyšují poptávku po bezemisních dopravních prostředcích.

Alespoň to předpokládá poradenská společnost Ernst & Young, podle kterého prodej elektromobilů převýší během příštích dvanácti let prodej vozů na fosilní paliva v Evropě, Číně a USA, tedy největších automobilových trhů na světě. A do roku 2045 klesne podíl prodeje automobilů bez elektromobilů na méně než 1 % celosvětového trhu s automobily, odhaduje model společnost Ernest Young.

Přísné vládní mandáty v boji proti změně klimatu jsou hnacím motorem poptávky v Evropě a Číně, kde výrobci automobilů a spotřebitelé čelí rostoucím finančním sankcím za prodej a nákup tradičních automobilů na benzinový a naftový pohon. Ernest Young vidí Evropu jako lídra v přechodu na elektrický pohon, přičemž do roku 2028 budou modely s nulovými emisemi převyšovat všechny ostatní pohonné systémy. V Číně tento bod zlomu nastane v roce 2033 a v USA v roce 2036, odhaduje předpovědní model.

Spojené státy zaostávají za ostatními předními světovými trhy, protože během vlády prezidenta Donalda Trumpa došlo ke zmírnění předpisů na spotřebu paliva. Od lednového nástupu do funkce se prezident Joe Biden znovu připojil k Pařížské klimatické dohodě a navrhl vynaložit 174 miliard dolarů na urychlení přechodu na elektromobily, včetně instalace půl milionu dobíjecích stanic po celé zemi.

“Regulační prostředí Bidenovy administrativy považujeme za velký přínos, protože má ambiciózní cíle,” řekl v rozhovoru pro agenturu Bloomberg Randy Miller, globální lídr společnosti EY pro pokročilou výrobu a mobilitu. “Vývoj v Americe bude mít efekt na celý zbytek světa.”

Přitažlivější

Roste také zájem spotřebitelů o elektromobily, od žádaného Modelu 3 společnosti Tesla až po nové elektrické modely, které přicházejí od starších výrobců automobilů, jako je bateriový nákladní automobil Hummer společnosti General Motors Co. a pickup F-150 Lightning společnosti Ford Motor Co. Podle poradenské společnosti AlixPartners investice světových výrobců automobilů do bateriových modelů nyní dosahují 230 miliard dolarů.

“Na trh přichází mnoho dalších modelů, které jsou pro spotřebitele mnohem atraktivnější,” řekl Miller. Když se k tomu přičtou státní pobídky na prodej elektromobilů, podle Millera jsou pohromadě všechny nutné ingredience k rychlému nárůstu poptávky po elektrických vozech.

Studie Ernest Yroung také předpokládá, že k rozšíření elektromobilů přispěje generace mileniálů, kterým dnešních dvacátníků až třicátníků. Tato skupina spotřebitelů kvůli koronavirové pandemii odmítají sdílené jízdy a veřejnou dopravu a ve větší míře se hlásí k vlastnictví automobilu. Podle průzkumů až 30 % z mileniálů chce řídit elektromobil, uvedl Miller. “Vidíme u miliniálů jednoznačně větší příklon k tomu, že si chtějí koupit elektromobil,” řekl Miller.

Zavádění vozidel na baterie navíc urychluje kombinace vládních pobídek k nákupu elektromobilů a navrhovaných zákazů spalovacích motorů ve městech.

Předpokládá se, že Evropa bude mít vedoucí postavení v objemu prodeje elektromobilů až do roku 2031, kdy se největším světovým trhem pro elektromobily stane Čína.

Analýza tak odhaduje, že že vozidla poháněná benzinem a naftou budou v roce 2025 stále tvořit přibližně dvě třetiny nově registrovaných osobních vozidel. Proti roku 2020 to bude však představovat pokles o 12 procentních bodů. Do roku 2030 budou podle předpovědi Ernest Young automobily bez elektrického pohonu tvořit méně než polovinu všech registrací osobních vozidel.

Nová aktualiazace samořídicího softwaru společnosti Tesla nemá dostatečně bezpečnostní prvky, tvrdí experti na bezpečnost amerického spotřebitelské organizace Consumer Reports.

Automobilka Elona Muska začala na začátku tohoto měsíce zavádět novou aktualizaci, které umožňují oprávněným majitelům “plně autonomní jízdu” v dalších dopravních situací. Systém je zatím v beta verzi, firma ale plánuje okruh spotřebitelů, kteří ho ve voze mají, dále rozšiřovat.

Majitelé stále musí být schopni okamžitě převzít kontrolu nad vozidlem a Musk na Twitteru připustil, že se mohou vyskytnout “nepředvídané problémy”, které bude třeba v budoucnu vyřešit. Zároveň požádal uživatele, aby “byli paranoidní”.

Časopis Consumer Reports (CR) uvedl, že plánuje nezávisle otestovat aktualizaci softwaru, známou jako FSD beta 9, jakmile ji obdrží jeho vlastní vozidlo. Nicméně zástupci organizace vyjádřili znepokojení už nad záběry chování vozu, které se objevily na internetu. Na některých je vidět, jak vůz naráží do křoví, vynechává zatáčky, či dokonce míří k zaparkovaným autům.

Automobil Tesla Autopilot namísto drahého lidaru (de facto “laserového radaru”), který preferuje řada jiných společností z oboru, využívá ke sledování okolí kamery, ultrazvukové senzory a radar. Podle dnešních standardů je autopilot Tesly považován za “částečně automatizovaný” systém úrovně 2 (přehled standardu najdete na konci článků).

Neplacení betatestři

Vozidla Tesla již měla určitou úroveň autonomie při jízdě po dálnicích. FSD beta 9 však umožňuje větší automatizaci jízdních úkonů, včetně možnosti umožnit mu pohybovat se po křižovatkách a městských ulicích.

“Videa s FSD Beta 9 v akci neukazují systém, který by dělal řízení bezpečnějším nebo dokonce méně stresujícím,” řekl Jake Fisher, senior ředitel Centra automobilových testů CR. ” Spotřebitelé jednoduše platí za to, že se stávají beta testery vyvíjené technologie bez adekvátní bezpečnostní ochrany.”

Profesor MIT Bryan Reimer, který se zabývá výzkumem automatizace vozidel, řekl pro Consumer Report, že “zatímco řidiči si mohou být vědomi zvýšeného rizika, které podstupují, ostatní účastníci silničního provozu – řidiči, chodci, cyklisté atd. nevědí, že se nacházejí v přítomnosti testovacího vozidla, a podstupují tak riziko, se kterým nesouhlasili.”

Přístup společnosti Tesla je v kontrastu s ostatními společnostmi vyvíjejícími technologii samořízených automobilů, jako jsou Argo AI, Cruise a Waymo. Ty že omezují testování svého softwaru na soukromé tratě, případně využívají vyškolené bezpečnostní řidiče jako kontrolory. Společnost Tesla na žádosti Consumer Report o komentář nereagovala.

Fisher a další se domnívají, že Tesla by měla přinejmenším monitorovat řidiče v reálném čase, aby se ujistila, že dávají pozor při používání nového softwaru. Fisher například tvrdí, že aktualizovaný software má “působivou” grafiku na obrazovce, ale obává se, že i krátký pohled řidiče na displej může být příliš dlouhý na to, aby systém zabránil nárazu do auta nebo chodce. Některé nové vozy Tesla jsou vybaveny kamerami pro sledování řidiče v reálném čase. Experti Consumer Report ovšem pochybují o o jejich účinnosti.

“Tesle nestačí jen požádat lidi, aby dávali pozor – systém musí zajistit, aby se lidé věnovali řízení, když je v provozu,” říká Fisher, který doporučuje, aby Tesla používala systémy sledování řidiče ve voze, které zajistí, že řidiči budou mít oči na silnici. “Už víme, že testování samořídicích systémů bez odpovídající podpory řidiče může skončit – a také skončí – smrtelnými nehodami.”

Testovací samořízené vozidlo společnosti Uber v roce 2018 srazilo a způsobilo smrt 49leté Elaine Herzbergové, když přecházela ulici v oblasti Phoenixu. Vyšetřováním bylo zjištěno, že posádka se nevěnovala řízení a nijak nestačila zareagovat na nehodu a bezpečnostní prvky systému byly do značné míry “osekány”. Federální vyšetřování částečně vinilo ze srážky nedostatečnou regulaci a nevhodné bezpečnostní zásady společnosti Uber. Po této tragédii zavedlo mnoho společností přísnější interní bezpečnostní pravidla pro testování samořídicích systémů. Jde například právě o sledování řidičů, které mají zajistit, že se nerozptylují. Firmy také více spoléhají na simulace a uzavřené testovací dráhy.

Tesla Model S u nabíjecí stanice (foto Alexandre Prévot)
Tesla Model S u nabíjecí stanice (foto Alexandre Prévot)

Jako opilý řidič?

Kromě inženýrů společnosti CR vyjádřili obavy o výkonnost nového softwaru Full Self-Driving i odborníci z oboru, kteří sledovali videa s tímto softwarem v akci.

Selika Josiah Talbottová, profesorka na American University School of Public Affairs ve Washingtonu, D.C., která se zabývá autonomními vozidly, uvedla, že Tesly vybavené FSD beta 9 se na videích, která viděla, chovají “téměř jako opilý řidič”, který se snaží udržet v jízdním pruhu. “Kličkuje vlevo, kličkuje vpravo,” říká. “Zatímco jeho pravotočivé zatáčky se zdají být poměrně pevné, levotočivé jsou hodně divoké.”

Video, které na YouTube nahrál uživatel AI Addict, ukazuje působivou navigaci kolem zaparkovaných vozidel a přes křižovatky. Auto se při jízdě však také dopouští mnoha chyb. Tesla mimo jiné zavadí o keř, po odbočení najede do špatného pruhu a zamíří přímo do zaparkovaného auta. Software se také občas během jízdy odpojí a náhle přenechá řízení řidiči.

“Je těžké zjistit jen na základě sledování těchto videí, v čem přesně problém spočívá, ale už z pouhého sledování videí je jasné, že má problém s detekcí nebo klasifikací objektů,” říká Missy Cummingsová, odbornice na automatizaci, která je ředitelkou laboratoře Humans and Autonomy Laboratory na Dukeově univerzitě v Durhamu ve státě New York, N.C. Jinými slovy, auto se snaží určit, co jsou objekty, které vnímá, nebo co má s těmito informacemi dělat, případně obojí.

Podle Cummingsové je možné, že Tesla nakonec vytvoří samořídící vůz. Zatím ovšem automobilka neprovedla dost zkušebních jízd, aby něčeho takového se stávajícího softwaru mohla vůbec dosáhnout. “Nevylučuji, že někdy v budoucnu je to možné. Ale funguje to už nyní? Ne. Přihořívá alespoň? Ne.”

Testování bez souhlasu

Dát beta verze softwaru přímo do rukou spotřebitelů není nic neobvyklého, při vývoji počítačového softwaru je naopak běžný. Na silnici by mohl způsobit skutečné problémy, upozornila Cummingsová: “Je to étos Silicon Valley, že software je z 80 procent hotový, pak ho uvolníte a necháte uživatele, aby odhalily chyby. A to je možná v pořádku pro váš mobilní telefon, ale není to v pořádku pro systém kritický z hlediska bezpečnosti.”

Dodejme, že nikdo nezpochybňuje, že výkony systému se zlepšují. I odborníci oslovení Consumer Report si všimli výrazného zlepšení výkonu mezi staršími a novějšími videi Tesly automatizujícími úkoly řízení. “Je zajímavé, jak rychle inženýři v Tesle zřejmě využívají data ke zlepšení výkonu systému,” řekl například již citovaný Bryan Reimer z MIT.

Dokud se však Tesly nestanou skutečně autonomními, mohla by taková postupná zlepšení snížit ostražitost řidičů. Ti se začnou spoléhat na to, že auto bude rozhodovat za ně, byť na to ve skutečnosti není připraveno, obává se James Fisher: “Když bude software většinu času fungovat dobře, může se drobná chyba změnit v katastrofu, protože řidiči budou systému více důvěřovat a méně se zapojí, když to bude potřeba.”

Aby se tomu předešlo, Fisher, Reimer, Talbottová a další vyzývají Teslu, aby začlenila robustní systémy monitorování řidiče. Ty by měly v reálném čase sledovat, zda osoba za volantem je připravena převzít řízení. Tesla se ale zatím zdráhá takové řešení zavádět.

To se jí může vymstít, odhaduje Jason Levine, výkonný ředitel amerického Centra pro bezpečnost automobilů (Center for Auto Safety), americké zájmové organizace orientující se na bezpečnost silničního provozu. Levine říká, že automatizace může zachránit životy, ale pouze v případě, že řidiči si bude jasně vědomi omezení technologie. “Výrobci vozidel, kteří se rozhodnou bez souhlasu testovat své nevyzkoušené technologie na majitelích svých vozidel i na široké veřejnosti, v lepším případě ohrožují pokrok ve vývoji a zavádění nových bezpečnostní technologií, v horším případě mohou mít na svědomí nehody a úmrtí, kterým šlo předejít.” Levine a další navíc tvrdí, že Tesla používá marketingové termíny, jako je “plně samořídící”, které vytvářejí klamný dojem, že vozidla mohou řídit bez zásahu člověka.

Přední prostor v Tesle Model S v USA přeměnili i v jakousi provizorní dětskou vaničku s barevnými míčky (foto Tesla)
Přední prostor v Tesle Model S v USA přeměnili i v jakousi provizorní dětskou vaničku s barevnými míčky (foto Tesla)

Sama mezi všemi

Přístup Tesly k testování softwaru na veřejných silnicích bez monitoringu řidičů dělá z automobilky “vlka samotáře” v odvětví, které jinak dbá na bezpečnost, tvrdila pro Consumer Report Talbottová, která pracovala mimo jiné i jako odbornice na hodnocení bezpečnosti vozidel a právnička se specializací na tuto oblast: “Zbytek odvětví říká: ‘Chceme to udělat správně, chceme získat důvěru veřejnosti, chceme, aby regulační orgány byly našimi partnery”. Dosud “správná praxe” podle ní znamenala, že softwar vozidel se před testováním na veřejných silnicích ověřoval na vozech s vyškolenými řidiči a na uzavřených testovacích trasách.

Pravdou je, že především právě po již zmíněné smrtelné nehodě Uberu v roce 2018 jsou ostatní výrobci velmi opatrní. Jistě, i další splečnosti (Argo AI, Cruise, Waymo) zkoušejí prototypy samořídících vozidel na veřejných komunikacích, ale jejich postupy jsou jiné než Tesly. “Každá změna našeho softwaru prochází přísným procesem uvolňování a je testována kombinací simulačních testů, testování na uzavřených tratích a jízd na veřejných komunikacích,” uvedl pro Consumer Report mluvčí společnosti Waymo Sandy Karp. Ray Wert ze společnosti Cruise zase tvrdil, že autonomní vozidla jeho společnosti budou nasazena až poté, co se společnost přesvědčí, že jsou bezpečnější než lidé za volantem.

Přístup Tesly ovšem zatím nenašel odpůrce tam, kde na tom opravdu záleží. Americké federální úřady se zatím neodhodlaly přesně určilt, jaké druhy softwaru pro řízení vozidel lze na veřejných komunikacích přesně používat. Nepochybně přitom jsou pod jistým tlakem, aby zasáhly: “Nikdy jsem neviděl nic podobného, jako vidíme dnes v případě společnosti Tesla, kdy jako by americké ministerstvo dopravy mělo klapky na očích,” divila se napříkald Talbottová před novináři.

Jak ale přibývá událostí na silnicích, objevují se náznaky, že americká reuglace přitvrdí. Například Národní úřad pro bezpečnost silničního provozu zpřísnil požadavky na hlášení o nehodách, do kterých byly zapleteny vozy se zapnutými prvky “autonomního řízení”. K výraznější regulaci a zákazům je ovšem v USA ještě daleko.

Známky pro samořidiče

Je jasné, že auta se ještě nějakou dobu neobejdou na silnicích bez lidské pomoci a dozoru. Jejich dospívání k samostatnosti se dnes nejčastěji hodnotí známkováním, které připravila mezinárodní skupina odborníků na automobilovou techniku SAE. Samořídící auta podle se známkují přesně opačně než děti v českých školách: známka 1 je vyhrazena pro ty, co umí nejméně, známka 5 je určena pro ty nejlepší. (Což je stejně jako v Estonsku či Turecku, pro zajímavost.)

1: PODPORA ŘIDIČE

To je vůz, který řidiči pomáhá. Příkladem může být tempomat, který sám udržuje rychlost a odstup od vpředu jedoucího vozidla. Počítač v autě může mírně zasahovat do řízení na základě aktuální jízdní situace, konkrétně zrychlovat, zpomalovat, lehce zatáčet. Ovšem auto může vykonávat vždy jen jednu funkci, nikoli je kombinovat.

2: ČÁSTEČNÁ AUTOMATIZACE

Tomuto stupni se přezdívá „nohy z pedálů, oči na silnici“. Takový systém dokáže v podstatě totéž co „jednička“, ovšem může zkombinovat několik činností najednou. Dokáže samo zároveň například zrychlovat a točit volantem. Řidič ale doslova nemůže spustit oči ze silnice, musí být vždy připraven okamžitě převzít řízení. Dobrý příkladem je systém automatického parkování.

3: PODMÍNĚNÁ AUTOMATIZACE

Na úrovni 3 už může počítač za určitých okolností úplně převzít kontrolu nad vozem. Nezvládne žádné složité situace, ale dokáže si poradit například na široké dálnici s dobře vyznačenými jízdními pruhy. Řidič nemusí mít ruce na volant, a ani nemusí sledovat silnici, ale stále musí být připraven na upozornění systému převzít řízení. Autopilot při jízdě po dálnici automaticky zrychluje, řídí, brzdí, a dokonce se i vyhýbá.

4: VYSOKÁ AUTOMATIZACE

Situace je přesně opačná než v případě stupně 3. Auto se většinou řídí samo, člověk musí zasáhnout pouze občas. Například, pokud je velmi špatné počasí, husté sněžení apod. Důležité je, že auto si umí poradit i v případě, kdy vyzve člověka k převzetí řízení, ale ten nereaguje. Samo pak bezpečně zastaví.

5: PLNÁ AUTOMATIZACE

Stroj zvládá úplně všechny situace, volant není vůbec potřeba. Člověk jen nasedne a dá vědět, kam chce jet.

Jižní Korea plánuje do konce tohoto desetiletí investovat do posílení výroby baterií pro elektromobily 40,6 bilionu wonů (35 miliard USD). Chce si tak upevnit pozici velmoci v tomto výrobním odvětví a zvýšit konkurenční tlak na dosud dominantní Čínu a Japonsko. Hlavními investory tohoto ambiciózního plánu budou především velké korejské technologické společnosti LG Energy Solution (LGES), SK Innovation a Samsung SDI.

„Cílem tohoto plánu je zajistit, aby společnostem byly poskytovány náležité pobídky k investicím do výzkumu a vývoje, které jim pomohou stát se na trhu s bateriemi světovými lídry,“ uvádí se v prohlášení korejské vlády. Podle vládního dokumentu se totiž jedná o odvětví, které se má stát životně důležitou součástí budoucí ekonomiky země.

Jihokorejští výrobci baterií pro elektromobily jsou jedni z největších na světě. Svědčí o tom například to, že v první polovině letošního roku jim patřila třetina celosvětového trhu. Korejské firmy navíc stále expandují – budují výrobní závody po celém světě, aby dokázaly uspokojit stále rostoucí poptávku po elektromobilech. Jejich výrobní kapacita se za posledních pět let téměř zečtyřnásobila na stávajících 217 GWh.

Aktuální vedoucí pozici Číny dokládá podle korejské poradenské společnosti SNE Research například to, že čínská společnost Amperex Technology letos sama dodala na světové trhy 31 % baterií. Potenciál dalšího rozvoje je však značný a SNE Research očekává, že globální trh s bateriemi vzroste do roku 2030 ze současných 46 miliard dolarů na zhruba 352 miliard dolarů. „Další investice a podpora jsou v tomto okamžiku naprosto zásadní, protože očekáváme, že tento trh dlouhodobě poroste,“ zdůraznil Yoon Joon-won z korejské investiční společnosti DS Asset Management.

Masivní podpora od státu i firem

Ze tří zmíněných technologických firem zatím nejaktivněji vystupuje společnost LGES, která se již nechala slyšet, že do roku 2030 plánuje investovat do rozvoje bateriových technologií 15,1 bilionu wonů, z toho téměř dvě třetiny – 9,7 bilionu wonů – do výzkumu a vývoje. Vedle toho chce tato firma podpořit i oblast vzdělávání – v Jižní Koreji hodlá v roce 2023 otevřít institut zaměřený na školení v oblasti bateriových technologií.

LGES zásobuje bateriemi velké automobilky, jako je Tesla, General Motors nebo Volkswagen, a poptávka po jejích produktech je tudíž značná – v současné době má nevyřízené zakázky na baterie v hodnotě přes 180 bilionů wonů. Do roku 2023 proto plánuje zvýšit výrobní kapacitu na 260 GWh, díky čemuž by do automobilového provozu mohlo v dohledné době vyjet dalších 3,7 milionu elektromobilů.

Společnosti SK Innovation a Samsung SDI své investiční plány v rámci tohoto vládního projektu zatím nezveřejnily, očekává se však, že Samsung SDI do roku 2030 vloží celosvětově do výzkumu a vývoje více než 9 bilionů wonů. SK Innovation plánuje investovat v příštích pěti letech do výzkumu a výroby doma i v zahraničí kolem 18 bilionů wonů.

Skromněji přispěje korejská vláda, která hodlá do roku 2028 tuto iniciativu podpořit částkou 306,6 miliardy wonů, především pak projekty zaměřené na vývoj baterií příští generace, jako jsou baterie založené na technologiích all-solid-state, lithium-síra a lithium-kov.

Do celé záležitosti se vložil i korejský prezident Moon Jae-in, který oznámil, že státem by měly být podporovány především firmy vyvíjející produkty nové generace, včetně bateriových technologií. Malým a středním firmám by měl vypomoci speciální fond dotovaný 80 miliardami wonů. Ten by měl těmto firmám usnadnit nákup materiálů a komponentů potřebných pro výrobu baterií. Do fondu by měly přispět jak vláda, tak různé finanční instituce a již zmínění tři velcí výrobci baterií, kterým byly od vlády na oplátku přislíbeny daňové úlevy ve výši až 50 %.

Že však poměry mezi korejskými technologickými firmami nejsou tak harmonické, jak by se na první pohled mohlo zdát, dokládá nedávný a stále živý spor mezi LG a SK Innovation na americkém trhu. Společnost LG tam obvinila SK coby konkurenta, že jí ukradl některá obchodní tajemství. Americká komise pro mezinárodní obchod dala LG za pravdu a na deset let zakázala dovoz většiny lithium-iontových baterií od SK na americký trh.

Rychlejší rozvoj brzdí surovinová závislost

Určitým problémem korejských výrobců baterií je, že většinu polotovarů musejí dovážet ze zahraničí, hlavně z Číny a Japonska. Podle společnosti B3 Intelligence, která se zabývá průzkumem trhu, například v loňském roce Čína a Japonsko ovládaly 70,2 % trhu s katodami. Na trhu s anodami byla jejich dominance ještě větší: 91,7 %. S dalšími nezbytnými ingrediencemi pro výrobu baterií – se separátory a elektrolytem – to bylo velmi podobné: tyto dvě země měly tržní podíly 80,3 %, resp. 87,9 %. Pro srovnání: Korea měla na trhu s katodami podíl pouze 19,5 %, v případě anod to bylo 8,3 %, 19,7 % u separátorů a 12,1 % u elektrolytů.

I přes tuto velkou ekonomickou rivalitu se Jižní Korea v loňském roce připojila k Číně a Japonsku, aby si společně stanovily rok 2050 jako nejzazší termín, kdy se stanou uhlíkově neutrálními. Korea plánuje vynaložit na svůj vlastní „Green New Deal“ 42,7 bilionu wonů. Cílem těchto investic by měla být především podpora nízkouhlíkových zdrojů energie a ztrojnásobení výroby obnovitelné energie již do roku 2025.

Evropská komise uveřejnila s napětím očekávaný přelomový klimatický balíček Fit for 55. Ten upravuje některé ze stávajících cílů a stanovuje i několik zcela nových. K nejvýznamnějším cílům balíčku patří snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % vzhledem ke stavu v roce 1990 či zajistit, aby od roku 2035 na evropské silnice vyjížděla již jen vozidla neprodukující žádné emise. Balíček rovněž zpřísňuje obchodování s emisními povolenkami, zavádí uhlíkové clo a podporuje rychlejší zavádění obnovitelných zdrojů do energetického mixu. K tomu, aby balíček vstoupil v platnost, jej ještě budou muset schválit parlamenty jednotlivých zemí evropské sedmadvacítky a také Evropský parlament.    

Evropská komise požaduje, aby všechny nové vozy od roku 2035 neprodukovaly žádné emise skleníkových plynů. To fakticky vyřazuje ze hry vozidla se spalovacími motory, protože jejich výroba by se tak stala ekonomicky zcela nerentabilní. Unijní exekutiva chce tímto krokem výrazně podpořit prodej elektromobilů, ale i to, aby jednotlivé členské země budovaly sítě dobíjecích stanic.

Český Svaz automobilového průmyslu (SAP) s takto přísnými podmínkami nesouhlasí. „Nemyslíme si, že by nařízení mělo v tuto chvíli stanovovat datum pro zákaz prodeje aut se spalovacími motory. Stanovení takového data může snahu o ochranu klimatu naopak zhoršit, spotřebitelé si zakoupí ve větší míře vozidla se spalovacím motorem před tímto datem, potažmo budou svá starší vozidla používat déle. Určitě by měly být reflektovány velmi rozdílné geografické i ekonomické podmínky v jednotlivých členských státech EU,“ řekl Robert Kiml, viceprezident SAP a generální ředitel Toyota Motor Manufacturing Czech Republic.

Na druhé straně řada předních evropských automobilek se již dříve začala na toto očekávané zpřísnění dobrovolně připravovat a do vývoje a výroby elektromobilů již investovala značné finanční prostředky – zmínit můžeme například Volvo, Daimler, BMW, Renault nebo Volkswagen.

Evropská komise v balíčku navrhuje také to, aby členské země zajistily, že na každých 60 kilometrech dálnic či rychlostních silnic se bude nacházet dobíjecí stanice pro elektromobily. Po 150 kilometrech by měly být rozmístěny vodíkové čerpací stanice. Do roku 2030 by tak podle komise mělo být v EU vybudováno více než 6 milionů dobíjecích bodů. Na konci roku 2020 jich přitom bylo jen něco přes 200 000.

Bude třeba budovat také vodíkovou plnicí infrastrukturu, jejíž výstavba v řadě členských států ještě ani nezačala. Z tohoto pohledu je tedy podle SAP pozitivní, že balíček obsahuje také legislativní návrh stanovující povinné cíle pro členské státy v oblasti infrastruktury pro alternativní paliva. Automobilky se v každém případě musejí připravit na zásadní transformaci a masivní nárůst investic do vývoje nových technologií, robotizace a automatizace a také do reskillingu a upskillingu svých pracovníků.

Změna energetického mixu musí být rychlejší

Jedním z klíčových cílů je rovněž snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Komise původně usilovala dokonce o 60 %, od tohoto návrhu však bylo po tlaku některých zemí včetně České republiky upuštěno. K dosažení tohoto cíle by mělo přispět výrazné zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě energie, konkrétně na 40 %, tedy na dvojnásobek současného stavu. Řada unijních států včetně České republiky tak bude muset výrazně přebudovat své energetické mixy, aby v nich mnohem větší roli hrály větrná, sluneční a vodní energie a též biomasa. Elektrárny a teplárny s kapacitou přes 5 MW, které zpracovávají biomasu, přitom budou muset nově dokazovat, že produkují méně emisí než podniky používající fosilní paliva. Dosud se tato povinnost týkala pouze podniků s kapacitou nad 20 MW.

Plánovaná energetická opatření kritizoval prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. Podle něj by návrhy předpisů měly lépe reflektovat výchozí pozice jednotlivých členských států EU, které jsou v řadě případů velmi odlišné. „To považuji z pohledu naší země za jeden z největších problémů balíčku,“ podotkl Dlouhý.

Povolenkový systém se rozšíří, přibude uhlíkové clo

Pro země, jako je Česká republika, bude mezi největší dopady balíčku patřit zejména oblast energetické účinnosti, v níž má ČR problémy s naplňováním současných, výrazně nižších cílů. Podobně tomu bude i s dopady nového systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS), přičemž například fungování českého teplárenství se už při nynějších cenách povolenek pohybuje na hraně ekonomického přežití.

Povolenkový systém, v němž si znečišťovatelé životního prostředí kupují možnost legálně vypouštět škodlivé emise, se dosud vztahoval pouze na elektrárny, velké průmyslové podniky a komerční leteckou dopravu. Komise ale nyní plánuje, že místo dosavadních 40 % emisí bude systém pokrývat více než polovinu. Nově se rozšíří na veškerou nákladní lodní dopravu v rámci EU a vztahovat se bude i na zhruba polovinu lodní přepravy mezi EU a ostatními zeměmi. S emisními povolenkami by se mělo začít obchodovat i v silniční dopravě a vztahovat by se měly i na vytápění budov.

Unijní exekutiva hodlá dále zavést takzvané uhlíkové clo. To by měly platit podniky vyvážející do EU neekologicky vyráběné průmyslové produkty.

Pokud změny schválí parlamenty jednotlivých členských států EU i Evropský parlament, měly by vstoupit v platnost v roce 2026.

Vědcům z Pacific Northwest National Laboratory (PNNL), výzkumného centra spadajícího pod americké ministerstvo energetiky, se podařilo výrazně prodloužit životnost lithium-kovové baterie. Pro další rozvoj elektromobility se jedná o důležitý krok, protože razí cestu k lehčím, levnějším a trvanlivějším bateriím pro elektromobily budoucnosti. O úspěchu informoval na konci června časopis Nature Energy.

Vědci v současné době zkoumají celou škálu možností., jak zvýšit kapacitu bateriových článků pro elektromobily. Jedním z řešení, které je již takříkajíc na obzoru, jsou lithium-kovové baterie. Tyto baterie by měly dodávat téměř dvojnásobnou energii, než jakou poskytují jejich dnes běžně používané lithium-iontové protějšky, a navíc by měly být i lehčí. Při laboratorních testech, které se až doposud prováděly, však vždy nastaly vážné technické potíže a lithium-kovové baterie tak dosahovaly pouze zlomku životnosti lithium-iontových baterií.

Nyní se však týmu vědců z PNNL povedlo vytvořit lithium-kovovou baterii, která vydrží 600 cyklů, což je mnohem déle, než se dosud podařilo dosáhnout. I když je to stále výrazně méně, než kolikrát lze nabít klasické lithium-iontové baterie – ty totiž obvykle mají životnost nejméně 1 000 cyklů –, je třeba vzít v úvahu, že tento rozdíl by do značné míry mělo kompenzovat to, že vozidla s lithium-kovovou baterií by měla dojet na jedno nabití výrazně dále.

Životnost překvapivě prodlužují tenké lithiové proužky

Tým vědců z PNNL přišel na poměrně překvapivý způsob, jak prodloužit životnost baterie. Místo anod obsahujících větší množství lithia použil jeho velmi tenké proužky – o tloušťce pouhých 20 mikronů, což je mnohem méně než tloušťka lidského vlasu.

„Mnoho lidí si myslelo, že delší životnost baterie zajistí silnější vrstva lithia,“ uvedla k závěrům výzkumu Jie Xiao, která je spolu se svým kolegou Jun Liu, ředitelem konsorcia Battery500, jež spadá pod PNNL, autorkou výše zmíněného článku. „Není to ale vždy pravda. Každá lithium-kovová baterie má totiž svou optimální tloušťku v závislosti na její energetické hustotě a designu,“ dodala.

Lithium-kovová baterie vytvořená týmem Battery500 má hustotu energie 350 watthodin na kilogram (Wh/kg) – tedy velmi vysokou, ale nijak extrémně. Hlavním přínosem reportovaného výzkumu je především životnost baterie. I po 600 cyklech si totiž baterie uchovala 76 procent své původní kapacity. Před čtyřmi lety přitom dokázala experimentální lithium-kovová baterie zvládnout pouze 50 cyklů a ještě před dvěma lety to bylo jen 200 cyklů.

Proč je důležitá tloušťka

Rozhodnutí týmu vyzkoušet tenčí lithiové proužky padlo poté, co se mu podařilo detailně porozumět molekulární dynamice anody. Vědci zjistili, že silnější proužky se významně podílejí na selhávání baterie, a to v důsledku složitých reakcí probíhajících ve filmu na anodě označovaných jako pevná elektrolytická mezifáze neboli SEI (Solid Electrolyte Interface). Tato SEI je výsledkem vedlejších reakcí mezi lithiem a elektrolytem. Působí jako důležitý usměrňovač, který umožňuje určitým molekulám přejít z anody do elektrolytu a zpět, přičemž ostatní molekuly drží odděleně. Primárním cílem výzkumníků tedy bylo snížit nežádoucí vedlejší reakce mezi elektrolytem a lithným kovem a ty žádoucí co nejvíce podpořit.

Vědci zjistili, že tenčí lithiové proužky jsou schopny vytvářet něco, co nazvali dobrá SEI, zatímco u silnějších proužků je větší pravděpodobnost, že vznikne škodlivá SEI. Vědci pro tyto jevy začali používat výrazy „mokrá SEI“ a „suchá SEI“. Mokrá varianta udržuje kontakt mezi kapalným elektrolytem a anodou a umožňuje tak vznik důležitých elektrochemických reakcí. V suché verzi kapalný elektrolyt nedosahuje kontaktu s celým lithiem. Dochází k tomu proto, že lithiové proužky jsou silnější a elektrolyt tak musí pronikat do hlubších vrstev, ostatní části lithia pak osychají nebo zůstanou suché. Ŕízením těchto procesů lze podle vědců účinně zabránit výskytu těch reakcí, které podstatným způsobem přispívají k předčasnému konci životního cyklu baterie.

Řecko spustilo na jednom ze svých ostrovů v Egejském moři zajímavý technologicko-ekologický experiment. Cílem tohoto ambiciózního projektu, který na počátku června představil řecký premiér Kyriakos Mitsotakis, je vytvořit z ostrova Astypalaia místo, kde veškerá energie bude pocházet z obnovitelných zdrojů. Současně s tím by se měla zlepšit mobilita místních obyvatel i turistů po ostrově. Řekové se tímto projektem snaží dostat do popředí v boji proti změnám klimatu a zmíněný ostrov by se měl stát pro ostatní země vzorem budování klimaticky neutrální mobility.

Realizační fáze projektu by měla trvat šest let a měla by zahrnovat postupné nahrazování konvenčních soukromých i veřejných vozidel jezdících na ostrově elektrickými a také zavedení inovativního dopravního systému založeného na sdílené mobilitě, tedy sdílení vozidel nebo organizované spolujízdě. Projekt dále předpokládá, že dojde k zásadní přeměně výroby elektřiny. Ta by se měla nadále vyrábět pouze z obnovitelných zdrojů.

Základním cílem je zajistit, aby všechny každodenní činnosti na ostrově Astypalaia probíhaly jen s podporou obnovitelné energie. Na území ostrova dnes jezdí zhruba 1 500 vozů, ty by však již v brzké době měly být kompletně nahrazeny elektromobily. Vláda chce obyvatele ostrova k této obměně motivovat tím, že jim na pořízení bezemisních vozů či kol poskytne dotace. Na ostrově se již začíná stavět i potřebná infrastruktura – pro elektromobily již bylo nainstalováno prvních šest duálních nabíjecích stanic.

Vedle rozvoje elektromobility je v plánu také to, že do roku 2026 budou po silnicích ostrova jezdit jen autonomní autobusy, tedy autobusy bez řidičů. Předpokladem takto zásadní systémové změny však je, že se infrastruktura ostrova zásadně změní, což bude kromě jiného znamenat například instalaci sítě 5G. Projekt počítá i s vybudováním hybridní elektrárny, která bude k výrobě elektrické energie využívat jen obnovitelné zdroje. Energii k jejímu chodu budou poskytovat větrné turbíny, fotovoltaický park a akumulační baterie.

Příležitost pro Volkswagen

Významnou roli v celém projektu hraje německá automobilka Volkswagen, která si tak může vylepšit svoji pošramocenou pověst z nedávné minulosti. Automobilka již ostrovu darovala čtyři elektrická vozidla – po jednom místní policii, pobřežní stráži, civilní letecké službě a správě hlavního města, které se jmenuje stejně jako ostrov – Astypalaia. Jedná se o modely VW e-up!, ID.3 a ID.4. Volkswagen již na ostrov začal dodávat i elektrické skútry SEAT MÓ 125.

Řecko má s Volkswagenem dobré vztahy, a to jistě i proto, že patřilo mezi ty členské státy EU, které po něm v roce 2015 nepožadovaly žádné finanční kompenzace za emisní skandál Dieselgate. Současná vláda tento postup obhajuje tím, že na odškodnění neměla podle řeckého práva nárok.

Do celého projektu se zapojí i řada vědců, například odborníci ze skotské University of Strathclyde nebo řecké Egejské univerzity. Ti budou zkoumat zpětnou vazbu na zaváděné novinky, kterou budou dostávat od místních obyvatel. Výsledky, které vědci shromáždí, pak poskytnou dalším zemím a regionům, jež se budou chtít vydat stejným směrem. Cenné tipy budou zpřístupněny i široké veřejnosti.

Ostrov Astypalaia a jeho obyvatelé by do budoucna mohli významně těžit ze soběstačnosti zdrojů, a to i finančně. Astypalaia totiž v současné době získává naftu, benzín a plyn z řecké pevniny. Stejně je tomu i s potravinami a dalšími každodenními potřebami, i ty musejí být na ostrov dopravovány, především z největšího řeckého přístavu Pireus. Jedna taková plavba přitom trvá i deset hodin. To samozřejmě život na ostrově prodražuje. Astypalaia má však jedno velké plus: je jedním z mála ostrovů této velikosti, které mají vlastní zdroj vody. Pokud se tedy k této výhodě přidá energetická soběstačnost, život na ostrově se stane mnohem příjemnějším a hlavně levnějším.

Obyvatelé Astypalaie platí za energie v průměru o 25 procent více než lidé na řecké pevnině. To se týká nejen pohonných hmot, ale i elektřiny, energetickou poptávku totiž na ostrově v současné době pokrývají pouze dieselové generátory, které ročně vyprodukují kolem 5 000 t CO2. Obnovitelné zdroje tedy budou pro místní obyvatele znamenat nemalou finanční úsporu i ekologickou úlevu. Do roku 2023 by na ostrově měly být v provozu solární panely o celkovém výkonu 3 MW, což by mělo stačit na pokrytí veškerého provozu elektromobilů a až 60 % ostatních potřeb. V dalších letech by měl tento podíl dále narůstat.

Sdílení elektrovozidel pro místní i turisty

Sdílení veřejných automobilů a nový systém místní dopravy by měly snížit množství automobilů v soukromém vlastnictví. Hlavní řecký dovozce značky Volkswagen, firma Kosmocar, dodá na Astypalaiu místním autopůjčovnám flotily elektromobilů určených ke sdílení. Společně s Kosmocarem pak tyto společnosti budou poskytovat službu sdílení automobilů nejen místním, ale i turistům, kteří na ostrov v hojném počtu jezdí. Tyto automobily budou připojeny online k systému správy vozového parku, což by podle zástupců Kosmocaru mělo mimo jiné zabránit například tomu, že návštěvníci ostrova, kteří se často na ostrově nevyznají a mohou zabloudit, uvíznou s vybitým elektromobilem na některém z odlehlých míst ostrova.

V rámci zkvalitnění místní veřejné dopravy je v plánu vytvoření služby Shuttle-on-Demand. V současné době totiž působí na Astypalaii pouze jedna soukromá autobusová společnost – a to zejména v letních měsících, kdy velké množství turistů je zárukou dostatečné poptávky. Mimo turistickou sezónu je však nabídka žalostně slabá. To by se však mělo již brzy změnit. Na ostrově by měly vzniknout soukromé dopravní společnosti, které budou provozovat veřejnou dopravu celoročně a samozřejmě v plně elektrickém režimu.

Před 25 lety, v létě 1996, vyjeli na americké silnice zákazníci s elektromobily GM EV1. Byla to velká událost, ale nakonec vše skončilo neslavně. Na motivy osudu tohoto projektu byl v roce 2006 dokonce natočen dokumentární film „Kdo zabil elektromobil?“.

Koncern General Motors dnes vehementně jede na elektrické vlně, svůj první elektromobil ovšam začala firma vyrábět již před čtvrtstoletím. Projekt tehdy vznikl na základě kalifornského programu ZEV (Zero Emission Vehicle), vyžadující, aby v tomto americkém státě silně postiženém smogem bylo od roku 1998 2 % prodaných automobilů s nulovými emisemi, 5 % od roku 2001 a 10 % od 2003. Kromě GM se do něj zapojily japonské automobilky Honda, Nissan a Toyota.

GM vyšel z konceptu, který v roce 1990 představil na autosalonu v Los Angeles. Byl futuristicky vyhlížející dvoumístný vůz s pracovním označením Impact a vzbudil velké pozdvižení. Příprava výroby sériová verze nazvané GM EV1 začala o tři roky později.

Z důvodu vysoké pořizovací ceny 33 995 USD byl zvolen systém tříletého pronájmu. Vozy se nakonec začaly nabízet až od konce roku 1996 prostřednictvím sítě autorizovaných dealerů značky Saturn v Kalifornii a Arizoně. Podle původního plánu se měl po jeho uplynutí umožnit pronajímatelům odprodej vozů.

To se však nakonec nestalo: po ukončení projektu v roce 2003 koncern GM na základě dohody zúčastněných automobilek všechny vozy až na pár, které se získaly muzea a vědecké instituce, nechal sešrotovat. Poslední exempláře z dobíhajících leasingů čekal tento osud v roce 2005. Protesty majitelů s odkazem na příslib možného odkupu nepomohly. Byli i tací, kteří svým vozům uspořádali jakýsi imaginární pohřeb.

Pokrokář

Oproti vozům japonských značek (Honda EV Plus, Toyota RAV4 EV) byl model EV1 od základu novou, pokrokovou konstrukcí s centrálně umístěnými akumulátory a moderním přístrojovým vybavením. Dvoumístné kupé s nosným hliníkovým rámem a plastovou karoserií se mohlo pyšnit velmi nízkým součinitelem odporu své plastové karoserie.

První generace GM EV1 vyráběná v letech 1996 až 1999 používala olověné baterie od firmy Delco, které jí umožňovaly dojezd pouze 90 až 100 km, vylepšené modely s olovo-gelovými baterie Panasonic ale ujely již 120 až 150 km.

Druhá generace (1999 až 2002) dostala již Ni-MH akumulátory dceřiné společnosti GM Ovonic Batteries, s nimiž se prodloužil dojezd až na slibných 250 km. Nejvyšší rychlost u všech verzí přitom byla elektronicky omezena na 130 km/h.

Vůz s třífázovým synchronním elektromotorem s výkonem 102 kW měl poháněná přední kola prostřednictvím převodovky s jedním stupněm pro jízdu vpřed a zpátečkou. Vybaven byl mimo jiné i systémem kontrolujícím tlak v pneumatikách. Zajímavostí byla i numerická klávesnice pro kódování zamykání.

O projektu byl v roce 2006 natočen dokumentární film „Kdo zabil elektromobil?“, pojednávající o tom, že o konec GM EV1 se postarala petrolejová lobby. Patentová práva na baterie prý údajně koupila ropná společnost Chevron, která je zablokovala pro jakékoliv další použití v dopravních prostředcích.

Pravda je ale asi spíše někde jinde. V průběhu let se totiž změnila legislativa a požadavek prodeje určeného podílu vozů s nulovými emisemi dostal dodatek, že se budou vyrábět jen na základě poptávky. Ta byla velmi vlažná a výrobní náklady vysoké, větší rozšíření navíc brzdil nedostatek kvalitních a levných akumulátorů.

Udržovat těchto 1 117 vozů v provozu a dodávat jim náhradní díly se jevilo jako hodně drahý špás, byť toho u GM dnes možná litují. V roce 2005 byla sešrotována poslední várka GM EV1, aby o rok později odstartovaly vývoj Chevroletu Volt.

Electra, která provozuje síť ultrarychlých dobíjecích stanic, oznámila, že od svých investorů získala 15 milionů eur (cca 380 milionů korun). Jde o zatím nejvyšší částkou získanou nějakým francouzským start-upem v prvním kole (“seed-round”) financování. Toto první kolo financování umožní společnosti splnit cíle s nasazením technologie v Ile-de-France, Lyonu a Lille, investovat do výzkumu a vývoje.

Electra byla založena v roce 2021 a ve svých kancelářích v Paříži zaměstnává 15 lidí (do konce roku by to mělo být cca 50). Cílem společnosti je urychlit přechod na elektromobilitu vybudováním sítě jednoho tisíce ultrarychlých dobíjecích stanic do roku 2030. Bezprostřednějším jejím cílem je nasadit první várku 50 ultrarychlých dobíjecích stanic do konce tohoto roku.

Společnost chce nabídnout jednoduchý a intuitivní systém nabíjení – a také přizpůsobené vývoji trhu a vozidlům, která umožňují stále vyšší rychlosti dobíjení. Startup totiž předpovídá, že dobíjení elektromobilu v roce 2030 bude téměř stejně rychlé jako dnešní tankování.

Nabíjecí stanice Electra se již zřizují ve městech po celé Francii. Umístěny bývají v nákupních centrech a supermarketech, hotelech a u provozovatelů parkovišť. Společnost se snaží uživatele získat jednoduchým provozem a láká je také možnost dát si během dobíjení například nějaké jídlo nebo svačinu.

Ceny dobíjení na rychlých dobíjecích stanicích společnost by měly být podobné jako v Česku. Zákazníci by měli platit buď 0,37 eura (cca 9,50 Kč) za kWh v případě větších odběratelů (flotil), či 0,44 eura za kWh pro jednotlivé zákazníky. To při průměrné spotřebě elektromobilů kolem 20 kWh na 100 kilometrů znamená cenu 2 korun na kilometr. Což výrazně ovšem snižuje finanční motivaci pořídit si elektromobil, protože jde o cenu plně srovnatelnou s vozem na běžné palivo. Nemuselo by to vadit, pokud se naplní (zatím dosti optimistcky) předpoklád firmy, že ceny elektromobilů klesnou v příštích pěti až šesto o polovinu.

Přijde boom?

Francie zažívá stejně jako jiné evropské země v posledním roce výrazný nárůst počtu prodaných vozidel na elektrický pohon, ovšem samozřejmě z velmi nízkých čísel. V koronavirovém roce ovšem především výrazně, zhruba o čtvrtinu, klesl počet prodaných klasických vozů.

Jak vysvětluje Aurélien de Meaux, generální ředitel a spoluzakladatel společnosti Electra, svým způsobem k tomu mohla přispět i pandemie, která zvýšila zájem o udržitelná a zároveň dostupná řešení: “Během prvního lockdownu v roce 2020 jsme si uvědomili, že žijeme v méně hlučných a méně znečištěných městech. Všem se nám líbí představa, že za 20 let budou naše města díky elektromobilitě volně dýchat, že budou klidnější a příjemnější místo k životu. Úplná elektrifikace všeho, od jednostopých vozidel až po automobily, je jen otázkou času.”

Nejen Electra, ale i další hráči na elektromobilním trhu doufají, že by mohly část z těchto chybějících prodejů získat pro sebe. Kdyby řídiči neměli obavy z toho, že nebudou mít kde nabíjet, naděje na úspěch takové strategie samozřejmě je výrazně vyšší. V tomto ohledu je situace podobná prakticky po celé Evropě. Nenastala vhodná chvíle pro podobně ambiciózní cíle i u nás, kde dobíjecí infrastruktura je hodně “děravá”? Další osud Electry by možná mohl leccos napovědět.

Společnost Panasonic, která dodává společnosti Tesla od počátků její činnosti v Silicon Valley lithium-iontové články do baterií, údajně prodala celý svůj podíl v automobilce Elona Muska. Tvrdí ovšem, že obchodní vztahy obou firem se tím nijak nezmění.

Japonský elektronický gigant se sídlem v Ósace se podle zprávy agentury Nikkei Asia zbavil svých akcií Tesly během fiskálního roku, který skončil 31. března 2021. Prodej cenných papírů pravděpodobně představoval velkou část z 3,9 miliardy dolarů, které Panasonic ve výročních zprávách vykázal jako “výnosy z prodeje a odkupu investic” a které budou použity na financování nových investic, uvedl Nikkei.

Panasonic původně koupil 1,4 milionu akcií po 21,15 USD v době IPO společnosti Tesla v červnu 2010. Společnost uvedla, že její podíl měl na konci března 2020 hodnotu přibližně 730 milionů USD, tedy před loňským rozdělením akcií Tesly v poměru 5:1 a masivním nárůstem ceny v průběhu konce roku 2020. Na základě této pozice z předchozího roku by měl podíl společnosti Panasonic hodnotu 4,6 miliardy dolarů, pokud by neprodala žádné akcie. Společnost Tesla zprávu zatím veřejně nekomentovala.

Spolu s Toyotou a Daimlerem, automobilkami, které investovaly do Tesly a spolupracovaly s ní v jejích počátcích (a v případě Toyoty jí prodaly rozsáhlý montážní závod), se Panasonic ukázal být mimořádně cenným partnerem. Pro vozidla společnosti Tesla dodává stále větší množství lithium-iontových článků a úzce spolupracuje s konstruktéry společnosti Tesla na úpravách jejich chemie a konstrukce za účelem jejich optimalizace pro použití ve výkonných elektromobilech. Panasonic spolupracuje se společností Tesla také v její továrně Gigafactory ve Sparks v Nevadě a dříve pro ni vyráběl produkty pro solární energii v závodě automobilky v Buffalu ve státě New York, než tam v létě 2020 ukončil činnost.

Panasonic hodlá Muskově společnosti nadále dodávat články a spolupracuje s ní na nové generaci baterie, kterou Musk podrobně představil v roce 2020. “Náš vztah s Teslou jako obchodním partnerem se do budoucna nezmění,” uvedl manažer společnosti Panasonic, jehož jméno Nikkei neuvedl.

Startup Ample, který se zabývá výměnou baterií pro elektromobily, uzavřel tento měsíc dvě partnerství, která mu po letech práce na této technologii pomohou expandovat do Japonska a New Yorku. Startup byl založen v roce 2014, od té doby do něj vstoupila například i společnost Shell, veřejnosti se však podrobněji představil až letos v březnu. 

Během června pak firma oznámila dvě důležitá partnerství. První bylo se společností Sally, newyorskou společností pro pronájem elektromobilů pro spolujízdu, taxislužbu a dodávky na poslední míli. Společnosti mají do čtvrtého čtvrtletí tohoto roku postavit pět až deset stanic v New York, v roce 2021 plánují rozšíření na trhy v dalších amerických městech. 

Jen o několik dní později pak Ample oznámil dohodu  s japonskou ropnou a energetickou společností Eneos, aby společně zavedli a provozovali infrastrukturu pro výměnu baterií v Japonsku. Během příštího roku budou obě společnosti pilotovat plně automatizovanou technologii výměny baterií společnosti Ample se zaměřením na společnosti zabývající se spolujízdou, taxislužbou, komunálními službami, pronájmem a doručováním na poslední míli.

Společnosti Ample a Eneos také vyhodnotí, zda nemohou výměnné stanice najít i další využití, například jako záložní zdroj energie pro energetickou síť. Podrobností ovšem bylo zveřejněno minimum; společnost Ample například nesdělila, kdy pilotní program začne a kde v Japonsku bude zpočátku spuštěn. Zájem obou společnosti by však mohl signalizovat, že neobvyklý přístup Amplu k elektromobilitě by mohl najít své příznivce. 

Kus za kus

Ample nabízí totiž netradiční řešení dobíjení elektromobilů. Baterie na jejich stanicích se nedobíjí, roboty na jejich stanicích během několika minut vymění prázdné modulární baterie ve voze za plně nabité. Proces by měl zabrat zhruba stejně dlouhou dobu jako natankování plné nádrže. 

Na rozdíl od předchozích pokusů o praktickou implementaci systému výměny baterií by Ample měl být levnější, flexibilnější. Především je určen pro komerční flotily a taxislužby, nikoli pro běžné řidiče. Společnost Ample uvádí, že uzavřela partnerství s pěti významnými dodavateli pro automobilový průmysl, kteří by jejich speciální modulární baterie mohli používat, nebo pro ně alespoň vozy uzpůsobit. Na firemních videích se objevuje Mercedes, Nissan Leaf a Kia Niro. Ample by měl také spolupracovat se společností Uber.

Celkově je však přístup spíše opatrný. Všichni v oboru si pamatují příběh společnosti Better Place, která se snažila se stejným principem uspět v Izraeli a Nizozemsku, ovšem rychle zkrachovala s obrovskou ztrátou pro investory. 

To nutně neznamená, že jde o úplně špatnou myšlenku. V Číně se jí evidentně přikládá důležitost a země má již svůj “výměnný standard”. Better Place také přišel velmi brzy, možná předčasně (v roce 2012) a roli v pádu firmy hrály zřejmě i zásadní chyby a přílišný optimismus managementu. A možná i to, že problém obav z nízkého dojezdu, který chtěla společnost svým řešením odbourat, vlastně takový problém není. 

Řidiči, kteří používají elektromobily na každodenní delší cesty, prostě nabíjejí každý večer doma. Nabíjení je nestojí vůbec žádný čas, protože ho zaspí. Elektromobily tak rozhodně nejsou dnes pro každého, ale ti, kdo si je pořídí, mají otázku dojezdu předem rozmyšlenou a vyřešenou. 

Ample ovšem není Better Place: zaměří se totiž na flotilové vozy. Taková vozidla jezdí každý den stejný počet hodin. Pokud je těch hodin více, nemusí mít dost energie na celý den, takže potřebují buď rychlé nabíjení (což stále zahrnuje 30minutové prostoje), nebo superrychlé nabíjení (které ještě prakticky dostupné není), nebo výměnu baterie. To platí i pro nákladní automobily, které spotřebují při provoz umnohem více energie než vozy osobní, a proto je méně pravděpodobné, že budou jezdit celý den na jedno nabití. Podobné firemní vozy navíc jezdí v nějaké dané oblasti, často se vracejí na základnu a majitel si je kupuje pro jasně určenou roli. 

Naproti tomu soukromí majitelé automobilů chtějí obvykle jezdit a nabíjet pokud možno všude a velmi často prakticky vůbec nepotřebují nabíjet během dne. Podle některých analytiků je tak snaha nabízet výměnu baterií soukromníkům “neandrtálské myšlení” – snaha aplikovat na jednu technologii postupy zažité z používání jiné technologie. 

Dalším zajímavým trhem pro Ample by mohly být dálkové kamiony. Elektrické nákladní vozy jsou dnes nepraktické, protože hmotnost baterií nutných k dosažení vyššího dojezdu je prostě příliš veliká. Možnost výměny baterií by tady skutečně mohla pomoci vyřešit reálný technologický problém. 

Bez jámy

Na rozdíl od společnosti Better Place, která stavěla drahé bateriové stanice s jámou, přes kterou auto přejíždělo, společnost Ample instaluje stanici do prostoru o šířce dvou parkovacích míst. V tomto prostoru je štěrbina, do které auto vjede, se zvedákem, který ho zvedne. Roboty pak vyjmou standardizované moduly o kapacitě 2,5 kWh a nahradí je nabitými. 

Ample uvádí, že výměna 20 modulů (kapacita 50 kWh), které by měly stačit na nějakých 250 kilometrů podle typu vozidla a jízdy zabere asi 10 minut. Firma také slibuje, že za rok to bude 5 minut. To je sice několikrát déle, než kolik zabere rychlé tankování, ale nemusí se jednat o zásadní problém. Řidiči si obvykle stejně potřebují, či chtějí odpočinout. 

Robot pro výměnu baterie společnosti Ample (foto Ample)
Robot pro výměnu baterie společnosti Ample (foto Ample)

Ample uvádí, že jeho výměnné stanice jsou levné. Podle jeho údajů vyjdou na desetinu až třetinu ceny vysoce výkonné stejnosměrné rychlonabíjecí stanice, u které ovšem zmíněných 50 kWh obvykle nabije spíše za 30 minut, než za 5 nebo 10. (Dobíjecí výkon se v průběhu dobíjení mění podle toho, jak “plná” baterie je.) 

Stanice Ample mají určitě ekonomickou výhodu v tom, že nepotřebují vysoké špičkové výkony. Mohou výměnné baterie dobíjet pomaleji, a tak nemusí platit distribuční firmě platit, aby jim tento výsoký výkon garantovala. Pomalejší nabíjení menšími výkony vyjde v tomto ohledu výrazně levněji. A stanice samozřejmě by zřejmě také mohly často dobíjet v dobách, kde je energie levnější. 

Pomalé nabíjení také méně poškozuje baterie. Články dobíjené pomalejším tempem by měly mít delší životnost. Společnost Ample bude svým zákazníkům slibovat, že jejich celkové náklady na baterie a energii budou lepší než náklady na benzín. Což možná zní jako poměrně nízká laťka, ale vzhledem k tomu, že elektromobily jsou stále relativně mladou technologií, to není tak špatné. Společnost Ample předpokládá, že provozovatelé flotil na nabídku “stejně rychlého tankování jako u benzinu, ale levnější a ekologičtější a se všemi dalšími výhodami elektromobilů” uslyší.

Přebytečnou kapacitu ve stanicích by také mělo být možné využít jako síťové úložiště, jinak řečenou jakou velkou baterii pro potřeby elektrické sítě (tedy pokud to regulátoři trhu s elektřinou a připojení v daném místě umožní). Spotřeba flotil bývá poměrně dobře předvídatelná, což by mohlo umožnit efektivně využívat volnou kapacitu k zajímavým přivýdělkům. 

Jak uspěje? 

O Ample bohužel nevíme v tuto chvíli dost, abychom nápad mohli pořádně hodnotit ze všech možných pohledů. Například vůbec není jasné, jak to bude s cenou. Bude firma účtovat jen za dobíjení nebo i za pronájem baterie? To jsou klíčové otázky, na které ale zatím prostě neznáme odpověď. 

Otázkou je, kdo vlastně k takové stanici bude moci zajet? Ample by rád, aby vozy měly moduly na určitém místě, kde k nim bude dobrý přístup. Výrobci, včetně dnes dominantní Tesly, ovšem plánují, že bateriový blok bude nosným konstrukčním prvkem, aby se ušetřila hmotnost a náklady.

JInak řečeno, jistého teď není nic. Ovšem myšlenka je to zajímavá a pokus Ample bude s napětím sledovat řada pozorovatelů.

Načíst další