energie

Německá asociace pro větrnou energii (BWE) varuje, že rozvoj větrných elektráren v zemi silně blokuje postupně stoupající cena surovin. Možné investice do této oblasti zpomaluje i vysoká nejistota a celkově zhoršující se podmínky v tomto oboru. Mezi ty hlavní se má řadit i narušení plynulosti dodavatelských řetězců a nárůst úrokových sazeb.

„Řadu projektů už není nyní možné ekonomicky provozovat. V Německu je potřeba upravit legislativní rámec, jinak totiž hrozí při rozvoji větrné energetiky velké problémy. Současný rámec výběrových řízení zapomíná na to, jaká je realita kolem dynamického vývoje nákladů v dodavatelských řetězcích,“ zaznělo před několika dny od asociace BWE.

Mezi hlavní problémy se podle německé asociace řadí i stoupající cena turbín, což potvrzují třeba i získané údaje od společnosti Vestas, která patří mezi přední lídry na trhu v této oblasti.

Představitelé této firmy zároveň varují před tím, že cenový růst může pokračovat i v letošním roce, což by mohlo nastavené klimatické cíle i celkové vize do budoucna dále ohrožovat.

Německá asociace pro větrnou energii ale také uvedla, že kromě toho se postupně přidávají i další negativní stránky investic a firmy tak začínají čím dál více zvažovat, jestli i přes dokončená povolovací řízení mají chystané projekty opravdu realizovat.

Nejvyšší soud v Japonsku rozhodl, že tamější vláda nemá odpovědnost za škody v souvislosti s havárií jaderné elektrárny Fukušima.

Na japonský nejvyšší soud se v této věci obrátilo v posledních letech více než 3 700 osob. Šlo hlavně o obyvatele, kteří poblíž Fukušimy dříve pobývali. Ti žádali, aby japonská vláda a provozovatel elektrárny Fukušima zaplatili dostatečné odškodné. Informovala o tom agentura Reuters.

Na základě posledního rozhodnutí ale japonská vláda žádnou odpovědnost za škody nenese. Podle soudců se tomu nedalo zabránit, ani kdyby japonský ministr průmysl nařídil provozovateli elektrárny posílit mořskou hráz.

Elektrárnu v roce 2011 výrazně poškodilo zemětřesení i následná přívalová vlna tsunami, kvůli čemuž došlo ke značnému úniku radioaktivity do okolí. Došlo tehdy k odstavení z provozu dvou chladicích systémů elektrárny. Jádra tří reaktorů se roztavila a do vzduchu, půdy a moře se uvolnily radioaktivní částice. Únik radiace ve Fukušimě vedl k evakuaci zhruba 160 tisíc osob.

Ničivé zemětřesení o síle devíti stupňů a následná přívalová vlna tsunami připravily na počátku března roku 2011 v Japonsku o život téměř 19 tisíc lidí. Šlo o druhou největší jadernou havárii na světě hned po Černobylu.

Válka na Ukrajině zamávala s poptávkou po zkapalněném zemním plynu (LNG) ze Spojených států amerických. Zájem v posledních několika dnech navýšily hlavně evropské státy, a to i kvůli omezeným dodávkám plynu ze strany ruského Gazpromu. V porovnání s asijským kontinentem se atraktivita prodeje amerického LNG v případě Evropy za poslední týden asi zdvojnásobila.

Za zvýšenou atraktivitou amerického LNG stojí mimo jiné výpadek exportního terminálu Freeport LNG, který prudce navýšil ceny amerického LNG v Evropě. Jeho částečné obnovení se očekává zhruba za 90 dnů a úplné zprovoznění se však dá předpokládat až ke konci letošního roku. Informoval o tom portál Montel News.

Důvodem stoupající evropské atraktivity je však také omezení dodávek ruského zemního plynu do Evropy. Podle plynárenského giganta Gazprom se totiž na jednom z plynovodů vyskytla technická závada, kvůli čemuž muselo dojít k omezení přílivu tohoto paliva. I kvůli tomu tak Evropa citelně navýšila svůj zájem o americký zkapalněný zemní plyn, neboť se jednotlivé státy snaží před blížící se zimou naplnit dostatečně své zásobníky.

Pro americké vývozce zkapalněného zemního plynu je Evropa v současné chvíli chtěnou destinací, neboť se jim za posledních sedm dnů značně zvýšily prodejní ceny. Data také ukazují, že americkým exportérům poklesly v uplynulých týdnech náklady na dopravu do Evropy, což hraje rovněž ve prospěch Evropy. 

V Německu v poslední době raketově roste počet nově dokončených rezidenčních budov, které jsou alespoň z části vytápěny díky obnovitelným zdrojům energie. V uplynulém roce se tak hodnota dostala už přes hranici sedmdesáti procent. V roce 2016 to však bylo ještě necelých 62 procent.

Mezi nejoblíbenější typy vytápění se v Německu podle posledních dostupných informací řadí hlavně tepelná čerpadla, solární kolektory nebo kamna na dřevo. Neméně oblíbené je ale také vytápění peletami, bioplyn nebo další biomasa. Informoval o tom Německý statistický úřad.

Častější využívání obnovitelných zdrojů energie v nových obytných budovách je ale zároveň i značně finančně náročné. Příkladem je situace z letošního dubna, kdy se dotační program s celkovou sumou okolo jedné miliardy euro podařilo německým spotřebitelům rozebrat jen během několika mála hodin.

Tepelná čerpadla používalo v loňském roce téměř polovina nově dokončených rezidenčních budov. Klesá naopak popularita zemního plynu, a to z více než 51 procent v roce 2015 až na zhruba 34 procent v roce 2021.

Přesto se ale Německu nedaří dlouhodobě v oblasti vytápění splňovat stanovené klimatické cíle. Zavádění obnovitelných zdrojů energie tam nabírá značná zpoždění, na což ekologové čím dál častěji vehementně upozorňují.

Plynové „hrátky“ Kremlu s Evropsko unií ohrožují klimatickou politiku, ekonomiku a politickou stabilitu bloku. Velké otřesy zatím hrozba nevyvolává, otázkou je, zda to tak zůstane.

Ruský prezident Vladimir Putin se ostře pustil do nového kola boje Evropskou unií: v reakci zavedené po invazi na Ukrajinu Rusko postupně přerušuje dodávky plynu významným evropským zákazníkům. I v západních metropolích tak roste nervozita, jak bude vypadat letošní zima, konstatuje vlivný server Politico.

Moskva tak vyvíjí tím obrovský politický tlak na vlády. Pokud bude letošní zima chladná, hrozí možnost, že Evropané budou mrznout. Výpadek plynu také ohrožuje klimatické cíle bloku, protože evropské země nahrazují plynové zdroje elektřiny svou jedinou rychle a snadno dostupnou náhradou: uhlím. Zastavení dodávek ruského plynu by také nepochybně uvrhlo kontinent do recese.

Salámová metoda

Simone Tagliapietra, analytik think tanku Bruegel, nazval ruskou politiku „energetickým vydíráním“ (a volal mimochodem po velmi ostré reakci, ve které by embargo na ruský plyn pouze první, základní krok). Podmořským plynovodem Nord Stream z Ruska do Německa proudí pouze 40 % běžného množství plynu, což ovlivňuje dodávky do Francie, Itálie a Rakouska i Německa.

Ruský monopolní vývozce plynu Gazprom již zastavil veškeré dodávky do Polska, Bulharska, Nizozemska, Finska a Dánska poté, co se energetické společnosti v těchto zemích odmítly podřídit požadavkům Kremlu platit za dodávky v rublech.

„Je třeba uznat, že Putin kousek po kousku snižuje dodávky plynu do Evropy, také proto, aby zvýšil cenu, a my musíme reagovat našimi opatřeními,“ uznal v televizním rozhovoru německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck a dodal, že „je to napjatá a vážná situace“.

Reakce Evropy dokazuje statistické pravidlo, že když se v politice přímo střetne ekonomika s klimatem, ekonomika vždy zvítězí. V reakci na nedostatek plynu totiž hned několik zemí plánují zprovoznit uhelné elektrárny.

Tradičně velmi „zelené“ Rakousko plánuje znovu uvést do provozu odstavenou uhelnou elektrárnu. Polsko hodlá dotovat uhlí používané k vytápění domácností. Nizozemsko se minulý týden rozhodlo zrušit dřívější plány na omezení výroby ve svých čtyřech uhelných elektrárnách. „Kdyby to nebyla výjimečná doba, nikdy bychom to neudělali,“ komentoval ministr pro klima Rob Jetten.

Itálie jako jeden z největších odběratelů ruského plynu v Evropě také reaguje, jak jen může. Italská vláda plánuje na úterý 28. června krizové zasedání. Premiér Mario Draghi už schválil stavbu dvou dalších tzv. „regazifikačních jednotek“ (tedy na zplynování zkapalněného zemního plynu (LNG)). Jeho vláda jedná o dodávkách zkapalněného plynu s řado zemí včetně Kataru, Angoly a Alžírska v zoufalé snaze zajistit si dodávky pro případ, že by Rusko zastavilo dodávku.

Brusel se snaží působit sebevědomě, ale jeho znepokojení je očividné. „Situaci, ve které se nacházíme, bereme velmi vážně. Ale my jsme připraveni,“ řekla minulý týden na setkání s novináři předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Krátce na to své ujištění sama trochu zpochybnila: „Doba je obtížná. Situace se nelepší.“

Špinavé dohody

Rychlý obrat ke spalování uhlí v zájmu zajištění energetické bezpečnosti má pro klimaticky uvědomělou Evropu – tedy především západní Evropu – velmi nepříjemnou symbolickou pachuť. Málokdo však očekává, že by Unii či její jednotlivé členské státy odradil od jejich úsilí o snižování emisí skleníkových plynů.

V Německu úředníci neochvějně tvrdí, že návrat uhlí bude krátkodobý a neohrozí cestu země k nulovému využívání uhelné energie do roku 2030. Uhlí bude fungovat jako rezervní zdroj pro energetický sektor, což zemi umožní vytvořit si zásoby plynu před zimou. Vláda mezitím plánuje rychlé zvýšení podílu obnovitelných zdrojů.  

Ruská invaze zatím pouze zvyšuje politickou podporu pro rozvoje „čisté energie“ v Německu, uvedl pro Politico Simon Müller, ředitel think tanku Agora Energiewende: „Situace zvýšila naléhavost řešení problému a poskytla další politický impuls pro další zrychlení zavádění obnovitelných zdrojů,“ řekl Müller. Německý parlament zvažuje přijetí deseti opatření v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie a Müller uvedl, že koalice tří stran se v zásadě shoduje na důležitosti odstranění překážek pro urychlení stavby obnovitelných zdrojů.

I zájmové „zelené“ skupiny jsou zatím v klidu: „V Německu v tuto chvíli neexistuje vůbec žádný plán, který by zpochybňoval harmonogram ukončení používání uhlí,“ řekl Christoph Bals, politický ředitel nevládní organizace Germanwatch.

Potřeba rychle změnit přístup k otázce vyřazení uhlí však vyvolává určité politické napětí – což nepochybně Rusku nemůže vadit. Konzervativní opozice v Berlíně Habeckovi vyčítá, že povolil zvýšení využívání uhlí a zároveň vyloučil zachování provozu tří zbývajících německých jaderných elektráren po konci letošního roku.

„Nerozumím tomu, že zelený ministr pro klima dává přednost tomu, aby byly déle v provozu další uhelné elektrárny, před uhlíkově neutrálními jadernými elektrárnami,“ řekl v pondělí německé televizi Jens Spahn, zástupce šéfa křesťanských demokratů v parlamentu. Politiku odstavování jaderných elektráren přijala bývalá předsedkyně jeho strany Angela Merkelová.

Koaliční partneři nesouhlasí: „Je třeba udržet tři zbývající jaderné elektrárny v provozu déle,“ řekl Bijan Djir-Sarai, generální tajemník liberálních Svobodných demokratů. „Tuto skutečnost nemůže ministr hospodářství jednoduše ignorovat.“

Habeck připustil, že jeho krokem je „prolomením tabu“, nicméně uvedl, že uhlí je stále lepší než oživení atomové energie. Jeho základním argumentem přitom je, že změna přístupu k „jádru“ by se projevila až koncem příštího roku – tedy příliš pozdě na to, aby pomohla během letošní zimy. Podpořil ho i kancléř Olaf Scholz, který v rozhovoru zveřejněném minulý týden uvedl, že „jaderná energie nám teď nepomůže, alespoň ne v příštích dvou letech, o které jde především“.

Vedoucí političtí představitelé vyzývají své občany, aby šetřili energií a omezili spotřebu plynu, zatímco vlády pracují na navýšení zásob, aby kontinent přečkal zimní výpadek ruského plynu. Jako poslední možnost zvažují zavedení přídělového systému na dodávky zemního plynu.

Zastavení dodávek plynu by téměř jistě uvrhlo blok do recese. Evropská centrální banka varovala, že pokud Rusko zcela uzavře plynový kohoutek, eurozóna v příštím roce zaznamená pokles HDP o 1,7 %.

„Přerušení dodávek energie a malá pravděpodobnost okamžitého nahrazení dodávek plynu z Ruska by si pravděpodobně vyžádaly určitou racionalizaci a přerozdělení zdrojů, což by vedlo ke snížení výroby v eurozóně, zejména v energeticky náročných odvětvích,“ uvedla banka a předpověděla, že pokud by k tomu došlo, ekonomika bloku by se příští rok zotavila.

ECB však měla pro Putina také varování: „Pokud jde o ruskou ekonomiku, scénář obsahuje těžkou recesi s propadem ekonomického výkonu srovnatelným s propadem po rozpadu Sovětského svazu.“

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Těma jaderné energetiky bylo v sousedním Německu dlouhou dobu úplně tabu. V souvislosti s nynější energetickou krizí se ale situace u této jedné z největších zemí Evropské unie začíná pomalu měnit. Nyní ke změně postoje k jaderné energetice vyzývá i německý ministr financí Christian Lindner, který je šéfem vládních svobodných demokratů (FDP).

Lindner pro deník Bild uvedl, že Němci kvůli současným problémům ještě diskuzi o případném skutečném odstoupení od jaderné energetiky očekávají. Podporu by mohl najít třeba mezi zákonodárci konzervativní strany CDU/CSU, která je v Německu momentálně největší opoziční stranou.

„Německo nesmí zavírat oči před debatou, která se vede po celém světě. Doporučuji bez předsudků předložit na jednací stůl všechny argumenty,“ řekl pro deník Bild německý ministr financí s tím, že by se investice do německého jádra podle něj tedy vyplatily.

Podobný pohled na věc má i současný bavorský premiér Markus Söder, který je nyní v čele Křesťansko-sociální unie. Ten by nechal německé jaderné elektrárny v provozu aspoň do roku 2024. Sloužit by podle něj měly hlavně jako bezpečnostní rezerva.

Německo se rozhodlo jít cestou bez jaderné energetiky už v roce 2011. Tehdy tento přístup schválila kancléřka Merkelová. Od té doby dochází k postupnému omezování jaderné sítě a poslední tři momentálně činné jaderné zdroje má Německo odstavit na konci roku 2022. 

Ruská plynárenská společnost Gazprom v posledních dnech výrazně omezila dodávky zemního plynu do Evropy. Jiných odběratelů Ruska se to nijak nedotklo. Dodávky plynu do Číny se prvních měsíců letošního roku zvýšily o 67 procent.

Rusko oznámilo, že kvůli technickým problémům na plynovodu Nord Stream 1 musí omezit dodávky zemního plynu do Evropy. Podle Alexeje Millera za to mohou uvalené protiruské sankce ze strany západních zemí, kvůli kterým nemá Gazprom přístup k náhradním dílům. Za problémovými turbínami stojí německý koncern Siemens Energy.

Mnoho evropských státníků se ale domnívá, že jde hlavně o ruské politické rozhodnutí a k žádným technickým problémům u plynovodu Nord Stream 1 nedochází. Takový názor v uplynulých dnech vyjádřil třeba německý ministr hospodářství Robert Habeck nebo italský premiér Mario Draghi.

Stopne Rusko dodávky plynu do EU úplně?

Evropské státy ale kvůli omezeným dodávkám bijí na poplach. Země mají starosti, že se Rusko rozhodne příliv zemního plynu do Evropy utrhnout úplně, což by mohlo přinést nemalé problémy, a to zvlášť před blížící se zimou. Negativně by tento krok dopadl i na evropskou ekonomiku, která je na ruském zemním plynu extrémním způsobem závislá. Ohrozilo by to i průmyslovou výrobu a mohlo by to negativně přispět i k dalšímu inflačnímu růstu.

Státy Evropské unie se tak v současné chvíli snaží zemním plynem z Ruska znatelně předzásobit. Naplňují své zásobníky a doufají, že budoucí zimu přečkají bez větších problémů. Poslední data ukazují, že zásobníky Evropské unie jsou momentálně plné asi z 52 procent. V porovnání s loňskými údaji je to asi o devět procent bodů více. Velký vliv však na tom má hlavně dovoz zkapalněného zemního plynu.

Plnit zásobníky se snaží i Česká republika. Páteční údaje ale ukázaly, že kvůli problémům s funkčností plynovodu Nord Stream 1 se ale tempo tohoto plnění citelně zpomalilo.

„Pokles dodávek plynu do České republiky zaznamenáváme teprve od minulého týdne s tím, že výrazné poklesy sledujeme od pondělí. První reakcí trhu, kterou lze pozorovat, je množství denně ukládaného plynu do zásobníků. To pokleslo přibližně o třetinu oproti předchozím měsícům,“ řídící konzultant EGÚ Brno Michal Kocůrek.

Polsko nebo Bulharsko už jsou bez plynu

Podle posledních zpráv už pět evropských států zcela o dodávky ruského zemního plynu přišlo. Řadí se k nim Finsko, Nizozemsko, Dánsko, Polsko nebo Bulharsko. V případě těchto zemí se ale nejedná o vážnější problém, neboť jejich závislost na ruských fosilních palivech není v porovnání s dalšími evropskými ekonomikami tak vysoká.

Nově se ale dodávky ruského zemního plynu ale omezují už i na Slovensko nebo do Itálie. Italská energetická společnost Eni uvedla, že Itálie aktuálně dostává jen 31,5 milionu kubického metru za den. Problémy však hlásí i Německo, které přišlo o bezmála šedesát procent původně nasmlouvaných dodávek ruského zemního plynu.

Fyzický tok plynu do Německa přes Nord Stream 1 v pátek ráno činil 29,4 milionu kilowatthodin za hodinu (kWh/h), zatímco ve čtvrtek večer se pohyboval kolem 30 milionů kWh/h.

Závislost států Evropské unie na ruském zemním plynu je obrovská. Země se proto v posledních měsících snaží najít urychleně náhradní energetické zdroje, díky kterým se budou moci od ruského zemního plynu v budoucnu úplně odstřihnout. Nabízí se i obnovitelné zdroje energie, po kterých v poslední době stoupla v Evropě velká poptávka.

Jinak tomu není ani v České republice, neboť české domácnosti podle dostupných informací Komory obnovitelných (Komora OZE) projevují mnohem větší zájem o dotace na obnovitelné zdroje, a to v případě nejrůznějších dotačních programů. Státní fond životního prostředí v prvním čtvrtletí letošního roku evidoval celkem 12 200 žádostí o dotaci v případě programu Nová zelená úsporám. Loni to ve stejném období bylo o devět tisíc méně.

Za den o šest procent

Místopředseda ruské vlády Alexandr Novak totiž očekává, že Rusko navazuje čím dál bližší obchodní kontrakty kolem zemního plynu s Čínou. Zároveň dodal, že Evropa za ropné embargo na ruský zemní plyn tučně zaplatí a předpověděl, že Evropu bude trápit silný nedostatek ropných produktů, který se podle něj promítne i do stále rostoucích cen.

Cena plynu pro evropský trh se v pátek dopoledne ve virtuálním obchodním uzlu Title Transfer Facility pohybovala kolem 132 eur, což je v přepočtu 3260 korun, za megawatthodinu. Proti čtvrtku tak vykazovala růst o více než šest procent. Zhruba před rokem se pohybovala kolem 19 eur.

Ruské možnosti přesměrování zemního plynu od záapdních odběratelů na východ ovšem nejsou neomezené. Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 procent ruského exportu. Na Evropskou Unii a Turecko připadalo více než 70 procent celkového ruského vývozu zemního plynu.

Rusko má také více zdrojů ropy a zemního plynu na západní Sibiři než na východě, což ztěžuje obsluhu Asie. Stávající infrastruktura je také nastavena tak, aby posílala energii do Evropy.

Ruská ropa si hledá nová odbytiště. Dodávky do Indie se proti roku 2021 zvýšily v posledních týdnech dvacetinásobně.

Ruská ekonomika je do velké míry postavena na příjmech z oblasti fosilních paliv a klíčovou složkou hraje v tomto ohledu i ruská ropa. Obchod s ní se ale za posledních několik měsíců citelně proměnil.

Ještě počátkem letošního roku totiž patřila mezi hlavní ruské odběratele Evropa, po počátku války na Ukrajině se ale začala situace citelně proměňovat. Evropské státy přestávají ruskou ropu odebírat a na scénu se místo nich dostala hlavně Indie nebo Čína.  

Protiruské sankce ze strany Západu znamenají, že Moskva musí do velké míry měnit svou obchodní politiku kolem svých fosilních paliv. Evropská unie totiž už do konce letošního roku chce snížit dovoz ruské ropy až o devadesát procent. V nadcházejících letech se má tato hodnota dokonce snížit až na úplnou nulu, jak informovala agentura Financial Times.

„Reakci Ruska na sankce ze strany západních států se pochopitelně bude věnovat velká pozornost,“ uvedla pro deník Financial Times expertka trhu komodit z firmy Capital Markets Helima Croftová.

Data z posledních měsíců ale ukazují, že se Rusku už podařilo úspěšně vyjednat jiné země, které budou ruskou ropu odebírat. Jde hlavně o Indii a Čínu, z jejichž strany se objem obchodů kolem ruské ropy zvětšil téměř až dvacetinásobně. Odborníci ale poukazují na to, že ruská strategie na asijském kontinentu může do budoucna přinést ovoce.

„Pro Rusko bude z hlediska možných přínosů v oblasti energetického trhu vůbec nejzajímavější, pokud se obchodně zaměří hlavně na státy Asie,“ uvedl pro deník Deutsche Welle Fernando Ferreira, který je odborníkem pro poradenskou firmu Rapidan.

Indie navýšila odběr dvacetinásobně

Indie za celý uplynulý rok 2021 dovezla z Ruska dvanáct milionů barelů ropy, tedy zhruba 2 procenta z celkového dovezeného množství této suroviny. Data z letošního března a dubna ale ukazují, že toto číslo se v roce 2022 rozhodně mnohonásobně navýší. Během března země odkoupila jen 1,1 milionů barelů, ale v dubnu už 27 milionů barelů ruské ropy.

Indie se k velkým nákupům odhodlala zejména proto, že Rusko svou ropu kvůli momentálnímu nepříliš velkému zájmu prodává se značnou slevou. I to Indii motivovalo k tomu, aby během května odkoupila od Ruska dalších zhruba 21 milionů barelů, jak ukazují data analytické společnosti Kpler.

Výrazně vyšší odběry ruské ropy nyní vykazuje i Peking. Od března do května čínské nákupy vzrostly asi trojnásobně a země v tomto období nakoupila zhruba 14,5 milionu barelů ruské ropy.

Ačkoliv se Rusko už několik let v řadě řadí mezi největší producenty ropy na světě, za Spojenými státy a Saúdskou Arábií, je momentálně až na třetím místě. Rusko je ale zároveň i jejím druhým největším vývozcem. Prvním je Saúdská Arábie, jak uvádí statistika Mezinárodní agentury pro energii. Na druhou stranu ale Rusko není členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Spolupracuje s ní však ve skupině nazvané OPEC+, která se nyní zaobírá otázkou, jak chybějící ruskou ropu na trzích nyní nahradit.

Rusko zareagovalo omezením těžby

Rusko totiž jako reakce na sankce ze strany západních zemí snížilo těžbu této fosilní komodity. Dřívější dohody Rusku umožňovaly, aby denně země těžila až 10,44 milionů barelů ropy denně. Čísla z letošního dubna ale ukazují, že to bylo jen 9,3 milionu barelů.

Ceny ropy se už několik dnů drží poblíž tříměsíčních maxim. Třeba cena americké lehké ropy West Texas Intermediate (WTI) se pohybuje okolo 120 amerických dolarů za barel. Severomořský Brent pak okolo 122 dolarů za jeden barel.

Kvůli stoupajícím cenám ropy se však začínají opět prodražovat i pohonné hmoty. Jejich momentální červnová cena navzdory vládnímu snížení spotřební daně už znovu dohnala tou květnovou. Podle údajů společnosti CCS cena benzinu se vyšplhala v průměru až na 46,92 koruny, což je nárůst o 1,10 koruny oproti 1. červnu. Cena nafty pak v pátek dopoledne činila v průměru 46,12 koruny.

Stejnou situaci ohledně cen pohonných hmot řeší i v sousedním Německu, jen několik dní mohli tankovat benzin a naftu pod dvě eura (49,40 Kč) za litr, nyní se cena i přes dočasné snížení daně na pohonné hmoty a navzdory nelibosti motoristů nad tuto hranici vrátila.

Konec energetické velmoci?

Přesto se ale někteří analytici domnívají, že význam Ruska jako energetické velmoci se v příštích letech výrazně sníží. Očekávají, že obrovský výpadek poptávky z Evropy se zemi Vladimira Putina nepodaří nahradit.

„Rusko už podle mého názoru nemůže být do budoucna energetickou mocností, kterou bylo ještě v lednu letošního roku. Ne proto, že by nemělo energetické zdroje, ale zjednodušeně řečeno proto, že nebude mít dost trhů, kam by své fosilní paliva v dalších letech prodalo,“ uvedla pro deník Financial Times Margarita Balmacedová, která profesně působí ve vědě.

Oprava: Z článku jsme odstranili nepřesnou informaci o podílu ruské ropy na celkovém množství dodávek pro Indii.

Evropské státy začínají postupně reagovat na rostoucí ceny energetických komodit. Ty se totiž negativně propisují do rozpočtů jednotlivých domácností. Jelikož ale zemím i po několikaměsíční tvrdé pandemii nemoci covid-19 chybí finanční prostředky, rozhodly se sáhnout ke změnám v daňových systémech.

Výsledkem jsou nové mimořádné daně, která se dotknou hlavně energetických firem. Třeba Velká Británie ale myslí i na životní prostředí, a proto se tato daň bude snižovat v případě, kdy dotčené společnosti dostatečně nainvestují své finance do udržitelnosti. Informovala o tom agentura Reuters i Bloomberg.

K velkým změnám sáhlo i Maďarko, které se rozhodlo aplikovat mimořádnou daň na řadu sektorů tamější ekonomiky. Bude se týkat třeba pojišťoven, energetiky, bankovního sektoru nebo odvětví letectví. Maďarské rozpočty si díky tomu mají přijít na asi 800 miliard forintů, což je v přepočtu zhruba 50 miliard korun.

Maďaři slibují platnost jen po omezenou dobu

Maďarští političtí představitelé zároveň uvedli, že mimořádná daň má být v platnosti jen po omezenou dobu, a to nejpozději do konce roku 2023. Dodatečné daňové příjmy chce maďarská vláda použít na snižování rozpočtového deficitu ale třeba i na posilování armády. Důvodem je ruská invaze na Ukrajinu, která maďarské politiky motivovala k větším investicím v této oblasti.

„Budeme žádat po bankovních firmách, pojišťovnách, velkých maloobchodních řetězcích, energetických společnostech, podnicích v sektoru telekomunikace i leteckých firmách, aby část svých zisků odevzdaly do dvou maďarských státních fondů,“ řekl před několika dny maďarský premiér Orbán

Největší břemeno budou podle odhadů nést hlavně maďarské energetické firmy, které budou nad rámec původních plánů přispívat asi 300 miliardami forintů. Týkat se to má hlavně maďarského koncernu MOL. Velké břímě se však bude týkat i bankovních firem.

Dodatečné peníze na udržení nákladných cenových stropů

Maďarská rozpočtová politika byla v posledních letech silně deficitní, na čem se negativně podepsala i pandemie nemoci covid-19. Velkou roli však má třeba i zastropování cen energií, které Maďarsko stojí nemalé peněžní prostředky.

Investoři se ale na nové daňové opatření dívají s velkou nelibostí. Akcie na burze v Budapešti totiž zareagovaly obrovským poklesem a silně ztrácely v den ohlášení tohoto kroku i velké maďarské firmy, třeba jako již zmiňovaná rafinérská skupina MOL.

Odborníci připomínají, že podobné daně byly v Maďarsku zavedeny už dříve. Ačkoliv tehdejší politici slibovali jejich dočasnost, tak nakonec se staly trvalou součástí maďarského daňového systému. Nyní se tak tato situace může znovu opakovat. Příkladem je třeba daň na bankovní transakce, s jejímž zrušením se v Maďarsku už nepočítá.

K podobnému kroku se rozhodli i ve Velké Británii. Tam kvůli obrovskému růst cen surovin chtějí zdanit velké ropné i plynárenské společnosti. Tamější ministr financí ale zároveň dodal, že odváděné finanční prostředky dotčených firem se budou snižovat v případě investic do sektoru obnovitelných zdrojů.

„Rozhodli jsme se zavést dočasnou a cílenou daň ze zisků energetických firem. Zabudovali jsme ale do ní i investiční příspěvek, takže společnosti budou mít významnou šanci k reinvestování svých zisků,“ řekl před několika dny současný britský ministr financí Rishi Sunak.

Britové chtějí pomoci domácnostem

Dodatečně získané peněžní prostředky chce britská vláda alokovat hned několika směry. Největší díl má jít pro britské domácnosti. Vláda plánuje zavedení jednorázového příspěvku ve výši 650 liber, což je v přepočtu zhruba 18 800 korun. Během podzimního období pak dostane osm milionů domácností seniorů další finanční příspěvek, a to ve výši 300 liber (8700 Kč) na pohonné hmoty. Lidé s postižením budou inkasovat 150 liber ve formě příspěvku na bydlení. Celkem mají britská opatření v boji s vysokými cenami energií stát 37 miliard liber, a to je v přepočtu zhruba 1,1 bilionu korun.

Ani ve Velké Británii nejsou podobné daňové změny ničím výjimečným. Třeba v roce 1981 dřívější ministr financí Geoffrey Howe uvalil vysokou daň na banky, a to kvůli tomu, že podle něj až příliš těžily z vysokých úrokových sazeb. O šestnáct let později se pak situace do velké míry opakovala, neboť ministr financí Gordon Brown se rozhodl více zdanit dříve privatizované firmy, které podle něj zneužívaly nepříliš konkurenčního prostředí, jež bylo dříve plně pod státní kontrolou.

V Česku nejspíš taková daň nebude

Česká vláda o podobném daňovém kroku prozatím veřejně nehovořila. Vzhledem k aktuálnímu programovému prohlášení Fialovy vlády se však takové daně nejspíš čekat nedají. Koalice totiž navyšování daní vytrvale s odkazem na své předvolební sliby odmítá.

Třeba na Slovensku je ale situace jiná. Už v únoru totiž tamější vláda schválila mimořádné daně za nadměrný zisk z jádra. Slovenský ministr financí Richard Sulík zároveň v únoru uvedl, že tuto daň nebudou mít firmy možnost přenést na konečného spotřebitele.

První miniaturní solární parkoviště a nabíjecí centrum pro elektromobily v jednom bylo představeno v anglickém městě Guildfordu, informoval server Smart Cities World.

Toto víceúčelové unikátní parkoviště nazvané Papilio3 je postavené kolem recyklovaného přepravního kontejneru a integruje tři technologie – solární fotovoltaickou výrobu elektřiny, bateriové systémy pro ukládání energie a nabíjecí místa pro elektromobily. Jedno takové parkoviště pak může podporovat až 12 rychlonabíjecích bodů pro elektromobily.

Kombinace tří zmíněných technologií nabízí řadu výhod, jako je možnost využívat energii ze sítě či solární energii. Především však nabíjecí systém se solární energií a baterií optimalizuje rychlost nabíjení a snižuje uhlíkovou náročnost spotřebovávané elektřiny.

Zařízení Papilio3 je vybaveno třemi modulárními stříškami, které podporuje 36 solárních panelů, a má kapacitu baterií až 250 kWh. Vyvinula jej společnost 3ti ve spolupráci s Cambridge Design Partners a bylo navrženo pro nasazení na pracovištích a veřejných místech, jako jsou nemocnice, hotely, místa setkávání, sportovní nebo nákupní centra, turistické atrakce a centra měst.

„Systém Papilio3 nabízí možnost dobití vašeho elektromobilu, zatímco pracujete, nakupujete nebo třeba cvičíte ve fitku,“ míní Tim Evans, zakladatel a generální ředitel společnosti 3ti.

Každá jednotka nabídne chráněné, osvětlené a bezpečné parkování a pohodlné, dostupné a spolehlivé nabíjení elektromobilů, které podporuje kombinaci 7, 11 a 22 kilowattů.

„Věříme, že solární a bateriové nabíjení se stane nejlepším řešením pro nabíjení elektromobilů, především v rámci měst. Elektromobily tak mohou dosáhnout úrovně nabití, která pokryje každodenní potřeby k jízdě, a to s co nejnižšími emisemi,“ dodává Evans.

Load More