Výzva Rozumná podpora, která má za cíl podpořit vylepšení novely o podporovaných zdrojích energie tak, aby umožnila stabilizovat rozvoj moderní energetiky a připravila základy pro podporu nových projektů obnovitelných zdrojů, která nebude zátěží pro spotřebitele elektřiny, má téměř 600 podporovatelů z řad firem, obcí i jednotlivců. Řekl to programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák. Výzva byla dnes poskytnuta předsedům všech sněmovních stran.

„Téměř šest stovek firem, domácností či obcí žádá o podporu návrhů, které mohou stabilizovat rozvoj zelené energetiky v Česku a současně otevřít příležitosti pro výstavbu nových solárních elektráren či bioplynových stanic za podmínek tržní aukční podpory. Mezi podporovateli výzvy jsou velké společnosti jako IKEA, inovativní firmy jako Y-soft, tradiční malé české firmy – například Biopekárna Zemanka, starostové obcí – mimo jiné Milan Kazda z Kněžic na Nymbursku nebo zástupci domácností,“ řekl dnes Sedlák.

Třetí čtení novely by se podle Sedláka mělo uskutečnit v pátek. Sněmovní hospodářský výbor minulý týden za souhlasu vicepremiéra a ministra průmyslu Karla Havlíčka (za ANO) doporučil schválit návrhy předsedy lidovců Mariana Jurečky a sociálního demokrata Petra Dolínka, které proti vládnímu návrhu rozšiřují podporu také na fotovoltaické elektrárny uváděné nově do provozu. Malé zdroje s výkonem do jednoho megawattu (MW) by získávaly podporu systémem zelených bonusů a zdroje nad jeden MW aukcí, informovalo Hnutí Duha.

To, že by do plánovaných energetických aukcí mohly být zařazeny i solární zdroje, označil Svaz moderní energetiky za průlomové rozhodnutí. „Vládní novela zařadila mezi zdroje, které by mohly získat aukční podporu pouze větrné a vodní elektrárny či skládkový plyn. Hospodářský výbor podpořil opravu ve formě rozšíření o fotovoltaiku. Tento krok dává smysl z pohledu spotřebitelů. Solární elektrárny jsou totiž nejlevnější zdroj, který může Česko využít pro postupnou dekarbonizaci energetiky,“ uvedl minulý týden Sedlák pro ČTK.

Vládní předloha má kromě jiného omezit také podporu solárních elektráren, které v Česku vznikly při takzvaném solárním boomu. Havlíček již dříve ve Sněmovně řekl, že pokud by u solárních elektráren bylo takzvané vnitřní výnosové procento (IRR) – zjednodušeně výnosnost investice do obnovitelného zdroje během trvání podpory 8,4 procenta a současně by se o deset procent zvýšila solární daň na projekty z takzvaného solárního boomu, přineslo by to do státního rozpočtu na solární dani čtyři až pět miliard Kč. K tomu by stát ušetřil jednu až dvě miliardy Kč v rámci IRR. Na podporu obnovitelných zdrojů jde nyní ročně přes 45 miliard korun. Část pokryje státní rozpočet, loni šlo o 27 miliard korun. Zbytek hradí spotřebitelé a průmysl.

V Česku v následujících letech násobně přibude fotovoltaických elektráren, Česko prý dokonce čeká v tomto směru “revoluce”. Ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) na tiskové konference 31. května řekl, že Modernizační fond by mohl do roku 2030 zvýšit jejich instalovaný výkon v ČR ze současných 2,2 gigawattu na sedm až 14 gigawattů (GW).

Přesněji bude záležet na ceně emisních povolenek, z nichž plynou do zmíněného Modernizačního fondu prostředky. Fond má přispět k přechodu tuzemské energetiky na ekologické zdroje, celkem do roku 2030 nabídne minimálně 150 miliard korun (a to ještě nejde o jediné prostředky, které na obnovitelné zdroje v Česku budou určeny). A možná více, pokud se udrží současné vysoké ceny povolenek, či budou ještě stoupat.

Brabec řekl, že rekordní ceny emisních povolenek naznačují, že uvolněná částka by ve finále mohla být téměř dvojnásobná. Uhelné elektrárny nyní mají v Česku podle dat Energetického regulačního úřadu instalovaný výkon asi deset GW, jaderné 4,3 GW.

Brabec informoval, že na výstavbu nových fotovoltaických elektráren půjde v prvních výzvách z Modernizačního fondu určených pro ně 4,5 miliardy korun, ministerstvo životního prostředí navíc plánuje peníze postupně přidávat. „Podpora bude čistě investiční, proto na rozdíl od solárního boomu v roce 2009 podpořené instalace žádným způsobem nezatíží státní rozpočet provozní podporou. V předregistračních výzvách jsme obdrželi přes 9000 projektových záměrů a 90 procent z nich se týká právě fotovoltaiky. Takže čekáme opravdu velký zájem a jsem zvědavý, kolik projektů se do ostrých výzev nakonec přihlásí,“ řekl. Na rozvoj obnovitelných zdrojů půjde podle něj půjde podstatná část peněz z Modernizačního fondu, a to téměř 40 procent. „Jsme na prahu revoluce,“ dodal Brabec.

Už před měsícem MŽP a Státní fond životního prostředí ČR (SFŽP ČR) vyhlásily první dvě ostré výzvy na 6,4 miliardy korun z Modernizačního fondu pro teplárny, nyní je doplní dvě pro fotovoltaické elektrárny. Miliardu korun si rozdělí v průběžné nárokové výzvě projekty s instalovaným výkonem elektrické energie do jednoho megawattu (MWp), dalších 3,5 miliardy Kč je připraveno pro větší elektrárny s výkonem nad jeden MWp, které se mohou hlásit do jednokolové soutěžní výzvy. V závislosti na velikosti podniku a typu instalace elektrárny mohou zájemci dosáhnout na dotaci ve výši až poloviny celkových výdajů na projekt.

Elektronický příjem žádostí bude v obou výzvách zahájen v poledne 12. července prostřednictvím informačního systému AIS SFŽP ČR. Žádosti mohou podávat všichni zájemci, kteří se už dříve zapojili do předregistrační výzvy. V případě průběžné výzvy pro malé projekty bude možné žádosti podávat do 15. listopadu, soutěžní výzva pro velké projekty bude uzavřena 29. října. Díky těmto prvním výzvám by mělo být postaveno asi 230 menších a zhruba 45 větších projektů.

Předseda Komory obnovitelných zdrojů energie Štěpán Chalupa na dnešní tiskové konferenci uvedl, že asociace vítá a podporuje důraz na rozvoj malých a středních lokálních fotovoltaik. Pro rozvoj obnovitelných zdrojů je podle něj klíčová novela zákona o podporovaných zdrojích energie, která je stále ve Sněmovně. „Pokud zákon nebude schválen touto Sněmovnou, další vláda přípravou a schvalováním nového zákona ztratí další dva až tři roky,“ dodal.

Ekologické Hnutí Duha oznámilo, že od června spouští web venkovvbaliku.cz, kde bude starostům a obcím nabízet pomoc s vyřízením dotací z Modernizačního fondu. „Města a obce teď mají jedinečnou příležitost, jak ušetřit za elektřinu ve školách nebo úřadech. Sestavit projekt, aby vyhovoval podmínkám otevřené výzvy, ale nebude úplně snadné. Každému, kdo chce stihnout podat žádost dříve, než prostředky dojdou, nabízíme pomoc,“ řekl dnes expert hnutí na dotace v energetice Ondřej Pašek.

Vicepremiér a ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO) minulý týden uvedl, že nové obnovitelné zdroje budou mít v nejbližších sedmi letech z evropských fondů typu Modernizačního fondu a Plánu obnovy k dispozici kolem 100 miliard korun. V Česku podle něj neexistuje podporovanější zdroj než právě obnovitelné zdroje. Důvodem je především podpora v souvislosti s takzvaným solárním boomem před více než deseti lety.

Celkové náklady na takzvané podporované zdroje energie (POZE) v posledních letech každoročně činí přes 40 miliard korun. Předloni to bylo 45,4 miliardy Kč, solární elektrárny obdržely 29,1 miliardy korun. Od roku 2006 bylo na podporu POZE v Česku vyplaceno přes 385 miliard korun. Vyplácení podpory pro solární elektrárny dlouhodobě kritizuje prezident Miloš Zeman.

Peníze z Modernizačního fondu bude možné čerpat na škálu projektů – od modernizace veřejného osvětlení, pořízení elektrobusů, energetických úspor v budovách i průmyslu až po výstavbu fotovoltaických či větrných elektráren. Na peníze z fondu cílí mimo jiné polostátní společnost ČEZ. Firma nedávno oznámila, že plánuje do roku 2030 vybudovat obnovitelné zdroje o výkonu šest GW, převážně fotovoltaické elektrárny v ČR. Jen do solárů chce skupina investovat až 90 miliard Kč, řekl minulý týden SeznamZprávám místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani.

Když Tomáš Kazda popisuje svou práci, zní to vysloveně nebezpečně: „Každou chvíli zjistíte, že obrazně řečeno padá z ostří na jednu stranu, a když se to snažíte kompenzovat, začnete padat na stranu druhou.“

Rizika a nebezpečí jsou v jeho případě ovšem spíše intelektuální. Český vědec působící na VUT v Brně se věnuje bateriím, konkrétně výzkumu elektrochemických problémů spojených s akumulací energie. Bezprostřední nebezpečí mu tedy nehrozí, což neznamená, že by šlo o problémy jednoduché. Jde skutečně o delikátní balancování mezi různými požadavky a omezeními.

Kazdovi a jeho kolegům se ovšem podařilo mezi snad úspěšně prokličovat k novému řešení. Před dvěma lety získali evropský patent na řešení problémů velmi slibné technologie pro vývoj další generace bateriových článků. Měly by být na kombinaci jednoho již osvědčeného a jednoho v bateriích nezvyklého materiálu – lithia a síry.

Proč, jaké by měly mít výhody a s kterými zádrhely ve vývoji by práce českých vědců měla pomoci, to už nechejme vysvětlit Tomáš Kazdu samotného:

Proč jste se věnovali vývoji lithium-sirných baterií?
Mají obrovský potenciál. Velmi jednoduše řečeno by teoreticky mohlo jít o výkonné a levné baterie s velkým potenciálem z pohledu recyklace.

Jak přesně je to s jejich kapacitou?
Kladnou elektrodu tvoří prakticky čistá síra. V současnosti používané aktivní materiály kladné elektrody se skládají nejčastěji z oxidů kovů a lithia, tedy sloučenin lithia, kyslíku a dalších, někdy vzácnějších či dražších kovů, jako je kobalt. Takže místo nich využíváme jen jeden prvek, a to síru, která je schopna na sebe navázat dva atomy lithia. To je dvojnásobek, než dokáží nyní používané materiály. Energetické hustota takové baterie by mohla několikanásobně převyšovat stávající lithno-iontovou technologii. (Tomáš Kazda nerad používá výraz lithium-iontový, protože to může evokovat mylný dojem, že v dnešních elektrodách se používá čisté lihium, pozn.red.)

Z hlediska zákazníka nic zvláštního. Ukázka prototypové lithium-sirné baterie (v tomto případě z australského Melbourne. (foto University of Melbrourne)
Z hlediska zákazníka nic zvláštního. Ukázka prototypové lithium-sirné baterie (v tomto případě z australského Melbourne. (foto University of Melbrourne)

I když vezmeme v potaz, že sírová elektroda pracuje s nižším napětím, tak by mohla mít kapacitu kolem 3 000 watthodin na kilogram (Wh/kg). Dnes používané katodové materiály mají stejný parametr někdo kolem 500-600 Wh/kg. Ty pokročilejší mají teoretické limity kolem tisíce. I kdyby se tedy nešlo na sto procent teoretické maxima materiálu, ale třeba jen 50 procent, tak je to pořád lepší výsledek než teoretické maximum materiálů, jejichž využití je možné dnes.

A co cena?
Síra je velmi dobře dostupný a levný materiál. Vlastně je to odpad z mnoha dnes používaných průmyslových procesů. Samozřejmě, článek nebude tvořený výhradně a jen sírou, nepochybně bude obsahovat i nějaké další příměsi, například kovy. Už proto, že čistá síra je izolant, takže v elektrodě musí být nějaký vodivý materiál. Ale podíly příměsí by měly být spíše malé. Z technického hlediska je výhodné mít zastoupení síry co nejvyšší, protože jednoduše řečeno čím více síry je v baterii, tím vyšší je její kapacita. To by mělo být výhoda i při případné recyklaci baterií.

A proč to v praxi nejde?
Ono to do jisté míry to jde.. Jednou překážkou je fakt, že síra během nabíjení či vybíjení mění svoje skupenství. Začíná a končí jako pevná látka, ale mezitím prochází tekutou fází, změní se tedy na kapalinu. Baterie tak může snadno ztrácet aktivní materiál a její výkony a kapacita pak bude rychle klesat což zkracuje její životnost. Články se velmi rychle ničí, rychle degradují. Což je do značné míry je to dáno i tím, že síra při nabíjení poměrně výrazně mění svůj objem, zhruba o 80 procent. Při nabíjení a vybíjení se elektroda de facto roztrhá.

Což není problém pouze síry, ale například i jinak slibných křemíkových elektrod?
Ano, podobné je to i u křemíkových elektrod, kde jsou změny objemu ještě výrazně větší. Křemík mění svůj objem zhruba o 270 procent, takže tam jsou změny ještě výraznější. Ale ani v případě síry nejde o triviální problém – změna objemu o 80 procent je výrazná. Konstrukce elektrody to musí brát v potaz a zatím se nenašlo dobré řešení. Na trhu je dnes jedna jediná firma, která vyrábí lithium-sirné baterie, britská OXIS Energy. Jak to sleduji, u jejích baterií se postupně zvyšuje energetická hustota, ale nedaří se zatím prodlužovat životnost, tedy počet nabíjecích a vybíjecích cyklů, které baterie může podstoupit, než její výkony příliš klesnou nebo úplně přestane fungovat. U OXISu je životnost zatím příliš nízká, někdo kolem stovky cyklů. (Pro srovnání, současné lithno-iontové akumulátory některých výrobců mají mít zaručenou životnost v řádech jednotek až desítek tisíc cyklů, samozřejmě za poklesu kapacity zhruba řečeno tak o pětinu, někdy méně, někdy více, pozn.red.)

Ukázka jednoho „mincového“ článku založeného na lithium-sirné technologii. Jde o v podstatě standardizovaný rozměr pro experimenty. Ovšem převod i dobře fungujícího malého článku do rozměrů běžné baterie není vůbec přímočarých a řada slibných výsledků právě na tom ztroskotala.
Ukázka jednoho „mincového“ článku založeného na lithium-sirné technologii. Jde o v podstatě standardizovaný rozměr pro experimenty. Ovšem převod i dobře fungujícího malého článku do rozměrů běžné baterie není vůbec přímočarých a řada slibných výsledků právě na tom ztroskotala. (foto DOE)

Vy máte od roku 2018 podaný evropský patent, který má problém řešit a životnost lithium-sírových baterií zvýšit. Jak?
Je to kombinace různých řešení. Řešila se struktura samotné síry pro výrobu. V rámci výzkumu a pak patentu jsme se například zabývali výběrem a zkoušením různých pojiv pro materiál elektrody. Tedy materiálů, které síru drží pohromadě a přitom jí dávají takovou pružnost, aby se mohla vyrovnat se změnami objemu. Tedy aby se neroztrhla. A pak jsme hledali způsoby, jak velmi zjednodušeně vytvořit kolem aktivního materiálu ochranný obal.

Jak to vypadá? Jaké materiály se na to například používají?
Jde převážně o uhlíkové materiály. Vlastně bychom mohli říci, že jde o saze. Ale musí jít o materiál s přesně danými vlastnostmi a parametry, ne obyčejné saze. Jde o materiály, které se už dnes používají k výrobě baterií.

Jakých výsledků jste dosáhli?
Nejlepší článek, který jsme vytvořili – je to maličký článek o velkosti mince – vydržel zhruba 350 cyklů a přitom přišel zhruba o osm procent své původní kapacity. To byl náš nejlepší výsledek z těch mnoha pokusů, které jsme dělali.

To se blíží vlastnostem některých článku na trhu. A pokud se článek nezničil, zdálo by se, že vydrží i více. Proč jste neměřili dále?
S měřením jsme přestali, abychom nezabírali naše omezené testovací kapacity. Podobné zkoušky jsou časově dost náročné a já musím myslet i na kolegy. A musím znovu upozornit, že šlo skutečně o malinký článek s plochou pár centimetrů čtverečních. Ten výsledek neznamená, že by stejně vyrobený článek s plochou elektrody řádově stovek čtverečních centimetrů, jaké se používají pro elektromobily, vydržel také tolik. Tak jednoduše škálovatelné baterie nejsou. Na velké ploše se například snadno může objevit projevit nerovnoměrnost v rozložení materiálu, anomálie, kvůli které se pak celá baterie zničí. Spousta věcí, které se dají udělat v laboratoři, ve výrobě jsou nepoužitelné či nepraktické, a tak tomu bylo i u nás.

Nemáte nějaký konkrétní příklad toho, co v laboratoři funguje dobře, ale ve výrobě se nepoužije?
My jsme například pracovali v rámci jednoho experimentu se sírou, která byla připravena za velmi nízkých teplot, v systému chlazeném tekutým dusíkem (tedy teplot kolem cca -196°C, pozn.red). Probíhalo to tak, že ji kolegové v Parubicích roztavili, pak ji dali do tekutého dusíku, aby se při prudkém podchlazení měnila na sklo a rozemlela ve speciálním mlýnku. Vznikl tak velmi jemný prášek, který měl tak dobré vlastnosti, že jsme mohli v elektrodě mít 80 procent síry místo běžných 60. Za běžných teplot totiž v materiálu vznikaly hrudky, které zhoršují vlastnosti baterie. Při zpracování za nízkých teplot se dařilo ten problém do značné míry odstranit.

Jinak řečeno, elektroda pak udržet mnohem více energie…
Ano, přesně tak. Ale bylo to náročné. Celá příprava, včetně mé práce na přípravě pasty pro elektrodu musela probíhat za nízkých teplota, tedy v mrazáku. Vzniklá elektroda pak měla dobré výsledky, ale samozřejmě ve výrobě je něco takového nemožné.

Proč je patent tak široký? Tím myslím, proč zmiňuje nejen síru, ale i další materiály?
Protože existují i jiné relativně slibné materiály, u kterých jsou základní problémy v podstatě stejné jako u lithium-sirné baterie. Například by bylo možné použít místo lithia například sodík. Takový systém má nižší teoretický výkon než lithium-sirné akumulátory, ale vyšší než lithium-iontové akumulátory. A sodík je přitom velmi snadno dostupný a tedy i levný. Takže takový systém by mohl mít výhodu v ceně. Podobné by to mohlo být v případě použití hořčíku.

Tomáš Kazda v laboratoři
Tomáš Kazda v laboratoři VUT v Brně (foto Tomáš Kazda)

V jak fázi je realizace patentu?
Evropský patent jsme podali ve spolupráci s norskou firmou Graphene Batteries. Ta se stala součástí projektu, v rámci kterého by se na jihu Norska, v příštím roce měla zahájit výstavbu továrny na klasické lithno-iontové akumulátory. Podobných závodů se staví dnes řada, plánovaná produkce této továrny by měla být nakonec až 32 GWh baterií ročně. První část stavby má být hotová v roce 2024, pak se postupně mají přistavit tři další moduly, než se dosáhne zmíněné úrovně výroby. Ale to se pořád bavíme o klasických lithno-iontových akumulátorech. Pro nás je důležité, že součástí má být i zkušební provoz na výrobu lithium-sirných akumulátorů na základě našeho patentu. Nebudou se tam tedy vyrábět baterie přímo pro zákazníky, jde pořád o výzkum a vývoj. Pokud se zkušební linka a na ní vyrobené lithium-sirné baterií osvědčí, bude v rámci továrny následně zahájena i jejich komerční sériová výroba, která v současnosti nikde na světě neprobíhá. Na vývoji je tedy ještě spousta práce, kterou mi ani dělat nemůžeme. V České republice není jediná linka, kde by se daly vyrábět podobné experimentální baterie. Například články s našimi elektrodami si norská strana nechala vyrábět a kompletovat v německém výzkumném ústavu. U nás nic takového není možné.

Jak je nastavená případná dělba zisku během výroby?
Můžete si představit, že to je podobné jako v případě léků profesora Holého. Pokud dojde na výrobu, dostaneme část ceny z každé prodané baterie.

A kdy by se mohly prodávat?
Opakovaně se ukazuje, že technologické novinky v bateriích se do praxe zavádí po zhruba 10 až 12 letech. Já nechci tvrdit, že to tak musí být, ale takové jsou zhruba zkušenosti. I v tomto případě zbývá ještě spousta práce, náš patent neřeší zdaleka všechno. Na lithium-sirové baterie musíte mít jinou výrobní linku než na lithno-iontové, ta se musí postavit, vyzkoušet a vyladit.

Doc. Ing. Tomáš Kazda, Ph.D., (*1986) vystudoval Fakultu elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně, obor elektrotechnologie. V Ústavu elektrotechnologie, elektrotechniky a komunikačních technologií VUT Brno se věnuje výzkumu technologie bateriových článků. Před dvěma lety podal evropský patent na přípravu elektrody lithium-sirové baterie, která by mohla nabízet v mnoha ohledech výrazně lepší parametry než současná lithno-iontová technologie.

Ještě před pár lety elektromobily představovaly pro většinovou veřejnost jen technicky zajímavou, ale nepraktickou alternativu k vozům s konvenčním pohonem. Dnes už je velk část veřejnosti (a také automobilky) vidí jednu z možných cest budoucnosti automobilové dopravy.

Počet elektromobilů ve světě v uplynulých deseti letech rychle rostl. Zatímco v roce 2013 bylo ve světě přes 400.000 elektromobilů, o dva roky později jejich počet přesáhl milion, v roce 2018 překonal hranici pěti milionů a v loňském roce celkový počet elektromobilů přesáhl hranici deseti milionů.

Prodeje elektromobilů od 2011
Prodeje elektromobilů a plug-in hybridů od 2011 na hlavních trzích

Růst pokračuje

Prodeje vozů s čistě elektrickým pohonem se loni v Evropě ztrojnásobily, jejich tržní podíl se zvýšil na 10,5 procenta. Ve srovnání s předešlým rokem se však v EU za rok 2020 prodalo kvůli krizi způsobeném novým typem koronaviru celkově zhruba o tři miliony vozů méně. Důvodem růstu aut na elektrický pohon byla snaha automobilek zvýšit podíl ekologických vozidel na prodejích kvůli snížení průměrných emisí za produkci. Za nesplnění limitů jim poprvé hrozily pokuty od EU. Několik vlád unijních zemí také zahrnulo subvence na elektromobily do programů oživení ekonomiky zasažené pandemií.

Největším trhem s elektromobily je dlouhodobě Čína, kde se za rok 2020 podle dat serveru ev-volumes prodalo přes 1,33 milionu těchto automobilů, následuje Německo (398 tisíc vozů) a Spojené státy (328 tisíc vozů). Norsko se loni stalo vůbec první zemí světa, kde se prodalo více elektromobilů než aut na benzinový, naftový či hybridní pohon. Podíl prodaných elektromobilů zde činil 54,3 procenta z celkově prodaných vozů.

Počet elektromobilů v tuzemsku se zvyšuje, proti dalším evropským státům však Česká republika výrazně zaostává. Zájem českých motoristů brzdí hlavně vysoké ceny elektromobilů. Prodej vozů s čistě elektrickým pohonem se u nás v roce 2020 zvýšil o 331 procent na 3 262 aut. Podle dat Svazu dovozců automobilů je v zemi nyní zhruba 8,3 milionu vozidel všech kategorií. Podle serveru elektrickevozy.cz bylo v ČR ke konci loňského roku přes 7 100 elektromobilů, jejich podíl na automobilovém trhu tak činí zhruba 0,9 procenta.

Podle studie zpracované pro provozovatele české přenosové soustavy a distribučních sítí by v Česku v roce 2030 mohlo jezdit až 523 000 elektromobilů. Pesimistický scénář počítá s minimálně 26 000 elektromobily na českých silnicích. Česko v současnosti zažívá boom v instalacích dobíjecích stanic pro elektromobily. Podle serveru elektrickevozy.cz bylo ke konci roku 2020 v zemi 734 nabíjecích stanic, na jednu tak připadá necelých deset elektrických aut. Lídrem v Česku je energetická skupina ČEZ, jejíž síť veřejných dobíjecích stanic nyní v tuzemsku čítá více než 270 stojanů.

V Česku se chystá nová vlna dotací do obnovitelných zdrojů (OZE). V příštích letech tedy můžeme v Česku očekávat jejich rozvoj. Ale které zdroje se nejspíše v Česku uchytí?

Ani voda, ani vítr

Začněme via negativa: celou řadu OZE boom nečeká. Například potenciál malých vodních elektráren je z velké části vyčerpán. Dnešní instalovaný výkon 1093 MW se v příštích letech podle odhadů bude zvyšovat jen zhruba o 1 až 2 MW ročně. Jde tedy o zhruba o jednotky, maximálně nízké desítky instalací ročně. Pro představu, v roce 2020 byla loni byla v Česku uvedena do provozu jedna malá vodní elektrárna na horním toku Vltavy s instalovaným výkonem 240 kW.

Větrné elektrárny mají „na papíře“ podstatně větší potenciál, skutečnost je zcela odlišná. V roce 2020 například nevznikla v Česku ani jedna jediná větrná elektrárna. Hlavní příčina je přitom v administrativě spojené se stavbou tohoto typu zdroje. „Příprava projektu větrné elektrárny trvá sedm let,“ uvádí na základě zkušeností členů komory Obnovitelných zdrojů (OZE) její mluvčí Martin Mikeska. Problémy bývají při schvalování projektů na nižších rozhodovacích úrovních, tedy na úrovni obcí a případně ještě krajů. Je to celkem pochopitelně dáno tím, že větrníky působí jsou doslova nepřehlédnutelné.

Využití biomasy, tedy například bioplynové stanice, má také svá jasné omezení. Biomasy prostě není dost na to, aby byla energetickému mixu dominovala. Může hrát zajímavou, ale spíše okrajovou roli. V příštích letech tak například téměř jistě uslyšíme více o biometanu.

Není to nic zásadně nového, jde v podstatě o velmi dobře vyčištěný bioplyn vzniklý ve stanicích přeměnou biologického materiálu (zbytků rostlin) bez přístupu vzduchu. Velmi zjednodušeně řečeno jde o zušlechtěnou formu dnes již vyráběné suroviny. Biometan se zbaví příměsi CO2, který tvoří zhruba třetinu bioplynu, a pak jej lze použít jako náhradu běžného zemního plynu. Optimistické scénáře počítají s tím, že výhledově by mohla biometan nahradit několik procent celkové spotřeby plynu v ČR.

V tuto chvíli se zdá jisté, že nejslibnější investicí v českých poměrech bude u nás od roku 2010 dlouho velmi nepopulární fotovoltaika.

Fotovoltaický potenciál Evropy. Množství vyrobené energie z jednoho kilowattu nainstalovaného výkonu. (foto SOLARGIS)
Fotovoltaický potenciál Evropy. Množství vyrobené energie z jednoho kilowattu nainstalovaného výkonu. (foto SOLARGIS)

Snadno a rychle

Potenciál „solárů“ zohledňují i oficiální dokumenty. Například podle scénáře, s nímž pracuje tzv. „uhelná komise“, by u nás měla do roku 2033 stoupnout solární kapacita na 4,8 GW. Do roku 2038, kdy by Česko mělo skončit s těžbou a spalováním uhlí, by měla dosáhnout 5,9 GW.

Pokud bychom stavěli zhruba 50 MW instalovaného výkonu ročně jako v roce 2020, celkového výkonu 5 GW by ČR dosáhla ovšem kolem roku 2080. Buď tedy budou muset změnit plány nebo tempo výstavby. I vzhledem k chystané podpoře se obecně očekává, že to bude především to druhé.

Investoři jsou evidentně připraveni. Státní fond životního prostředí (SFŽP) veden částečně i snahou zmapovat zájem o dotace z Modernizačního fondu vypsal na sklonku loňského roku takzvanou předregistrační výzvu. Kolo skončilo 1. února a fondu několik dní trvalo, než sdělil výsledek: přijal celkem 10300 projektových záměrů. Velkou část z nich tvoří projekty ve fázi tzv. „vize“, tedy připravené jen opravdu v hrubých rysech. Přesný objem požadovaných prostředků v tuto chvíli neznáme. Je ovšem velmi dobře možné, že už v tuto chvíli je dost zájemců o všechny plánované výzvy v části týkající se obnovitelných zdrojů na zhruba další desetiletí.

Proč? Odpověď je jasná: stavebně jednodušší zdroj elektřiny než fotovoltaika neexistuje. „Fotovoltaika má hned několik výhod: technologie je poměrně levná a vyřízení žádosti pro zřízení fotovoltaické provozny je procesně jednoduché,“ říká mluvčí Komory OZE Martin Mikeska.

Stavba fotovoltaického zdroje je proti tomu podstatně jednodušší. Protože jde o zdroj méně rušivý, okolí neklade stavbě takový odpor. Vzhledem k tomu, že výrobny zabírající volnou půdu se v Česku v podstatě stavět nemohou, největší potenciál mají v blízké době zřejmě elektrárny na střechách průmyslových či jiných budov.

Klad je i v tom, že jde o obor je poměrně etablovaný. V Česku si tak lze vybrat z ověřených instalačních firem, které v některých případech již mají poměrně bohatou a ověřitelnou historii (např. na stránkách Cechu akumulace a fotovoltaiky).

Co si vyrobíš, to si spotřebuj

Z ekonomického hlediska je v českých podmínkách pro provozovatele nejlepší, pokud se produkce zdroje spotřebuje přímo v místě výroby. Platby za elektřinu do dodanou sítě jsou v České republice nízké, nedá se také počítat s žádnou podporou za vyrobenou elektřinu v podobě nějakých speciálních tarifů či „zelených bonusů“. Připravované programy se omezují na podporu investiční, tedy na příspěvek na prvotní investici, nikoliv na podporu provozní.

V naprosté většině případů je podle propočtů i zkušeností investorů tedy výhodnější ušetřit za elektřinu ze sítě, spíše než přímo vydělávat na prodeji elektřiny vyrobené ve vlastní provozovně. Výpočet se samozřejmě liší podle velikosti a typu odběrového místa, ale například také náročnosti instalace (na ploché střeše je instalace samozřejmě jednodušší).

Investic tedy do podobných instalací přibývá – ale jen velmi pomalu. Podle statistiky Solární asociace u nás loni vzniklo celkem 1 373 komerčních instalací na střechách podniků a továren s celkovým výkonem 28,8 MWp, malých elektráren na rodinných domech bylo skoro čtyřikrát víc – byť jejich souhrnná kapacita dosáhla jen 22,6 megawattu.

Dům s fotovoltaickými panely (foto DoE)
Dům s fotovoltaickými panely (foto DoE)

Jak takové projekty mohou vypadat? Příkladem by mohly být například instalace na střechách obchodního řetězce Lidl. Mají v průměru výkony kolem 100 kW. Výroba z jedné z nich je v českých podmínkách přibližně 100 MWh ročně. Podle údajů provozovatele taková instalace sníží spotřebu energie v obchodě v průměru cca o 20 procent. Jde tedy jen o dílčí řešení, které má ovšem tu výhodu, že není kapitálově příliš náročné.

Blízká budoucnost by měla být o něco velkorysejší. Zřejmě největší investici v tomto oboru chystá celkem pochopitelně podle objemu tržeb největší firma u nás, tedy mladoboleslavská Škoda Auto.

Jejím plánem je během několika let osadit firemní střechy a zastřešená parkoviště v Mladé Boleslavi panely o celkovém maximálním výkonu cca 40 MW. Roční výroba by se mohla pak pohybovat snad až kolem 40 gigawatthodin (GWh) elektřiny. Určena by byla z velké části právě pro vlastní okamžitou spotřebu automobilky. První velká část projektu by měla být do provozu uvedena na podzim roku 2021. Sestava o výkonu nejméně 2,3 MW s předpokládanou roční výrobou kolem 2 300 MWh.

Škoda ovšem alespoň výhledově počítá s tím, že její provozovna bude sofistikovanější a budou ji doplňovat i baterie pro ukládání přebytků z výroby panelů. Koncept je přitažlivý i pro velké odběratele, kteří díky němu mohou ušetřit na nákupu nižšího paušálu rezervované kapacity (roční i měsíční). Aby tento tzv. peak-shaving ovšem mohl fungovat, je nutné počítat s instalací nějakého systému pro akumulaci energie, tedy baterie.

Kde (ne)bude klesat cena

Škoda ovšem alespoň výhledově počítá s tím, že její provozovna bude sofistikovanější a budou ji doplňovat i baterie pro ukládání přebytků z výroby panelů. Koncept je přitažlivý i pro velké odběratele, kteří díky němu mohou ušetřit na nákupu nižšího paušálu rezervované kapacity (roční i měsíční). Aby tento tzv. peak-shaving ovšem mohl fungovat, je nutné počítat s instalací nějakého systému pro akumulaci energie, tedy baterie.

Bateriové systémy se dnes v Česku využívají pouze okrajově (ostatně jejich využití je také dosti omezeno legislativně). Očekává se ovšem, že jejich dostupnost se bude výrazně zvyšovat, jak budou klesat jejich ceny. Ceny by v příštích několika letech měla podle odhadů analytiků vytrvale klesat o jednotky procent ročně, během několika příštích let by tedy propad měl být značný. Trend je podle analýz jasný a nezdá se, že by ho mohly výrazně ovlivnit například vyšší cenu surovin. Většina výrobců totiž dokázala snížit množství používaných vzácnějších ingrediencí typu kobaltu a výkyvy jejich ceny by neměly tedy pokles baterií příliš ovlivnit.

Naopak cena fotovoltaických instalací se pro většinu zájemců podle všeho příliš měnit nebude. Proti sobě stojí dva tlaky: cena práce s instalací a cena samotné technologie. První položka v čase postupně mírně roste, druhá mírně klesá. Podle odhadů komory Obnovitelných zdrojů budou obě zhruba podobné a změna se pohybuje kolem dvou procent ročně, ovšem s opačným znaménkem.

Instalace střešní fotovoltaické elektrárny (LA FAB)
Instalace střešní fotovoltaické elektrárny (LA FAB)

Oba trendy jsou tedy zhruba vyrovnané a závisí na jejich poměru v ceně dané zakázky. Pokud tedy obě složky tvoří zhruba stejný díl – a to je případ celé řady střešních instalací – cena se tedy příliš měnit nebude. Z ekonomického hlediska by mohly hrát větší význam změny v ceně elektřiny, která podle většinových očekávání spíše poroste.

U větších solárních parků může být poměr ceny technologie a práce jiný. Někdy zhruba 60/40, případně i 70/30. U těchto projektů lze i v českém prostředí očekávat cenový pokles. „Naše analýzy odhadují, že ve střednědobém časovém horizontu, ale zhruba v intervalu pěti či více let, by se mohla ceny elektřiny z takových zdrojů srovnat s cenou elektřiny z jiných zdrojů,“ říká Martin Mikeska z Komory OZE. Pokud se tedy české zákonné prostředí bude k projektům na zemědělské půdě (nepravděpodobné) případně například na rekultivovaných plochách, bývalých skládkách či výsypkách (pravděpodobnější) postaví kladně, právě takové projekty by měly být výhledově stále levnější. Naopak u střešních instalací zřejmě výrazné cenové změny očekávat nelze.

Pro úplnost dodejme, že svou roli hraje nejen samotné zlevňování panelů, ale také synergický vliv postupného zvyšování jejich účinnosti. V praxi se tak v některých instalacích stále častěji prosazují například „dvojité“, tzv. bifokální panely. Ty sbírají světlo i z druhé strany panelu. Byť je samozřejmě jejich efektivita nižší než efektivita článků na přední části panelu, cena prvku navíc je tak nízká, že se v řadě případů může vyplatit.

Druhý český „solární boom“ se tedy bude odehrávat ve chvíli, kdy je svět i obor ve zcela jiné situaci, než v letech 2009 a 2010. Doufejme, že po něm nezbude v Česku stejně hořká pachuť.

Z pohledu rozvoje energetiky má Česko za sebou velmi hubené roky. Český solární boom v letech 2009 a 2010 z České republiky sice ve své době udělal zemi s jedním z nejvyšších poměrů výkonu fotovoltaických elektráren na hlavu, ale jen krátce. Český instalovaný výkon tedy v podstatě téměř 10 let stagnuje těsně kolem úrovně 2 gigawatty instalovaného výkonu ročně.

Za stejnou dobu se ovšem změnil zbytek světa. Fotovoltaika se postupně stala z finančního hlediska ve většině světa nejlevnějším zdrojem elektřiny (viz World Energy Outlook 2020 agentury IEA). Nezbavila se samozřejmě svých problémů a omezení, tedy především nestálosti výroby, ale právě rychlý pokles ceny to může do jisté míry kompenzovat.

Pokles ceny fotovoltaických panelů v letech 1975 až 2020 (foto IEA)
Pokles ceny fotovoltaických panelů v letech 1975 až 2020 (foto IEA)

K fotovoltaice tak pomalu získávají důvěru i země poměrně skeptické. Například Polsko během roku 2020 zprovoznilo elektrárny o výkonu více než 2 GW, tedy více než činí celá naše činí všechen instalovaný český výkon.

Druhá vlna

V České republice by změna měla být začít cítit během roku 2021. Během letošního roku a let následujících do rozvoje obnovitelných poplyne zhruba 10 miliard korun ročně. Hlavním výhercem při tom z dobrých důvodů bude právě fotovoltaika.

Počínaje letoškem začne do Česka proudit výrazně více peněz na využití v energetice, úsporách a obecně otázkách, které EU sdružuje do kolonky „ochrana klimatu“. Na tu má v období 2021-2027 směřovat téměř třetina evropského rozpočtu. Peníze mohou evropské země čerpat skrze ,,klasické fondy”, na které jsou zvyklé i české regiony. Nově ale letos přibyl také Fond pro spravedlivou transformaci sloužící hlavně uhelným regionům.

Jedna jejich část bude pocházet z krizového fondu EU v rámci takzvaného Národního fondu obnovy, ze kterého by Česko mělo postupně dostat zhruba 226 miliard korun. Na přechod k „čistším zdrojům energie“ je určeno podle vládního návrhu cca 7,6 mld. korun. Plán má být předložen Evropské komisi k posouzení do konce dubna, je tedy možné, že částka bude ještě předmětem dalších změn.

Fotovoltaické panely na střeše
Fotovoltaické panely na střeše (foto Steven Pisano)

Modernizace na prvním místě

Klíčovou roli ovšem bude bude hrát takzvaný Modernizační fond. Ten by měl Česku přinést nejméně 150 miliard korun během příštích 10 let. Přesná částka se závisí na ceně prodaných povolenek, může se tedy ještě měnit . Pro financování fondu jsou celkově vyčleněna 2 % emisních povolenek v období 2021–2030. Každý stát má dále určený vlastní podíl z tohoto celku. Česko získá 15,6 % z vyčleněných povolenek, což je po Polsku druhý nejvyšší objem.

Cílem Modernizačního fondu je podpořit investice do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti. Fond je určen pouze pro Bulharsko, Česko, Estonsko, Chorvatsko, Litvu, Lotyšsko, Maďarsko, Polsko, Rumunsko a Slovensko. Fond bude podporovat projekty, které nám pomůžou splnit cíle pro snižování emisí skleníkových plynů, zvyšování energetické účinnosti a rozvoje obnovitelných zdrojů energie.

Státní fond životního prostředí (SFŽP) veden částečně i snahou zmapovat zájem o dotace z Modernizačního fondu vypsal na sklonku loňského roku takzvanou předregistrační výzvu. Kolo skončilo 1. února a fondu několik dní trvalo, než sdělil výsledek: přijal celkem 10 300 projektových záměrů. Velkou část z nich tvoří projekty ve fázi tzv. „vize“, tedy připravené jen opravdu v hrubých rysech. Přesný objem požadovaných prostředků v tuto chvíli neznáme. V každém případě je zřejmé, že po letech půstu je zájem veliký.

Dnešním bateriovým systémům toho do stavu úplné dospělosti stále ještě hodně chybí. I tak toho ovšem dokážou hodně a mohou výrazně rozšířit možnosti a kapacity i mnohem zralejších technologií. Ukazuje to i instalace zatím největšího bateriového úložiště v České republice.

Stojí v teplárně společnosti C-Energy v Plané nad Lužnicí. Zařízení má garantovaný výkon 4 MW a využitelnou kapacitu ve výši 2,5 MWh po dobu minimálně 10 let. Baterie je součástí systému Siemens Siestorage, který obsahuje technologie společnosti Siemens vyvíjené pro složitější aplikace. Celý systém je dodaný na klíč – jeho součástí jsou tedy nejen samotné články (od firmy Samsung) a jejich řídicí elektronika, ale také rozvaděče, střídače/měniče, transformátory, napájení vlastní spotřeby a další pomocné systémy.

Základem úložiště jsou lithium-iontové akumulátory, tedy dnes nejlépe ověřená bateriová technologie, která je dnes k dispozici. Především díky úsporám z rozsahu, tedy díky výstavbě nových kapacit v posledních letech, je také v současné době cenově jednoznačně nejvýhodnější. V sektoru síťových služeb se časem mohou prosadit především velké průtokové baterie, například vanadové. Pro stacionární použití mají své výhody, ovšem v současnosti nemohou cenově konkurovat právě lithium-iontových bateriím, které se dnes vyrábí ve výrazně vyšší objemech.

Instalace úložiště a všech s ním spojených systémů byla snadná. Celé zařízení je totiž umístěno ve třech kontejnerech ve venkovní části areálu. Díky tomu nebylo potřeba řešit žádné velké stavební či jiné úpravy.

Interiér bateriového kontejneru v teplárně Planá nad Lužnicí
Interiér bateriového kontejneru v teplárně Planá nad Lužnicí (foto Siemens)

Mezi dvěma zdroji

Tato konkrétní zakázka je unikátní nejen svým rozsahem, ale také dalšími souvislostmi. Úložiště se například využívá jak pro obnovitelné, tak pro konvenční zdroje. Baterie se mohou dobíjet nejen z generátorů elektřiny umístěných v hlavním provozu teplárny, ale také z fotovoltaické elektrárny, která stojí na jinak nevyužitelných pozemcích v areálu teplárny. Maximální výkon elektrárny je 520 kW.

Úložiště je pro využívání výrobních možností fotovoltaické elektrárny klíčové. Pomáhá průběžně vyrovnávat vlastní spotřebu a také spotřebu dalších provozů umístěných v místní průmyslové zóně, které spolu s teplárnou vytváří malou lokální distribuční soustavu. Díky baterii je možné pružněji regulovat výrobu tak, aby v žádném okamžiku nebyla překročena hodnota rezervované kapacity – a nejen to.

Bateriové úložiště zapojené do lokální soustavy zajišťuje také vyšší kvalitu elektřiny, která se po areálu distribuuje. V každé soustavě dochází zcela běžně k velmi krátkým výpadkům dodávek činného výkonu v jedné nebo více fázích, případně také krátkodobým přepětím nebo podpětím. Systém zvládá tyto problémy „vyhladit“: dokáže poskytnout příslušné množství činného nebo jalového výkonu a tím tyto jevy kompenzovat. Když ne úplně, tak alespoň částečně, aby nedocházelo například ke zvýšenému opotřebení spotřebičů připojených do soustavy.

Jeden z kontejnerů úložiště v teplárně Planá nad Lužnicíí
Jeden z kontejnerů úložiště v teplárně Planá nad Lužnicíí (foto Siemens)

Sobě i jiným

Bateriové úložiště ale nepomáhá jen efektivněji využívat výrobu a spotřebu elektřiny v teplárně a k ní přilehlé průmyslové zóně. Výrazně také rozšiřuje repertoár možností a rozsah služeb, které může teplárna nabízet. Teplárna v Plané nad Lužnicí přitom patří mezi nejmodernější provozy v České republice. Majitel, společnost C-Energy, investoval od roku 2012 do modernizace zdroje více než dvě miliardy korun. Výsledkem je kromě jiného snížení emisí produkovaných zdrojem o 90 procent oproti původnímu stavu.

Nově je díky bateriovému systému provoz jednou z mála tepláren z mála v ČR, která umí nastartovat provoz v případě black-outu, tedy kompletního výpadku elektrické sítě. Při tzv. „startu ze tmy“ by baterie poskytla energii k najetí jednoho z plynových motorů. Tento plynový motor by následně převzal veškerou zátěž a baterie by spolu s plynovým motorem přešla do ostrovního provozu. Aby toto bylo možné, nemůže mít baterie žádný vnější zdroj napájení a musí být schopná plně autonomního provozu.

Jak jsme již zmínili, teplárna je koncipována tak, aby mohla fungovat v ostrovním provozu. Bateriové úložiště je nejen schopné asistovat při poměrně složitém procesu přechodu do tohoto režimu. Jeho rolí je rovněž přispívat k dorovnání výroby a spotřeby v rámci izolovaného ostrova, k čemuž má díky velmi krátké reakční době (cca 200 milisekund) skvělé předpoklady.

Rychlá reakční doba pomáhá také překonávat omezení jiných zařízení teplárny. V ní je dnes instalováno šest plynových motorgenerátorů a parní turbína TG3, které, stejně jako každé jiné zařízení podobného typu, mají jistou setrvačnost a výkon mohou měnit pouze s určitým (byť poměrně malým) zpožděním. Díky bateriovému systému Siemens Siestorage lze výkon měnit nad maximální technické limity turbín. V praxi lze tímto způsobem vyrovnávat prudký nárůst nebo pokles spotřeby v teplárně a připojeném areálu.

Teplárna Planá nad Lužnicí (foto Siemens)
Teplárna Planá nad Lužnicí (foto Siemens)

Umí i víc

Stejně tak je možné využít baterii k rychlému dodání regulační energie při obchodování se silovou elektřinou či pro rozšíření regulačního rozsahu poskytování služeb výkonové rovnováhy pro provozovatele elektrické soustavy, tedy společnost ČEPS. V květnu 2020 společnost C-Energy Planá obdržela certifikaci velkokapacitního bateriového úložiště, která umožňuje zařazení baterie do služby minutové zálohy (mFRP) a sekundární regulace (aFRP). C-Energy tak jako první spustila její plný provoz pro pokrytí služeb výkonové rovnováhy. 

Do sítě připojená úložiště z čistě technického pohledu toho umějí ještě více. Dnes rozvoji bateriových systémů nebrání žádné technologické překážky, zatím je to pro některé aplikace pouze vysoká cena, především při realizaci menších jednotek. V českém prostředí ale zatím bohužel nelze jejich možností využívat zcela naplno z důvodů čistě legislativních. Bateriové systémy by mohly například přispět k pokrytí poptávky po vyrovnávání bilance jalového výkonu v rámci nadřazené distribuční sítě místního distributora. Současné předpisy toto ovšem zatím nedovolují.

Systém také vyhovuje přísným požadavkům na primární regulaci frekvence a je připraven poskytovat tuto službu. Vzhledem k tomu, že v zahraničí je běžná praxe svěřovat služby regulace frekvence i samostatným bateriím, které nejsou spojeny s klasickými zdroji, dá se očekávat, že podobná možnost se objeví časem i u nás.

Obecně řečeno je hlavní výhodou bateriových úložišť oproti klasickým akumulačním systémům (tedy především přečerpávacím vodním elektrárnám) je především rychlá a snadná instalace v místech, kde je akumulace třeba. Tato flexibilita bateriových úložišť umožnuje efektivní využívání přebytků elektrické energie především z obnovitelných zdrojů, snížení závislosti na dodávkách elektrické energie od vzdálených zdrojů, zajištění energie při nouzových situacích a zapojení se do podpůrných služeb distribuční a přenosové soustavy. Nepochybně se najdou i další využití, z nichž mnohá si dnes ještě nedokážeme představit. Baterie mají ještě hodně kam růst, a to nejen v Česku.

Teplárna Planá
Teplárna C-Energy Planá patří z technického hlediska k nejzajímavějším provozům svého typu v České republice. Energii zde vyrábí dva nové uhelné kotle s odsířením, každý o parním výkonu 40 t/h, parní turbína o instalované kapacitě 25 MW, plynový kotel 15 t/h, čtyři plynové motorgenerátory Rolls Royce o jednotkovém výkonu 9,25 MW a dva nové plynové motorgenerátory RR o jednotkovém výkonu 12 MW, všechny se spalinovými kotli. V případě posledních zmíněných zařízení šlo o první instalaci motorgenerátorů nového typu firmy na celém světě. Celková instalovaná kapacita C-Energy po dokončení instalace těchto dvou motorů dosáhla 90 MW.
V plánu je i stavba na energetické využití nerecyklovaného plastu EVECONT. Ta zvládne ekologicky zpracovat 2400 tun plastového odpadu, který se již nedá dále recyklovat. Z tohoto množství vyrobí 40 TJ tepla ročně pro potřeby průmyslových odběratelů C-Energy a měst Sezimovo Ústí a Planá nad Lužnicí. Cílem je využít zejména odpady, které vzniknou především v průmyslové zóně Planá nad Lužnicí.

V Evropě aktuálně funguje nebo vzniká přes 500 bateriových úložišť. Více než 230 z nich v Británii, mezi členskými zeměmi EU je na prvním místě Německo se 115 zařízeními nebo projekty. V Česku rozvoji brání legislativa a jako úložiště zde fungují hlavně přečerpávací elektrárny. Upozornoil na to portál Evropa v datech.

V Česku jsou zatím čtyři bateriová úložiště, která mají ovšem relativně malý výkon . Většímu rozvoji zatím brání legislativa, která pojem akumulace energie v podstatě nezná. Průlom by mohla přinést novela energetického zákona, kterou v současné době projednávají poslanci,“ řekla dnes Adéla Denková z analytického projektu Evropa v datech.

S odkazem na loňskou studii Evropské komise portál dále uvedl, že v rámci Evropské unie Němci vévodí také v instalovaném výkonu fungujících úložišť. Ten dosahuje na 7,5 gigawattu (GW), což přibližně odpovídá třetině instalovaného výkonu všech elektráren v Česku, upozornila Evropa v datech.

Česko v rozvoji využití bateriových systémů i dalších forem akumulace v elektrizační soustavě rozhodně není na špičce světového vývoje. Svou roli v tom nepochybně hraje legislativa, která pojmy jako akumulace energie, úložiště elektrické energie nebo jejich ekvivalent vůbec nezná.

Přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně (foto ČEZ)
Přečerpávací elektrárna Dlouhé stráně (foto ČEZ)

Vášnivá debata

O poslaneckém pozměňovacím návrhu na zákonné zakotvení akumulace energie se však na sněmovním hospodářském výboru vedla v polovině února 2021 vášnivá debata. Slyšet v ní byly dozvuky zkušeností ze solárního boomu z konce první dekády 21. století.

Například komunista Leo Luzar hovořil o tom, že se připravuje systém „baterkových baronů“. Asociace pro akumulaci energie AKU-BAT CZ se proti tomu ohradil s tím, že jednání vévodily nepravdivé informace. Výrazný podíl na tom podle ní má i „vlivná teplárenská lobby“, na kterou se někteří zákonodárci otevřeně odkazovali.

Podle portálu Evropa v datech kvůli současnému nastavení v ČR české firmy využívají příznivější situaci v zahraničí. Skupina Sev.en Energy finančníka Pavla Tykače například společně s čínskými partnery plánuje prostřednictvím britské firmy InterGen vybudovat v anglickém Essexu největší bateriové úložiště na světě. Projekt s 320 megawatty (MW) instalovaného výkonu už odsouhlasilo britské ministerstvo energetiky.

Česká uložiště elektřiny k začátku roku 2021:

  • Přečerpávací elektrárny:
    • Dlouhé Stráně (výkon 650 MW) – nejnovější a zároveň největší PVE v Česku, nachází se v Hrubém Jeseníku, má 2 soustrojí s reverzními Francisovými turbínami. (ČEZ)
    • Dalešice (480 MW) – součást komplexu Dukovany, má celkem 4 soustrojí s reverzními Francisovými turbínami. (ČEZ)
    • Štěchovice II (45 MW) – nahradila původní menší PVE na řece Vltavě ve Středočeském kraji. (ČEZ)
    • Černé jezero (1,5 MW) – nejstarší a zároveň nejmenší PVE v Česku. (ČEZ)
  • Velkokapacitní baterie
    • Planá nad Lužnicí (výkon 4 MW) – bateriové úložiště v komplexu teplárny, provozovatel: C-Energy Planá, v provozu (poznámka: není zahrnuta v citované evropské databázi).
    • Tušimice (4 MW) – bateriové úložiště v komplexu elektrárny, provozovatel: ČEZ, v provozu (poznámka: není zahrnuta v citované evropské databázi).
    • Prakšice (1 MW) – samostatné bateriové úložiště, provozovatel: Solar Global, v testovacím provozu (pro získání licence je nejprve nutná novela energetického zákona, který zatím takovým zařízením získání licence neumožňuje).
    • Mydlovary (1 MW) – samostatné bateriové úložiště, provozovatel: E.ON, v testovacím provozu (pro získání licence je nejprve nutná novela energetického zákona, který zatím takovým zařízením získání licence neumožňuje).

Zdroj: Evropa v datech

Energetická skupina SOLEK, za kterou stojí český podnikatel Zdeňek Sobotka. uzavřela smlouvu o úvěru k financování výstavby fotovoltaických elektráren v Chile o výkonu přes 110 megawattů. Francouzská investiční banka Natixis poskytne Sobotkovi až 80 miliony dolarů.

Společnost SOLEK, která vznikla v roce 2010, není v Chile žádným nováčkem: v této jihoamerické zemi působí už sedm let a postavila tam třináct solárních elektráren. Její elektrárny mají výkon asi 75 megawattů. Celkově společnost v Evropě a Jižní Americe instalovala elektrárny o celkovém výkonu přes 88 megawattů.

„Chile je a nadále bude základním stavebním kamenem našeho portfolia solárních elektráren. V dynamickém růstu celkové instalované kapacity ve fotovoltaice zúročujeme zkušenosti a důvěru, které jsme za dobu 7 let našeho působení v Latinské Americe získali,“ uvedl nedávno Zdeněk Sobotka, zakladatel a CEO skupiny SOLEK.

Nový úvěr ve výši osmdesát milionů dolarů poslouží k financování rozvoji portfolia fotovoltaických elektráren o kapacitě více než 110 MW. Francouzská banka Natixis dokázala skupině nabídnout lepší podmínky než tuzemské peněžní ústavy. Díky flexibilnímu úvěru bude možné do portfolia průběžně přidávat další projekty.

Vybrané společnosti ze skupiny SOLEK podepsaly zajištěný úvěr s pobočkou investiční banky Natixis v New Yorku. Získané finanční zdroje budou použity na rozvoj portfolia fotovoltaických elektráren v Chile v rámci zvláštního režimu země pro projekty distribuované výroby (PMGD).

Čtyři projekty

„S investiční bankou Natixis jsme se dohodli na zajímavějších podmínkách, než jaké byly schopny poskytnout domácí banky. Úroková sazba je atraktivní i v kontextu naší dluhové služby jako celku,“ uvádí zakladatel a CEO skupiny SOLEK Zdeněk Sobotka. Natixis patří v Chile k hlavním bankám, které financují stavbu menších solárních zdrojů o velikosti od tří do devíti megawattů, na něž se Sobotkova firma zaměřuje. Důvodem je to, že mají od vlády zajištěné výhodné tarify v ceně 60 dolarů za megawatthodinu.

Tento výhodný tarif ale končí v dubnu 2022, a tak má SOLEK  zájem dokončit fotovoltaik co nejvíce. Firma si zároveň část z nich nechá a bude je provozovat sama, aby měla zdroj pravidelných tržeb. Portfolio bude zpočátku zahrnovat čtyři projekty PMGD, tj distribuované výroby solární energie. Finanční struktura úvěru poskytuje flexibilitu pro přidání dalších projektů do portfolia v průběhu času po splnění úvěrových kritérií.

Energetické investice jsou dlouhodobého charakteru, proto je dostatek diverzifikovaných zdrojů financování jedním ze základních předpokladů k úspěchu. Kromě zmíněného financování skupina SOLEK umisťuje na trh již několikátou emisi korporátních dluhopisů a do financování jejích projektů dlouhodobě investuje také MW Investiční fond, který jen za poslední rok vykázal výnos 6,73 %. Velmi dobře se tak ukazuje, že investování do zelené energetiky a solárních projektů může být vhodnou alternativou k realitním fondům, akciím či komoditám pro diverzifikaci investičních portfolií.

SOLEK je energetická společnost podnikající v oboru obnovitelných zdrojů energie se zaměřením zejména na solární energetiku. Zabývá se projektováním, výstavbou a provozem solárních elektráren v Evropě a Latinské Americe. Na trhu působí od roku 2010, své aktivity rozvíjí především v Chile a k dalším lokalitám úspěšně realizovaných fotovoltaických parků patří i Česká republika, Slovensko či Rumunsko.

Riskantní projekt těžby lithia na českém Cínovci v posledních měscícíh znovu získal zcela ztracenou důvěru investorů. Hodnota akcií společnosti European Metal Holdings (EHM), do jejíhož portfolia zprostředkovaně plánovaný důl patří, se za rok zvýšila zhruba desetinásobně.

Investoři evidentně dospěli k závěru, že projekt má realnou šanci na úspěch. Cena společnosti klesla velmi blízko nule především po ostré kampani před sněmovními volbami v roce 2017. Mluvilo se i o možnosti vyvlastnění podílu, a byť to byla skutečně spíše řecnická figura, projekt se kvůli politickému klimatu v Česku jevil jako extrémně rizikový.

Vývoj ceny akcicí společnosti EMH
Vývoj ceny akcicí společnosti EMH (screenshot redakce)

Cenu společnosti zvedla dohoda EHM s koncernem ČEZ. Ten získal 51% podíl ve společnosti Geomet (dceřiná společnost australského těžaře EMH), která se zabývá průzkumem těžby lithia na Cínovci. Za tento podíl ČEZ zaplatí 29,1 mil. EUR, v přepočtu dle aktuálního kurzu EUR/CZK cca 790 mil. Kč. ČEZ se tak rozhodl postoupit do další fáze projektu potenciální těžby lithia, když první fáze a následná due diligence ze strany ČEZu započala v polovině roku 2019.

Výše zmíněný majoritní podíl v Geometu byla vykonáván prostřednictvím Severočeských dolů, což je dceřiná firma ČEZu. Druhá fáze projektu (měla by trvat zhruba do roku 2023) bude zahrnovat i vypracování finální ekonomické a technologické studie proveditelnosti.

Teprve na základě těchto studií se ČEZ rozhodne, zda přistoupí k samotné těžbě. Pokud se projekt během příštích let ukáže jako nerentabilní, může z něj ČEZ vystoupit. V takovém případě by získal nespotřebované finanční prostředky zpět a zůstal by mu podíl odpovídající do té doby spotřebované investici na rozvoj projektu.

Načíst další