Plynové „hrátky“ Kremlu s Evropsko unií ohrožují klimatickou politiku, ekonomiku a politickou stabilitu bloku. Velké otřesy zatím hrozba nevyvolává, otázkou je, zda to tak zůstane.

Ruský prezident Vladimir Putin se ostře pustil do nového kola boje Evropskou unií: v reakci zavedené po invazi na Ukrajinu Rusko postupně přerušuje dodávky plynu významným evropským zákazníkům. I v západních metropolích tak roste nervozita, jak bude vypadat letošní zima, konstatuje vlivný server Politico.

Moskva tak vyvíjí tím obrovský politický tlak na vlády. Pokud bude letošní zima chladná, hrozí možnost, že Evropané budou mrznout. Výpadek plynu také ohrožuje klimatické cíle bloku, protože evropské země nahrazují plynové zdroje elektřiny svou jedinou rychle a snadno dostupnou náhradou: uhlím. Zastavení dodávek ruského plynu by také nepochybně uvrhlo kontinent do recese.

Salámová metoda

Simone Tagliapietra, analytik think tanku Bruegel, nazval ruskou politiku „energetickým vydíráním“ (a volal mimochodem po velmi ostré reakci, ve které by embargo na ruský plyn pouze první, základní krok). Podmořským plynovodem Nord Stream z Ruska do Německa proudí pouze 40 % běžného množství plynu, což ovlivňuje dodávky do Francie, Itálie a Rakouska i Německa.

Ruský monopolní vývozce plynu Gazprom již zastavil veškeré dodávky do Polska, Bulharska, Nizozemska, Finska a Dánska poté, co se energetické společnosti v těchto zemích odmítly podřídit požadavkům Kremlu platit za dodávky v rublech.

„Je třeba uznat, že Putin kousek po kousku snižuje dodávky plynu do Evropy, také proto, aby zvýšil cenu, a my musíme reagovat našimi opatřeními,“ uznal v televizním rozhovoru německý ministr hospodářství a klimatu Robert Habeck a dodal, že „je to napjatá a vážná situace“.

Reakce Evropy dokazuje statistické pravidlo, že když se v politice přímo střetne ekonomika s klimatem, ekonomika vždy zvítězí. V reakci na nedostatek plynu totiž hned několik zemí plánují zprovoznit uhelné elektrárny.

Tradičně velmi „zelené“ Rakousko plánuje znovu uvést do provozu odstavenou uhelnou elektrárnu. Polsko hodlá dotovat uhlí používané k vytápění domácností. Nizozemsko se minulý týden rozhodlo zrušit dřívější plány na omezení výroby ve svých čtyřech uhelných elektrárnách. „Kdyby to nebyla výjimečná doba, nikdy bychom to neudělali,“ komentoval ministr pro klima Rob Jetten.

Itálie jako jeden z největších odběratelů ruského plynu v Evropě také reaguje, jak jen může. Italská vláda plánuje na úterý 28. června krizové zasedání. Premiér Mario Draghi už schválil stavbu dvou dalších tzv. „regazifikačních jednotek“ (tedy na zplynování zkapalněného zemního plynu (LNG)). Jeho vláda jedná o dodávkách zkapalněného plynu s řado zemí včetně Kataru, Angoly a Alžírska v zoufalé snaze zajistit si dodávky pro případ, že by Rusko zastavilo dodávku.

Brusel se snaží působit sebevědomě, ale jeho znepokojení je očividné. „Situaci, ve které se nacházíme, bereme velmi vážně. Ale my jsme připraveni,“ řekla minulý týden na setkání s novináři předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Krátce na to své ujištění sama trochu zpochybnila: „Doba je obtížná. Situace se nelepší.“

Špinavé dohody

Rychlý obrat ke spalování uhlí v zájmu zajištění energetické bezpečnosti má pro klimaticky uvědomělou Evropu – tedy především západní Evropu – velmi nepříjemnou symbolickou pachuť. Málokdo však očekává, že by Unii či její jednotlivé členské státy odradil od jejich úsilí o snižování emisí skleníkových plynů.

V Německu úředníci neochvějně tvrdí, že návrat uhlí bude krátkodobý a neohrozí cestu země k nulovému využívání uhelné energie do roku 2030. Uhlí bude fungovat jako rezervní zdroj pro energetický sektor, což zemi umožní vytvořit si zásoby plynu před zimou. Vláda mezitím plánuje rychlé zvýšení podílu obnovitelných zdrojů.  

Ruská invaze zatím pouze zvyšuje politickou podporu pro rozvoje „čisté energie“ v Německu, uvedl pro Politico Simon Müller, ředitel think tanku Agora Energiewende: „Situace zvýšila naléhavost řešení problému a poskytla další politický impuls pro další zrychlení zavádění obnovitelných zdrojů,“ řekl Müller. Německý parlament zvažuje přijetí deseti opatření v oblasti energetické účinnosti a obnovitelných zdrojů energie a Müller uvedl, že koalice tří stran se v zásadě shoduje na důležitosti odstranění překážek pro urychlení stavby obnovitelných zdrojů.

I zájmové „zelené“ skupiny jsou zatím v klidu: „V Německu v tuto chvíli neexistuje vůbec žádný plán, který by zpochybňoval harmonogram ukončení používání uhlí,“ řekl Christoph Bals, politický ředitel nevládní organizace Germanwatch.

Potřeba rychle změnit přístup k otázce vyřazení uhlí však vyvolává určité politické napětí – což nepochybně Rusku nemůže vadit. Konzervativní opozice v Berlíně Habeckovi vyčítá, že povolil zvýšení využívání uhlí a zároveň vyloučil zachování provozu tří zbývajících německých jaderných elektráren po konci letošního roku.

„Nerozumím tomu, že zelený ministr pro klima dává přednost tomu, aby byly déle v provozu další uhelné elektrárny, před uhlíkově neutrálními jadernými elektrárnami,“ řekl v pondělí německé televizi Jens Spahn, zástupce šéfa křesťanských demokratů v parlamentu. Politiku odstavování jaderných elektráren přijala bývalá předsedkyně jeho strany Angela Merkelová.

Koaliční partneři nesouhlasí: „Je třeba udržet tři zbývající jaderné elektrárny v provozu déle,“ řekl Bijan Djir-Sarai, generální tajemník liberálních Svobodných demokratů. „Tuto skutečnost nemůže ministr hospodářství jednoduše ignorovat.“

Habeck připustil, že jeho krokem je „prolomením tabu“, nicméně uvedl, že uhlí je stále lepší než oživení atomové energie. Jeho základním argumentem přitom je, že změna přístupu k „jádru“ by se projevila až koncem příštího roku – tedy příliš pozdě na to, aby pomohla během letošní zimy. Podpořil ho i kancléř Olaf Scholz, který v rozhovoru zveřejněném minulý týden uvedl, že „jaderná energie nám teď nepomůže, alespoň ne v příštích dvou letech, o které jde především“.

Vedoucí političtí představitelé vyzývají své občany, aby šetřili energií a omezili spotřebu plynu, zatímco vlády pracují na navýšení zásob, aby kontinent přečkal zimní výpadek ruského plynu. Jako poslední možnost zvažují zavedení přídělového systému na dodávky zemního plynu.

Zastavení dodávek plynu by téměř jistě uvrhlo blok do recese. Evropská centrální banka varovala, že pokud Rusko zcela uzavře plynový kohoutek, eurozóna v příštím roce zaznamená pokles HDP o 1,7 %.

„Přerušení dodávek energie a malá pravděpodobnost okamžitého nahrazení dodávek plynu z Ruska by si pravděpodobně vyžádaly určitou racionalizaci a přerozdělení zdrojů, což by vedlo ke snížení výroby v eurozóně, zejména v energeticky náročných odvětvích,“ uvedla banka a předpověděla, že pokud by k tomu došlo, ekonomika bloku by se příští rok zotavila.

ECB však měla pro Putina také varování: „Pokud jde o ruskou ekonomiku, scénář obsahuje těžkou recesi s propadem ekonomického výkonu srovnatelným s propadem po rozpadu Sovětského svazu.“

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Společně nakupovat plyn, zrychlit přechod na obnovitelné zdroje energie, zlepšit efektivitu využití vyrobené energie a více ji uspořit. To jsou hlavní body plánu REPowerEU, jehož podrobnosti Evropská komise zveřejnila ve středu 18. května. Plán je reakcí na narušení celosvětového trhu s energií způsobené ruskou invazí na Ukrajinu.

Než se podíváme na podrobnosti, představme si hlavní rysy plánu. Plán uvádí dva naléhavé důvody pro transformaci evropského energetického systému: ukončení závislosti EU na ruských fosilních palivech, která jsou využívána jako ekonomická a politická zbraň a stojí evropské daňové poplatníky téměř 100 miliard eur ročně, a snížení emisí oxidu uhličitého (jazykem plánu tedy „řešení klimatické krize“, byť transformace evropské energetiky rozhodně samo o sobě současnou trajektorii nezmění).

Další premisou je, že pokud bude Evropská Unie jednotná, může svou závislost na ruských fosilních palivech ukončit rychleji. Politické cíle jsou odrazem většinového přání občanů: 85 % Evropanů se domnívá, že EU by měla co nejdříve snížit svou závislost na ruském plynu a ropě, aby podpořila Ukrajinu.

Protože neexistuje jednoduché řešení –nemůžeme tedy jen tak „otočit“ kohoutkem a brát ropu, a především plyn odjinud –plán REPowerEU je složený z celé řady dílčích kroků. Navrhuje reagovat úsporami energie, diverzifikací dodávek energie a urychleným zaváděním energie z obnovitelných zdrojů s cílem nahradit fosilní paliva v domácnostech, průmyslu a výrobě energie.

Evropská komise navrhuje, aby členské země využívaly k dosažení těchto cíle dotací v rámci tzv. „Nástroje pro oživení a odolnost“. V něm se budou dělat cílené změny tak, aby ho státy mohly používat k prosazování dohodnutých priorit.

Úspory na prvním místě

Volné energie není v tuto chvíli na trhu dost, a tak klíčovou části navrhovaného plánu mají být úspory. Při současných cenách energií je to také řešení nejlevnější. Komise navrhuje posílit dlouhodobá opatření v oblasti energetické účinnosti – tedy v podstatě snížit ztráty energie. Součástí návrhu i zvýšení současného závazného cíle v této oblasti z 9 % na 13 % (tento cíl je byl určen v rámci balíčku právních předpisů „Fit for 55“, jenž je součástí tzv. Zelené dohody pro Evropu).

Komise – podle nás poněkud optimisticky – doufá, že se podaří ve větší míře přesvědčit odběratele, aby změnili své chování. Zveřejnila sdělení EU o šetření energií, v němž jsou podrobně popsány krátkodobé změny chování, které by mohly snížit poptávku po plynu a ropě o 5 %. A vybízí členské státy, aby zahájily vlastní „osvětové“ kampaně zaměřené na domácnosti a průmysl. Snad to bude lepší než například kampaň na očkování proti covidu

Členské státy se rovněž vybízejí, aby využívaly fiskální opatření na podporu úspor energie. Tedy ne, aby například plošně snižovaly na energie, ale dělaly to pouze cíleně: například pro energeticky účinné systémy vytápění, izolaci budov a spotřebiče a výrobky.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Společná kasa

Ale „prospořit“ se k nezávislosti na ruských energiích je bez velké recese nemožné. Evropská unie tak již několik měsíců hledá, jak diverzifikovat dodávky. V tuto chvíli již jsou zajištěné rekordní dodávky LNG a vyšší dodávky plynu z neruských plynovodů – ale není jich dost. Nakupovat se musí dále.

Vznikla tak nová energetická platforma EU, která umožní dobrovolné společné nákupy plynu, LNG a vodíku prostřednictvím sdružování poptávky, optimalizace využívání infrastruktury a koordinace kontaktů s dodavateli. Platforma rovněž umožní společný nákup vodíku z obnovitelných zdrojů, ale to je zatím tedy pouze hudba budoucnosti.

Zatím ještě nevznikl „mechanismus společného nákupu“, v jehož rámci by se mohly sjednávat a uzavírat smlouvy o nákupu plynu jménem zúčastněných členských států. Komise také zatím pouze zváží legislativní opatření, která by vyžadovala, aby členské státy své dodávky plynu postupně diverzifikovaly.

Evropa obecně do budoucnosti hodně sází na vodík, který zatím přitom na trhu v podstatě není. Nové přijatá vnější energetická strategie EU usnadní energetickou diverzifikaci a budování dlouhodobých partnerství s dodavateli, včetně spolupráce v oblasti vodíku nebo jiných zelených technologií. V rámci plánu se mají rozvíjet velké „vodíkové koridory“ ve Středozemním a Severním moři.

Komise také tvrdí, že Evropa bude tváří v tvář ruské agresi bude EU podporovat zranitelné země: Ukrajinu, Moldavsko, země západního Balkánu a země Východního partnerství (to jsou Arménie, Ázerbájdžán, Gruzie, Moldavská republika, Ukrajina a Bělorusko, které je ovšem evidentně jiný případ než ostatní státy z této skupiny). Evropa bude s Ukrajinou pracovat i nadále na zajištění bezpečnosti dodávek energie. Dále se také bude připravovat půda pro budoucí obchod s elektřinou a obnovitelným vodíkem, jakož i na rekonstrukci energetického systému v rámci iniciativy REPower Ukraine (to bude nutné, protože Rusko zastaví dodávky elektřiny z obsazené Záporožské jaderné elektrárny, která pokrývala zhruba 20 procent ukrajinské spotřeby).

Hlavně obnovitelně!

Klíčovým rysem návrhu je další zvyšování podílu obnovitelných zdrojů na evropské výrobě energie. Komise navrhuje v rámci balíčku „Fit for 55“ zvýšit hlavní cíl pro rok 2030 v oblasti obnovitelných zdrojů energie ze 40 % na 45 %. Má tak vzniknout celá řada nových iniciativ a programů, které by dosti zásadně změnily nejen energetiku, ale podepsaly by se například i ve stavebnictví. Ty hlavní jsou:

  • Zvláštní solární strategie EU „Solar Strategy“ pro zdvojnásobení solární fotovoltaické kapacity do roku 2025 a instalaci zařízení pro výrobu 600 GW do roku 2030.
  • Iniciativy pro fotovoltaické využívání střech „Solar Rooftop“ s postupně zaváděnou zákonnou povinností instalovat solární panely na nových veřejných a komerčních budovách a nových obytných budovách.
  • Zdvojnásobení míry využívání tepelných čerpadel a opatření na integraci geotermální a solární tepelné energie do modernizovaných systémů dálkového a obecního vytápění.
  • Zrychlení stavby nových zdrojů. Komise vydala doporučení, která mají řešit problém pomalého a složitého povolovacího řízení u velkých projektů v oblasti hlavních obnovitelných zdrojů energie. Prosazuje také cílenou změnu směrnice o obnovitelných zdrojích energie, která má uznat energii z obnovitelných zdrojů za oblast převažujícího veřejného zájmu. V oblastech s nižšími environmentálními riziky by členské státy měly vyhradit preferenční oblasti pro výrobu obnovitelných zdrojů energie, v nichž by se uplatňovaly zkrácené a zjednodušené povolovací postupy.
  • Rozjet využití vodíku ve velkém měřítku. Komise navrhuje stanovení cíle získat do roku 2030 10 milionů tun vodíku z obnovitelných zdrojů z domácí výroby a 10 milionů tun z dovozu, za účelem náhrady zemního plynu, uhlí a ropy v odvětvích, která lze obtížně dekarbonizovat, a v odvětvích dopravy. V zájmu urychlení rozvoje vodíkových projektů jsou na výzkum vyčleněny dodatečné prostředky ve výši 200 milionů eur a Komise se zavazuje dokončit posouzení prvních významných projektů společného evropského zájmu do léta.
  • Akčního plánu pro biomethan, který stanoví nástroje včetně nového průmyslového partnerství pro biomethan a finanční pobídky k navýšení výroby na 35 miliard m³ do roku 2030, mimo jiné prostřednictvím společné zemědělské politiky.

Podpora rozvoje vodíkové ekonomiky má také být výrazně silnější. Komise zavede rozdílové smlouvy o uhlíku s cílem podpořit využívání zeleného vodíku v průmyslu a zvláštní financování pro REPowerEU v rámci Inovačního fondu. Mimochodem, k tomuto a dalším úkolům se mají využívat ve velké míře příjmy z obchodování s emisními povolenkami.

Chystají se i změny v dopravě. Komise totiž slíbila předložit balíček opatření týkajících ekologizace nákladní dopravy s cílem zvýšit energetickou účinnost v tomto odvětví. Uvažuje se také o nové legislativě, která by měla podpořit zvýšení podílu vozidel s nulovými emisemi ve veřejných a podnikových vozových parcích (tedy flotilách nad určitý počet vozů).

Za kolik to bude?

Plán bude samozřejmě něco stát. Plnění cílů REPowerEU vyžaduje do roku 2027 dodatečné investice ve výši 210 miliard eur. Výsledkem by mohlo být snížení dovozu fosilních paliv (především samozřejmě z Ruska). Ale přesně vyčíslit možné úspory je v tuto chvíli předčasné.

Na podporu REPowerEU je již v rámci Nástroje pro oživení a odolnost k dispozici 225 miliard eur ve formě úvěrů. Komise dnes přijala nové právní předpisy a pokyny určené členským státům ohledně jejich využití. Komise také navrhuje navýšit finanční krytí Nástroje pro oživení a odolnost o 20 miliard EUR ve formě grantů z prodeje emisních povolenek v rezervě tržní stability.

Podobné cíle, tedy dekarbonizaci dlouhodobě podporuje tzv. „politika soudržnosti“, ve které je až 100 miliard eur určených na investice do obnovitelné energie, vodíku a infrastruktury. Dalších 26,9 miliardy eur z fondů soudržnosti by mohlo být uvolněno v rámci dobrovolných převodů do Nástroje pro oživení a odolnost. Letos na podzim Komise zdvojnásobí finanční prostředky, které jsou k dispozici pro rozsáhlou výzvu inovačního fondu na rok 2022, na přibližně 3 miliardy eur.

Posílena by měla být i plynárenská infrastruktura EU. Podle odhadů Komise bude zapotřebí investice ve výši přibližně 10 miliard eur. Má dojít také k urychlení rozvoje projektů „společného zájmu“ v oblasti elektřiny, tedy zlepšení schopnosti a kapacit elektrických sítí. Má to urychlit „Nástroj pro propojení Evropy“. Komise k 18. květnu spustila novou výzvu k předkládání návrhů s rozpočtem 800 milionů eur. Další bude následovat počátkem roku 2023.

Ztrácíte se v evropských plánech? Toto je základní přehled

Zelená dohoda pro Evropu je dlouhodobý plán růstu EU, jehož cílem je dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality Evropy. Tento cíl je zakotven v evropském právním rámci pro klima, jakož i v právně závazném příslibu snížit do roku 2030 čisté emise skleníkových plynů nejméně o 55 % ve srovnání s úrovněmi v roce 1990. Proto byl v červenci 2021 Komisí předložen balíček předpisů „Fit for 55“. V jeho rámci se měla do roku 2030 snížit naše spotřebu plynu o 30 %, zhruba z třetiny díky zvýšení oblasti energetické účinnosti.

Dne 8. března 2022 navrhla Komise nástin plánu, jehož účelem je – vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu – dosáhnout nezávislosti Evropy na ruských palivech, a to v dostatečném předstihu před rokem 2030. Na zasedání Evropské rady ve dnech 24. a 25. března se vedoucí představitelé EU na tomto cíli dohodli a požádali Komisi, aby předložila podrobný plán REPowerEU, který byl dnes přijat. Z nedávných přerušení dodávek plynu do Bulharska a Polska vyplývá, že nedostatečnou spolehlivost ruských dodávek energie je třeba naléhavě řešit.

Komise přijala v reakci na ruskou agresi řadu protiruských sankcí. Na dovoz uhlí se již vztahuje režim sankcí a Komise předložila návrhy na postupné ukončení dovozu ropy do konce roku, které nyní projednávají členské státy. Maďarsko plán v současné podobě blokuje, své pochyby mají ovšem i Spojené státy, podle kterých by embargo nadále zhoršila inflaci.

Víkend rozhodl, že Emanuel Macron zůstane dalších několik let prezidentem Francie. Hlas mu dalo celkově 58,55 procent voličů a s přehledem tak porazil svou konkurentku. Během kampaně se však Macron do velké míry věnoval i energetickým tématům a slíbil, že se chce zaměřit i na obnovitelné zdroje energie. Na konci března také uvedl, že bude vystupovat pro znárodnění francouzské energetické firmy EDF.

Francie poměrně dlouhou dobu zaostává za plním svých cílů v oblasti obnovitelných zdrojů a podle odborníků za to může i slabá politická vůle. Francouzská veřejnost se totiž k zeleným politikám nestaví příliš pozitivně a politici tyto témata tak nechtějí příliš otevírat. Macron by však toto mlčení mohl v blízké době ukončit. Informovala o tom agentura Bloomberg.

Macron se rozhodl v oblasti energetiky vsadit hned na několik karet. V případě elektráren na moři chce postavit 40 GW v následujících 30 letech a zaměří se i na fotovoltaických elektrárny. Rád by desetinásobně navýšil jejich instalovaný výkon do roku 2050 na 100 GW.

Macron se však chce věnovat i jaderné energetice. Má v plánu vybudovat celkem šest dalších reaktorů a zároveň nevyloučil, že bych se jejich počet mohl navýšit až o dalších osm, a to i přesto, že Francie v minulosti počítala s odklonem od jaderné energie.

Znovuzvolený francouzský prezident opakovaně také řekl, že v případě obhájení funkce bude usilovat o znárodnění energetické společnosti EDF. Slibuje si od toho, že Francie díky tomu bude financovat a kontrolovat potřebné expanzivní kroky v oblasti své jaderné politiky.  

Systémová opatření ze strany Evropy by mohla Rusko prakticky okamžitě o miliardové příjmy z ropy a plynu, tvrdí nová iniciativa.

Zakázat lety po pevninské Evropě, zakázat auta v centrech měst, městkou hromadnou dopravu dát zadarmo, teplotu vytápění omezit maximálně na 18°C. To je jen část opatření, která podle nového plánu mají zabránit ruské vládě, aby mohla financovat válku na Ukrajině z prodejů fosilních paliv do Evropy (zde v PDF).

Její tři autoři (Marka Lynas, Rauli Partanen a Joris van Dorp) jsou zastánci rychlého přechodu k nízkoemisní energetice, jejichž snaze dodala na naléhavosti ruská invaze na Ukrajinu. Nyní volají po extrémně rychlému odchodu od ruských paliv kombinací ekonomické mobilizace, rychlého nastartování stojících jaderných elektráren, novodobé obdoby Marshallova plánu a obecné panevropské solidarity.

Mají nepochybně pravdu, že Evropa dnes stojí ve velmi paradoxní situaci, kdy posílá značné finanční obnosy oběma bojujícím stranám. A to i přesto, že jednu z nich prakticky všechny státy Evropské Unie (s výjimkou snad jen Maďarska) jednoznačně odsuzují jako agresora a mimo jiné viní z válečných zločinů. Co víc: agresorovi posílá Evropa podstatně více peněz než jeho oběti.

Ostatně, nezastírají to ani vrcholní představitelé evropského bloku. Jak řekl šéf evropské diplomacie Josep Borrell: „Poskytli jsme Ukrajině téměř miliardu euro To se může zdát hodně, ale jednu miliardu eur každý den platíme Putinovi za energii, kterou nám dodává. Od začátku války jsme mu dali 35 miliard eur [tedy zhruba 875 miliard korun, pozn.red.], zatímco Ukrajině jsme dali 1 miliardu eur na zbrojení.“ Samozřejmě, řekl to již 6. dubna, od té doby na kontech ruských společností několik miliard eur přibylo.

Není vlastně divu, že v takové schizofrenní situaci se rodí i radikální nápady. Tak co vlastně autoři nové zprávy chtějí?

Jejich cíle jsou velmi ambiciózní: „Došli jsme k závěru, že je možné okamžitě eliminovat dovoz ruského plynu do Evropy,“ tvrdí ve svém textu. Dodejme, že v loňském roce Evropa dovezla z Ruska celkem 155 miliard metrů krychlových plynu, tedy necelých 15násobek české spotřeby (ta v roce 2021 činila necelých 9,5 miliard metrů krychlových).

Vzhledem k ohromnému objemu Evropou spotřebovaného ruského plynu se ve „slušné společnosti“ o tak radikálním kroku vůbec nemluví. Mezinárodní energetická agentura nedávno zveřejnila desetibodový plán na snížení poptávky po fosilních palvech v členských zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). I ten řadě politiků a části veřejnsoti přišel příliš radikální. Zahrnoval nápady jako dotace na hromadnou dopravu, snížení maximální rychlosti a omezení obchodních letů.

Podle autorů nové zprávy, která vyšla pod hlavičkou organizace RePlanet, je to příliš málo. Taková opatření by snížila poptávku ve vyspělých ekonomikách o 2,7 milionu barelů denně, což je stále podstatně méně než ruský vývoz ropy do Evropy. Autoři tvrdí, že je třeba jít ještě dál, a tvrdí, že přišli na to, jak eliminovat 25 % veškeré spotřeby ropy v Evropě.

„Navrhujeme zákaz všech služebních letů, soukromých letadel a vnitřních letů v rámci Evropy, abychom ušetřili ropu, a také zákaz používání automobilů ve městech,“ uvedli. „To by mělo být kombinováno s bezplatnou veřejnou dopravou. Ačkoli dopady tohoto opatření není snadné vyčíslit, domníváme se, že by to mohlo zdvojnásobit snížení spotřeby ropy nad rámec návrhu IEA.“

Dalším radikálním krokem by mělo být snížení teploty v budovách zhruba o 4 °C a urychlení tempa stavby dalších elektráren, tedy především fotovoltaických a větrných. Snížení teploty v budovách je obecně považováno za relativně účinný, ovšem velmi těžko vymahatelný způsob, jak docílit úspor. Takto razantní snížení by nejspíše muselo opravdu být doprovázeno buď extrémním zvýšením ceny, nebo nějakými velmi nezvyklými „donucovacími prostředky“.

Významnou roli v představách autorů zprávy hraje evropské jádro. K nahrazení plynu, který Evropa nakupuje z Ruska, autoři doporučují opatření zahrnující zastavení vyřazování jaderných elektráren v Německu, Švédsku a Belgii – a to včetně nastartování v poslední době odstavených reaktorů (německá vláda zatím tuto možnost odmítá).

Důležitou roli by podle nich mohla sehrát i flotila největší evropské mocnosti v jaderné energetice, tedy Francie. Autoři poznamenávají, že francouzská jaderná flotila má v provozu méně než 60 % kapacity své celkové kapacity (30-40 GW z maximálního výkonu 61 GW), a to kvůli řadě různých problémů, které by se podle autorů plánu měly řešit s mnohem větší naléhavostí než doposud.

Například robíhající údržbu navrhují dokončit co nejrychleji s maximálním nasazením personálu ve směnném provozu. Všechny odstávky, které nemají skutečně závažné a neodkladné příčiny pak okamžitě přerušit, aby bylo možné i tyto reaktory co nejdříve znovu uvést do provozu. Vážnější obtíže podle nich bude čas řešit, až až pomine současná naléhavá situace (tedy asi ne dříve než v roce 2023).

Francie má totiž kromě své flotily jaderných elektráren i tu výhodu, že je dobře propojena s okolními zeměmi. Má velkokapacitní vedení do Německa, Itálie, Belgie, Spojeného království, Španělska a Švýcarska, které by umožnilo francouzský vývoz elektřiny do těchto zemí a dalších, s nimi sousedících, aby se vyrovnaly výpadky ve výrobě elektřiny ze zemního plynu.

Německé jádro bez šance

Německá ministerstva hospodářství a životního prostředí ve společném prohlášení ze začátku března uvedla, e náklady a rizika prodloužení provozu německých jaderných elektráren kroku převažují nad „omezenými“ přínosy. Analýza vznikla jako reakce na otázku, zda by krok nemohl přispět ke snížení závislosti na ruských palivech. “Po zvážení přínosů a rizik se prodloužení provozní životnosti zbývajících tří jaderných elektráren nedoporučuje, a to i s ohledem na současnou plynovou krizi,” uvedly resorty.

Zbývající tři německé jaderné elektrárny, které mají být odstaveny do konce roku, provozují energetické společnosti EnBW, RWE a E.ON. Na konci roku 2021 jich ještě bylo šet, tři z nich však byly podle plánu odstaveny.

Ministerstva došla k závěru, že aby se prodloužení provozu vůbec vyplatilo, muselo by být nejméně na 3 až 5 let. Ale zároveň dospělo k závěru, že v tomto časovém horizontu by příspěvek jaderných elektráren k celkové výrobě byl údajně relativně malý. A lze ho ve stejném horizontu nahradit z jiných zdrojů, například dovozem zkapalněného plynu.

Co Evropané na šetření?

Samotné zdůvodnění autorů zprávy je naprosto vnitřně konzistentní a těžko upřít, že dává smysl: „Je morálně a politicky neudržitelné, aby Evropa financovala Putinovu válečnou mašinérii – platila za stejné rakety a bomby, které padají na ukrajinské školy a nemocnice – a zároveň se údajně sjednotila, aby Putina zastavila prostřednictvím sankcí. Existuje pouze jedno řešení. Musíme zastavit proud peněz, které Kremlu posíláme tím, že okamžitě zastavíme dovoz ruských fosilních paliv.“

I když my o tom v redakci pochybujeme, autoři se domnívají, že opatření by nemusela být nutně příliš nepopulární. Nedávný výzkum veřejného mínění provedený společností Savanta ComRes dospěl k závěru, že 41 % dotázaných ve Spojeném království, Německu, Polsku, Francii, Švédsku a Nizozemsku uvedlo, že „rozhodně souhlasí“ s tím, že by jejich země měla okamžitě přestat nakupovat ruskou ropu a plyn. Pouze 6,4 % s tím rozhodně nesouhlasilo.

O něco více než 40 % respondentů uvedlo, že by byli ochotni akceptovat přídělový systém dodávek energie, aby bylo možné řídit poptávku. A zhruba 53 % respondentů pak řeklo, že by jedli méně masa, aby se snížila poptávka po obilí, jehož dostupnost (či přesněji řečeno cena) je válkou také dotčena.

Je asi logické předpokládat, že evropská veřejnost nemá přesnou představu, co by odstřižení od ruských fosilních paliv znamenalo. Na druhou stranu je celkem zjevné, že Evropa stojí před obtížným dilematem, a potřeba rázných řešení bude jen růst.

Podobných výzev dost možná bude jen přibývat. Zvláště pokud Rusko v příštích dnech opravdu zahájí připravovanou ofenzívu na východě Ukrajiny, a bude si při ní počínat tak bezohledně jako dosud. Budou Evropané tak otrlí, aby dokázali nepřepočítávat mrtvé – či spíše desítky tisíc mrtvých – na jednotlivé stupně na termostatu? Nebo se naše kolektivní svědomí pohne? Nezvyklá doba klade nezvyklé otázky.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Evropská unie podala u Světové obchodní organizace (WTO) stížnost na britský systém dotací výroby větrné energie. Považuje jej totiž z hlediska firem EU za diskriminační. Podle agentury Reuters jde o vůbec první stížnost EU na Velkou Británii u WTO po brexitu.

Evropská komise ve své zdůvodňující zprávě uvádí, že technologie a řešení zelené energie jsou v EU velmi důležitým odvětvím, přičemž samotný sektor větrné energetiky dosahuje značných obratů (v roce 2018 podle EK činil 36 miliard eur) a poskytuje 500 000 vysoce kvalitních pracovních míst. „Diskriminační obchodní praktiky, jako jsou ty, které dnes uplatňuje Velká Británie, podporují odliv investic z EU, což má dopad na konkurenceschopnost EU v tomto odvětví a obecně podkopává úsilí o řešení klimatické krize,“ uvádí se ve zprávě.

Na obzoru je tak první vážnější spor mezi EU a Velkou Británií od konce tzv. přechodného období. Toto období, které bylo první fází realizace vystoupení Velké Británie z EU, skončilo v prosinci roku 2020. Ke sporu navíc dochází v době, kdy se obě strany nacházejí v mrtvém bodě ohledně provádění dohody o vystoupení.

V rozporu se základní zásadou

Podle Evropské komise porušuje Velká Británie zmíněným opatřením základní zásadu WTO, podle které musí mít dovážené zboží možnost konkurovat domácím produktům za stejných podmínek. Britské praktiky však vedle toho, že poškozují dodavatele z EU, navíc zvyšují výrobní náklady, takže obecně vzato znamenají riziko zpomalení růstu zavádění a využívání zelené energie.

O jaké praktiky se jedná? Uchazeči o finanční podporu zakázek v oblasti větrné energetiky musejí uvést, jaká část z celkové hodnoty zakázky bude vyrobena ve Velké Británii. Na základě tohoto kritéria, resp. na tom, zda žadatel tento závazek skutečně dodrží, jim pak je vyplacena státní podpora.

Velká Británie je, pokud jde o instalovanou kapacitu offshore výroby elektrické energie z větru, v celosvětovém srovnání již několik let na prvním místě. To se však podle britského listu Financial Times dosud příliš nepromítlo do počtu pracovních míst. Z výrobního boomu naopak těží především zahraniční společnosti, včetně těch v EU a Číně, upozorňují Financial Times.

Podobně se vyjadřuje i zájmová skupina RenewableUK, která odhaduje, že pouze 29 procent kapitálových výdajů na projekty mořské větrné energetiky zůstává v britské ekonomice. Premiér Boris Johnson se již nechal slyšet, že chce tuto úroveň domácích investic zvýšit na 40 až 50 procent, resp. na 60 procent výdajů na celý životní cyklus daných produktů, tedy včetně údržby.

Spor na několik let?

EU a Velká Británie mají nyní 60 dní na to, aby na základě vzájemných konzultací dosáhly dohody. Pokud se však spor během tohoto období nevyřeší, může stěžovatel požádat o vytvoření výboru WTO, který záležitost rozhodne. EU se již přitom v minulosti na Velkou Británii s těmito výhradami několikrát obrátila, avšak vždy bez výsledku.

Pokud bude spor řešit výbor WTO, může se – což je poměrně běžná praxe – táhnout i několik let, upozornila agentura Reuters.

Velká Británie měla na začátku března letošního roku v provozu 11 091 větrných turbín s celkovým instalovaným výkonem přes 24,6 GW: 14,1 GW kapacity na pevnině a 10,4 GW na moři. V roce 2020 pokrývala větrná energetika čtvrtinu britské spotřeby. Již v roce 2016 překonala uhlí a v roce 2018 jadernou energetiku. Vláda země se navíc zavázala, že do roku 2030 pobřežní kapacity větrné energetiky výrazně rozšíří.

Americký výrobce elektromobilů Tesla dnes oficiálně otevře svůj nový závod na elektromobily v braniborské obci Grünheide nedaleko Berlína. První vůz Model Y chce osobně předat majiteli šéf Tesly Elon Musk. Ceremonie se zúčastní i kancléř Olaf Scholz a ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck a také braniborský premiér Dietmar Woidke.

Spuštění provozu dlouho bránilo chybějící povolení, které Tesla od braniborských úřadů získala na počátku měsíce po takřka dvou letech od začátku výstavby. Musk původně plánoval s výrobou začít již loni v létě, později termín odhadoval na podzim a poté na zimu. V tweetu z 21. března sliboval, že ovšem při otevření továrny budou předány první vozy vyroběné v evropské továrně.

Továrna nakonec i přes protesty ekologických hnutí splnila všechny podmínky, takže předběžná povolení mohl tento měsíc nahradit konečný souhlas. Aktivisté, kteří se závodem nesouhlasí, na dnešek naplánovali demonstraci, uvedla agentura ČTK.

Závod, který má nakonec vyrábět i baterie a až 500 tisíc aut ročně, poskytne Tesle výrobní základnu na jednom z nejkonkurenčnějších automobilových trhů světa. V továrně by se mělo vyrábět také zhruba 50 GWh baterií ročně.

Továrna nabídne práci asi 12 tisíc lidí. Vznikla na místě, které původně pro svůj závod zvažovala automobilka BMW, která se nakonec rozhodla pro Lipsko. Braniborský premiér Woidke považuje továrnu za začátek nové kapitoly hospodářského rozvoje této spolkové země.

Jak velká je to výhoda?

Otevření Giga Berlin je pro Teslu jedním z největších důležitějších kroků společnosti za poslední roky. V nadcházejících letech se díky tomu podaří nastartovat tržní podíl společnosti v Evropě. Zahájení výroby v tomto závodě je totiž klíčové pro celkový úspěch působení společnosti Tesla v Evropě i celosvětově. Současná praxe výroby vozů v Číně v závodě Giga Shanghai a jejich dodávek zákazníkům v celé Evropě není udržitelným trendem, uvedl analytik.

Továrna v Berlíně vytváří Tesle v Evropě nové centrum, ze kterého může řídit svou expanzi na kontinentě. Výroba by měla dosáhnout maxima zhruba (tedy již uvedených 500 tisíc vozů) v průběhu nadcházejících 12 až 18 měsíců – samozřejmě, pokud Muskovým slovům v tomto případě můžeme věřit. Hlavním výrobním artiklem by měl být model Y.

Rychlý rozvoj výroby by mohl být pro automobilku velkou výhodou. Celý sektor se potýká s problémy v dodávkách klíčových komponentů, a Tesla by si tak mohla v Evropě upevnit své postavení světové elektromobiliové jedničky. Nemluvíme teď jen o čipech, s jejichž nedostatkem se kalifornská automobilka vyrovnala lépe než konkurence. Do výroby už zasahuje i ruská invaze na Ukrajinu.

Problémy s dodávkou dílů má například Volkswagen, který má být hlavním konkurentem Tesly ve výrobě elektromobilů. Výroba elektrických vozů značky ovšem už několik týdnů stojí a ještě nějakou dobu stát podle všeho bude. Ředitel výroby koncernu Christian Vollmer, uvedl, že výroba elektromobilů nebude obnovena dřív než letos v dubnu.

Problémy mají továrny Cvikov (Zwickau), Drážďany a Mladá Boleslav. Což jsou jediné závody v Evropě, kde se dosud vyráběly elektromobily na platformě Volkswagen MEB. Tedy Volkswagen ID.3 / Cupra Born, Volkswagen ID.4 či Škoda Enyaq iV. Společnost rozjíždí ještě výrobu elektrických vozů v závodech v Emdenu a Hannoveru, ale tam jde zatím opravdu pouze o přípravu výroby.

Nevíme o tom, že by výrobní řetězce Tesly byly nějak propojeny s Ukrajinou či Ruskem, a tak by celkový zásah do produkce firmy mohl být menší než minimálně u části evropské konkurence. Na druhou stranu, pokud dojde k další eskalaci ukrajinského konfliktu a s ním spojených zásahů do ekonomiky, především evropské, ani Tesle se samozřejm nevyhnou.

Na neformálním summitu Evropské rady, který se konal na sklonku minulého týdne ve francouzském Versailles, se nejvyšší představitelé členských zemí EU v zásadě shodli na tom, že je třeba výrazně urychlit snižování energetické závislosti na Rusku. Hodlají toho dosáhnout snižováním využívání fosilních paliv, diverzifikací tras a dodávek prostřednictvím výraznějšího začlenění zkapalněného zemního plynu (LNG), bioplynu a vodíku, rychlejším rozvojem obnovitelných zdrojů, lepším propojením plynových a elektrických sítí a zvyšováním energetické účinnosti. V plánu je rovněž navyšování kapacit zásobníků plynu. Na okamžitém zastavení dodávek ruského plynu, ropy či uhlí do EU, které nevrhli někteří europoslanci včetně několika českých, se ale prezidenti a premiéři v dohledné době neshodli.

Nejsilnější evropská ekonomika, tedy německá, otevřeně přiznává, že její závislost na ruském plynu je značná a že její okamžité nebo příliš rychlé ukončení by mohlo znamenat značné hospodářské problémy. Přesto chce Německo do konce roku ukončit alespoň dovoz uhlí a ropy z Ruska. Listu Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, na který se odvolává ČTK, to řekl ministr hospodářství Robert Habeck. „Když se to podaří, budeme na podzim nezávislí na ruském uhlí a na konci roku prakticky nezávislí na ropě z Ruska,“ uvedl.

Podíl ruských dodávek plynu do Německa činí podle ministerstva 55 procent, u uhlí je to 50 procent a u ropy 35 procent. Rychlejšímu snižování dodávek ruského plynu brání například to, že Německo zatím nemá terminál na dovoz zkapalněného plynu. Plánuje jich sice vybudovat několik, ale podle odhadů expertů lze jejich zprovoznění očekávat nejdříve za čtyři roky.

Podobně odměřené jako Německo je i Nizozemsko. Důvodem je to, že i jeho závislost na ruských plynových zdrojích je poměrně značná.

Brzké odpojení od ruského plynu nakonec na summitu nepodpořila ani Česká republika. „Okamžité odstřižení od ruského plynu není cesta, kterou bychom měli jít,“ uvedl na Twitteru premiér Petr Fiala.

Italové pospíchají

K rychlejšímu omezování ruského plynu se odhodlala Itálie. Její ministr zahraničí Luigi Di Maio oznámil, že země do dvou měsíců sníží svou závislost na ruském zemním plynu na polovinu. Deficit se pokusí kompenzovat větším odběrem z Angoly, Konga, Alžírska či Kataru. „Za dva měsíce budeme schopni snížit závislost Itálie na ruském plynu na polovinu a v zimě na tom budeme ještě lépe. Už nebudeme závislí na Rusku,“ uvedl Luigi Di Maio.

Podle údajů webu Statista se dodávky ruského plynu v roce 2020 podílely na italské spotřebě 46 procenty. V České republice přitom tento podíl ve stejné době činil zhruba dvě třetiny. Některé další evropské země jsou na tom však, co se týče závislosti na Rusku, ještě mnohem hůře: zcela závislé na ruském plynu jsou například Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a Moldavsko.

Návrat uhlí?

Začaly se rovněž objevovat úvahy o tom, že plynovou závislost na ruských zdrojích bude třeba řešit návratem k uhlí. Několik zemí EU již pozastavilo své plány na postupné ukončení jeho těžby, píše například portál Euractiv. A podobné úvahy se již objevují i u nás. „Existuje dočasná role uhlí, o kterém jsme doufali, že do konce tohoto desetiletí z energetického mixu zmizí. Zůstane však déle. Budeme ho potřebovat, dokud nenajdeme alternativní zdroje. Do té doby ani ta nejzelenější vláda uhlí úplně nevyřadí,“ uvedl pro Seznam Zprávy vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Podle Euractivu se již dokonce několik českých podniků k tomuto kroku – tedy k návratu k uhlí – odhodlalo.

Podobně uvažují i v Bulharsku. Jeho ambiciózní plány postavit velkou plynovou elektrárnu padly a země je rozhodnuta udržet svůj uhelný průmysl až do výstavby minimálně dvou nových jaderných reaktorů. A i Rumunsko již oznámilo, že sice neplánuje otevírat žádné nové doly, ale že se zvýší kapacita těžby v těch stávajících.

Německo s návratem k uhlí zatím nepočítá, jeho Agentura pro energetickou síť však uhelné elektrárny v zemi vyzvala, aby zůstaly v pohotovosti pro případ potřeby. To Italové, kteří plánovali odejít od uhlí do roku 2025, jsou vůči této surovině vstřícnější. Deklaroval to již i italský premiér Mario Draghi, podle nějž „znovuotevření uhelných elektráren může být nezbytné k nahrazení případného nedostatku v nejbližší budoucnosti“.

Evropská komise hodlá významně urychlit ukončení závislosti Evropské unie na ruském plynu. Navrhuje, aby se již letos dovoz plynu snížil o dvě třetiny s tím, že k úplnému ukončení ruských dodávek by mělo dojít mnohem dříve než v roce 2030. Dosáhnout toho chce rychlejším přechodem na alternativní dodávky a čistou energii. O dalším jednotném postupu jednají představitelé EU právě dnes ve francouzském Versailles.

Úplný zákaz dovozu ropy, zemního plynu a uhlí z Ruska již oznámily USA a přestat dovážet ruskou ropu chce do konce roku také Velká Británie. Naopak Německo či Nizozemsko se rychlému odstřižení od ruských zdrojů brání. Argumentují tím, že okamžité odstřižení by mohlo způsobit velké hospodářské škody a vyvolat ekonomickou recesi.  

Podle předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové však bezprostřední ekonomický kolaps nehrozí, EU totiž nakoupila dostatek zkapalněného zemního plynu (LNG), aby byla až do konce zimy nezávislá na dovozu z Ruska.

K rychlému odklonu od ruských energetických zdrojů vyzval i místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. „Nastal čas řešit naše zranitelná místa a rychle se stát nezávislejšími v našich možnostech v oblasti energetiky. Přejděme na obnovitelné zdroje energie rychlostí blesku,“ apeloval.

Tyto plány podpořilo i osm desítek poslanců Evropského parlamentu, kteří vyzvali k okamžitému zastavení dodávek plynu a ropy z Ruska. Připojili se k otevřenému dopisu, který inicioval europoslanec a bývalý litevský premiér Andrius Kubilius. Dopis podepsalo i několik českých europoslanců, konkrétně Alexandr Vondra (ODS), Martina Dlabajová (ANO), Michaela Šojdrová (KDU-ČSL), Luděk Niedermayer (TOP 09) a Evžen Tošenovský (ODS). Podporu embargu na twitteru pak vyjádřili i europoslanec za TOP 09 a bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil nebo europoslankyně Veronika Vrecionová (ODS).

Podle Alexandra Vondry je plán na snížení závislosti na plynu z Ruska „slabý“. „Je to chyba, protože my tímto Rusku oznámíme dopředu, že na něm závisíme, místo toho, abychom to hráli trochu jako poker. Evropa se mentálně nenastavila do světa, který nás teď čeká,“ řekl ČTK.

Na vládní úrovni by v současné době zřejmě okamžitý zákaz dovozu fosilních paliv z Ruska podpořilo Polsko či Španělsko a pravděpodobně by se mu nebránila ani Česká republika.

Moskva v reakci na prohlášení vrcholných představitelů EU reagovala varováním, že západní sankce na ruskou ropu by ji mohly přimět k okamžitému uzavření hlavního plynovodu do Evropy.

Kozel zahradníkem

Mezi zeměmi, které se takto radikálnímu postupu brání, je i nejsilnější ekonomika Evropy – Německo. Jeho obavy jsou zřejmě namístě. Výzkumný pracovník Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW) Guido Baldi sice pro server EURACTIV uvedl, že současné sankce proti Rusku recesi zřejmě nevyvolají, ale dodal, že „pokud dojde k přerušení dodávek plynu, s recesí se pravděpodobně bude muset počítat“.

S poklesem ekonomického výkonu počítá i nedávná studie, kterou vypracovali odborníci z univerzit v Kolíně nad Rýnem a Bonnu. Podle ní by v případě embarga na ruský plyn poklesla německá ekonomika o 0,3 až 3,0 procenta.

Na mimořádně velkou závislost Němců na Rusku upozornil i politolog Svobodné univerzity v Berlíně Thomas Risse s tím, že německá zahraniční politika byla až doposud směrem k Rusku velmi naivní. „Teprve před pár týdny jsme se dozvěděli, že náš největší zásobník na zemní plyn, který je na severu Německa, provozuje Gazprom a že stát nemá vlastní nouzovou rezervu jako u ropy. V podstatě jsme udělali kozla zahradníkem, pokud můžu použít tuhle formulaci,“ uvedl pro Český rozhlas.

Podle EU jsou zásoby dostatečné

Podle Evropského statistického úřadu (Eurostat) tvořily energetické komodity v roce 2021 bezmála dvě třetiny (62 procent) celkového dovozu z Ruska. Podíl Ruska na dodávkách zemního plynu do Evropské unie byl loni zhruba 45 procent. Podle Evropské komise by však letos plyn a zkapalněný zemní plyn (LNG) ze zemí jako USA a Katar měly nahradit více než třetinu dodávek, tedy 60 miliard m3 ze 155 miliard m3, které EU dostává ročně z Ruska.

Ceny energií jsou nyní na rekordní výši. Těsně před invazí na Ukrajinu byly velkoobchodní ceny plynu přibližně o 200 procent vyšší než před rokem. Velkoobchodní ceny elektřiny se vyvíjely podobně. Vysoké ceny energií byly původně vyvolané vysokou celosvětovou poptávkou po plynu v souvislosti s hospodářským oživením po pandemii covid-19 a ruská invaze na Ukrajiny nyní tuto energetickou krizi dále vyostřuje.

Podle ujištění ze strany EU postačují aktuální zásoby plynu k pokrytí potřeb do konce tohoto zimního otopného období, a to i v případě úplného přerušení dodávek z Ruska. Stav naplnění zásobníků v celé Evropě je v současné době necelých 30 procent, jak ale upozorňuje EU, členské státy by v souladu s nařízením o bezpečnosti dodávek plynu měly mít připraveny i plány pro nepředvídané události.

Evropa se rovněž snaží neustále diverzifikovat trasy dodávek energie a jejích zdrojů. Dobře například již funguje jižní koridor pro přepravu plynu z Ázerbájdžánu. Kromě toho EU rozvíjí spolupráci s Norskem, Katarem, Japonskem, Jižní Koreou a USA.

Vedle toho letos rovněž prudce vzrostl dovoz zkapalněného zemního plynu do EU – v lednu dosáhl 10 miliard m3, což je historicky nejvyšší hodnota, a předběžné údaje naznačují, že i v únoru zůstal objem dovezeného LNG vysoký.

Státy Evropské unie chtějí v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu zavést nová společná opatření proti rostoucím cenám energie. Podporují také nouzovou synchronizaci k propojení energetické sítě EU s ukrajinskou sítí.

Po jednání unijních ministrů energetiky to řekla francouzská ministryně Barbara Pompiliová, uvedla agentura ČTK. Český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela v Bruselu navrhl zavedení povinných nouzových zásob plynu v rámci unie. Česko má podle něj dostatečné zásoby energií do konce této topné sezony.

Ministři debatovali o rizicích, která plynou z ruské agrese a následných unijních sankcích. Podle eurokomisařky Kadri Simsonové musí být EU připravena na chvíli, kdy bude Ukrajina potřebovat nouzové dodávky energie, a proto je důležitá široká podpora, kterou ministři vyjádřili synchronizaci ukrajinské rozvodné sítě s tou unijní. Její provedení ale nebude otázkou několika hodin, ale spíše dnů či týdnů, upozornila komisařka.

Samotné EU podle francouzské ministryně Pompiliové nedostatek energií v současnosti nehrozí. „Analýza komise ukázala, že v krátkodobém výhledu je riziko pro energetickou bezpečnost nízké,“ prohlásila politička, jejíž země v současnosti ministerským jednáním předsedá.

Podle Síkely má nyní dostatek zásob i Česko, EU by si však do budoucna měla zajistit širší zdroje a snížit svou závislost na Rusku. Ministři se podle něj bavili i o tom, jak nahradit výpadky dodávek ruského plynu či ropy, kdyby se Rusko rozhodlo v reakci na tvrdé sankce omezit jejich přísun do Evropy.

„Chtějí se využít všechny možné kanály, pokud by k výpadkům došlo,“ prohlásil po jednání český ministr. EU například vyjednává s řadou zemí o možných dodávkách zkapalněného plynu, které by částečně mohly pokrýt výpadek z Ruska, jež pokrývá 40 procent trhu.

Řada ministrů se shodla, že válka na Ukrajině je pro unii zlomovým momentem pro budoucnost energetické bezpečnosti. Například německý ministr hospodářství Robert Habeck, jehož země teprve v reakci na invazi pozastavila projekt nového plynovodu z Ruska Nord Stream 2, prohlásil, že Německo je na Rusku závislé příliš. „Toho se musíme zbavit,“ řekl novinářům s tím, že jeho země musí být připravena na „radikální kroky“.

Síkela také navrhoval, aby EU do budoucna kromě již povinných rezerv ropy zavedla pro dodavatele povinnost držet na topnou sezonu zásoby ve výši 30 procent dodávek. Ministr podotkl, že Česko již podobné pravidlo má. Evropská komise chce v březnu představit nové energetické návrhy, mezi nimiž mají být i rezervy plynu.

Opatření jsou nastavena tak, aby Česká republika zvládla i situaci, kdy by Rusko zastavilo dodávky plynu. Prohlásil to v neděli 27. února v televizi CNN Prima News premiér Petr Fiala. O této hrozbě ale nemá ministerský předseda signály.

Fiala řekl, že s rizikem omezení dodávek ruského plynu počítá nejen česká vláda, ale i Evropa. „Ale nestrašme se,“ poznamenal. „Že by Rusko zastavilo úplně všechno asi není pravděpodobné, ale může dojít k omezení dodávek a i k problémům s cenami,“ citovala předsedu vláda agentura ČTK. Poukázal na to, že plyn proudí do Evropy ze čtyř směrů.

„Jsme připraveni ve spolupráci s jinými evropskými státy dodávky plynu, kdyby je Rusko výrazně omezilo nebo zastavilo, nějakým způsobem nahradit. Evropská komise udělala řadu předběžných dohod s jinými zeměmi, které jsou schopny pomoct,“ uvedl předseda vlády.

V případě ropy má stát reálné zásoby na 94 dnů, řekl dříve premiér. U zemního plynu nejsou zásobníky státní. „Ale máme představu o zásobách, obchodníci mají povinnost mít zásoby na 30 dní,“ uvedl ve čtvrtek. Na případné výpadky je tak ČR připravená, podle Fialy jí nahrálo i to, že nebyla tuhá zima (a dodejme, že i příznivé počasí).

Dost na šest týdnů

V krátkodobém výhledu Evropa nemusí být veliké problém. Ze stávajících zásob by evropské státy mohly vytápět domovy a pohánět průmysl až do konce zimy – pokud tedy zima bude tak mírná, jak předpovědi naznačují. Uvedl to alespoň na základě své analýzy přední německý ekonomický institut.

A to i přesto, že Evropa není zrovna dobře připravena. Na začátku tohoto týdne byly zásobníky na celém kontinentu v průměru naplněny pouze z 31 %, což je zhruba o polovinu méně než v roce 2020. V Německu byly zásoby obzvláště nízké v zásobnících provozovaných ruským státním energetickým gigantem Gazprom. (Zásobníky plynu nejsou ani v Česku provozované státem, ale soukromými subjekty.)

Podle výpočtů Institutu energetické ekonomiky na univerzitě v Kolíně nad Rýnem, které poskytl deníku Guardian, by současná úroveň plynu v evropských zásobách “mohla nahradit výpadek ruských dodávek na šest týdnů”, pokud by v únoru nebo březnu nedošlo k výraznému poklesu teplot.

Analýza institutu se shoduje s opatrně optimistickou zprávou Německého hospodářského institutu, která byla rovněž zveřejněna ve středu 23. února. Úplné zastavení dodávek z Ruska, který v současné době pokrývá polovinu německých potřeb, „povede k omezení dostupnosti plynu v některých evropských zemích“. Kolínský ústav ovšem tvrdí, že takový výpadek by činil „maximálně 10 % poptávky“.

Z dlouhodobého hlediska jde ovšem o obtížně řešitelný problém, a to zejména německý, jak je již delší dobu jasné. I kdyby Německo zvolilo razantní krátkodobé řešení, závislost na plynu mu zůstane do příštích let. Leonhard Birnbaum, generální ředitel největšího německého dodavatele plynu a elektřiny E.ON, uvedl, že zatímco dodávky energie pro letošní zimu jsou zajištěny, příští rok by mohl být větší výzvou.

“Pokud by došlo k úplnému výpadku dovozu ruského plynu, okamžitý dopad by nebyl tak dramatický, protože jsme téměř na konci topné sezóny. Ale příští zimu by se mohlo stát, že nebudeme schopni uspokojit požadavky na dodávky všech průmyslových zákazníků. Někteří z nich možná budou muset vypnout proud. Je utopické se domnívat, že ruský plyn lze ze dne na den zcela nahradit jinými zdroji,” řekl Birnbaum pro německý Die Zeit.

Připomeňme, že z německého hlediska se plyn považuje za „přechodové palivo“ k uhlíkově neutrální energetice. Což je zatím centrální „dogma“ německé politiky. Pokud se Německo bude držet svých současných plánů, bez plynu se neobejde. Ale byť se Rusko již i v Německu zničilo svůj image spolehlivého dodavatele levného plynu, může být jiný než ruský?

Jednou možností je dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). Je to možnost ovšem velmi problematická. V neposlední řadě na neexistenci terminálu v Německu, který by byl pro dovoz LNG nezbytný. LNG není na trhu dost, a navíc se jedná o drahou alternativu. Zemní plyn se dodává také z Norska, ale tyto dodávky nelze zvýšit. Severská země je na horní hranici svých těžebních kapacit.

Jižní problém

Další velkou evropskou ekonomikou, jejíž slabinou je v současné situaci závislosti na ruském plynu, je Itálie. Ta se možná bude muset vrátit k uhelným elektrárnám, aby pokryla poptávku po energiích v případě zastavení dodávek z Ruska. Podle agentury ANSA to dnes v italském parlamentu v souvislosti s ukrajinskou krizí a jejích dopadech na italskou ekonomiku řekl premiér Mario Draghi. Itálie se stejně jako další evropské země také už řadu měsíců potýká s výrazným růstem cen energií. Draghi ale zdůraznil, že nezpochybňuje nutnost přejít v dlouhodobém horizontu na obnovitelné zdroje.

„Sankce, které jsme schválili a které ještě v budoucnu možná přijmeme, nás nutí naléhavě zvažovat jejich dopady na naši ekonomiku,“ řek podle zprávy agentury ČTK l italský premiér v Římě krátce poté, co summit EU schválil zavedení tvrdých sankcí vůči Rusku za jeho vojenský útok na Ukrajinu. „Zhruba 45 procent plynu, který dovážíme, je z Ruska. Ještě před deseti lety to bylo asi 27 procent,“ řekl dnes italský premiér. „Možná bude nutné znovuotevřít uhelné elektrárny, abychom pokryli případný nedostatek energií v krátkodobém horizontu,“ dodal Draghi.

Současné události podle Draghiho ukázaly, že Itálie v posledních desetiletích neudělala dost pro rozvoj alternativních zdrojů energie. Deník La Repubblica dnes napsal, že v Itálii je nyní funkčních sedm uhelných elektráren, které mají být uzavřeny do konce roku 2025.

Load More