Ruská ropa si hledá nová odbytiště. Dodávky do Indie se proti roku 2021 zvýšily v posledních týdnech dvacetinásobně.

Ruská ekonomika je do velké míry postavena na příjmech z oblasti fosilních paliv a klíčovou složkou hraje v tomto ohledu i ruská ropa. Obchod s ní se ale za posledních několik měsíců citelně proměnil.

Ještě počátkem letošního roku totiž patřila mezi hlavní ruské odběratele Evropa, po počátku války na Ukrajině se ale začala situace citelně proměňovat. Evropské státy přestávají ruskou ropu odebírat a na scénu se místo nich dostala hlavně Indie nebo Čína.  

Protiruské sankce ze strany Západu znamenají, že Moskva musí do velké míry měnit svou obchodní politiku kolem svých fosilních paliv. Evropská unie totiž už do konce letošního roku chce snížit dovoz ruské ropy až o devadesát procent. V nadcházejících letech se má tato hodnota dokonce snížit až na úplnou nulu, jak informovala agentura Financial Times.

„Reakci Ruska na sankce ze strany západních států se pochopitelně bude věnovat velká pozornost,“ uvedla pro deník Financial Times expertka trhu komodit z firmy Capital Markets Helima Croftová.

Data z posledních měsíců ale ukazují, že se Rusku už podařilo úspěšně vyjednat jiné země, které budou ruskou ropu odebírat. Jde hlavně o Indii a Čínu, z jejichž strany se objem obchodů kolem ruské ropy zvětšil téměř až dvacetinásobně. Odborníci ale poukazují na to, že ruská strategie na asijském kontinentu může do budoucna přinést ovoce.

„Pro Rusko bude z hlediska možných přínosů v oblasti energetického trhu vůbec nejzajímavější, pokud se obchodně zaměří hlavně na státy Asie,“ uvedl pro deník Deutsche Welle Fernando Ferreira, který je odborníkem pro poradenskou firmu Rapidan.

Indie navýšila odběr dvacetinásobně

Indie za celý uplynulý rok 2021 dovezla z Ruska dvanáct milionů barelů ropy, tedy zhruba 2 procenta z celkového dovezeného množství této suroviny. Data z letošního března a dubna ale ukazují, že toto číslo se v roce 2022 rozhodně mnohonásobně navýší. Během března země odkoupila jen 1,1 milionů barelů, ale v dubnu už 27 milionů barelů ruské ropy.

Indie se k velkým nákupům odhodlala zejména proto, že Rusko svou ropu kvůli momentálnímu nepříliš velkému zájmu prodává se značnou slevou. I to Indii motivovalo k tomu, aby během května odkoupila od Ruska dalších zhruba 21 milionů barelů, jak ukazují data analytické společnosti Kpler.

Výrazně vyšší odběry ruské ropy nyní vykazuje i Peking. Od března do května čínské nákupy vzrostly asi trojnásobně a země v tomto období nakoupila zhruba 14,5 milionu barelů ruské ropy.

Ačkoliv se Rusko už několik let v řadě řadí mezi největší producenty ropy na světě, za Spojenými státy a Saúdskou Arábií, je momentálně až na třetím místě. Rusko je ale zároveň i jejím druhým největším vývozcem. Prvním je Saúdská Arábie, jak uvádí statistika Mezinárodní agentury pro energii. Na druhou stranu ale Rusko není členským státem Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Spolupracuje s ní však ve skupině nazvané OPEC+, která se nyní zaobírá otázkou, jak chybějící ruskou ropu na trzích nyní nahradit.

Rusko zareagovalo omezením těžby

Rusko totiž jako reakce na sankce ze strany západních zemí snížilo těžbu této fosilní komodity. Dřívější dohody Rusku umožňovaly, aby denně země těžila až 10,44 milionů barelů ropy denně. Čísla z letošního dubna ale ukazují, že to bylo jen 9,3 milionu barelů.

Ceny ropy se už několik dnů drží poblíž tříměsíčních maxim. Třeba cena americké lehké ropy West Texas Intermediate (WTI) se pohybuje okolo 120 amerických dolarů za barel. Severomořský Brent pak okolo 122 dolarů za jeden barel.

Kvůli stoupajícím cenám ropy se však začínají opět prodražovat i pohonné hmoty. Jejich momentální červnová cena navzdory vládnímu snížení spotřební daně už znovu dohnala tou květnovou. Podle údajů společnosti CCS cena benzinu se vyšplhala v průměru až na 46,92 koruny, což je nárůst o 1,10 koruny oproti 1. červnu. Cena nafty pak v pátek dopoledne činila v průměru 46,12 koruny.

Stejnou situaci ohledně cen pohonných hmot řeší i v sousedním Německu, jen několik dní mohli tankovat benzin a naftu pod dvě eura (49,40 Kč) za litr, nyní se cena i přes dočasné snížení daně na pohonné hmoty a navzdory nelibosti motoristů nad tuto hranici vrátila.

Konec energetické velmoci?

Přesto se ale někteří analytici domnívají, že význam Ruska jako energetické velmoci se v příštích letech výrazně sníží. Očekávají, že obrovský výpadek poptávky z Evropy se zemi Vladimira Putina nepodaří nahradit.

„Rusko už podle mého názoru nemůže být do budoucna energetickou mocností, kterou bylo ještě v lednu letošního roku. Ne proto, že by nemělo energetické zdroje, ale zjednodušeně řečeno proto, že nebude mít dost trhů, kam by své fosilní paliva v dalších letech prodalo,“ uvedla pro deník Financial Times Margarita Balmacedová, která profesně působí ve vědě.

Oprava: Z článku jsme odstranili nepřesnou informaci o podílu ruské ropy na celkovém množství dodávek pro Indii.

Velcí vývozci ropy sdružení v organizaci OPEC nebudou nijak výrazně zvyšovat svou těžbu i přes napjatou situaci na trhu. Tvrdí to zdroje agentury Reuters.

Ropa na světových trzích se od února prodává za ceny přes 100 dolarů za barel (kromě té ruské), Evropa dokonce v létě podle šéfa Mezinárodní agentury pro energii může zažít nedostatek pohonných hmot.

Ale velcí producenti této suroviny vyspělému světu s tímto problémem nepomohou. Členové organizace OPEC+ (tedy OPEC + Rusko), nebudou ani přes napjatou situaci na trhu těžbu ropy navyšovat nad plán z poloviny minulého roku. Uvádí to alespoň zpráva agentury Reuters, které tuto informaci mělo potvrdit šest různých zdrojů. Země OPEC+ tak opět nevyslyšely požadavek západu po rychlejším navyšování těžby.

Výpadky i rezervy

Země OPEC seškrtaly těžbu v reakci na pokles poptávky během covidové pandemie. Od loňského srpna pak organizace navyšuje každý měsíc těžbu o zhruba 400 tisíc barelů ropy denně (bpd), i když by mohla postupovat výrazně rychleji. Pokud by současná dohoda padla, rychle by svou těžbu mohla navýšit především Saúdská Arábie.

Dodejme, že země OPEC ani netěží úplně maximum objemu, na kterém se dohodly, má to však své důvody, které z velké části nelze snadno odstranit. Dohromady členské státy OPEC+ těží zhruba o 2,6 milionů barelů denně méně, než by podle platné dohody mohly.

Více než polovina tohoto objemu ovšem připadá na Rusko, které pro svou ropu prostě nemá dost vhodných zákazníků, či přesněji nemá způsob, jak by ropu k potenciálním zákazníkům mohlo dostat. Dalších zhruba 0,7 milionů barelů denně – tedy čtvrtina celkového množství – připadá dohromady na dva africké státy, konkrétně Nigérii a Angolu. Ty se dlouhodobě potýkají s problémy v těžbě z důvodů, které se současnou geopolitickou situací nemají nic společného. Jde v podstatě výhradně o důsledek jejich vnitropolitických potíží.

Vraťme se však na mezinárodní scénu. Zástupci OPEC+ uvedli, že ropný trh vidí jako vyvážený, přičemž vysoké ceny ropy jsou důsledkem současné geopolitické situace. Počátkem května OPEC+ rozhodl o tom, že ropné škrty pro červen uvolní dle plánu o dalších 432 tisíc barelů denně s komentářem, že situace na trhu je ve své podstatě vyvážená. „Naše hodnocení je ve skutečnosti takové, že ropná nabídka je v relativní rovnováze [s poptávkou po ropě],“ uvedl saudský ministr zahraničí.

To je samozřejmě do určité míry pravdu: napjatou situaci samozřejmě vytváří primárně neochota západních zemí odebírat ruskou ropu poté, co Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu a rozpoutalo tak největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války.

Jinde to příliš nejde

Bez pomoci zemí OPEC jsou možnosti navýšení nabídky „neruské“ ropy velmi omezené. Některé snahy v tomto směru probíhají: USA a členské státy Mezinárodní energetické agentury (IEA) se rozhodly na přelomu března a dubna letošního roku uvolnit ze svých ropných rezerv rekordní množství barelů s ropou.

Bohužel, samotná těžba v USA se zvyšuje pomalu. Spojené státy se díky technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 po více než 40 letech znovu vrátily na první místo v produkci ropy (a také zemního plynu) na světě. Ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupala tamní produkce na 13 milionů barelů denně v roce 2020. USA se tak z čistého dovozce staly významným exportérem. To byl asi hlavní důvod, proč cena ropy byla v posledním desetiletí tak nízká.

Ovšem americký ropný průmysl – a především jeho akcionáři – jsou opatrní. Již dvakrát za poslední dekádu vzrostly ceny ropy natolik, že firmy v USA američtí těžaři rychle a mohutně investovaly do rozvoje. Když ceny rychle spadly, investoři nestačili sčítat ztráty. Vysoké ceny ropy tedy v USA vedly k vlně bankrotů. Zdaleka nejhorší situace nastala během pandemie v roce 2020. Počet společností v oboru se snížil z řádově stovek na desítky.

Akcionáři tentokrát chtějí vydělat. Scott Sheffield, šéf společnosti Pioneer Natural Resources, přední společnosti v oboru těžby v břidlicích, v roce 2021 prohlásil, že žádná společnost nevyvrtá nový vrt, i kdyby cena ropy přesáhla 100 dolarů za barel. „Všichni akcionáři, se kterými jsem mluvil, říkali, že pokud se někdo vrátí k růstu, tyto společnosti vytrestají,“ řekl pro Financial Times.

Sheffield svá varování v posledních dnech zopakoval. Podle něj se v USA výraznější nárůst produkce dá čekat za dva až tři roky, citovaly ho Financial Times 4. března. Odvětví chybí lidé i materiál. Těžení v břidlicích přitom vyžaduje neustále nové investice. Firmy musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá.

Samozřejmě, vysoké ceny těžaře povzbudí. Už letos by se mohla dostat na úroveň před pandemií, tedy na zhruba 13 milionů barelů denně. V roce 2023 pak mohla stoupnout o dalších více než milion barelů denně, zhruba na 14 milionů barelů. (Rusko v lednu 2022 těžilo 11,3 milionu bpd, z nichž necelou polovinu, zhruba pět milionů, vyváželo.)

Embargo ze strany EU na dovoz ruské ropy by mohlo současné ceny ropy vyhnat ještě výše. V současné situaci těžko předpokládat, že by členské státy OPEC+ navýšily produkci tak, aby vykryly výpadek ruských dodávek.

Většina zemí OPEC je zjevně se současnou situaci v podstatě spokojena, a budou pokračovat v dosavadním přístupu a jen pomalu navyšovat kvóty. A to i v případě, že fakticky dosáhnou „stropu těžby“: „Proč měnit něco, co perfektně funguje? Oznámíme, že navýšíme svou produkci o 432 tisíc barelů denně, i když ji reálně nebude možné navýšit,“ uvedl pro Reuters jeden nejmenovaný zdroj obeznámený se situací.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Čína výrazně navyšuje nákupy ropy z Ruska za výhodné ceny. Čínští zákazníci tak alespoň částečně zaplňují výpadek obchodu Ruska se západními odběrateli. Uvedla to agentura Reuters na základě údajů o přepravě ropy a komunikace s obchodníky.

Čína během posledního měsíce obrátila. Peking původně omezil odběr ropy z Ruska, protože se obával, že by otevřeně podpořil Moskvu a potenciálně vystavil své státní ropné giganty sankcím.  V posledních týdnech ovšem dovoz ruské ropy rychle rost.

Podle odhadu společnosti Vortexa Analytics se čínský dovoz ruské ropy po moři v květnu vyšplhá na téměř rekordních 1,1 milionu barelů denně (bpd). V prvním čtvrtletí letošního roku činil čínský dovoz 750 tisíc bpd, v roce 2021 800 tisíc bpd.

Podle údajů o přepravě, zprávy makléře, kterou viděla agentura Reuters, a pěti obchodníků vede nákupy společnost Unipec, což je obchodní společnost největší asijské rafinerie Sinope. Dále pak Zhenhua Oil, která je součástí čínského státního holdingu Norinco. Velkým importérem z Ruska se stala i hongkongská že společnost Livna Shipping.

Agentura Reuters požádala všechny společnosti o vyjádření, ovšem neuspěla. Společnost Sinopec se odmítla vyjádřit. Společnosti Zhenhua a Livna na žádosti o komentář nereagovaly.

Západní ústup

Spojené státy, Velká Británie a někteří další klíčoví odběratelé ropy krátce po invazi zakázali dovoz ruské ropy. Evropská unie připravuje další kolo sankcí, jehož součástí by mohl být i zákaz nákupu ruské ropy. Mnoho evropských rafinerií již přestalo nakupovat ropu z Ruska z obavy, že by se dostaly do rozporu se sankcemi, nebo si udělaly negativní publicitu.

Dva největší světoví obchodníci s komoditami, společnosti Vitol a Trafigura, tak ukončily nákupy od společnosti Rosněfť, největšího ruského producenta ropy ještě dříve, než 15. května vstoupilo v platnost nové pravidlo EU pro obchodování s ruskou ropou. To zakazuje nákupy, pokud nejsou „nezbytně nutné“ k zajištění energetických potřeb EU.

„Situace začala nabírat drastické obrátky po odchodu společností Vitol a Trafigura, které vytvořily vakuum, jež mohly zaplnit pouze společnosti, které mají odpovídající prostředky a mají důvěru svých ruských protějšků,“ řekl agentuře Reuters jeden z čínských obchodníků, který si nepřál být jmenován.

Ruská ropa se podle obchodníků oslovených Reuterem prodává zhruba o 30 dolarů levněji než jiná ropu na trhu Pro čínské rafinerie, které se potýkají se snižujícími se maržemi ve zpomalující se ekonomice, je taková sleva samozřejmě extrémně zajímavá.  

Čína kromě dodávek po moři dostává přibližně 800 000 barelů ruské ropy denně prostřednictvím ropovodů na základě vládních dohod. Celkem tedy květnový dovoz ruské ropy do Číny dosáhl zřejmě na téměř 2 miliony barelů denně, což představuje 15 % celkové čínské poptávky. Rusku prodej ropy pomáhá zmírnit dopady sankcí na jeho ekonomiku.

Kupci

Státní čínské společnosti v čele se Sinopecem a Zhenhua se chystají v květnu nakoupit dvě třetiny ruské exportní směsi ESPO (ropovod Východní Sibiř – Tichý oceán), což je o třetinu více než před invazí na Ukrajinu, uvedli zdroje agentury Reuters. Rusko v květnu vyvezlo přibližně 24 milionů barelů, což je o 6 % více než v dubnu.

Jen Sinopec pravděpodobně v květnu nakoupí nejméně 10 dodávek ESPO, což je dvojnásobek objemu před invazí. V některých případech získal rekordního slevu 20 dolarů za barel pod referenční cenou dubajské ropy, uvedli tři obchodníci pro Reuters pod podmínkou anonymity.

Společnosti Sinopec, Zhenhua a Livna dopravují větší objemy ropy jak z ruských přístavů v Baltském moři v severozápadní Evropě, tak z exportního terminálu Kozmino na Dálném východě.

Složité vztahy

Čínsko-ruské energetické vztahy mají poměrně složitou historii. Potenicál byl zjevný dlouho, ale i po pádu SSSR se oběma státům dlouho nedařilo dohodnout, a to hlavně v oblasti dodávek zemního plynu. Rusko sice už na začátku 21. století patřilo mezi největší dodavatele ropy pro Čínu, rozvoj vztahů byl ovšem pomalý.

Rusko dlouho nechtěl svého silného souseda například nechat investovat v oboru těžby těchto nerostných surovin. Situace změnily především problémy ruské strany.

Propad cen ropy z téměř 150 dolarů za barel v červenci 2008 na méně než 40 dolarů za barel v prosinci 2008 a ztížení podmínek pro získání úvěrů ruským firmám výrazně ztížily život. Čínští vyjednavači využili situace, a tak se v únoru 2009 podařilo dosáhnout dohody. Čína zajistila ruským společnostem prostředky na další investice a splátky úvěrů výměnou za stavbu ropovodu Východní Sibiř – Tichý oceán a zajištění dodávek na dalších 20 let.

Další prohloubení spolupráce přinesly sankce uvalené po obsazení Krymu v roce 2014. Čína dokázala nahradit ztracený kapitál ze Západu. Sama také získala důležité zakázky přímo v Rusku na stavbu a rozvoj nutné infrastruktury. A s nimi i přístup k těmto důležitým surovinám.

Sankce rovněž usnadnily uzavření dvacetiletých jednání o výstavbě plynovodu Power of Siberia. Projekt měl od začátku jasnou logiku. Rusko si chtělo zajistit jiné odběratele než Evropu, kde byl růst poptávky po plynu pomalý. Čína má přitom značný potenciál: více zemního plyn by mimo jiné mohlo podpořit boj Pekingu proti znečištění ovzduší. Navzdory těmto přesvědčivým důvodům ale ani nespočet vrcholných setkání čínských a ruských představitelů až do roku 2014 k ničemu nevedl. Hlavní překážkou v uzavření dohody zůstávaly neshody ohledně výchozí ceny za dodávky plynu.

V roce 2014 se situace ale rychle změnila. Dne 21. května 2014 Čína a Rusko uzavřely dohodu o nákupu a prodeji 38 miliard m3 ruského zemního plynu do Číny po dobu 20 let, jehož celková hodnota byla odhadnuta na 400 miliard dolarů.

Rusko je také připraveno stát se v příštím desetiletí hlavním dodavatelem zemního plynu pro Peking. Přitom už v roce 2016 předstihlo Saúdskou Arábii a stalo se největším ročním dodavatelem ropy do Číny.

Podle Filipínské komise pro lidská práva existují právní důvody k tomu, aby za dopady změny klimatu nesly odpovědnost korporace, které jsou označované jako „carbon major“. Ty podle této komise vědomě přispěly k základním příčinám změny klimatu a tím porušily lidská práva Filipínců.

Na základě čtyřletého vyšetřování Filipínská komise pro lidská práva identifikovala 47 fosilních společností, které se na celosvětových emisích podílí z 21,4 %. Mezi ně řadí např. Schell, Chevron či BP. Toto vyšetřování bylo spuštěno na základě petice, kterou podali obyvatelé Filipín po ničivém tajfunu v roce 2015. Obviněné společnosti však usnesení komise zpochybňují, jelikož je podle nich mimo její mandát. Nemůže totiž vést trestní stíhání ani podávat žaloby, protože podle filipínské ústavy není vyšetřovacím orgánem.

Na druhou stranu, podle Tonyho La Viña, právníka zabývajícího se životním prostředím, ačkoliv „není stanovisko komise právně závazné a v nejlepším případě má pouze morální a politický význam, může vést k dalším krokům, které by mohly mít právní důsledky“. Zároveň se podle něho jedná o precedent, na základě kterého by mohly postupovat i jiné rozvojové země.

Válka na Ukrajině přinesla po celé Evropské unii obrovské změny v oblasti energetiky. Jednotlivé země přichází s úplně novými koncepty, jak současnou krizi a budoucí rizika řešit. Řadí se k nim i Německo. Tamější ministr hospodářství Robert Habeck v této souvislosti uvedl, že snížení závislosti na ruském plynu až na deset procent v příštích dvou letech si vyžádá ze strany Německa obrovské úsilí.

Habeck před několika dny řekl, že kvůli aktuální geopolitické situaci musí Německo zrychlit svůj přechod na obnovitelné zdroje energie, jako třeba i oblast vodíkového hospodářství. Německý vicekancléř ale zároveň ujistil, že Německo na nové energetické koncepci i celkových změnách v této oblasti usilovně pracuje. Informoval o tom server Montel.

Německý ministr také uvedl, že se zemi už částečně podařilo svou závislost na Rusku snížit. V případě dodávek zemního plynu až o dvacet procent. Do konce letošního roku by pak mělo být toto snížení ještě dramatičtější, a to až na celkových třicet procent.

„Rychlý energetický přechod je tím nejlepším způsobem, jak v budoucnu dosáhnout cenově dostupných, nezávislých a zabezpečených energetických dodávek,“ uvedl v nědeli Robert Habeck.

Do budoucna chce Německo více stavět také na zkapalněném zemním plynu, jehož dovoz chce tato země do roku 2024 zvýšit na až 33 miliard metrů krychlových za rok. V této souvislosti proto Německo plánuje třeba i výstavbu dalších LNG terminálů, které takové změny v oblasti německé energetické politiky umožní.

Podle dostupných informací by ruský export ropy i v dubnu měl blížit hodnotám z doby před invazí na Ukrajinu. Je ovšem otázkou, zda jde o objektivní stav, nebo se Rusko snaží dát najevo, že ho sankce nezasáhly. Rozhodně ovšem nabízí svou ropu se slevou.

Rusko – třetí největší světový producent ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií – stále vyváží velké množství ropy. Navzdory celosvětovému odsouzení ruského útoku na Ukrajinu ruský vývoz ropy a produktů z ropy zatím nevykazuje výrazný pokles, jak vyplývá z údajů společnosti Kpler, která se zabývá daty a analýzou komodit.

Některé země, jako například Indie, Singapur a Turecko, v týdnech po invazi prudce zvýšily své příjmy ruské ropy, vyplývá ze samostatného sčítání, které provedla iniciativa vedená Ukrajinou, aby prozkoumala společnosti a země, které nadále nakupují a prodávají ruskou ropu a plyn. Evropská unie se nedokázala dohodnout na ropném embargu kvůli obavám, že by takový krok přivedl ekonomiky do recese, ačkoli Německo uvedlo, že hodlá postupně ukončit dovoz ruské ropy do konce roku.

Oleg Ustenko, ekonomický poradce ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, v rozhovoru z Kyjeva pro západní média uvedl, že obchod s ropou znamená, že Rusko nadále získává devizové prostředky na financování své války proti Ukrajině. Příjmy z ropy a plynu tvořily v roce 2021 téměř polovinu ruského federálního rozpočtu. „Ten, kdo tuto ropu kupuje, financuje válečné zločiny,“ řekl. „Sledujeme každou loď naloženou ruskou ropou.“ Zatím se ovšem zdá, že se najde dost zákazníků, které s takovým obchodem nemají problém.

Zatím nevysychá

Minulý měsíc Mezinárodní energetická agentura předpověděla, že vývoz ruské ropy do dubna výrazně poklesne, jak začne platnost sankcí a další kupci se budou ruské ropě vyhýbat z opatrnosti. Tento výpadek by mohl dosáhnout 3 milionů barelů denně a mohl by vyvolat celosvětový šok v dodávkách ropy, uvedla energetická agentura.

Očekávaný pokles ruského vývoz se ovšem nedostavil. Z harmonogramu nakládky v přístavech, který získala společnost  Energy Intelligence, vyplývá, že hlavní ruské přístavy plánují v dubnu – alespoň na papíře – vyvézt téměř 2,9 milionu barelů ropy denně. To je výrazně více než v předchozím měsíci i ve stejném období loňského roku.

Dosavadní skutečný vývoz z baltských přístavů Primorsk a Ust-Luga se nadále vymyká očekáváním analytiků, kteří předpovídali značný pokles. Nakládky do 28. března vykazují vývoz ve výši 1,275 milionu barelů za den. Ačkoli obchod stále více přechází do podzemí, údaje o přepravě naznačují, že objem exportu ve čtvrtém březnovém týdnu oproti prvním třem týdnům poněkud stoupá.

Jak ovšem udává sama Energy Intelligence, informace o ruském exportu ropy „zahalila mlha“. Například ani není jasné, kdo vlastně bude pro Rusko ropné obchody zpřostředkovávat. Společnost Rosněft vyhlásila tendr na půlroční období od dubna do září, ale neoznámila vítěze (v předchozím roce stejnou práci pro Rosněft prováděly společnost Gunvor, Glencore, Vitol a Trafigura, a vše bylo oznámeno předem).

Rozpis nakládek tedy může být do jisté míry pouze „na oko“. Má demonstrovat, že Ruské nemá s embargem problém. Není ovšem jasné, zda jde o signálu skutečného stavu, nebo minimálně z části pouze zbožné přání ruských představitelů.

V každém případě Rusko v současné chvíli prodává svou ropu levněji než jiní dodavatelé. Podle údajů Energy Intelligence v některch případech prodávalo Ruskou svou ropu Ural se slevou více než 30 dolarů za barel.

Očekává se, že velká část této poptávky bude pocházet z Asie. Podle údajů skupiny Russian Tanker Tracking Group vyskočil zejména indický nákup ruské ropy za pět týdnů od začátku války na Ukrajině o více než 700 % ve srovnání s předchozími pěti týdny.

Základní trend je jasný: dodávky z Ruska do Asie vzrostly, Evropa naopak projevila snahu snížt množství nakupované ruské ropy. Ale detaily zůstavají stále nejasné. Jak uvedl v pro americký list NY Times Reid L’Anson, hlavní ekonom pro komodity ve společnosti Kpler, klíčové bude nyní sledování tankerů s ruskou ropou na moři (míněno dálkové sledování na základě veřejně dostupných údajů). Bez toho bude podle L’Ansona prakticky nemožné složit si obrázek o nové podobě ruského exportu ropy: „Bude mě velmi zajímat, do jaké míry Asie zaplní mezeru po evropských zákaznících,“ dodal.

Ani rupie nazmar?

Obecně se očekávalo, že o ruskou ropu bude nadále mít zájem Čína, se kterou poslední dekádu buduje užší vztahy v energetice. Jak jsme psali, obrat je to pozvolný: zhruba 60 procent ruského vývozu ropy směřuje do evropských zemí; podíl Číny je zhruba 20 procent. V případě zemního plynu je nepoměr ještě vyšší: Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 procent ruského exportu. Na Evropskou Unii a Turecko připadalo více než 70 procent celkového ruského vývozu zemního plynu.

Dalším velkým zákazníkem se ukázala být Indie, pro kterou je Rusko mimo jiné významným dodavatelem zbraní v jejím soupeřením s velmi silným čínským sousedem.

Indie nakoupila letos nezvykle velké množství ropy z Ruska, a to s výraznou slevou. Indické firmy chtějí Rusy nabízeného rabatu, ke kterému je přiměly západní sankce za invazi na Ukrajinu, dále využívat a zvažují podpis odpovídajících smluv. S odkazem na zdroje ze státní Indické ropné společnosti o tom infromvala agentura DPA. Tato firma nakoupila počátkem tohoto měsíce tři miliony barelů ropy Ural se slevou 20 až 25 dolarů za barel s dodáním v květnu.

Nejlidnatější demokracie na světě nepodporuje západní sankce proti Rusku ani neodsuzuje ruskou útočnou válku na Ukrajině.Indie je také po Spojených státech a Číně třetím největším dovozcem ropy na světě. Ruská ropa zatím tvoří jen velmi malou část indického ropného mixu. Ale to by se podle DPA mohlo změnit.

V roce 2021 Indie nakoupila od Ruska celkem 12 milionů barelů ropy. Letos jich bylo zatím kolem šesti milionů, uvedla indická tisková agentura PTI s odvoláním na informované kruhy.

Navzdory zájmu ze strany Indie se podle zdrojů indického tisku při obchodování stále vyskytují problémy. Nezodpovězené zůstávají otázky ohledně plateb, přepravních tras, které komplikují sankce, a ohledně vhodnosti ruské ropy pro indické rafinérie.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Informace: Do článku jsme doplnili podrobnosti o rozpisu nakládky v ruských přístavech.

Invaze na Ukrajinu narušila Evropě její plány, a Rusko uvedla na zcela trajektorii. Kam přesně povede, to je nejasné, uvažuje na webu stanice CNN politolog Nikos Tsafos.

Válka na Ukrajině během několika týdnů narušila energetické vztahy mezi Evropou a Ruskem, které trvají již desítky let. Evropa chápe, že nemůže přerušit vztahy s Ruskem ze dne na den, protože ruskou energii stále potřebuje. Role Ruska v evropském a globálním energetickém systému je však otřesena. Jedná se o hlubokou změnu, která bude znamenat konec Ruska jako energetické velmoci.

Rusko je ústředním hráce v globálním systému dodávek a výroby energie. Je největším světovým vývozcem ropy a tvoří přibližně 8 % světového trhu. Dodává Evropě 45 % zemního plynu, 45 % uhlí a 25 % ropy. Stejně tak jsou uhlovodíky životně důležitou součástí ruské ekonomiky. V roce 2019, než nástup pandemie způsobené virem SARS-CoV-2 snížil ceny, tvořily příjmy z ropy a zemního plynu 40 % federálního rozpočtu země. A ropa a zemní plyn tvořily v roce 2021 téměř polovinu celkového vývozu zboží z Ruska. Je těžké si představit, jak vypadá ruská ekonomika bez ropy a plynu.

Od invaze se Evropa snaží přijít s novou strategii energetické bezpečnosti. Většina evropských zemí předpokládala, že závislost na ruské energii je riziko, se kterým se dokáží pracovat, i když to někdy je nepříjemné a přináší to řadu starostí. Domnívaly se, že Rusko je racionální subjekt, který chce prodejem své energie vydělávat. Největší pozemní válka v Evropě za několik generací však vedla k rychlému přehodnocení těchto předpokladů. Evropa byla zvyklá jednat s názorovným protivníkem, nyní musí jednat s nepřítelem.

Jistě, evropská reakce byla rychlá. Evropa nastínila ambiciózní plán snížit dovoz ruského plynu o dvě třetiny v roce 2022, přičemž cílem je postupně se zbavit ruské ropy a plynu do roku 2027. Evropští představitelé mezitím projednávají návrhy na okamžitý zákaz dovozu ruské ropy. Spojené království již uvedlo, že do konce roku 2022 zruší dovoz ruské ropy. Německo zastavilo schvalování plynovodu Nord Stream 2 a uvedlo, že bude investovat do infrastruktury pro dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG). V Nizozemsku se nyní buduje nové dovozní zařízení pro LNG. Odklon od Ruska probíhá rychle.

Velké energetické společnosti jako Shell, ExxonMobil a Equinor odcházejí od investic starých desítky let (i když v praxi tento proces bude mnohem náročnější a pomalejší, než se může zdát z tiskových zpráv, dodejme opatrně). Veřejné mínění omezuje jejich ochotu nakupovat ruskou ropu na volném trhu, což zmenšuje ruskou stopu na energetické scéně.

Jak si ovšem všichni uvědomujeme, Evropa se nyní nachází v těžké situaci, která nemá žádné jednoduché řešení. Ruská ropa a plyn jsou v současné situaci nepostradatelné. Spoléhat se na Rusko vzhledem k ruskému chování na Ukrajině není již není únosné. Navíc mají evropské země nyní pochopitelně výrazně menší důvěru v Rusko jako takové a v jejich očích se výrazně zvýšila pravděpodobnost, že Rusko může kdykoli zastavit dodávky plynu. Proto chce Evropa z tohoto vztahu vystoupit.

Otevírá se hluboká propast mezi tím, kde se Evropa dnes nachází, a tím, kde by chtěla být. Jak se to v příštích několika letech vyřeší, není jasné vzhledem k tomu, že alternativní dodávky jsou v krátkodobém horizontu omezené. Evropská komise prozatím vyzvala společnosti, aby si zajistily dodávky ze zemí, jako jsou Spojené státy, Katar a Egypt, což by mohlo způsobit další růst cen, protože poptávka bude tlačit na omezené dodávky. Na trhu ale rozhodně není dostatek volných surovin, aby poptávku nasytily. Vyšší nákup LNG ze Spojených států je jistě dobrý příspěvek, ale výpadek ruského plynu by tento zdroj prostě nahradit nemohl.

Co však přijde po tomto (zřejmě dosti bolestivém) období přizpůsobovoání se zdá v tuto chvíli podle Tsafose jasné: rusko-evropský obchod s energiemi se nakonec téměř úplně zastaví.

Přesměrování a tápání

Rusko se obrátí při hledání zákazníků jinam. Přibližně 20 % ruské ropy směřuje do Číny a prodej zemního plynu tam díky plánované stavbě dalšího plynovodu (Síla Sibiře II) jistě poroste. Vzájemný obchod ovšem nemůže zázračně posílit přes noc.

Název je v tomto případě poněkud matoucí, protože proti původní Síle Sibiře se v zásadním směru liší. Dnes fungující plynovod vede z východosibiřských nalezišť (Kovykta a Čajanda), ze kterých dnes stejně není možné dodávat plyn na trhy západně od Ruska. Jinak řečeno, vývoz plynu do Číny nijak neukrajuje z ruského exportu na západ. Síla Sibiře 2 má vést z poloostrova Jamal na severozápadě Sibiře – a zároveň naleziště, které zásobuje i evropské trhy.

Ruský obrat na východ tedy pomalu nabíral na obrátkách již téměř 15 let, Čína ale zatím stále představuje poměrně malou část ruského odběru. Zhruba 60 procent ruského vývozu ropy směřuje do evropských zemí; podíl Číny je zhruba 20 procent. V případě zemního plynu je nepoměr ještě vyšší: Čína odebírala v roce 2020 zhruba 5 procent ruského exportu. Na Evropskou Unii a Turecko připadalo více než 70 procent celkového ruského vývozu zemního plynu.

Obrat Ruska na východ je totiž omezen geologií, geografií a geopolitikou. Rusko má více zdrojů ropy a zemního plynu na západní Sibiři než na východě, což ztěžuje obsluhu Asie. Stávající infrastruktura je také nastavena tak, aby posílala energii do Evropy. Ochota Číny financovat tak rozsáhlou změnu – přepojení ruské exportní infrastruktury směrem na východ – je nejasná.

Přijme Čína ruský plyn a ropu ve větším množství, pokud cena bude příznivá? Pravděpodobně ano. Rozhodne se být silně závislá na ruské energii? Pravděpodobně ne, domnívá se Tsafos. Není sám – každému je jasné, že Čína v současné situace jasně vidí, že příliš velká závislost na Rusku dnes Evropě svazuje ruce. Peking se určitě nechce dostat do podobné situace.

Za deset let tato dynamika změní postavení Ruska v globální energetice a světové ekonomice. Rusko nebude zcela vyřazeno z globálního trhu s energií, ale jeho role se výrazně zmenší. Tato válka nenapravitelně poškodila značku Ruska jako dodavatele energie.

Někteří stratégové tvrdí, že bez příjmů z fosilních paliv se zásadně sníží schopnost Ruska financovat vlastní armádu a tedy i vést válku. To je do jisté míry pravda. Ruský vliv na evropské záležitosti ovšem není ničím novým – hraje důležitou roli celá staletí. Ruská agresivita, nejistota a vměšování do dění v Evropě budou přetrvávat ještě dlouho po skončení uhlovodíkové éry.

Koneckonců od globálních trhů izolovaná ruská ekonomika pravděpodobně nebude mít příliš mnoho důvodů ke smíru a spolupráci. Válka ovšem téměř jistě urychlí konec éry, kdy je Rusko energetickou velmocí. Ale zda bude nové Rusko lepší – to se v tuto chvíli nedá říci, uzavírá Nikis Tsafos svůj názor.

Ruská energetická zbraň v číslech

Rusko je dnes třetím největším světovým producentem ropy za Spojenými státy a Saúdskou Arábií. V lednu 2022 činila celková produkce ropy v Rusku 11,3 milionů barelů denně (mb/d). Pro srovnání, celková produkce ropy v USA činila 17,6 mb/d, zatímco v Saúdské Arábii se těžilo 12 mb/d.

Přibližně 60 % ruského vývozu ropy směřuje do zemí OECD a dalších 20 % do Číny. V listopadu, což je poslední měsíc, za který jsou k dispozici oficiální měsíční statistiky o ropě, dovezla Evropa z Ruska celkem 4,5 mb/d ropy (34 % celkového dovozu). Země OECD Asie a Oceánie dovezly v listopadu z Ruska celkem 440 tis. mb/d ropy (5 % celkového dovozu), zatímco země OECD Severní a Jižní Amerika 625 tis. mb/d (17 % celkového dovozu).

Prostřednictvím systému Družba dodává do Evropy zhruba 750 kb/d. Bezprostředně ohroženo je denní dodávky zhruba čtvrt milionu barelů ruské ropy, které putují přes Ukrajinu jeho jižní větví. Z ní jsou přímo zásobovány Maďarsko, Slovensko a Česká republika.

Největším jednotlivým odběratelem ruské ropy je Čína. V roce 2021 odebírala v průměru 1,6 mb/d ropy. Zhruba polovinu dodávaly do země ropovodní, druhá polovina putovala po moři. Rusko je rovněž významným dodavatelem ropy do Běloruska, Rumunska a Bulharska a produktů do většiny zemí bývalého Sovětského svazu včetně Ukrajiny. 

V roce 2020 bylo Rusko druhým největším producentem zemního plynu po Spojených státech. Vytěžilo zhruba 637 miliard m3. Na vývoz šla více než třetina, zhruba 240 miliard m3. Zhruba 90 procent tohoto množství šlo do Evropy, a to téměř výlučně prostřednictvím stávajících plynovodů.

Ruská vláda usiluje o to, aby se stala globálním dodavatelem zemního plynu; v roce 2020 schválila svůj nejnovější plán energetické politiky, který upřednostňuje rozvoj a diverzifikaci vývozu energie a usiluje o výrazné zvýšení investic do zkapalněného zemního plynu (LNG), zejména v arktické oblasti. Konkrétně v případě zemního plynu je cílem strategie zvýšit vývoz LNG na úroveň nad 120 miliard m3, a pak až na 300 miliard m3 v roce 2035. Zvýšení kapacity vývozu LNG by Rusku umožnilo konkurovat na exportních trzích mimo Evropu.

Závislost Evropy na dodávkách ruského plynu se v posledním desetiletí zvýšila. Spotřeba zemního plynu v regionu zůstala v tomto období celkově zhruba stejná, ale těžba klesla o třetinu a rozdíl vyrovnal zvýšený dovoz. Podíl dodávek ruského plynu zvýšil z 25 % celkové poptávky po plynu v regionu v roce 2009 na zhruba 32 % v roce 2021.

Oprava: Pasáž o důvěře evropských obchodních partnerů v Rusko obsahoval omylem opačné tvrzení než měl (důvěra se snížila, text uváděl, že zvýšila). Za omyl se omlouváme.

V USA končí životnost nejbohatších vrtů, které stály za tamním boomem v těžbě ropy. I při vysokých cenách ropy tedy americká produkce údajně nemá kam růst. To už tak vysokou cenu ropy může táhnout jen jedním směrem – vzhůru, a dále zvyšovat inflaci.

Necelé čtyři roky poté, co se „břidlicová revoluce“ učinila z USA největšího světového producenta ropy, společnosti na ropných polích v Texasu, Novém Mexiku a Severní Dakotě vyčerpaly mnoho svých nejlepších vrtů. Právě příliv ropy z amerických nalezišť byl v posledním desetiletí podle analýz hlavním důvodem, proč cena ropy byla tak nízká.

Díky tedy technologickému pokroku v hydraulickém štěpení (tzv. fracking) a horizontálním vrtání se Spojené státy v roce 2018 staly po více než 40 letech znovu největším producentem ropy (a také zemního plynu) na světě a významným exportérem. Od roku 2018 se tamní objem těžby ropy více než zdvojnásobil: ze zhruba 5 milionů barelů denně vystoupal až na 13 milionů barelů denně v roce 2020.

Ale už není kde brát, tvrdí deník Wall Street Journal na základě své analýz zásoby této suroviny. Pokud by největší těžaři z břidlic udržovali svou produkci zhruba na stejné úrovni, jako tomu bylo v průběhu pandemie, mohli by mnozí z nich pokračovat ve vrtání ziskových vrtů ještě deset nebo dvě desetiletí, Pokud by zvýšili těžbu o 30 % ročně – kterýmžto tempem rostla před pandemií produkce v Permské pánvi, největším ropném poli v zemi – vyčerpali by nejlepší místa pro vrty během několika roků.

Hon za vrty

Těžaři v břidlicích kdysi v honbě za zvyšováním produkce vrtali velmi rychle. V tuto chvíli již to pro odvětví není možné. Mnohé těžařské společnosti se navzdory vysokým cenám ropy a tlaku Bílého domu, o zvyšování těžby nepokoušejí.

Zdá se, že éra, kdy americké břidlicové společnosti zaplavily svět ropou z „netradičních nalezišť“, může skončit. Silnější pozici budou mít jiní producenti, z jiných částí světa. Někteří investoři a vedoucí pracovníci v energetice uvedli, že právě obavy o výši těžebních rezerv pravděpodobně motivovaly nedávnou vlnu akvizic. A v brzké době povedou k další konsolidaci.

Ne všechny společnosti pro WSJ uvedly, že rozhodnutí o omezení investic nebylo věcí nedostatečných rezerv. Frustrovaní investoři již v letech před pandemií tlačily na těžaře, aby zpomalili růst produkce, neinvestovali tolik do těžby, a místo toho vypláceli větší část zisku akcionářům. Společnosti slíbily, že omezí výdaje, byť někteří manažeři v poslední době uvádí, že růst cen v letošním roce je signálem k další expanzi.

Těžba ropy v USA, která nyní dosahuje přibližně 11,5 milionu barelů denně, je stále hluboko pod svým maximem z počátku roku 2020, kdy vystoupala přibližně na 13 milionů barelů denně. Úřad pro energetické informace očekává, že produkce v USA do konce roku 2022 vzroste přibližně o 5,4 %.

Těžaři v břidlicích musí již nyní musí každoročně provést stovky vrtů, jen aby udržely produkci na stále stejné úrovni. Břidlicové vrty bývají zpočátku vydatné, ale jejich produkce rychle klesá. Už v roce 2019 novináři se ukázalo, že napříč celým sektorem řada vrtů je méně vydatných, než těžařské společnosti předpokládaly. Mnohé firmy od té doby snížily odhady o tom, kolik ropy a plynu ještě mohou vytěžit (tj. jak velké mají rezervy).

Situace souvisí i s tím, že těžař v břidlicích obecně omezili výdaje na hledání nových zásob. Některé z nich budou muset znovu začít utrácet za průzkum nových potenciálních vhodných oblastí. Ale WJS oslovení manažeři a investoři neočekávají, že by tyto snahy vedly k výraznému zvyšování rezerv.

Těžební věž postavená během přípravy vrtu pro těžbu z břidlic (foto  foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)
Těžební věž postavená během přípravy vrtu pro těžbu z břidlic (foto foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)

Snižujeme plán

Rozsah změn je vidět na konkrétních příkladech. Společnost největší producent ropy v Permské pánvi v západním Texasu a Novém Mexiku, firma Pioneer Natural Resources, zvyšovala v letech největšího rozmachu břidlic těžbu ropy o 19 až 27 % ročně. Nyní společnost Pioneer plánuje dlouhodobě zvyšovat těžbu pouze o 5 % ročně nebo méně.

Scott Sheffield, výkonný ředitel společnosti Pioneer, uvedl, že kombinace tlaku investorů na výplatu dividend a menšího objemu dostupných rezerv vedl k tomu, že firma nemůže těžit jako kdysi. „Prostě nemůžete pokračovat v růstu o 15 až 20 % ročně,“ řekl pro WSJ. „Vyčerpáte si rezervy. Dokonce i dobré společnosti.“

Pioneer loni koupil dvě menší těžařské společnosti, Parsley Energy a DoublePoint Energy, v transakcích o celkové hodnotě téměř 11 miliard dolarů. Scott Sheffield uvedl, že díky těmto akvizicím má jeho společnost zásoby na 15 až 20 let. V případě 15% až 20% tempa růstu by ale zásoby společnosti Pioneer vydržely jen asi osm let. V Permské oblasti svou produkci v posledním roce navýšili menší, obvykle soukromě vlastněné, společnosti, Sheffield ovšem varuje, že ani ty nemají velké rezervy.

Pioneer tak očekává, že produkce ropy v USA poroste přibližně o 2 až 3 % ročně, a to i v případě, že se ropa bude obchodovat v rozmezí 70 až 100 USD za barel. (V posledních týdnech se ceny pohybovaly v rozmezí 80-90 dolarů barel.)

Řada dalších těžařů pro americký deník uvedla, že se již nikdy nevrátí k ta rychlému tempu navyšování těžby jako před pandemií, tedy až kolem 30 % ročně. Částečně kvůli rostoucím nákladům na suroviny a pracovní sílu, z nedostatku dostupných finančních prostředků a také náročnosti: takové tempo růstu by vyžadovalo obrovské počty nových vrtů.

Pět největších břidlicových společností – EOG Resources, Devon Energy, Diamondback Energy, Continental Resources a Marathon Oil – mají podle WSJ při současném tempu vrtání k dispozici zásoby na deset či více let.

Pokud by produkce rostla o 15 % ročně, společnosti své zásoby vyčerpaly přibližně do šesti let, odhaduje analytická společnost FLOW Partners. WSJ měl k dispozici i analýzy dalších analytických společností, které dospěly k podobnému závěru ohledně úrovně těžebních rezer.

Bez komentáře

Některé oslovené společnosti závěry analýz rozporovaly. Tvrdily například, že společnost FLOW mimo jiné nepřesně označila některé z jejich lepších vrtů za neekonomické. Jiné uvedly, že technologický pokrok jim umožní prodloužit využívání vrtů. V podstatě tak opakovaly tvrzení, která z jejich úst zaznívají dlouhé roky. Břidliční těžaři investorům tvrdily, že mají zajištěn dostatek vhodných míst na celé desítky let.

Například v roce 2018 společnost Continental, která stála u počátku rychlého rozvoje těžební oblasti Bakken v Severní Dakotě, uvedla, že by v této lokalitě mohlo být vyvrtáno 65 000 vrtů, z nichž by se vytěžilo 37 miliard barelů ropy.

Analytici ze společnosti Rystad ovšem tvrdí, že skutečnost je trochu jiná. Aby mohlo vzniknout tolik vrtů, musely by podle ní společnosti investovat do dalšího průzkumu a vylepšit stávající postup. V regionu by se i tak nakonec mohlo podle jeho analýzy vytěžit pouze 28 miliard barelů ropy.

Rystad také dospěl k závěru, že firmy dosud ve formacích Bakken a Three Forks v Severní Dakotě a Montaně provedly přibližně 18 500 vrtů. A přestože vysoké ceny mohou nakonec povzbudit další průzkum, na stávající ploše lze s využitím osvědčených vrtných metod vyvrtat přibližně 16 500 vrtů. Méně, než pětina z nich přitom má být opravdu vysoce produktivních. Společnost Continental na žádost o komentář ze strany WSJ nereagovala.

Materiál a zařízení pro hydraulické štěpení vrtu připravené k akci (foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)
Materiál a zařízení pro hydraulické štěpení vrtu připravené k akci (foto FracTracker Alliance CC BY 2.0)

Krátkodobý prospěch

Řada těžebních společnosti si množství zásob snížila tím, že během pandemie se soustředila na těžbu z těch nejlepších – a tedy provozně nejlevnějších – vrtů a ložisek. Motivace byla pochopitelná, společnosti musely nějak vstřebat nižší ceny během pandemie.

V posledních letech také řada společností musela revidovat své příliš optimistické odhady o tom, kolik vrtů se jim podaří vtěsnat do těžebních prostor. Novější vrty vyvrtané příliš blízko starších vrtů často způsobují snížení produkce ropy z původních vrtů, případně mívají nové vrty nižší výnosy, než se očekávalo.

Vzdálenosti mezi vrty se tedy zvětšují, čímž se snížil odhad počtu vrtů, které je možné ještě připravit. Společnost Rystad odhaduje, že od konce roku 2016 se počet zbývajících špičkových vrtů v pěti hlavních ropných regionech USA snížil z více než 68 tisíc na méně než 35 tisíc.

V oblasti Bakken a v břidlicové oblasti Eagle Ford v jižním Texasu, dvou prvních oblastech, které odstartovaly boom těžby z břidlic, růst těžby výrazně zpomalil již před pandemií. Počet fungujících vrtných souprav, který se používá jako index těžební aktivity, před pandemií klesl na ložisku Bakken o 77 % oproti svému historickému maximu, na Eagle Ford to bylo přibližně o 70 %.

Analýza společnosti Rystad ukázala, že i při sníženém tempu by producenti vyčerpali nejproduktivnější vrty v oblasti Bakken za méně než šest let a v oblasti Eagle Ford za méně než pět let (údaje zahrnují pouze 25 % ekonomicky nejrentabilnějších zásob v těchto oblastech). V hlavních oblastech Eagle Ford a Bakken již byly nejperspektivnější plochy vytěženy, shodují se analytické firmy Rystad a Bernstein.

Podle společnosti Wood Mackenzie lze očekávat, že nejdéle fungujícím ropným regionem v USA bude Permská pánev ležící z velké části v Texasu. V této pánvi se má nacházet více než 80 % zbývajících ekonomických vrtů v zemi. Energetická poradenská společnost předpokládá, že růst těžby se zastaví se na tomto ložisku zastaví do roku 2025.

Dejme síly dohromady

Někteří analytici se domnívají, že právě obavy společností ze snižujícího se počtu opravdu kvalitních míst k těžbě, tzv. „sweet spots“, motivovaly nedávnou vlnu firemních akvizic a prodejů pozemků v hodnotě několika miliard dolarů. Například začátkem listopadu společnost Continental oznámila, že za pozemky v Permské pánvi od společnosti Pioneer zaplatí přibližně 3,3 miliardy dolarů.

Vedení společnosti Continental tehdy uvedlo, že transakce nebyla motivována obavami o zásoby. Společnost FLOW odhaduje, že při současném tempu těžby zbývalo společnosti Continental přibližně 4,5 roku zásob v oblasti Bakken. Po transakci v Permianu by společnosti zbývalo asi 11 let. Podle společnosti FLOW by i po akvizici v Permianu byly zásoby společnosti vyčerpány přibližně za tři roky při 15% ročním růstu.

Odhad nezahrnoval aktiva, na jejichž koupi se společnost Continental minulý měsíc dohodla s Chesapeake Energy Corp. v Powder River Basin za přibližně 450 milionů dolarů v hotovosti.

Jednou společností, která intenzivně hledá místa pro těžbu z břidlic, je EOG (dříve známá jako Enron Oil and Gas) a čtvrtá největší americká ropná společnost podle tržní kapitalizace. Společnost EOG byla jedna z prvních, která vyvíjela postupy pro těžbu z břidlic, a patřila obecně mezi průkopníky těžby ropy z nekonvenčních ložisek.

Ředitel EGO, Ezra Yakob, se domnívá, že kolegové z jiných společnosti budou muset brzy jeho příkladu následovat a investovat do riskantních průzkumných vrtů. Podle něj nejlepší místa pro vrty totiž „dost rychle mizí.“

Poslední část potrubí plynovodu Nord Stream 2 je svařena. Speciální zařízení ji teď u Německa položí na dno Baltského moře a propojí se zbytkem přepravní soustavy. Oznámilo to dnes konsorcium Nord Stream AG, které projekt buduje. Očekává se, že ruská plynárenská společnost Gazprom začne touto cestou dodávat plyn do Německa v říjnu.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov podle agentury Intefax uvedl, že Nord Stream 2 zahájí provoz v příštích dnech. Projekt zhruba za 11 miliard USD (přes 235 miliard Kč) má roční přepravní kapacitu 55 miliard metrů krychlových, čelí ale politickému odporu ze strany Spojených států, ale také Ukrajiny a Polska. Paralelní potrubí Nord Stream 1 má stejnou kapacitu a v provozu je od roku 2011.

Potrubí v projektu Nord Stream obchází území Polska a Ukrajiny, které tak už nebudou dostávat tranzitní poplatky jako dosud, a přijdou rovněž o část svého diplomatického vlivu. Dlouho se proti tomuto plynovodu němu stavěl i Washington. Ten ale v červenci uzavřel s Berlínem dohodu, která umožnila dokončení plynovodu Nord Stream 2 bez uvalení dalších amerických sankcí.

Práce na plynovodu Nord Stream 2 začaly v roce 2018. Plyn z 1230 kilometrů dlouhého potrubí by měl pokrýt potřeby asi 26 milionů domácností. Kromě Gazpromu ho financovala pětice evropských společností, a sice OMV, Wintershall Dea, Engie, Uniper a Shell. První plyn by do Německa měl touto cestou dorazit druhou ze dvou potrubních linek Nord Streamu 2, která byla dokončena už v červnu.

Tranzit plynu musejí ještě schválit německé úřady. Gazprom před nedávnem uvedl, že chce ještě letos tímto potrubím dodat 5,6 miliardy metrů krychlových plynu.

V prvních sedmi měsících letošního roku se přes Nord Stream 1 přepravilo 33,7 miliardy metrů krychlových plynu, což je více než ve stejném období loni. V dosud rekordním roce 2020 to bylo 59,3 miliardy metrů krychlových.

Evropa v posledních měsících čelí prudkému růstu cen zemního plynu a elektřiny, které jsou na rekordních hodnotách. Drahé energie zvyšují inflaci a podle analytiků by mohly ohrozit i zotavování evropské ekonomiky z dopadů pandemie. Ceny energií rostou, přestože je léto, kdy bývá poptávka nižší. To znamená, že v zimě může být situace ještě horší, poznamenala agentura Bloomberg. V Německu drahé energie v srpnu přispěly k růstu inflace na maximum od roku 2008.

Ruský prezident Vladimir Putin tvrdí, že Spojené státy ve sporu o Nord Stream 2 hájily své hospodářské zájmy, protože chtěly Evropě vnutit svůj zkapalněný zemní plyn, který je dražší a který získávají technologií frakování potenciálně znečišťující životní prostředí. Plyn dodávaný plynovody z Ruska je „čistší, levnější a spolehlivější“ než ten z USA, opakovaně zdůrazňuje ruský prezident.

Ceny ropy se dnes výrazně snižují kvůli obavám, že nové koronavirové restrikce v Asii zpomalí oživování poptávky. Severomořská ropa Brent tak sestoupila pod hranici 70 dolarů za barel. Ke zlevňování přispívá rovněž silnější kurz amerického dolaru a zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) při OSN o závažných a nezvratných důsledcích globálního oteplování.

Kolem 13:00 SELČ vykazovala cena Brentu pokles o zhruba čtyři procenta na 67,85 dolaru za barel. Americká lehká ropa West Texas Intermediate (WTI) ve stejnou dobu ztrácela 4,2 procenta na 65,41 dolaru za barel. Za celý minulý týden se ceny ropy snížily zhruba o šest procent. Zaznamenaly tak podle analytiků nejprudší týdenní pokles za čtyři měsíce.

„Se zrychlujícím se tempem šíření koronavirové mutace delta se vrátily obavy z možného poklesu globální poptávky po ropě,“ uvedl analytik Gordon Ramsay ze společnosti RBC. Podle analytiků z firmy ANZ vyhlídky pro poptávku zastiňují zejména koronavirové restrikce v Číně, která je druhým největším spotřebitelem ropy na světě. Ceny ropy tlačí dolů rovněž dnešní výstup dolaru na čtyřměsíční maximum vůči euru. Silnější dolar zdražuje ropu a další komodity z pohledu držitelů jiných měn, což zpravidla podkopává poptávku.

Panika je asi pochopitelná při pohledu na rostoucí počet zachycených případů nákazy. Ve vyspělých zemích, které si ovšem stáhly pro sebe prakticky veškerou dostupné dávky vakcíny, je následný počet vážných případů a úmrtí výrazně nižší než při předchozí vlně. Zbytek světa je ovšem proočkovaný podstatně méně a virus SARS-CoV-2 tam může napáchat opravdu ještě značné škody na zdraví, což se jistě na ekonomice projeví.

Load More