Od července se budou moci obyvatelé a návštěvníci hlavního města svézt autonomním minibusem. Bude k dispozici pro dopravu po areálu pražského Výstaviště.

Během letošních letních veder nebudou muset návštěvníci pražského výstaviště chodit po areálu pouze pěšky. K dispozici jim budou dva minibusy „bez řidiče“ estonské společnosti Auve Tech. Oznámili to zástupci společnosti PowerHub na konferenci Future City Tech, která probíhá v těchto dnech v Říčanech u Prahy.

Další podrobnosti doplnil zástupce provozovatele výstavního areálu, městské akciové společnosti Výstaviště Praha: „Jsme rádi, že se můžeme podílet na testování a prezentaci nejmodernějších technologií v rámci areálu Výstaviště. Provoz autonomního vozidla navazuje na loňskou ukázku této technologie v rámci StartUp summitu u nás na Výstavišti. Nyní si bude moci vyzkoušet i veřejnost, jak vypadá doprava autonomním vozidlem, a nabídneme tak možnost dalšího unikátního zážitku pro naše návštěvníky,“ říká Jan Stanko, člen představenstva Výstaviště Praha.

„Provoz vozidel plánujeme zahájit na začátku července, až budou z areálu odstraněny všechny překážky související s provozem během festivalu Metronom,“ upřesnil Toufik Dallal, šéf akceleračních programů ve společnosti PowerHub, která zprostředkovává nasazení minibusů v Praze.

Provoz vozidel bude zpoplatněn a před jízdou bude nutné se registrovat online. Cenu jízdy zástupci provozovatele zatím nespecifikovali. Minibusy budou na Výstavišti nejméně do konce prázdnin, v případě zájmu i déle.

I na silnici

Vozidla se zatím budou pohybovat pouze v uzavřeném areálu, ovšem i to by se mohlo do budoucna změnit. „Minibusy získaly speciální poznávací značky pro testovací vozidla, což znamená, že mohou jezdi i po běžných komunikacích,“ říká Toufik Dallal.

Nasazení na běžné komunikace se ovšem teprve připravuje, jedna trasa se však nabízí: „Ve hře je i možnost testovacího provozu vozidla mezi našimi oběma areály, tj. Výstaviště a Pražské tržnice,“ představuje další záměry Jan Stanko. Tržnice v Holešovicích totiž od července 2022 také přechází do správy Výstaviště.

Vozidla společnosti Auve Tech během zkoušky v estonském Tallinuu (foto Auve Tech)
Vozidla společnosti Auve Tech během zkoušky v estonském Tallinuu (foto Auve Tech)

Vozidla se budou sice pohybovat po většinu čase s pomocí vlastního řídícího systému, nejsou ovšem odkázány pouze na něj. „Ve voze je operátor, který převezme řízení v případě, kdy vozidlo nedokáže vzniklou situaci vyřešit,“ vysvětluje Toufik Dallal.

Takových situací by mělo být málo, vozy dokážou zastavit před statickou překážkou a mohou reagovat například i na situaci, kdy do ulice někdo vejde či vběhne. Minibusy Auve Tech jsou vybaveny nejen řadou kamer, ale také LIDARem, tedy „laserovým radarem“. Řídící systém má k dispozici speciálně pořízenou a velmi přesnou mapu celé oblasti s téměř milimetrovou přesností.

Vůz je vybaven osmi sedadly. Jejich maximální rychlost je omezena na 28 kilometrů za hodinu. To je dáno regulatorními požadavky, není to fyzickým omezením pohonného systému. Maximální dojezd vozu se pohybuje kolem 60 kilometrů.

Minibusy společnosti AuveTech za sebou mají již řadu praktických nasazení v jiných městech. Nasazeny byly v minulosti v Estonsku, kde má Auve Tech domovské sídlo, ale také ve Finsku, Polsku či Řecku.

V Praze jsou provozované autobusy první generací vozidel společnosti. V současné době se připravují vozy druhé generace, na kterých Auve Tech mimo jiné bude experimentovat i s vodíkovým pohonem.

Future City Tech 2022 se koná ve dnech 23. a 24. června v Říčanech. Organizátorem je společnost PowerHub ve spolupráci s městem Říčany a s podporou CzechInvest. Hlavními partnery jsou společnosti CITYA, Centrum Paraple a Hyundai. Nad akcí převzal záštitu ministr dopravy Martin Kupka.

První den za sebou má akce Future City Tech. K vidění byly nové formy technologií pro dopravu ve městech a zájemci mohli navštívit odbornou konferenci na stejné téma.

Po Cestě svobody v Říčanech jezdí vozidlo, jaké nejen tu ještě nebylo nikdy k vidění a vyzkoušení. Autonomní minibus společnosti Auve Tech tu převáží zájemce po několik set metrů dlouhé trase od nádraží k parku Antonína Švehly.

O kus dál pak logistické vozítko českého start-upu Bring Auto nabízelo kolemjdoucí možnost občerstvení. V horkém dnu to byl jeden z evidentně nejvytíženějších exponátů vůbec.

Přijďte se podívat na budoucnost dopravy

Jak budoucnost městské dopravy může vypadat se můžete v příštích dnech přesvědčit sami. Ve dnech 23. a 24. června totiž proběhne v Říčanech u Prahy konference Future City Tech, na které bude k vidění a především vyzkoušení i autonomní autobus společnosti Auve Tech (na jízdu se musíte registrovat).

Ti, kteří zavítali na výstavní plochu v blízkosti říčanského nádraží, si mohli prohlédnout ve statistických ukázkách celou řadu exponátů souvisejících s moderními formami mobility. Mohli se například svézt vozem IONIQ 5 s vodíkovým pohonem od společnosti Huyndai. U stánku Centra Paraple se mohli podívat, jak nové formy mobility mohou pomoci handikapovaným.

K vidění bylo také například nákladní kolo společnosti Dachser. Jde o speciálně postavený typ, který umožňuje nejen dopravu běžných balíků, ale také i palet. Vystavený kus byl také svým způsobem unikátní, protože byl vybaven fotovoltaickými panely.

  • Minibus společnosti Auve Tech v Říčanech během akce Future City Tech 2022 (foto redakce)
  • Minibus společnosti Auve Tech v Říčanech během akce Future City Tech 2022 (foto redakce)
  • Mapovací vůz společnosti CEDA je schopne vyrábět velmi podrobné mapy okolí komunikací. Autonomní vozy je mohou používat jako jeden z nástrojů pro přesné určení své polohy (foto redakce)
  • Mapovací vůz společnosti CEDA je schopne vyrábět velmi podrobné mapy okolí komunikací. Autonomní vozy je mohou používat jako jeden z nástrojů pro přesné určení své polohy (foto redakce)
  • Nákladní ekolo společnosti Dachser schopné přepravovat náklad na paletích (foto redakce)
  • Nákladní ekolo společnosti Dachser schopné přepravovat náklad na paletích (foto redakce)
  • Stojan pro nabíjení a zabezpečení elektrických koloběžek společnosti Knot (foto redakce)
  • Rozvor občerstvení pro návštěníky i účastníky akce zajišťovalo vozítko české společnosti Bring Auto (foto redakce)

Kdo chce samořiditelná auta a proč

Současně probíhá odborná konference a workshopy, které se věnují otázkám technologie pro městskou dopravu. Letošní ročník se soustředil primárně na otázku autonomního řízení vozidel, a to jak ve veřejné dopravě, tak v dopravě na poslední míli.

Velkým tématem letošního ročníku je autonomní řízení, a tak první blok byl věnován právě této problematice. Starosta Říčan David Michalička v něm například představil svou vizi využití samořiditelných vozidel pro svou obec.

Říčany mají velké problémy s vysokou poptávkou po parkování v blízkosti nádraží. Obyvatelé okolních obcí, které neleží na trati, vlak s velkou oblibou využívají k cestám do Prahy, Říčany ovšem nemají dostatek vhodných parkovacích míst. „Velmi bychom uvítali nějakou kyvadlovou dopravu mezi vhodnou plochou pro parkování a nádražím. I trasa by byla vhodná pro autonomní vozy, protože obě místa spojuje stezka, která je určena pro pěší a cyklisty, takže v tomto ohledu jsme vlastně připraveni,“ uvedl Michalička. Podle něj je velkou otázkou ovšem cena: vozidla musí být pro obce cenově dostupná.

Na konferenci několikrát zaznělo, že to může být pro technologii poněkud problém. Pokles cen se obecně očekává až v blízké budoucnosti. „Trh se skutečně rozvine až ve chvíli, kdy technologie autonomních vozidel dosáhne úrovně 4 a 5,“ uvedl zástupce španělské CTAG Javier Vasquez (na trhu jsou dnes dostupné na úrovni 2). Jeho organizace se tedy v blízké době bude soustřeďovat především na pilotní projekty, které umožní inženýrům, ale i budoucím uživatelům a veřejnosti získávat zkušenosti s nasazením podobných vozidel.

Pomoci v tomto ohledu chtějí i české úřady, uvedli jejich zástupci na konferenci. Aleš Jungmann z Ministerstva dopravy představil výsledky nedávno dokončeného projektu Pavmatio, v jehož rámci vznikla metodika pro implementaci autonomní mobility do měst a regionů (IPAMO). Nabízí městům a obcím manuál, jak projekt nasazení autonomních vozidel připravit a hodnotit. Součástí jsou mimo jiné například i nástroje umožňující vybrat vhodnou lokalitu pro podobné zkoušky.

Advokátka Monika Marešová představila etické komise pro zavádění autonomních vozidel při Miniserstvu dopravy. Ta připravila zhruba dvě desítky doporučení, která mají poskytnout rámec pro zavádění této technologie, která mimo jiné vyvolává nové právní otázky (zpráva je dostupná z této stránky).

Mluvilo se hodně o zkušenostech ze zahraničí. Své představil například i Marius Halle ze společnosti Applied Norway. Ta se právě v Norsku podílela už na několika praktických zkouškách autonomních vozidel v hromadné dopravě. Jedním zajímavým výsledkem byla struktura cestujících podobnými vozy: „Autonomními minibusy jezdili bez obav lidé vyššího věku, a pak mladí. Problém bylo přesvědčit cestujícího středního věku,“ zhodnotil Marius Halle zkušenosti z Norska.

Vozy, které jezdily v norských městech, vezly na palubě operátory připravené převzít řízení v případě obtíží. Zástupci měst si ovšem od technologie do budoucnosti slibují, že jim pomůže zmenšit problémy se získáváním nových řidičů. Stesky na jejich nedostatek se ozvaly od zástupců samospráv z Česka, Norska i Belgie.

V rámci prvního dne konference následovaly ještě další dva konferenční bloky. První z nich se věnoval problému dopravy na „poslední míli“, tedy především dopravy zboží po městě. O tomto pro ně palčivém problému hovořili například zástupci pražských městských částí, včetně například Richarda Bureše z Prahy 1, který mimo jiné představil plán radnice na větší využití vodní cesty pro logistické potřeby této centrální části hlavního města.

Velká pozornost byla věnována otázce „mikrologistiky“, tedy využití alternativních dopravních prostředků. Jedním takovým jsou nákladní kola. Jiří Štřupl ze 4Avs se věnoval otázce stavby dopravních kole, společnost PowerHUB představila projekt „živé laboratoře“ v Praze, tedy Living Lab Praha. A o zkušenostech s využitím speciálních nákladních kol pro dopravu zboží na paletách hovořil zástupce společnosti Dachser Jan Polter.

Poslední částí programu pak bylo představení zajímavých inovací v mobilitě. A protože celou řadu z nich představily ženy-inovátorky, byla speciální sekce věnována i roli žen v technologickém průmyslu. Prezentaci například měla Annarita Lesseri z italského start-upu Pin Bike, který nabízí městům systém, jak finančně motivovat obyvatele k pohybu na kole.

Známky pro samořidiče

Je jasné, že auta se ještě nějakou dobu neobejdou na silnicích bez lidské pomoci a dozoru. Jejich dospívání k samostatnosti se dnes nejčastěji hodnotí známkováním, které připravila mezinárodní skupina odborníků na automobilovou techniku SAE. Samořídicí auta se známkují přesně opačně, než děti v českých školách: známka 1 je vyhrazena pro ty, co umějí nejméně, známka 5 je určena pro ty nejlepší (Což je pro zajímavost stejné jako v Estonsku či Turecku).

1: PODPORA ŘIDIČE

To je vůz, který řidiči pomáhá. Příkladem může být tempomat, který sám udržuje rychlost a odstup od vpředu jedoucího vozidla. Počítač v autě může mírně zasahovat do řízení na základě aktuální jízdní situace, konkrétně zrychlovat, zpomalovat, lehce zatáčet. Ovšem auto může vykonávat vždy jen jednu funkci, nikoli je kombinovat.

2: ČÁSTEČNÁ AUTOMATIZACE

Tomuto stupni se přezdívá „nohy z pedálů, oči na silnici“. Takový systém dokáže v podstatě totéž, co „jednička“, ovšem může zkombinovat několik činností najednou. Dokáže samo zároveň například zrychlovat a točit volantem. Řidič ale doslova nemůže spustit oči ze silnice, musí být vždy připraven okamžitě převzít řízení. Dobrým příkladem je systém automatického parkování.

3: PODMÍNĚNÁ AUTOMATIZACE

Na úrovni 3 už může počítač za určitých okolností úplně převzít kontrolu nad vozem. Nezvládne sice žádné složité situace, ale dokáže si poradit například na široké dálnici s dobře vyznačenými jízdními pruhy. Řidič nemusí mít ruce na volantu a ani nemusí sledovat silnici, ale stále musí být připraven na upozornění systému převzít řízení. Autopilot při jízdě po dálnici automaticky zrychluje, řídí, brzdí, a dokonce se i vyhýbá.

4: VYSOKÁ AUTOMATIZACE

Situace je přesně opačná než v případě stupně 3. Auto se většinou řídí samo, člověk musí zasáhnout pouze občas. Například pokud je velmi špatné počasí, husté sněžení apod. Důležité je, že auto si umí poradit i v případě, kdy vyzve člověka k převzetí řízení, ale ten nereaguje. Samo pak bezpečně zastaví.

5: PLNÁ AUTOMATIZACE

Stroj zvládá úplně všechny situace, volant není vůbec potřeba. Člověk jen nasedne a dá vědět, kam chce jet.

CzechInvest spustil dlouho očekávaný program Technologická inkubace, který má za cíl podpořit inovativní technologické projekty, a tím i budoucí rozvoj české ekonomiky. Během pěti let projde tímto programem až 250 startupů podpořených částkou 850 milionů korun. Mezi klíčové oblasti, které Technologická inkubace podpoří, spadá mimo jiné ekologie nebo cirkulární ekonomika.

Právě startupy, které se ekologii či cirkulární ekonomice věnují, mohou o zařazení do Technologické inkubace žádat už v první výzvě, a to v období od 1. do 31. července 2022. V případě, že budou do programu vybrány, získají podporu ve výši až 5 milionů korun. Ta bude zahrnovat nejen finanční injekci, ale také mentoring, který bude obsahovat rady pro rozvoj podnikání, pomoc s networkingem i na mezinárodní úrovni či podporu s technickým řešením projektu.

„Projekt Technologická inkubace je výsledkem dlouholeté práce a vychází ze zkušeností z už realizovaných projektů, zejména z velmi úspěšného projektu vesmírného podnikatelského inkubátoru ESA BIC. Inspirovali jsme se také v zahraničí, konkrétně v Izraeli, který je jedničkou v podpoře startupů a projekt jsme probírali i s dalšími partnery. Jedná se tak o dobře připravený a unikátní projekt, který pomůže České republice dosáhnout cíle stát se inovativním lídrem ve světě,“ uvedl Petr Očko, náměstek ministra průmyslu a obchodu, který je v současné době pověřen řízením agentury CzechInvest.

Kanadská společnost Aurea vyvinula přenosnou větrnou turbínu, která se vejde do batohu. Jmenuje se Shine (Záře), váží pouhé tři kilogramy, vejde se do batohu a dokáže přes USB port nabíjet jakékoliv připojené zařízení.

Turbína má tvar trochu podobný miniaturnímu Zeppelinu. Má tři jemně zakřivené lopatky, které se rozkládají jako okvětní lístky, a skládací stativ, který je uložen uvnitř. Výrobek byl uveden na trh loni na Kickstarteru a minulý týden na Indigogo. Ti, kdo firmu podpoří, si mohou turbínu už nyní objednat za 290 kanadských dolarů za kus, což odpovídá zhruba 5 300 Kč. Cena má být údajně proti konečné prodejní ponížena o 40 procent, takže celková cena by se mohla pohybovat po přepočtu kolem zhruba 9 tisíc korun.

Autoři v kampani vybrali téměř 30krát více prostředků, než kolik činil stanovaný cíl: vybrali 270 tisíc kanadských dolarů místo 15 tisíc. Společnosti tak slibuje, že během léta začne produkt dodávat odběratelům (přednost mají právě ti, kdo firmu podpořili). Raději s „kapení turbínou“ tedy pro letošní sezónu na kempování nepočítejte, na příští sezónu by to mohlo být jiné. (I s tou výhodou, že v té době už budou k dispozici praktické zkušenosti jiných uživatelů.)

Pokud vás po přečtení prvních několika vět napadlo, proč větrná turbína nese název, který by se hodil spíše pro solární panel, tak vězte, že autoři mají své důvody: „Shine má odrážet nikoli funkci, ale spíše hodnotu a to, co dává koncovému uživateli,“ řekl Adaley pro časopis Fast Company: „Umožňuje uživatelům posvítit si v přírodě.“

Energie na cesty

Lidé využívají sílu vítr už nejspíše celá tisíciletí. Ovšem obvykle s pomocí velmi masivních a solidních zařízení; větrné mlýny nebo větrné turbíny nejsou zrovna nejkřehčí věci na světě, ostatně musí si poradit s dosti nevyzpytatelným živlem.

Ale pokusy o „větrné mikroturbíny“ se už v minulosti objevily a objevují dodnes (například na malé větrné turbíny integrované do zdí nebo obří sítě malých turbín). Zakladatelé společnosti Aurea však měli jiný cíl: udělat větrnou energii mobilní, přesněji řečeno přenositelnou.

Sbalená turbína Shine (foto Aurea Technologies)
Sbalená turbína Shine (foto Aurea Technologies)

Výsledkem jejich snahy je zařízení Shine lze použít během výpadku elektřiny v domácnosti a poslouží každému, kdo potřebuje přístup k energii, aniž by byl připojen k síti. Jejími nejpravděpodobnějšími uživateli však budou majitelé karavanů, obytných vozů a jiní „kočovníci“ dnešního digitálního věku. Což znamená, že hmotnost hraje zásadní roli.

„Lidé říkali: ‚Nebudeme to nosit, pokud to bude vážit víc než tři kila. „Vážili jsme každý jednotlivý prvek celé konstrukce,“ řekl pro server Fast Company Cat Adaley, strojní inženýr, který v roce 2017 založil společnost Aurea a vyvinul Shine spolu s podnikatelkou Rachel Carrovou.

Skutečně šetřili, kde mohly: třetinu hmotnosti celého zařízení tvoří baterie. Samotná vrtule je vyrobena z plastu vyztuženého polykarbonátem a skleněnými vlákny. Stativ je hliníkový. Autoři nápadu se tak chlubí vytvořili přenosnou turbínu, která má ze všech obnovitelných „mikrozdrojů“ energie (tedy třeba v porovnání se solárními panely) nejvyšší poměr výkonu a hmotnosti.

Shine není první malou větrnou turbínou na trhu, její velkou výhodou by ovšem měla být právě minimální hmotnost a uživatelská přívětivost. Při instalaci stačí zapíchnout stativ do země a zajistit jen několika lanky – trochu jako když stavíte stan.

Poté můžete odšroubovat spodní uzávěr větrné turbíny, který za normálních okolností drží lopatky ve stále poloze a brání jejich poškození. Když je rozložíte, můžete už turbínu upevnit na vrchol stativu. Celý proces trvá méně než dvě minuty a díky napnutým lanům lze stativ postavit i na nerovném terénu (i když je třeba tyč do něčeho zapíchnout, takže na pevném povrchu, jako je chodník, by to nešlo).

Od sítě ke stanu

Když v roce 2017 společnost Aurea vznikla, měla úplně jinou představu, jak by její elektrárny měly fungovat. Malé elektrárny měly fungovat ve velkých sestavách, které by bylo možné zabudovat do fasád budov.

Turbíny by byly umístěny za sebou v přesně určených intervalech. Důvod byl prostý: proud vzduchu od prvních turbín v sérii měl vést ke zvýšení proudění vzduchu na lopatkách turbíny následující. Tím by se samozřejmě zvýšilo množství celkem vyrobené energie.

Přísné stavební předpisy a komplikace spojené s připojením systému k síti však velmi komplikovaly nasazení do praxe. Proces byl pro malou společnost příliš zdlouhavý a nákladný. A tak se zakladatelé firmy rozhodli využili získané poznatky jinak a vytvořit malé, příruční a přenosné zařízení.

Na pohled to tak nemusí vypadat, ve skutečnosti ovšem jde o hodně zmenšenou verzi běžné větrné turbíny. „Shine“ má dokonce tzv. yaw systém, který mají všechny velké turbíny. To je automatických systém tedy natáčení turbíny tak, aby měla co nejlepší záběr větru a vy se tedy nemuseli starat, kterým směrem právě fouká.

otáčela proti větru, takže se nemusíte starat o to, jakým směrem vítr fouká. Funguje při rychlosti větru od 15 kilometrů za hodinu (což je takový svěží vánek), až do zhruba 45 kilometrů za hodinu (dost na to, aby rozhoupala těžké větve a převrátila deštníky). Samozřejmě, pokud se chystáte jet někam, kde je bezvětří nebo třeba do husté džungle (na jejímž dně můžete čekat také dost dlouho), možná bude dobré přibalit si i nějaký jiný zdroj energie.

Prozatím je životnost Shine stanovena přibližně na pět let. To není náhodně vybraná hodnota, ale odpovídá to zhruba tisícovce cyklů použité baterie. Autoři nápadu říkají, že uvažují o odnímatelné baterii, kterou by bylo možné na konci životnosti jednoduše vyměnit.

Česká mobilní turbína

Žádnou zmínku o české „větrné turbíně do batohu“ jsme nikde nenašli a ani ji nepamatuji. Ale před 30 lety se objevil alespoň nápad na „automobilizovanou“ větrnou elektrárnu.

V roce 1992 se totiž na Mezinárodním strojírenském veletrhu v expozici Československé armády objevila prezentace větrné turbíny na podvozku nákladního vozu Tatra. Nápad byl spojen s osobností Ladislava Strakoše. Ten mimo jiné svého času proslul přednáškou, ve které představil nápad na akumulaci energie z větrných elektráren prostřednictvím stlačeného vzduchu, akumulovaného pod Krušnými horami v bývalých dolech, převážně bývalých uranových dolech.

Stlačeného vzduchu měly využívat spalovací mikroturbíny. Protože by je poháněl stlačený vzduch, turbíny by se mohly obejít bez turbokompresorů (ty slouží k tomu, aby do spalovacího prostoru dodávaly dostatek vzduchu). Kompresor je energeticky „hladová“ součástka: spotřebovává až 40 % energetického výkonu spalovacího procesu.

Ladislav Strakoš stál i za nápadem na vojenskou mobilní turbín. Spolutvůrcem řešení a modelu byl i Jan Papež, který na událost vzpomínal pro server tzbinfo: „Jedním z impulsů k myšlence upořádat armádní expozici v rámci brněnského veletrhu byl model mobilní větrné elektrárny. Ten začal vznikat v roce 1992 ze spolupráce mezi mjr. Ing. Janem Papežem z karlovarské mechanizované divize a plk. doc. Ing. Ladislavem Strakošem, CSc., prorektorem pro vědeckou činnost Vojenské akademie v Brně. Cílem bylo vyrobit mobilní větrnou elektrárnu, která by mohla sloužit jako náhrada za elektrocentrály používané v armádě. Volba padla na (u nás tehdy dosud nepříliš známý) typ „monoptera“, tedy větrná elektrárna s jednolistovým rotorem. K volbě vedla idea maximální jednoduchosti při transportu a zprovoznění elektrárny. Díky jedinému listu mohla být větrná elektrárna v transportní poloze přepravována bez demontáže rotoru. Použití elektrárny pak bylo velmi operativní: Tatra by dojela na určené místo, vztyčila by stožár s elektrárnou a ta by byla i v polních podmínkách ihned připravena bez další montáže k použití. Plánovaný výkon byl 30 nebo 60 kW.“

Idea se nerodila jednoduše. Autoři postupně vytvořili model mobilní větrné jednolisté elektrárny v měřítku 1:13, k jehož výrobě posloužil podvozek z trenažéru Tatra 813 PM 55 – přepravník mostu. Když byl model na světě, autoři ho chtěli předvést a využili k tomu právě Mezinárodního strojírenského veletrhu.

Ale modelem vše skončilo: „Bohužel k realizaci mobilní větrné elektrárny jsme se nedostali, život přinesl mnoho jiných dalších aktivit, nicméně realizace mobilní větrné elektrárny je stále možná“, řekl podle tzbinfo Jan Papež.

Celosvětové úspory emisí oxidu uhličitého by díky inteligentním systémům řízení dopravy by mohly do roku 2027 dosáhnout 205 milionů tun.

„Chytře řízené“ semafory a další dopravní systémy by mohly světové emise CO2 snížit zhruba stejně jako kdyby obyvatelé Francie a Velké Británie přestali cestovat po vlastní zemi. Celkově by mohly světu za pět let, tedy v roce 2027 ušetřit emise zhruba 205 milionů tun CO2. Takový je alespoň závěr studie zveřejněné společnosti Juniper Research.

Hlavní úsporu by přineslo snížen počtu dopravních zácp, a tedy času, který řidiči a jejich vozy stráví stáním, velmi často se zapnutým motorem či ve velmi pomalém pohybu, při kterém jsou běžné spalovací motory velmi neefektivní.

Autoři studie počítají s poměrně sofistikovanou podobou podobnou „chytrého řízení dopravy“, který dnes téměř nikde na světě nenajdete. Zároveň je ovšem nutné říci, že nejde o žádnou sci-fi; využívá technologie, které jsou v jiných oborech lidské činnosti už poměrně dobře ověřené a fungují.

Inteligentní řízení dopravy využívá principů hlubokého učení při rozpoznávaní obrazu – tedy umožňují počítačům „vidět“, co se na silnicích děje, případně vstupu z jiných senzorů. Podle zátěže pak počítače upravují v reálném čase provoz tak, aby byl co nejplynulejší. Mohou také samozřejmě „dávat přednost“ prostředkům hromadné dopravy.

Autoři při výpočtu možných úspor vycházeli z dostupných praktických dat o nasazení podobných systémů. Například technologická firma Dahua v roce 2019 zavedla „inteligentní“ řešení řízení dopravy pro Rijád v Saúdské Arábii. Systém v reálném čase sbírá údaje o hustotě dopravy, a pak pružně upravuje řízení provozu.

Od zavedení systému se celková efektivita dopravy na sledovaných křižovatkách ve městě zvýšila o 12 %. Pro město je zajímavé i to, že systém denně zachytí přibližně tisíc dopravních přestupků.

Zpráva Juniper Research označila inteligentní křižovatky za faktor, která má potenciál v celosvětovém měřítku výrazně snížit počet dopravních zácp. Do roku 2027 by se mohl čas strávený v dopravě snížit v průměru o 36 hodin ročně na jednoho motoristu.

Studie předpokládá, že investice do inteligentních křižovatek dosáhnou do roku 2027 výše 10,2 miliardy USD, což představuje nárůst z 5,7 miliardy USD v roce 2022.

České řešení

Podobný systém chytrého řízení dopravy v Česku vyvíjí i startup „Traffic smart“ (byl mimo jiné účastníkem finále letošního ročníku soutěže Parádní nápad, dostal se i do finále pražské startupové soutěže Nakopni Prahu)

jehož cílem je vyvinout chytřejší křižovatky, a tak zvýšit jejich propustnost. Jeho podstatou je software, implementovaný do současných systémů řízení dopravy za účelem výpočtu co největší propustnosti na každé křižovatce. Jde o dynamický, adaptivní systém řízení semaforů, který prostřednictvím kamer „vidí“ aktuální požadavky na křižovatku a tím minimalizuje celkovou dobu strávenou pro všechny účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Systém využívá neuronové sítě k identifikaci a klasifikaci jednotlivých účastníků dopravního provozu. Systém křižovatky tak může vědět, kde, jaký typ (chodec / auto / autobus / tramvaj) a kolik účastníků provozu na křižovatce čeká (či jakou rychlostí jedou). Optimalizační program následně vypočítá prioritu pro prioritizaci jednotlivých jízdních pruhů dle aktuální situace, a dle těchto dat křižovatku řídí.

Řešení by mohl zvýšit plynulost a bezpečnost dopravy, zpřesnit prioritizace vozidel MHD a tím zkrátit čekací doby, snížit náklady na časování semaforů (to již nebude potřeba), umožnit jednoduchý monitoring aktuální situace dispečinkem a složkami záchranného systému. A těm by mohl pružně zaručit přednost při výjezdech.

Zní to trochu sci-fi, ale v podstatě všechny nutné komponenty systému jsou dnes komerčně dostupné (či dokonce ve formě open-source softwaru). Systém je závislý na kamerovém systému, do jaké míry lze použít ty stávající záleží ovšem na jejich přesné konfiguraci, a nelze tedy paušálně říci, že může využívat kamerové systémy daného uživatele.

Cestující mezi pobřežními městy by jednou mohli létat po vodě na palubě plně elektrického dopravního prostředku, který je zčásti lodí a zčásti hydroplánem. Říká se mu Seaglider a bostonský start-up Regent minulý týden na Floridě během konference CoMotion Miami představil jeho prototyp, informoval server Smart City Dive.

Vozidlo se sice podobá letadlu eVTOL, ale startuje a přistává pouze na vodě pomocí hydrofoilu, což je v podstatě podvodní křídlo, které při určité rychlosti zvedá plavidlo z vody.

„Jakmile se hydroplán vznese do vzduchu, zvedne se jen kousek nad vodní hladinu pomocí jevu, který je v letectví známý jako „přízemní efekt“. Když se klesající letadlo přiblíží k zemi nebo vodě, vzduch a tlakové deformace mezi křídly a hladinou vytvoří vztlak. Díky tomu se dopravní letadlo vznáší. Je to takový polštář vzduchu letícího nad vodní hladinou,“ řekl spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Regent Billy Thalheimer.

Seaglidery by odlétaly z přístavů a pohybovaly se po vodě, přičemž by manévrovaly kolem jiných plavidel jako loď. A jakmile by se ocitly na volném moři, vznesly by se. S kapacitou pro 12 cestujících by mohl Seaglider urazit zhruba 300 kilometrů rychlostí 180 km/h. Budoucí modely by mohly mít dolet až 800 km.

Podle Thalheimera bude příští rok hotový prototyp v plném měřítku a společnost očekává, že první komerční produkt bude k dispozici v roce 2025. „Vyvíjíme zásadně nový způsob dopravy,“ řekl. „Abychom změnili regionální mobilitu, musíme být ekologičtí, rychlí a inovativní.“

Drony mají své místo nejen na poli zábavy pro technologické nadšence, ale zejména se ukazují jako užitečný nástroj pro mapování objektů, filmový průmysl či obranu. Do budoucna mají jistě také potenciál v dopravě, ať už se bavíme o doručovacích službách či vzdušném taxi. Jejich většímu rozšíření však doposud bránila bezpečnostní rizika a nedostatečná legislativa. Tyto potíže by však mohlo vyřešit zařízení Dronetag Mini.

Jedná se o malé zařízení o velikosti krabičky od sirek, které pomocí mobilní sítě a bluetooth dokáže komunikovat s drony po celém světě. Je na pojené na mobilní aplikaci, proto majitel dronu vždy bude vědět, kde se jeho zařízení nachází, i když s ním ztratí vizuální kontakt. Zároveň Dronetag Mini dokáže předejít srážce s jinými účastníky leteckého provozu. Podstatné je také to, že vydrží nabité až 14 hodin.

Projekt Dronetag získal podporu CzechInvestu v programu CzechStarter, který nadějným startupům pomáhá s řešením technologických překážek nebo s plánováním obchodní strategie. Má za sebou také úspěšnou účast v akcelerátoru Evropské kosmické agentury ESA BIC Czech Republic. V současnosti míří na globální trhy, a co je podstatné Dronetag Mini umožní majitelům dronů splnit evropské legislativní požadavky, které vstoupí v platnost v závěru roku 2022. Drony, které nebudou nová zákonná pravidla splňovat, tak nezůstanou přišpendlené na zemi, ale mohou zůstat součástí leteckého provozu. Zároveň se zde otevírají další možnosti, jak dopravu pomocí dronů rozšířit.

Robotické balóny létající ve výšce okolo 18 kilometrů ve stratosféře mohou pomoci městům monitorovat vegetaci, elektrické vedení, silnice či zavést novou generaci navigačních systémů, uvedl server Smart Cities Dive.

Města se potýkají s širokou škálou environmentálních problémů, od řešení každodenních problémů, jako je správa výmolů a zajištění kvality vody, až po zmírňování klimatických změn. V oblasti dopravy budou nastupující technologie, jako jsou letadla VTOL (s kolmým startem a přistáním) a robotické drony, vyžadovat, aby města aktivně spravovala svůj vzdušný prostor.

Brooklynský startup Near Space Labs chce městům pomoci s orientací v těchto problémech pomocí snímků z velké výšky a s vysokým rozlišením, které shromažďuje autonomní zařízení připojené k malému meteorologickému balonu.

„Robotické zařízení zvané Swifty připevníme k balonu a další technologie robota ovládá a navádí. Robot následně pořizuje snímky planety ve velmi vysokém rozlišení z výšky 60 000 stop (18 kilometrů),“ vysvětluje ředitel startupu Rema Matevosyana.

Tyto balony by měly sloužit samospávám, tedy veřejným pracím, vodárnám, dopravním oddělením, hasičským sborům. „Vegetační porosty a elektrické vedení ve městech jsou velkým problémem. Další jsou úniky z plynovodů. Kolem poškozeného potrubí jsou často vidět velké skvrny odumřelé vegetace,“ uvádí Matevosyana.

„Aktivně se také zabýváme aplikacemi, jako je autonomní řízení a nová generace navigačních systémů. Vidíme komplexní řešení autonomního řízení, v němž byste měli aktualizované mapy a ptačí perspektivu, která by se velmi často aktualizovala. To bude vozu poskytovat informace a při jízdě může auto využívat i své vlastní senzory. Rovněž bude mít lepší základní informace,“ uvádí Matevosyana.

Zajímavou potenciální aplikací by byla organizace infrastruktury městské letecké mobility. V tak složitém ekosystému jsou potřeba informace s velmi vysokým rozlišením a často aktualizované.

V prostorách pardubického inkubátoru PPINK se uskutečnilo finále letošní soutěže Parádní nápad. Vítězem se stala myšlenka na výrobu úspornějších a kvalitních materiálů pomocí 3D tisku.

Ve středu 20. dubna se v pardubickém inkubátorů sešly lidé s dobrými myšlenkami. Ve finále soutěže Parádní nápad 2022 se setkalo 13 start-upů, které se chtějí na trhu prosadit s inovativními a originálními produkty.

Odborné porotě se nakonec nejvýše ocenila nápad Petra Resla na 3D tisk kompozitů. Vítězná inovace umožňuje velmi zjednodušeně řečeno vylepšit materiály vzniklé 3D tiskem. Jejím předmětem je zařízení schopné tahat vlákennou výztuž do libovolných směrů a tím šetřit materiál, aniž by klesla pevnost. Výsledné výrobky jsou tedy pevné, lehké a úsporně vyrobené.

Na druhém místě skončil slovenský projekt DronREALITY. Využívá technologie herního a filmového průmyslu na tvorbu video vizualizací staveb s prvky rozšířené reality. Umožňuje klientům vidět jejich projekt stavby na reálném pozemku, se všemi detaily, ještě před položením základního kamene.

Na bronzovém stupínku byste našli projekt Comenio. Už jeho názvu je asi jasné, že se týká školství. Autoři nápadu vyvíjí aplikaci pro studenty, která má řešit problém komunikační ostýchavosti ve školách. Tvůrci aplikace jdou navíc s dobou. Webová aplikace Comenio nyní pomáhá s integrací ukrajinských dětí do českých škol. Bourá jazykovou bariéru díky jednoduché funkci – ukrajinsky mluvící člověk pošle zprávu v azbuce a ta se přeloží do češtiny a zobrazí se v administraci tuzemského příjemce.

Cenu za nejlepší studentský nápad v soutěži získala společnost PapTop. Přichází s již existujícím produktem: výrobou papírových briket z recyklovaného papíru. Přidanou hodnotou je další využití papíru, který by jinak skončil na skládce.

Vítězové soutěže Parádní nápad 2022. Vlevo dva zástupci DroneReality, uprostřed vítěz Petr Resel, vpravo dva ze tří zakladatelů projektu Comenio (foto PPINK)
Vítězové soutěže Parádní nápad 2022. Vlevo dva zástupci DronReality, uprostřed vítěz Petr Resel, vpravo dva ze tří zakladatelů projektu Comenio (foto PPINK)

Naděje za stupni vítězů

Nejen porota ocenila ovšem i další nápady, které se do finále probojovaly. Během soutěže dal nejeden účastník najevo chuť pořídit si poloautomatický cyklistický blinkr SeeMe. Jde o patentovaný světelný ukazatel směru jízdy, určený zejména pro cyklisty, který se spouští poloautomaticky pouze pohybem ruky cyklisty při změně směru jízdy a vypíná po uchopení řídítek kola. Celý systém je umístěn na zápěstích cyklisty, může být dokonce integrován i do cyklo rukavic a neobsahuje žádné spínače

Služba „Mámo půjčuj“ se zase postará o tom, aby lidé mohli snadno půjčovat tyto věci mezi sebou. Před mobilní aplikaci by mělo být možné půjčit si hračky, oblečení, nebo třeba sportovní vybavení, bude nabízena přes mobilní aplikaci

Do finále se dostal i projekt „Traffic smart“, jehož cílem je vyvinout chytřejší křižovatky, a tak zvýšit jejich propustnost. Jeho podstatou je software, implementovaný do současných systémů řízení dopravy za účelem výpočtu co největší propustnosti na každé křižovatce. Jde o dynamický, adaptivní systém řízení semaforů, který prostřednictvím kamer „vidí“ aktuální požadavky na křižovatku a tím minimalizuje celkovou dobu strávenou pro všechny účastníky provozu na pozemních komunikacích.

Poster sotěže Parádní nápad 2022 (foto PowerHub)
Poster sotěže Parádní nápad 2022 (foto PowerHub)

Ve finále se neztratila ani společnost Digital Twin 5G, která za sebou už má úspěch v podobě vítězství v soutěži 5Gthon. Jejich řešením je unikátní kombinace technologie a softwaru, který využívá platformy 5G s využitím pro digitalizaci správy majetku veřejných institucí.

Soutěž podnikatelských záměrů “Parádní Nápad” (dále jen soutěž) organizuje společnost PowerHUB a Pardubický podnikatelský inkubátor (P-PINK), ve spolupráci s ostatními regionálními partnery. Posláním soutěže je najít a podpořit inovativní podnikatelské nápady a projekty.

Na výherce čekají zajímavé věcné i finanční ceny. Balíček služeb zahrnuje konzultace se zkušenými mentory, kteří budou pomáhat dalšímu rozvoji projektu. Také příležitost představit se investorům na tematických akcích, možnost využít zázemí P-PINK, například sdílené pracovní místo, virtuální sídlo apod. Autorům nápadů dává výhra v soutěži tedy možnost naučit se lépe prezentovat své nápady a myšlenky, seznámit se s novými lidmi, získat kontakty a zkušenosti. A především budou mít další možnosti setkávat se s odborníky, kteří jim mohou pomoci jejich myšlenku realizovat a rozvinout.

Finalisté

Do finále Parádního nápadu 2022 bylo z 37 přihlášených projektů vybráno celkem 13:

Carebot
Citya
Poloautomatický cyklistický blinkr SeeMe
Intellmaps Digital Twin 5G
Versable Studio
3D tisk kompozitů
Comenio
Traffic Smart
DronREALITY
Mámo Půjčuj
PapTop
Esport Master Club
Golemv1

Válka na Ukrajině zasáhla všechny sféry běžného života Ukrajinců, startupovou scénu nevyjímaje. O pomoc pro ně žádá Ukrajinský startupový fond (The Ukrainian Startup Fund) s iniciativou SaveUAStartup.

Podle tohoto fondu 37,4 % ukrajinských startupů potřebuje přesídlit, 41,1 % nemá rezervy na to, aby mohli pokračovat ve své činnosti a 99 % se neobejde bez finanční podpory. Přitom se nejedná o bezvýznamné hráče. Aktuálně se Ukrajina může pyšnit pěti jednorožci, tedy startupy, které dosáhly hodnoty jedné miliardy dolarů. Jedná se např. o cloudovou platformu GitLab nebo gramatického asistenta s umělou inteligencí Grammarly.

Pod křídly Ukrajinského startupového fondu se v současnosti také rozvíjí čtrnáct startupů, které jsou zaměřené na energetiku a ekologii. Za zmínku stojí např. Vgreen se smart vertikálními zahradami, Energy Absorbing Breakwater vyvíjející autonomní zařízení pro konverzi energie z mořských vln pro odsolování a výrobu elektřiny či PyDEN-Electrodo, kteří pracují na decentralizované energetické síti a mimo jiné provozují uhlíkově neutrální nabíjecí stanice pro elektromobily.

Ukrajinský startupový fond vznik v roce 2019 jako iniciativa ukrajinské vlády. Jeho cílem je podporovat startupový ekosystém, tak aby se prohlubovala konkurenceschopnost mladých ukrajinských technologických firem a tím i konkurenceschopnost celé ukrajinské ekonomiky. Až skončí válka a přijde čas na obnovu Ukrajiny, její ekonomika se bude potřebovat mít od čeho odrazit. Udržením ukrajinských perspektivních startupů při životě může svět pomoci celou rekonvalescenci ekonomiky urychlit.

Load More