Poplatky za elektřinu a teplo dnes tvoří značnou část měsíčních výdajů z rodinných rozpočtů. A mnoho domácností se – vcelku oprávněně – obává, že ceny energií dále porostou. Možností, jak se pokusit stabilizovat rozpočet, je více. Domácnost může snížit spotřebu, přejít k jinému dodavateli nebo snížit závislost na distribuci zvenku tím, že si začne energii sama vyrábět. Vedle již dobře zavedené fotovoltaiky v současné době existuje i možnost vyrábět si doma elektřinu s pomocí malých větrných elektráren. Ale stojí vůbec zato postavit si doma na zahradě větrnou turbínu? Stojí, zejména v těch případech, kdy z nejrůznějších důvodů nelze instalovat solární panely.

Malá větrná elektrárna funguje velmi podobným způsobem jako ty velké. Vítr roztočí rotory a generátor díky tomu začne vyrábět elektrickou energii. Avšak na rozdíl od velkých větrných turbín mohou být tyto malé větrné elektrárny umístěny přímo na zahradě domu nebo na jiných, plochou nikterak rozlehlých místech.

Typicky mívají takovéto větrné systémy výkon kolem 30 kW. Vzájemně se mohou lišit tím, že některé mají větrné turbíny umístěny horizontálně, některé vertikálně, přičemž ty horizontální, které fungují zcela stejně jako velké větrné turbíny, poskytují o něco více energie.

Horizontální nebo vertikální?

Horizontální, tedy klasické větrné turbíny, produkují větší výkon než vertikální, ale podmínkou jejich fungování je, že musejí být stále vystaveny větru. To vyžaduje neustálé seřizování celého systému. Oproti tomu u vertikálních větrných turbín, ve kterých se rotory otáčejí kolem stacionární osy, seřizování není nutné, protože pro jejich fungování tolik nezáleží na tom, ze kterého směru vítr zrovna fouká. Vertikální turbíny jsou také méně náchylné na poryvy větru, jsou tišší a téměř nevytvářejí vibrace. Těmito klady tak vyvažují již umíněnou nižší účinnost v porovnání s horizontálními turbínami.

Výhody a nevýhody v porovnání se soláry

Větrné elektrárny mohou pracovat nepřetržitě, vše záleží pouze na větru, mohou tedy na rozdíl od fotovoltaiky vyrábět elektřinu i v noci. To je zřejmě jejich největší výhoda. Určitým problémem však je, že většině těchto malých turbín pouze mírný vánek pro dostatečný výkon nestačí. Aby mohly efektivně vyrábět elektřinu, měl by foukat vítr o rychlosti alespoň 10 metrů za sekundu, tedy 36 km/h. Na Beaufortově stupnici je to síla větru 5. stupně, což odpovídá již poměrně svižně vanoucímu ​​větru. Bez anemometru lze tuto sílu větru rozpoznat tak, že vítr je velmi dobře slyšitelný a větší větve i celé stromy se zcela zřetelně kývají.

Pokud je však síla větru jen o jeden stupeň nižší, tedy 4, dosahují takovéto malé větrné turbíny pouze 20 % jejich maximálního možného výkonu. V tomto ohledu tedy větrníky v porovnání se solárními panely prohrávají. Další nevýhodou je to, že většina větrných turbín vytváří určitý hluk, a to nejen v důsledku působení větru, ale také vlastními vibracemi. Než se tedy rozhodnete pro pořízení takovéhoto zdroje elektrické energie, měli byste si o tom promluvit i se svými sousedy, abyste se tak vyhnuli jejich případným stížnostem.

Jde to i efektivněji

Malým větrným turbínám se ale možná rýsuje světlejší budoucnost, než by se z dosavadních slov mohlo zdát. Nedávno se totiž na trhu objevily malé větrné turbíny od berlínské firmy MOWEA. Ty jsou speciálně navrženy pro použití ve městech a lze je sestavovat modulárně v různých prostorově limitovaných lokalitách, třeba na střechách domů jako soláry. Systém lze skládat na principu Lega do různých sestav, které firma označuje termíny Cube, Net, String a Champ. V případě potřeby lze vzájemně spojit i několik takovýchto systémů a je dokonce možné propojit je s fotovoltaikou.

Hlavní výhodou tohoto systému však je, že v porovnání s jinými malými větrnými turbínami je jeho výkon vyšší. K tomu, aby se uvedla do chodu, stačí této malé větrné turbíně již vítr o rychlosti 3 m/s. To podle stupnice odpovídá síle větru 1 až 2, tedy výrazně menší, než již zmíněných 10 metrů za sekundu, tj. 36 km/h, které jsou nutné pro iniciaci ostatních podobných větrných systémů.

 Jedna takováto větrná turbína má sice výkon pouze 0,5 kW, ale zajímavá je zde právě již zmíněná možnost propojení několika větrných turbín do sestavy. Již čtyři takovéto větrné turbíny tak mohou podle výrobce pokrýt energetické potřeby čtyřčlenné domácnosti. Domácí malá výroba elektřiny z větru má tedy svá nejlepší léta určitě ještě před sebou.  

K tomu, aby se do roku 2050 podařilo v Evropě dosáhnout klimatické neutrality, jsou nezbytně nutné dvě věci: masivně investiovat do zelené energetiky a také výrazně rozšířit elektrickou přenosovou soustavu. Pokud má evropská energetika dosáhnout stavu, že bude vyrábět minimálně 90 % elektřiny z obnovitelných zdrojů, bude nutné investovat do její modernizace kolem 4 bilionů eur. Uvádí to nedávná studie, kterou vypracovala analyticko-poradenská společnost Deloitte.

Podle studie budou největší investice pravděpodobně směřovat do větrné a solární energetiky. Deloitte předpokládá, že pouze do roku 2030 bude muset být ročně vynaloženo více než 45 miliard eur na onshore, ale především na offshore projekty. Do roku 2050 by se tato částka měla ještě zvýšit na 70 miliard eur ročně. Zatímco u offshore projektů se očekává roční růst investic až o 19 %, u onshore projektů by to mělo být o něco méně – o 12 %.

O něco menší růst investic se očekává u solární energetiky – zhruba o 10 % ročně. To by přesto znamenalo roční přírůstky ve výši 40 miliard eur. Takto vydatnými finančními injekcemi se současné fotovoltaické kapacity vzhledem k tomu, že instalace fotovoltaických systémů je poměrně levná, výrazně rozšíří. Řečí čísel to znamená, že mezi lety 2025 a 2050 by se kapacita solárních elektráren mohla dokonce ztrojnásobit, takže v budoucnu by se mohla většina elektřiny vyrábět právě ze sluneční energie.

Dvě Mallorky pro soláry

K tomu, aby energetická transformace – nebo Energiewende, jak tomu říkají v Německu – byla úspěšná, jsou však potřeba nejen finanční zdroje, ale také řada surovin, spousta prostoru a pracovní síly a v neposlední řadě také souhlas místních obyvatel s instalací větrných a solárních elektráren. Aby bylo možné dosáhnout v oblasti klimatu do roku 2050 vytyčených cílů, bude nutné pouze pro solární energetiku získat přibližně 8 000 km2 prostoru. To odpovídá dvojnásobku rozlohy ostrova Mallorca. Vedle toho bude třeba nainstalovat ještě přibližně 320 000 onshore a offshore větrných turbín rozmístěných ve zhruba 8 000 větrných farmách po celé Evropě.

Pro politiky a poskytovatele energií je energetická transformace pochopitelně obří projekt, který s sebou nese značnou míru nejistoty. To si dobře uvědomují. „Evropští poskytovatelé energií stojí před dilematem: Musejí vytvořit dlouhodobé strategie, aby zvládli energetickou transformaci efektivně a úspěšně. To, zda a jak se to podaří, však do značné míry určují velmi často nejisté politické, ekonomické, technologické a sociální trendy. Proto je nyní o to důležitější identifikovat klíčové faktory a předložit realistické a konkrétní scénáře budoucnosti,“ vysvětluje Thomas Schlaak, partner divize Deloitte pro energetiku, služby a obnovitelné zdroje.

Společnost Deloitte proto vypracovala čtyři scénáře, jejichž pravděpodobnost uskutečnění je zhruba stejně velká. Scénáře obsahují celou řadu proměnných, mezi něž vcelku pochopitelně patří například vývoj poptávky po elektřině, daňová politika či vývoj cen emisních povolenek. Ze všech podstatných faktorů však nakonec vyplývá, že na rozvoj a úspěch energetické transformace budou mít nejzásadnější vliv zejména dva: odhodlání k realizaci zelené transformace energetiky a vývoj nároků na kapacity zdrojů elektřiny, resp. její distribuce.

Hlavně mít jasnou dlouhodobou strategii

Zcela zásadním faktorem v úsilí o uhlíkovou neutralitu bude rozhodná a jednomyslná evropská politika. Ta je podmínkou pro to, aby se zajistily dostatečné investice do rozvoje nových technologií. Energetické společnosti se totiž budou muset naučit nejen pečlivě sledovat neustálé změny poptávky ze strany uživatelů, ale také kompenzovat variabilitu výroby energie z obnovitelných zdrojů. Kromě výrazně přesnějších předpovědí poptávky a také počasí, což již současné technologie umožňují, to bude znamenat i to, že tyto firmy budou muset řešit zapojení technologií pro sezónní skladování elektřiny nebo pro náhlou změnu spotřeby elektřiny. Tím se však nabízejí nové příležitosti pro celý energetický průmysl a vytváří se tak prostor pro nové hráče, kteří umějí přizpůsobit své obchodní modely stále větší proměnlivosti poptávky.

Pokud tedy bude v celé Evropě v energetickém sektoru dobře fungovat hospodářská soutěž, může to výrazně stimulovat vývoj různých alternativních řešení, která energetickou transformaci urychlí. V konečném důsledku by tak mělo být možné do energetického mixu zapojit například mnohem více biopaliv, přičemž značný důraz se klade vývoj technologií pro výrobu zeleného vodíku. Jisté naděje vzbuzuje také inovativní způsob zpracování zemního plynu se zapojením technologie CCS (Carbon Capture and Storage), která je založena na oddělování a ukládání CO2 a mohla by hrát podstatnou roli v dalším vývoji energetické skladby při výrobě elektřiny.

„Jak bude vypadat budoucnost, nikdo neví,“ připouští Thomas Schlaak a dodává: „Poskytovatelé energií potřebují mít dlouhodobou strategii růstu a naše analýza poskytuje zcela konkrétní indikátory, jak tuto strategii postavit na pevný základ. V každém případě je důležité, aby poskytovatelé energií projevili vůli začít s transformací energetiky, bez ní totiž jen těžko získají podporu investorů a široké veřejnosti. To také znamená, že nyní je ta pravá chvíle, kdy si mohou zajistit ty nejlepší výchozí pozice pro výrobu obnovitelné energie. Naplánovat si dlouhodobé investice do energetické infrastruktury je proto již nyní zcela nezbytné.“

Podle číselných údajů týkajících se nárůstu výroby elektřiny z větrné energie by se na první pohled mohlo zdát, že Česká republika patří v tomto ohledu v EU ke špičce, opak je však pravdou – jde totiž pouze o relativní údaj vyplývající z toho, že celkový výkon českých větrných elektráren je žalostně malý. Česko v roce 2018 sice vyrobilo s pomocí větrných turbín o 69 900 % více elektřiny než v roce 2000, přesto dnes z tohoto zdroje pochází pouze 0,7 % tuzemské elektřiny. Srovnávací analýzu dvacítky zemí EU provedl britský odborný portál SaveOnEnergy.com/uk.

Nejimpozantnějšího nárůstu ve výrobě „větrné“ elektřiny se v rámci EU podařilo dosáhnout Polsku. Tam sice v roce 2000 pocházelo z větrných turbín pouze 0,003 % veškeré elektřiny, ale ve zmíněném období zaznamenalo Polsko nárůst o 249 900 %, čímž se podíl větrné energetiky dostal na 7,5 % celkové výroby elektřiny v zemi a Polsko se tak v roce 2018 dostalo ve využívání větrných elektráren již na 14. místo na světě.

Česká republika je po Polsku zemí s druhým nejvyšším procentním nárůstem výroby elektřiny s pomocí větru – nárůst v téměř dvacetiletém období činil 69 900 %. Česko se však tímto údajem příliš chlubit nemůže, protože v roce 2000 země vyprodukovala z větru pouze 0,001 % elektrické energie a v roce 2018 tak dosáhla díky větrným turbínám pouze 0,7% podílu na svém celkovém energetickém mixu. Společně s Ukrajinou tak uzavírala pořadí 20 zemí EU, které byly v průzkumu porovnávány (od zbývajících zemí EU se k analýze nepodařilo získat kompletní data, takže do analýzy nebyly zahrnuty). Jen pro představu: větrná energetika v české energetické segmentaci zaujímá zcela nejmenší podíl. Fotovoltaika se na celkové produkci elektřiny podílí 2,7 %, vodní elektrárny 2,4 %, větší podíl než větrné mají i přečerpávací elektrárny (1,5 %). Stále velmi výrazně dominují hnědouhelné elektrárny (39,3 %) a elektrárny jaderné (34,7 %).

Další evropskou zemí s výrazným nárůstem větrné energetiky je Francie. Ta se ve sledovaném období umístila na pomyslném třetím místě, když tamní výroba větrné elektřiny vzrostla z 0,009 % v roce 2000 na 4,9 % v roce 2018. To znamenalo celkový nárůst o 54 344 %.

Špatně si nevedla ani Belgie, která zaznamenala čtvrtý nejvyšší nárůst výroby větrné energie. V roce 2018 se tam větrnými turbínami vyrobilo téměř 10 % elektřiny, což ve srovnání s 0,02 % v roce 2000 znamenalo nárůst o 49 400 %.

Polepšila si také Ukrajina, která ačkoli v roce 2018 vyrobila z větrné energie pouze 0,7 % elektřiny – tedy v poměru k celkové výrobě elektřiny stejně jako Česko –, přesto z hlediska nárůstu byla pátá.

Směr určuje Dánsko

Země jako Dánsko, Lucembursko nebo Španělsko vykázaly nízký procentní nárůst (287 %, 452 % a 780 %). Jejich relativně malé přírůstky plynou z toho, že tyto země – ale nejen ty – vstoupily do větrné energetiky od počátku poměrně zostra a nárůst produkce v následujících letech již nemohl být tak strmý jako v případě Polska nebo Česka. Některé země dokonce již v roce 2018 dokázaly vyrobit největší část své elektřiny pomocí větrných elektráren, třeba právě zmíněné Dánsko. To, i když v letech 2000 až 2018 vykázalo nejmenší nárůst výroby energie s pomocí větru (+287 %), podíl jeho větrných elektráren (počítány jsou dohromady elektrárny onshore i offshore – pevninské i mořské) na celkové tamní produkci elektřiny byl ze všech evropských zemí nejvyšší: 45,7 %.

Výzkum dále zjistil, že Irsko v roce 2018 vyrobilo s pomocí větrníků 27,7 % elektřiny, což byl druhý největší podíl větrných turbín na celkové energetické produkci dané země. V roce 2000 přitom Irsko vyrobilo tímto způsobem pouze 1 % elektřiny, takže ve sledovaném období dosáhlo nárůstu o 2 670 %.

V současné době jsou na tom velmi dobře i sektory větrné energetiky v Portugalsku a Španělsku, které se na celkovém energetickém mixu v roce 2018 podílely 21,1 %, resp. 18,5 %.

(zdroj: SaveOnEnergy.com/uk)

Na páté pozici se shodně umístily Spojené království (data byla sbírána v době, kdy ještě tato země byla součástí EU, takže byla do analýzy zahrnuta) a Německo, které v roce 2018 vyprodukovaly z větru 17,1 % elektřiny. Zajímavé je, že Německo v minulosti z větru vyrábělo v poměru k celkové produkci mnohem více elektřiny než Spojené království, německý nárůst byl však pozvolnější – ve sledovaném období činil 968 %, zatímco ve Spojeném království přibývaly větrníky téměř devětkrát rychleji (+8 450 %).

Růst větrné energetiky pokračoval i v loňském roce, a to nejen v zemích EU, ale celosvětově. Podle předběžných zjištění, k nimž dospěl Global Wind Energy Council (GWEC), byl rok 2020 navzdory pandemii koronaviru mimořádný. Ve světě byly do provozu uvedeny větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 71,3 GW, což bylo jen o 6 % méně, než očekávaly předcovidové, tedy ještě značně optimistické prognózy. V letošním roce by podle předpokladů měl přírůstek instalovaného výkonu dosáhnout ještě o něco vyšší hodnoty: 78 GW.

Technologické změny musejí být rychlejší

Ve výhledu do roku 2024 můžeme očekávat, že nejvíce větrných elektráren, resp. instalovaného výkonu z nich by mělo přibýt v Číně a USA – obě země by si společně měly připsat více než 50% podíl na celosvětově nově instalovaném výkonu.

Analýzu provedl odborný web SaveOnEnergy.com/uk, který k ní využil oficiální údaje EU o elektřině vyrobené větrnými elektrárnami v letech 2000 a 2018 (souhrnné údaje EU za rok 2018 jsou nejaktuálnější, uveřejněny byly teprve letos). Čísla celkem jasně ukazují, že i když řada zemí investice do obnovitelných zdrojů zvýšila, přesto nejsou nové technologie včetně větrných turbín přijímány dostatečně rychle na to, aby se podařilo dosáhnout vytyčených cílů v oblasti ochrany klimatu do stanoveného termínu, tedy do roku 2050.

Zájmová organizace WindEurope, která združuje výrobce větrných turbín, vyzvala k celoevropskému zákazu skládkování vyřazených lopatek větrných turbín do roku 2025. Evropští výrobci větrných turbín se aktivně zavazují k opětovnému použití, recyklaci nebo využití 100 % vyřazených lopatek. Krok následuje poté, co několik předních společností v oboru (např. Vestas) oznámilo ambiciózní plány na recyklaci vyřazených lopatek. Zákaz skládkování by podle Wind Europe nadále urychlil vývoj udržitelných recyklačních technologií pro kompozitní materiály.

Celoevropský zákaz skládkování vyřazených lopatek větrných turbín představili na výročním kongresu Španělské asociace pro větrnou energii (AEE) vyzvali Giles Dickson, generální ředitel WindEurope, a Juan Virgilio Márquez, generální ředitel AEE, Evropskou komisi, aby navrhla.

Zákaz by měl vstoupit v platnost do roku 2025 a měl by se vztahovat i na další velké kompozitní součásti gondol moderních větrných turbín. Zástupci odvětví zároveň uvedli, že by se zavázali k tomu, že nebudou vyřazené lopatky z Evropy posílat na skládky do jiných zemí mimo Evropu.

Příliš tuhá vlákna

Standardní životnost větrných elektráren na pevnině se dnes pohybuje kolem 20-25 let. Již nyní lze recyklovat 85-90 % celkové hmotnosti větrné turbíny (ne jejích základů, které tvoří velkou část celkové hmotnosti, ale ta může najít využití k instalaci další turbíny, proto ji neuvažujeme). Většina komponentů – včetně oceli, měděných drátů, elektroniky a převodů – už je možné recyklovat s pomocí zavedených technologií a procesů.

Lopatky větrných turbín se však recyklují obtížněji. Obsahují složité kompozitní materiály – kombinaci vyztužených vláken (obvykle skleněných nebo uhlíkových) a polymerní matrice. Tyto kompozity zlepšují výkon větrných turbín; umožňují vytvářet lehčí a delší lopatky s optimalizovanou aerodynamikou. Ze stejného důvodu však také představuje problém pro recyklaci.

Neznamená to, že by se jednalo o unikátní materiály, které by se nepoužívaly jinde. Podobné materiály materiálem najdeme v odvětvích, jako je letectví, automobilový průmysl, námořní doprava, letectví, vybavení pro volný čas a sport, stavebnictví a stavebnictví.

Některé technologie pro recyklaci kompozitních materiálů v lopatkách již existují a zvyšující se počet společností nabízí služby recyklace kompozitních materiálů, ale tato řešení ještě nejsou dostatečně vyspělá, široce dostupná v průmyslovém měřítku a/nebo cenově konkurenceschopná. Jinak řečeno, tyto komponenty jsou zatím recyklovatelné spíše na papíře než ve skutečnosti. Situaci by mohlo změnit jiné podmínek pro recyklaci tak, aby uživatelé kompozitních materiálů a průmysl druhotného zpracování surovin měli dostatečnou motivaci. Přesně to žádají zástupci výrobců “větrníků” podstatě žádají vyhlášením embarga.

Zástupci odvětví svůj postoj samozřejmě inzerují jako výraz odpovědnosti k životnímu prostředí: “Jako průmysl jsme odhodláni stát v čele udržitelnosti a oběhového hospodářství. Lopatky větrných turbín nejsou toxické a nelze je skládkovat, ale jsme přesvědčeni, že skládkování je plýtvání cennými zdroji,” uvedl v tiskové zprávě Juan Virgilio Márquez, generální ředitel Asociación Empresarial Eólica (AEE).

Průmysl tak ovšem řeší jak akutní problém s recyklací lopatek první větší dosluhující generace větrných turbín, tak ještě větší problém blízké budoucnosti. S tím jak přibývá větrných elektráren, bude se zvyžovat i počet vyřazovaných zařízení, a to řádově. Na nejvyspělejších evropských trzích s větrnou energií končí životnost prvních turbín. Počet lopatek, které byly dosud vyřazeny z provozu, zůstává nízký. V příštích letech se však bude zvyšovat. WindEurope očekává, že do roku 2025 skončí provozní životnost přibližně 25 000 tun lopatek ročně. Nejvíce vyřazených lopatek bude v Německu a Španělsku, následovat bude Dánsko. Ke konci desetiletí začnou výrazně vyřazovat lopatky také Itálie, Francie a Portugalsko a roční objem vyřazených lopatek by se mohl do roku 2030 zdvojnásobit na 52 000 tun.

Výrobci se tak jistě musí obávat negativní reakce veřejnosti a úřadů na předvídatelnou krizi, zároveň se jim ovšem nabízí možnost, jak se do recyklace zapojit a samozřejmě na ní finančně vydělat. K tomu bude ovšem zapotřebí právě vhodně nastaveného systému. Průmysl tedy žádá zároveň státní zásah i pomoc, například v podobě financování výzkumu a vývoje v oblasti komercializace a rozšiřování různých technologií recyklace lopatek, jako je pyrolýza, mikrovlnná pyrolýza, vysokonapěťová pulzní fragmentace, solvolýza atp.

EU by podle WindeEurope měla rovněž poskytovat finanční prostředky na výzkum a vývoj na podporu vývoje a využívání nových materiálů pro výrobu cirkulárních lopatek a dalších výrobků z kompozitových vláken. WindEurope schválně upozorňuje, že se používají i jinde, nelmuví ovšem o tom, že málokdy se používají ve stejné podobě a stejném měřítku.

Na 15. června totiž připadá světový den větrné energie. V Česku ho slavíme už po šestnácté. Před šestnácti lety se rovněž začala psát moderní historie využití energie z větru, když začal platit zákon umožňující vznik nových větrných elektráren.

Od jeho přijetí bylo v tuzemsku zprovozněno 340 megawattů (MW) větrných turbín. V jejich využívání však v porovnání s Evropou a stále víc a víc zaostáváme, uvádějí zástupci České společnosti pro větrnou energii a Komory obnovitelných zdrojů energie.

Jedna moderní větrná elektrárna vyrobí dostatek elektřiny pro čtyři tisíce domácností. [1] Větrná turbína instalovaná před 16 lety bývala zhruba o 50 metrů nižší a za rok vyrobila elektřinu pro desetkrát méně domácností než ty nejmodernější současné. „Na výrobu stejného množství elektřiny jsme před 16 lety potřebovali desetkrát víc větrných elektráren než dnes. To výborně ilustruje, jak dynamickým vývojem sektor větrné energetiky za poslední dekádu, dvě prošel a zároveň, jak se technologicky stabilizuje. S vývojem technologie pokračuje i pokles ceny, takže elektřina z větru je dnes spolu se sluneční nejlevnější ze všech zdrojů,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), která v Česku sdružuje provozovatele větrných elektráren i výrobce a dodavatele komponent.

„Větrné elektrárny jsou vyzkoušená technologie, čistá energie. Lidé vedle nich normálně žijí, podobně jako žijí vedle průmyslových nebo zemědělských podniků,” uvedla Michaela Lužová z firmy W.E.B Větrná Energie s.r.o., která v Česku projekty větrných elektráren spolu s kolegy už 18 let připravuje a několik větrných elektráren i provozuje.

Problémy s místními obyvateli či protesty proti novým větrným elektrárnám se objevují téměř výlučně ve fázi přípravy projektu, shodují se zástupci firem, které větrné elektrárny připravují a provozují. „Po uvedení do provozu prakticky žádné problémy neregistrujeme. V lokalitách, kde provozujeme stávající projekty jako jsou Břežany u Znojma, nebo Horní Řasnice na Liberecku už připravujeme nové projekty, spolupráce s občany a obcí je totiž díky jejich vlastní zkušenosti s větrníky jednodušší – vědí do čeho jdou,” dodala Lužová.

Kolik nám vítr dá?

Z větru v Česku pochází jen přibližně jedno procento spotřebované elektřiny, přitom celoevropský průměr činí 16 %, respektive 13 %, když odečteme větrníky na moři. „Ten rozdíl není tím, že by v Česku nebyl větrný potenciál. Ten máme podobně dobrý jako sousední Rakousko nebo jižní Německo,” uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Rakousko z větru pokrývá přibližně 12 % spotřeby.

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE.

Z čistě fyzikálního hlediska by větrné elektrárny relativně snadno mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti. S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby.

Pro rozvoj sektoru bude zásadní novela zákona o podporovaných zdrojích energie, jejíž schvalování se protahuje v poslanecké sněmovně. Návrh novely stanovuje nová pravidla rozvoje čisté energetiky, bez kterých sektor nemůže růst potřebným způsobem. „Zákon je pro nový rozvoj čisté energetiky stěžejní, podporujeme ho včetně přijatelného kompromisu v oblasti nastavení výnosnosti s korekcí solárního odvodu pro stávající zdroje, který podporuje ministerstvo. Osud zákona je však nejistý právě kvůli navrženému snížení finanční podpory pro velké fotovoltaiky stavěné před deseti lety, to je druhé velké téma návrhu této novely,” uvedl Chalupa.

I v pandemií výrazně ovlivněném roce 2020 větrná energetika obrazně řečeno měla vítr v plachtát. Nově instalovaný výkon ve větrných elektrárnách se zvýšil meziročně o 59 %. Celkem byly podle analýzy společnosti Bloomberg uvedeny do provozu elektárny o rekordním výkonu 96,7 GW.

Rok 2020 výrazně překonal rok předchozí: v roce 2019 bylo totiž zprovozněno zhruba 61 GW výkonu ve větru. Rozvoj táhla zvýšená poptávka v Číně, která má vhodné vnitrozemské lokality pro rozvoj tohoto zdroj, a proto se stavělo se v drtivé míře na souši (z 93 %). Celkový výkon nových off-shore elektráren klesl podle Bloombergu o 13 %.

Více než polovinu nově zprovozněného výkonu tvořily větrné turbíny od čtyř dodavatelů – General Electric (13,5 GW), Goldwind (13,1 GW), Vestas  (12,4 GW) a Envision (10,4 GW).

Přehled největších dodvatelů větrných elektráren v roce 2020
Přehled největších dodvatelů větrných elektráren v roce 2020 (foto Bloomberg BNEF)

Firmy na prvních dvou místech, tedy čínský Goldwind a americká GE, dominovaly právě díky poptávce po nových penvinských elektrárnách. GE si například meziročně polepšila o meziročně o 6,6 GW instalovného výkonu a získala pozici globálního lídra. Bylo to především díky nárůstu dodávek pro americký trh, tak mířilo 70 % z celkových 13,5 GW, které GE dodala. Goldwind se sousstředila především na dodávky pro čínský trh.

„GE a Goldwind získaly dvě nejvyšší pozice v loňském roce díky aktivitě na největších trzích. Tato strategie nicméně nemusí být v roce 2021 tak výhodná kvůli poklesu dotací v těchto zemích. Tržní riziko pro Vestas je nižší, loni zprovoznil větrné turbíny v 34 zemích,“ uvedla Isabelle Edwardsová, analytička pro oblast větrné energie v BNEF.

Totéž je vidět na následujícím grafu, který zobrazuje dodávky jednotlivých firem podle trhu. GE a Goldwind jsou soustředěny každá na jeden trh. (AMER = USA a Latinská Amerika, EMEA = Evropa, Blízký východ a Afrika, APAC = Asie a Tichomoří).

Přehled dodávek největších dodavatelů větrných elektráren na jednotlivé trhy v roce 2020
Přehled dodávek největších dodavatelů větrných elektráren na jednotlivé trhy v roce 2020

Čínský krátký boom

Loňský rok byl rekondní především díky jedinému trhu: čínskému. V Číně bylo podle databáze BNEF loni uvedeno do provozu 58 GW nových větrných elektráren. Prudký nárůst nového výkonu v Číně umožnil tamním výrobcům turbín, kteří se soustředí téměř výhradně na čínský trh, naplno využít jejich výrobní kapacity.

Leo Wang, analytik pro větrnou energii v BNEF působící v Pekingu, dodal, že do Číny dodávalo v loňském roce svou technologii více než 20 dodavatelů větrných turbín a že mnoho dodavatelů meziročně své dodávky zdvojnásobilo či dokonce ztrojnásobilo.

Jde ovšem o předchodný jev, který táhla snaha využít změny v čínské dotační politice. Ta bude od roku 2021 k větrným elektrárnám méně štědrá. „Končící dotace pro offshore a onshore větrné elektrárny hnaly růst nových instalací. S ohledem na pokles zelených bonusů pro onshore větrné elektrárny lze očekávat pokles poptávky v tomto roce,“ dodal Wang.

Rok 2021 tedy bude nejspíše pro obor hubenější. Zároveň lze očekávat cenový boj o zákazníka. Řada výrobců bude ochotna sahad si do zisku, aby přečkala očekávané období konsolidace trhu, na kterém v roce 2021 zřejmě nabídka výrob

Načíst další