Podle číselných údajů týkajících se nárůstu výroby elektřiny z větrné energie by se na první pohled mohlo zdát, že Česká republika patří v tomto ohledu v EU ke špičce, opak je však pravdou – jde totiž pouze o relativní údaj vyplývající z toho, že celkový výkon českých větrných elektráren je žalostně malý. Česko v roce 2018 sice vyrobilo s pomocí větrných turbín o 69 900 % více elektřiny než v roce 2000, přesto dnes z tohoto zdroje pochází pouze 0,7 % tuzemské elektřiny. Srovnávací analýzu dvacítky zemí EU provedl britský odborný portál SaveOnEnergy.com/uk.

Nejimpozantnějšího nárůstu ve výrobě „větrné“ elektřiny se v rámci EU podařilo dosáhnout Polsku. Tam sice v roce 2000 pocházelo z větrných turbín pouze 0,003 % veškeré elektřiny, ale ve zmíněném období zaznamenalo Polsko nárůst o 249 900 %, čímž se podíl větrné energetiky dostal na 7,5 % celkové výroby elektřiny v zemi a Polsko se tak v roce 2018 dostalo ve využívání větrných elektráren již na 14. místo na světě.

Česká republika je po Polsku zemí s druhým nejvyšším procentním nárůstem výroby elektřiny s pomocí větru – nárůst v téměř dvacetiletém období činil 69 900 %. Česko se však tímto údajem příliš chlubit nemůže, protože v roce 2000 země vyprodukovala z větru pouze 0,001 % elektrické energie a v roce 2018 tak dosáhla díky větrným turbínám pouze 0,7% podílu na svém celkovém energetickém mixu. Společně s Ukrajinou tak uzavírala pořadí 20 zemí EU, které byly v průzkumu porovnávány (od zbývajících zemí EU se k analýze nepodařilo získat kompletní data, takže do analýzy nebyly zahrnuty). Jen pro představu: větrná energetika v české energetické segmentaci zaujímá zcela nejmenší podíl. Fotovoltaika se na celkové produkci elektřiny podílí 2,7 %, vodní elektrárny 2,4 %, větší podíl než větrné mají i přečerpávací elektrárny (1,5 %). Stále velmi výrazně dominují hnědouhelné elektrárny (39,3 %) a elektrárny jaderné (34,7 %).

Další evropskou zemí s výrazným nárůstem větrné energetiky je Francie. Ta se ve sledovaném období umístila na pomyslném třetím místě, když tamní výroba větrné elektřiny vzrostla z 0,009 % v roce 2000 na 4,9 % v roce 2018. To znamenalo celkový nárůst o 54 344 %.

Špatně si nevedla ani Belgie, která zaznamenala čtvrtý nejvyšší nárůst výroby větrné energie. V roce 2018 se tam větrnými turbínami vyrobilo téměř 10 % elektřiny, což ve srovnání s 0,02 % v roce 2000 znamenalo nárůst o 49 400 %.

Polepšila si také Ukrajina, která ačkoli v roce 2018 vyrobila z větrné energie pouze 0,7 % elektřiny – tedy v poměru k celkové výrobě elektřiny stejně jako Česko –, přesto z hlediska nárůstu byla pátá.

Směr určuje Dánsko

Země jako Dánsko, Lucembursko nebo Španělsko vykázaly nízký procentní nárůst (287 %, 452 % a 780 %). Jejich relativně malé přírůstky plynou z toho, že tyto země – ale nejen ty – vstoupily do větrné energetiky od počátku poměrně zostra a nárůst produkce v následujících letech již nemohl být tak strmý jako v případě Polska nebo Česka. Některé země dokonce již v roce 2018 dokázaly vyrobit největší část své elektřiny pomocí větrných elektráren, třeba právě zmíněné Dánsko. To, i když v letech 2000 až 2018 vykázalo nejmenší nárůst výroby energie s pomocí větru (+287 %), podíl jeho větrných elektráren (počítány jsou dohromady elektrárny onshore i offshore – pevninské i mořské) na celkové tamní produkci elektřiny byl ze všech evropských zemí nejvyšší: 45,7 %.

Výzkum dále zjistil, že Irsko v roce 2018 vyrobilo s pomocí větrníků 27,7 % elektřiny, což byl druhý největší podíl větrných turbín na celkové energetické produkci dané země. V roce 2000 přitom Irsko vyrobilo tímto způsobem pouze 1 % elektřiny, takže ve sledovaném období dosáhlo nárůstu o 2 670 %.

V současné době jsou na tom velmi dobře i sektory větrné energetiky v Portugalsku a Španělsku, které se na celkovém energetickém mixu v roce 2018 podílely 21,1 %, resp. 18,5 %.

(zdroj: SaveOnEnergy.com/uk)

Na páté pozici se shodně umístily Spojené království (data byla sbírána v době, kdy ještě tato země byla součástí EU, takže byla do analýzy zahrnuta) a Německo, které v roce 2018 vyprodukovaly z větru 17,1 % elektřiny. Zajímavé je, že Německo v minulosti z větru vyrábělo v poměru k celkové produkci mnohem více elektřiny než Spojené království, německý nárůst byl však pozvolnější – ve sledovaném období činil 968 %, zatímco ve Spojeném království přibývaly větrníky téměř devětkrát rychleji (+8 450 %).

Růst větrné energetiky pokračoval i v loňském roce, a to nejen v zemích EU, ale celosvětově. Podle předběžných zjištění, k nimž dospěl Global Wind Energy Council (GWEC), byl rok 2020 navzdory pandemii koronaviru mimořádný. Ve světě byly do provozu uvedeny větrné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 71,3 GW, což bylo jen o 6 % méně, než očekávaly předcovidové, tedy ještě značně optimistické prognózy. V letošním roce by podle předpokladů měl přírůstek instalovaného výkonu dosáhnout ještě o něco vyšší hodnoty: 78 GW.

Technologické změny musejí být rychlejší

Ve výhledu do roku 2024 můžeme očekávat, že nejvíce větrných elektráren, resp. instalovaného výkonu z nich by mělo přibýt v Číně a USA – obě země by si společně měly připsat více než 50% podíl na celosvětově nově instalovaném výkonu.

Analýzu provedl odborný web SaveOnEnergy.com/uk, který k ní využil oficiální údaje EU o elektřině vyrobené větrnými elektrárnami v letech 2000 a 2018 (souhrnné údaje EU za rok 2018 jsou nejaktuálnější, uveřejněny byly teprve letos). Čísla celkem jasně ukazují, že i když řada zemí investice do obnovitelných zdrojů zvýšila, přesto nejsou nové technologie včetně větrných turbín přijímány dostatečně rychle na to, aby se podařilo dosáhnout vytyčených cílů v oblasti ochrany klimatu do stanoveného termínu, tedy do roku 2050.

Zájmová organizace WindEurope, která združuje výrobce větrných turbín, vyzvala k celoevropskému zákazu skládkování vyřazených lopatek větrných turbín do roku 2025. Evropští výrobci větrných turbín se aktivně zavazují k opětovnému použití, recyklaci nebo využití 100 % vyřazených lopatek. Krok následuje poté, co několik předních společností v oboru (např. Vestas) oznámilo ambiciózní plány na recyklaci vyřazených lopatek. Zákaz skládkování by podle Wind Europe nadále urychlil vývoj udržitelných recyklačních technologií pro kompozitní materiály.

Celoevropský zákaz skládkování vyřazených lopatek větrných turbín představili na výročním kongresu Španělské asociace pro větrnou energii (AEE) vyzvali Giles Dickson, generální ředitel WindEurope, a Juan Virgilio Márquez, generální ředitel AEE, Evropskou komisi, aby navrhla.

Zákaz by měl vstoupit v platnost do roku 2025 a měl by se vztahovat i na další velké kompozitní součásti gondol moderních větrných turbín. Zástupci odvětví zároveň uvedli, že by se zavázali k tomu, že nebudou vyřazené lopatky z Evropy posílat na skládky do jiných zemí mimo Evropu.

Příliš tuhá vlákna

Standardní životnost větrných elektráren na pevnině se dnes pohybuje kolem 20-25 let. Již nyní lze recyklovat 85-90 % celkové hmotnosti větrné turbíny (ne jejích základů, které tvoří velkou část celkové hmotnosti, ale ta může najít využití k instalaci další turbíny, proto ji neuvažujeme). Většina komponentů – včetně oceli, měděných drátů, elektroniky a převodů – už je možné recyklovat s pomocí zavedených technologií a procesů.

Lopatky větrných turbín se však recyklují obtížněji. Obsahují složité kompozitní materiály – kombinaci vyztužených vláken (obvykle skleněných nebo uhlíkových) a polymerní matrice. Tyto kompozity zlepšují výkon větrných turbín; umožňují vytvářet lehčí a delší lopatky s optimalizovanou aerodynamikou. Ze stejného důvodu však také představuje problém pro recyklaci.

Neznamená to, že by se jednalo o unikátní materiály, které by se nepoužívaly jinde. Podobné materiály materiálem najdeme v odvětvích, jako je letectví, automobilový průmysl, námořní doprava, letectví, vybavení pro volný čas a sport, stavebnictví a stavebnictví.

Některé technologie pro recyklaci kompozitních materiálů v lopatkách již existují a zvyšující se počet společností nabízí služby recyklace kompozitních materiálů, ale tato řešení ještě nejsou dostatečně vyspělá, široce dostupná v průmyslovém měřítku a/nebo cenově konkurenceschopná. Jinak řečeno, tyto komponenty jsou zatím recyklovatelné spíše na papíře než ve skutečnosti. Situaci by mohlo změnit jiné podmínek pro recyklaci tak, aby uživatelé kompozitních materiálů a průmysl druhotného zpracování surovin měli dostatečnou motivaci. Přesně to žádají zástupci výrobců “větrníků” podstatě žádají vyhlášením embarga.

Zástupci odvětví svůj postoj samozřejmě inzerují jako výraz odpovědnosti k životnímu prostředí: “Jako průmysl jsme odhodláni stát v čele udržitelnosti a oběhového hospodářství. Lopatky větrných turbín nejsou toxické a nelze je skládkovat, ale jsme přesvědčeni, že skládkování je plýtvání cennými zdroji,” uvedl v tiskové zprávě Juan Virgilio Márquez, generální ředitel Asociación Empresarial Eólica (AEE).

Průmysl tak ovšem řeší jak akutní problém s recyklací lopatek první větší dosluhující generace větrných turbín, tak ještě větší problém blízké budoucnosti. S tím jak přibývá větrných elektráren, bude se zvyžovat i počet vyřazovaných zařízení, a to řádově. Na nejvyspělejších evropských trzích s větrnou energií končí životnost prvních turbín. Počet lopatek, které byly dosud vyřazeny z provozu, zůstává nízký. V příštích letech se však bude zvyšovat. WindEurope očekává, že do roku 2025 skončí provozní životnost přibližně 25 000 tun lopatek ročně. Nejvíce vyřazených lopatek bude v Německu a Španělsku, následovat bude Dánsko. Ke konci desetiletí začnou výrazně vyřazovat lopatky také Itálie, Francie a Portugalsko a roční objem vyřazených lopatek by se mohl do roku 2030 zdvojnásobit na 52 000 tun.

Výrobci se tak jistě musí obávat negativní reakce veřejnosti a úřadů na předvídatelnou krizi, zároveň se jim ovšem nabízí možnost, jak se do recyklace zapojit a samozřejmě na ní finančně vydělat. K tomu bude ovšem zapotřebí právě vhodně nastaveného systému. Průmysl tedy žádá zároveň státní zásah i pomoc, například v podobě financování výzkumu a vývoje v oblasti komercializace a rozšiřování různých technologií recyklace lopatek, jako je pyrolýza, mikrovlnná pyrolýza, vysokonapěťová pulzní fragmentace, solvolýza atp.

EU by podle WindeEurope měla rovněž poskytovat finanční prostředky na výzkum a vývoj na podporu vývoje a využívání nových materiálů pro výrobu cirkulárních lopatek a dalších výrobků z kompozitových vláken. WindEurope schválně upozorňuje, že se používají i jinde, nelmuví ovšem o tom, že málokdy se používají ve stejné podobě a stejném měřítku.

Na 15. června totiž připadá světový den větrné energie. V Česku ho slavíme už po šestnácté. Před šestnácti lety se rovněž začala psát moderní historie využití energie z větru, když začal platit zákon umožňující vznik nových větrných elektráren.

Od jeho přijetí bylo v tuzemsku zprovozněno 340 megawattů (MW) větrných turbín. V jejich využívání však v porovnání s Evropou a stále víc a víc zaostáváme, uvádějí zástupci České společnosti pro větrnou energii a Komory obnovitelných zdrojů energie.

Jedna moderní větrná elektrárna vyrobí dostatek elektřiny pro čtyři tisíce domácností. [1] Větrná turbína instalovaná před 16 lety bývala zhruba o 50 metrů nižší a za rok vyrobila elektřinu pro desetkrát méně domácností než ty nejmodernější současné. „Na výrobu stejného množství elektřiny jsme před 16 lety potřebovali desetkrát víc větrných elektráren než dnes. To výborně ilustruje, jak dynamickým vývojem sektor větrné energetiky za poslední dekádu, dvě prošel a zároveň, jak se technologicky stabilizuje. S vývojem technologie pokračuje i pokles ceny, takže elektřina z větru je dnes spolu se sluneční nejlevnější ze všech zdrojů,” řekl Michal Janeček, předseda České společnosti pro větrnou energii (ČSVE), která v Česku sdružuje provozovatele větrných elektráren i výrobce a dodavatele komponent.

„Větrné elektrárny jsou vyzkoušená technologie, čistá energie. Lidé vedle nich normálně žijí, podobně jako žijí vedle průmyslových nebo zemědělských podniků,” uvedla Michaela Lužová z firmy W.E.B Větrná Energie s.r.o., která v Česku projekty větrných elektráren spolu s kolegy už 18 let připravuje a několik větrných elektráren i provozuje.

Problémy s místními obyvateli či protesty proti novým větrným elektrárnám se objevují téměř výlučně ve fázi přípravy projektu, shodují se zástupci firem, které větrné elektrárny připravují a provozují. „Po uvedení do provozu prakticky žádné problémy neregistrujeme. V lokalitách, kde provozujeme stávající projekty jako jsou Břežany u Znojma, nebo Horní Řasnice na Liberecku už připravujeme nové projekty, spolupráce s občany a obcí je totiž díky jejich vlastní zkušenosti s větrníky jednodušší – vědí do čeho jdou,” dodala Lužová.

Kolik nám vítr dá?

Z větru v Česku pochází jen přibližně jedno procento spotřebované elektřiny, přitom celoevropský průměr činí 16 %, respektive 13 %, když odečteme větrníky na moři. „Ten rozdíl není tím, že by v Česku nebyl větrný potenciál. Ten máme podobně dobrý jako sousední Rakousko nebo jižní Německo,” uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie. Rakousko z větru pokrývá přibližně 12 % spotřeby.

Tuzemské větrné elektrárny mohou v roce 2040 reálně pokrýt 31 % dnešní spotřeby elektřiny v Česku, a to po zohlednění všech omezení a praktických těžkostí spojených s jejich realizací. Vyplývá to ze studie připravené Ústavem fyziky atmosféry Akademie věd ČR pro ČSVE a Komoru OZE.

Z čistě fyzikálního hlediska by větrné elektrárny relativně snadno mohly pokrýt i celou spotřebu elektřiny ČR, a to po zohlednění reálných větrných podmínek i hlavních objektivních omezení, jako je například vyloučení výstavby ve zvláště chráněných územích či respektování přísných hlukových limitů, které vylučují výstavbu v osídlených územích a jejich blízkosti. S ohledem na další požadavky ochrany přírody a nejrůznější jiná omezení technického, ekonomického i společenského rázu lze však očekávat, že skutečná realizace větrných elektráren bude nižší a v roce 2040 budou zajišťovat ročně mezi 6 a 19 terawatthodinami (TWh) elektřiny. Tedy asi 10 až 31 % současné spotřeby.

Pro rozvoj sektoru bude zásadní novela zákona o podporovaných zdrojích energie, jejíž schvalování se protahuje v poslanecké sněmovně. Návrh novely stanovuje nová pravidla rozvoje čisté energetiky, bez kterých sektor nemůže růst potřebným způsobem. „Zákon je pro nový rozvoj čisté energetiky stěžejní, podporujeme ho včetně přijatelného kompromisu v oblasti nastavení výnosnosti s korekcí solárního odvodu pro stávající zdroje, který podporuje ministerstvo. Osud zákona je však nejistý právě kvůli navrženému snížení finanční podpory pro velké fotovoltaiky stavěné před deseti lety, to je druhé velké téma návrhu této novely,” uvedl Chalupa.

Dřevo je materiál u stavařů i jejich zákazníků stále oblíbenější. Roli v tom hraje celá řada faktorů: cena, estetické preference zákazníků, nové metody jeho zpracování i lepší výpočetní modely. Díky nim totiž mají architekti přesnější informace o tom, jak velkému namáhání bude která část konstrukce vystavena.

Mluví se tak například o stavbách dřevěných výškových mrakodrapů, které dostaly podle skromného názoru autora ne zcela povedený marketingový název „woodscrapers“. Zastánci této myšlenky vypracovali poměrně přesvědčivé modely a projekty, podle kterých jejich převážně dřevěné konstrukce v kombinaci s menším podílem jiných materiálů (ocel, beton) mohou sloužit i ke stavbě budov o výškách řádově ve stovkách metrů. A také se již pracuje na stavbách, které mají teoretický potenciál alespoň zčásti se přeměnit ve skutečnost.

Švédská konstrukční společnost Modvion by ráda využila pokroku v oboru i zájmu o využití dřeva ve velmi specifickém segmentu – při stavbě větrných elektráren. V oboru pracuje několik let, na konci dubna 2020 pak svou první velkou dřevěnou větrnou elektrárnu i přivedla do provozu.

Pohled do nitra dřevěné větrné elektrárny (kredit Modvion)
Pohled do nitra dřevěné větrné elektrárny (kredit Modvion)

Jde zatím o spíše ověřovací kus s parametry, které k dnešním moderním větrným elektrárnám mají poměrně daleko. Samotná věž je totiž pouze 30 m vysoká, přičemž věže moderních turbín přesahují prakticky bez výjimky výšku 100 m. Velikost těchto zařízení v důsledku kombinace fyzikálních i ekonomických vlivů se v posledních letech nadále zvětšuje tak, jak to jen dovolují výrobní a logistické faktory.

V Modvionu si toho jsou samozřejmě vědomi, stejně jako v kancelářích jejich potenciálních partnerů. Společnost již uzavřela prohlášení o záměru se společnostmi Varberg Energi a Rabbalshede Kraft, které ovšem souhlasí pouze pod podmínkou, že se podaří rozměry dřevěných elektráren výrazně zvýšit. Podle Modvionu má Vartberg Energi zájem o 110 m vysokou věž, Rabbalshede Kraft projevila zájem o 10 věží o výšce minimálně 150 m.

Mezi zájemce se řadí také známá společnost Vatenfall, která na začátku října 2020 oznámila, že bude spolupracovat s Modvionem na využívání dřevěných věží pro pevninské větrné elektrárny. Vattenfall a Modvion společně podepsaly prohlášení o záměru vytvořit projekt rozvoje podnikání pro ohodnocení technologie výstavby a možné komerční využití dodávek dřevěných věží pro budoucí větrné projekty Vattenfallu. Portfolio Vattenfallu má potenciál přibližně 5 GW v projektech již realizovaných, připravovaných či ve výstavbě.

Byť tedy potenciál je značný a Modvion tvrdí, že je připraven dodávat své elektrárny již v průběhu roku 2022, dá se celkem spolehlivě předpovídat, že dřevěných „větrníků“ společnost postaví v dohledné době poměrně málo. Životnost větrných elektráren musí přesáhnout 20 let, pokud se mají náklady investorovi vrátit (doslova i s úroky), a tak se rychlý přechod na novou a stále ještě nevyzkoušenou technologii výstavby rozhodně nedá předpokládat.

První ověřovací věž firmy Modvion nědaleko Göteborgu (kredit Modvion)
První ověřovací věž firmy Modvion nědaleko Göteborgu (kredit Modvion)

Menší stopa

Zájemce ovšem láká možnost úspor. Finanční stránka projektu je v tuto chvíli samozřejmě stále ještě nedořešena a bude vyžadovat ověření v praxi. Již v tuto chvíli se ovšem zajímavě jeví možnost úspory při vykazování uhlíkové stopy zdroje. Což se při současném vývoji evropské energetiky a s ní spojené legislativy může brzy projevit také na rentabilitě daného zdroje.

Podle Vattenfallu může spolupráce s Modvionem snížit emise skleníkových plynů způsobených výstavbou o 25 %. „Dřevěné věže mohou být součástí našeho řešení pro snižování naší uhlíkové stopy, a tak přispět k naplňování našich cílů stejně jako například to, že využíváme ocel vyrobenou s využitím elektřiny z jiných než fosilních zdrojů,“ uvedl v tiskovém prohlášení Daniel Gustafsson, tedy ředitel sekce rozvoje pevninských větrných turbín Vattenfallu ve Švédsku.

Výpočty „uhlíkové stopy“ vždy do značné míry závisejí na volbě vstupních parametrů. Ale pokud se budeme držet údajů Vatennfallu, přibližně čtvrtina dopadů na klima způsobených výstavbou větrných turbín souvisí se samotnou věží, pro jejich stavbu se nejčastěji používá ocel, případně beton (který je samozřejmě využíván alespoň v základech vždy).

Úspora na uhlíkové stopě může být tedy několikanásobná: za prvé se mohou ušetřit emise spojené s výrobou oceli pro věž (pokud se nepoužívá při výrobě systém záruk původu elektřiny z neemisních zdrojů). Zároveň lze počítat i s tím, že se „uspoří“ uhlík ve dřevě obsažený. Navíc samotné dřevo může pocházet z nějakého certifikovaného udržitelného zdroje této suroviny, jeho provozovatel zajistí opětovnou výsadbu nových stromů.

Samozřejmě, ocel má tolik výhod, že ani podle Modvionu z věží samozřejmě nezmizí, podíl dřeva by však podle něj u řady konstrukcí mohl být vyšší než podíl oceli. Úspěch technologie dřevěných elektráren tedy nebude záviset jen na ní samotné, tedy na jejích praktických vlastnostech, ale také na tom, v jakém prostředí budou fungovat.

I v pandemií výrazně ovlivněném roce 2020 větrná energetika obrazně řečeno měla vítr v plachtát. Nově instalovaný výkon ve větrných elektrárnách se zvýšil meziročně o 59 %. Celkem byly podle analýzy společnosti Bloomberg uvedeny do provozu elektárny o rekordním výkonu 96,7 GW.

Rok 2020 výrazně překonal rok předchozí: v roce 2019 bylo totiž zprovozněno zhruba 61 GW výkonu ve větru. Rozvoj táhla zvýšená poptávka v Číně, která má vhodné vnitrozemské lokality pro rozvoj tohoto zdroj, a proto se stavělo se v drtivé míře na souši (z 93 %). Celkový výkon nových off-shore elektráren klesl podle Bloombergu o 13 %.

Více než polovinu nově zprovozněného výkonu tvořily větrné turbíny od čtyř dodavatelů – General Electric (13,5 GW), Goldwind (13,1 GW), Vestas  (12,4 GW) a Envision (10,4 GW).

Přehled největších dodvatelů větrných elektráren v roce 2020
Přehled největších dodvatelů větrných elektráren v roce 2020 (foto Bloomberg BNEF)

Firmy na prvních dvou místech, tedy čínský Goldwind a americká GE, dominovaly právě díky poptávce po nových penvinských elektrárnách. GE si například meziročně polepšila o meziročně o 6,6 GW instalovného výkonu a získala pozici globálního lídra. Bylo to především díky nárůstu dodávek pro americký trh, tak mířilo 70 % z celkových 13,5 GW, které GE dodala. Goldwind se sousstředila především na dodávky pro čínský trh.

„GE a Goldwind získaly dvě nejvyšší pozice v loňském roce díky aktivitě na největších trzích. Tato strategie nicméně nemusí být v roce 2021 tak výhodná kvůli poklesu dotací v těchto zemích. Tržní riziko pro Vestas je nižší, loni zprovoznil větrné turbíny v 34 zemích,“ uvedla Isabelle Edwardsová, analytička pro oblast větrné energie v BNEF.

Totéž je vidět na následujícím grafu, který zobrazuje dodávky jednotlivých firem podle trhu. GE a Goldwind jsou soustředěny každá na jeden trh. (AMER = USA a Latinská Amerika, EMEA = Evropa, Blízký východ a Afrika, APAC = Asie a Tichomoří).

Přehled dodávek největších dodavatelů větrných elektráren na jednotlivé trhy v roce 2020
Přehled dodávek největších dodavatelů větrných elektráren na jednotlivé trhy v roce 2020

Čínský krátký boom

Loňský rok byl rekondní především díky jedinému trhu: čínskému. V Číně bylo podle databáze BNEF loni uvedeno do provozu 58 GW nových větrných elektráren. Prudký nárůst nového výkonu v Číně umožnil tamním výrobcům turbín, kteří se soustředí téměř výhradně na čínský trh, naplno využít jejich výrobní kapacity.

Leo Wang, analytik pro větrnou energii v BNEF působící v Pekingu, dodal, že do Číny dodávalo v loňském roce svou technologii více než 20 dodavatelů větrných turbín a že mnoho dodavatelů meziročně své dodávky zdvojnásobilo či dokonce ztrojnásobilo.

Jde ovšem o předchodný jev, který táhla snaha využít změny v čínské dotační politice. Ta bude od roku 2021 k větrným elektrárnám méně štědrá. „Končící dotace pro offshore a onshore větrné elektrárny hnaly růst nových instalací. S ohledem na pokles zelených bonusů pro onshore větrné elektrárny lze očekávat pokles poptávky v tomto roce,“ dodal Wang.

Rok 2021 tedy bude nejspíše pro obor hubenější. Zároveň lze očekávat cenový boj o zákazníka. Řada výrobců bude ochotna sahad si do zisku, aby přečkala očekávané období konsolidace trhu, na kterém v roce 2021 zřejmě nabídka výrob

Načíst další