Skrytě, ale výnosně. Jak se má těžit české lithium

Druhou možností je pak podzemní těžba na Cínovci, kde působí společnost Geomet, vlastněná k březnu 2021 z 51 procent ČEZ. Zbytek má přes britského prostředníka (European Metals Limited) australská společnost European Metals Holding.

Na tomto ložisku se má provést několik desítek průzkumných vrtů. Ty potvrdily, že na místě by mělo být celkem několik milionů tun lithia. Které samozřejmě tvoří jen malou část z celkového objemu horniny, zhruba 0,7 procenta. Ekonomicky půjde vytěžit samozřejmě jen poměrně malá část celkových zásob (předběžná studie těžařů o proveditelnosti byla založena na předpokladu vytěžení zhruba pěti procent z celkových zásob). Zatím je ale zbytečné předbíhat, skutečnost se může od odhadů dosti lišit.

Zásoby pod Cínovcem představují několik jednotek procent z celkového objemu známých světových zásob. Nejde tedy o ložisko z globálního hlediska klíčové, rozhodně však zajímavé. Obecně platí, že 75 procent zásob dané suroviny je soustředěno do pěti největších nalezišť. Cínovec do „elitní lithiové pětky“ tedy nepatří; existují podstatně větší ložiska například v Jižní Americe.

Mapa okolí Cínovce s vyznačenými čtyřmi průzkumnými prostory, pro která firmy Geomet, respektive její majitel European Metals Holdings, získala průzkumná povolení. Hypotetický důl by měl být přístupný přes jeden vchod kousek nad železniční zastávkou Dubí. (foto Geomet)
Mapa okolí Cínovce s vyznačenými čtyřmi průzkumnými prostory, pro která firmy Geomet, respektive její majitel European Metals Holdings, získala průzkumná povolení. Hypotetický důl by měl být přístupný přes jeden vchod kousek nad železniční zastávkou Dubí. (foto Geomet)

Nejen lithium

Na Cínovci by nemělo mluvit o těžbě lithia. Do značné míry by se pokračovalo v tradici místní těžby cínu, ale s podstatně větším důrazem na příměse, které v minulosti nebyly důležité. (Ostatně druhé, menší cínovecké naleziště, je v podstatě skládka.)

Jde o přirozený důsledek vývoje technologií. Například jáchymovský smolinec býval doslova odpad, kterým se zaplňovala nepoužívaná důlní díla, protože nikdo nevěděl o jaderném štěpení. Stejně tak wolfram byl dlouho nevyužitelný, protože ještě nebyly objeveny moderní postupy legování kovů. O lithiu na Cínovci se ví již dávno a před sametovou revolucí se s jeho extrakcí i v menším experimentovalo, ale nebyl pro něj odbyt.

Pestré složení cínovecké rudy znamená, že zpracování by probíhalo v několika krocích. Separace wolframu a cínu se dá nejspíše provádět odstředivou silou, protože nerosty, ve kterých tyto dva prvky jsou na Cínovci obsaženy, jsou poměrně těžké. V podstatě jde o průmyslovou obdobu rýžování zlata, při kterém při rotaci postupně vypadávají z pánve lehčí složky, až na místě zůstanou nejtěžší zlatá zrna.

Cinvaldit, tedy nerost obsahující lithium, by se měl údajně z rozdrcené rudy získávat magnety. Společnost European Metal Holding tvrdí, že by mělo jít o proces velmi efektivní, s výnosem 92 procent, což je z hlediska těžařů výrazné plus.

Skryje se pod zemí?

Těžba na Cínovci by byla zřejmě nejlevnější povrchově. Jedna část ložiska totiž dosahuje až k povrchu. Ovšem otevření lomu v centru Cínovce je zcela nereálné, a tak se zatím počítá, že by se horníci vrátili pod zem zhruba ve stejných místech, kde se pohybovali do ukončení těžební činnosti na začátku 90. let.

Většina činnosté, včetně oddělování rud od hlušiny, by snad měla probíhat v podzemních prostorách dolu. Na povrchu by měly být patrné jen malé stopy důlní činnosti, například dopravníku k železničnímu nádraží u Dubí, odkud by se materiál měl vozit dále do – zatím hypotetického – zpracovatelského závodu. Podzemní řešení by mělo nejen pomoci splnit ekologické požadavky na provoz a zaručit podporu místních obyvatel, ale také minimalizovat náklady na dopravu.

Geologická mapka ČR s vyznačenými ložisky nerostných surovin, a speciálně ložisky lithia na Cínovci a v lokalitě Krásno (vyznačeno červenémi kroužky) (foto Geologická služba)
Geologická mapka ČR s vyznačenými ložisky nerostných surovin, a speciálně ložisky lithia na Cínovci a v lokalitě Krásno (vyznačeno červenémi kroužky) (foto Geologická služba)

Firma ve své předběžné studii proveditelnosti v roce 2017 odhadovala, že na Cínovci by se cena těžby měla pohybovat kolem 3 500 dolarů za tunu obvyklé prodejní suroviny, tedy uhličitanu lithného (LI2CO3), což je vůbec nejnižší cena ze všech lokalit, kde se lithium těží z pevných hornin.

K nízké ceně má přispět, že se v ložisku budou těžit další suroviny, především cín a wolfram. Bez nich by byly podle dnešních odhadů těžarů provozní náklady téměř o polovinu vyšší a pohybovaly by se někde kolem pět tisíc dolarů na tunu uhličitanu lithného. Dále k relativně nízké ceně přispívají i další skutečnost jako fakt, že horninu lze poměrně snadno drtit a rudy oddělit či lokalita: ložisko není někde uprostřed divočiny, a má tak snadno zaručené dodávky zemního plynu, elektřiny, vody, přístup k dopravní infrastruktuře, dostatečně vzdělaným zaměstnancům atd.

Související články

Vložit komentář...