GM EV1: před čtvrtstoletím vyjel první masově vyráběný elektromobil

Před 25 lety, v létě 1996, vyjeli na americké silnice zákazníci s elektromobily GM EV1. Byla to velká událost, ale nakonec vše skončilo neslavně. Na motivy osudu tohoto projektu byl v roce 2006 dokonce natočen dokumentární film „Kdo zabil elektromobil?“.

Koncern General Motors dnes vehementně jede na elektrické vlně, svůj první elektromobil ovšam začala firma vyrábět již před čtvrtstoletím. Projekt tehdy vznikl na základě kalifornského programu ZEV (Zero Emission Vehicle), vyžadující, aby v tomto americkém státě silně postiženém smogem bylo od roku 1998 2 % prodaných automobilů s nulovými emisemi, 5 % od roku 2001 a 10 % od 2003. Kromě GM se do něj zapojily japonské automobilky Honda, Nissan a Toyota.

GM vyšel z konceptu, který v roce 1990 představil na autosalonu v Los Angeles. Byl futuristicky vyhlížející dvoumístný vůz s pracovním označením Impact a vzbudil velké pozdvižení. Příprava výroby sériová verze nazvané GM EV1 začala o tři roky později.

Z důvodu vysoké pořizovací ceny 33 995 USD byl zvolen systém tříletého pronájmu. Vozy se nakonec začaly nabízet až od konce roku 1996 prostřednictvím sítě autorizovaných dealerů značky Saturn v Kalifornii a Arizoně. Podle původního plánu se měl po jeho uplynutí umožnit pronajímatelům odprodej vozů.

To se však nakonec nestalo: po ukončení projektu v roce 2003 koncern GM na základě dohody zúčastněných automobilek všechny vozy až na pár, které se získaly muzea a vědecké instituce, nechal sešrotovat. Poslední exempláře z dobíhajících leasingů čekal tento osud v roce 2005. Protesty majitelů s odkazem na příslib možného odkupu nepomohly. Byli i tací, kteří svým vozům uspořádali jakýsi imaginární pohřeb.

Pokrokář

Oproti vozům japonských značek (Honda EV Plus, Toyota RAV4 EV) byl model EV1 od základu novou, pokrokovou konstrukcí s centrálně umístěnými akumulátory a moderním přístrojovým vybavením. Dvoumístné kupé s nosným hliníkovým rámem a plastovou karoserií se mohlo pyšnit velmi nízkým součinitelem odporu své plastové karoserie.

První generace GM EV1 vyráběná v letech 1996 až 1999 používala olověné baterie od firmy Delco, které jí umožňovaly dojezd pouze 90 až 100 km, vylepšené modely s olovo-gelovými baterie Panasonic ale ujely již 120 až 150 km.

Druhá generace (1999 až 2002) dostala již Ni-MH akumulátory dceřiné společnosti GM Ovonic Batteries, s nimiž se prodloužil dojezd až na slibných 250 km. Nejvyšší rychlost u všech verzí přitom byla elektronicky omezena na 130 km/h.

Vůz s třífázovým synchronním elektromotorem s výkonem 102 kW měl poháněná přední kola prostřednictvím převodovky s jedním stupněm pro jízdu vpřed a zpátečkou. Vybaven byl mimo jiné i systémem kontrolujícím tlak v pneumatikách. Zajímavostí byla i numerická klávesnice pro kódování zamykání.

O projektu byl v roce 2006 natočen dokumentární film „Kdo zabil elektromobil?“, pojednávající o tom, že o konec GM EV1 se postarala petrolejová lobby. Patentová práva na baterie prý údajně koupila ropná společnost Chevron, která je zablokovala pro jakékoliv další použití v dopravních prostředcích.

Pravda je ale asi spíše někde jinde. V průběhu let se totiž změnila legislativa a požadavek prodeje určeného podílu vozů s nulovými emisemi dostal dodatek, že se budou vyrábět jen na základě poptávky. Ta byla velmi vlažná a výrobní náklady vysoké, větší rozšíření navíc brzdil nedostatek kvalitních a levných akumulátorů.

Udržovat těchto 1 117 vozů v provozu a dodávat jim náhradní díly se jevilo jako hodně drahý špás, byť toho u GM dnes možná litují. V roce 2005 byla sešrotována poslední várka GM EV1, aby o rok později odstartovaly vývoj Chevroletu Volt.

Související články

Vložit komentář...